Zákon č. 273/2001
ze dne 10. července 2001
o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů
Preambule
Parlament České republiky jako demokratického a právního státu,
maje na zřeteli právo na národnostní a etnickou identitu jako součást lidských práv,
respektuje identitu příslušníků národnostních menšin jako jednotlivců i skupiny projevující se zejména vlastní kulturou, tradicemi či jazykem,
maje na zřeteli vytváření multikulturní společnosti a usilujíc o harmonické soužití národnostních menšin s většinovým obyvatelstvem,
zaručuje příslušníkům národnostních menšin právo na účinnou účast v kulturním, společenském a hospodářském životě a ve veřejných záležitostech, zvláště těch, které se týkají národnostních menšin,
chráně práva příslušníků národnostních menšin v souladu s mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, s Ústavou a s Listinou základních práv a svobod,
se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
O PRÁVECH PŘÍSLUŠNÍKŮ NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN
HLAVA I
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
§ 1 (1) Tento zákon upravuje práva příslušníků národnostních menšin a působnost ministerstev, jiných správních úřadů a orgánů územních samosprávných celků (dále jen "orgány veřejné správy") ve vztahu k nim.
§ 1 (2) Ustanovení zvláštních právních předpisů, která upravují práva příslušníků národnostních menšin, nejsou tímto zákonem dotčena.
§ 2
Vymezení základních pojmů
§ 2 (1) Národnostní menšina je společenství občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo.
§ 2 (2) Příslušníkem národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.
HLAVA II
PRÁVA PŘÍSLUŠNÍKŮ NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN
§ 3
Výkon práv příslušníků národnostních menšin
§ 3 (1) Příslušníkům národnostních menšin se zaručuje jednotlivě nebo společně s jinými příslušníky národnostní menšiny výkon jejich práv stanovených tímto zákonem, zvláštními právními předpisy či mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, kterými je Česká republika vázána.
§ 3 (2) Výkon práv příslušníků národnostních menšin nesmí být omezován nebo znemožňován.
§ 4
Svobodná volba příslušnosti k národnostní menšině
§ 4 (1) Z příslušnosti k národnostní menšině nesmí nikomu vzejít žádná újma.
§ 4 (2) Orgány veřejné správy nevedou evidenci příslušníků národnostních menšin. Získávání, zpracovávání a používání osobních údajů ohledně příslušnosti k národnostní menšině se řídí ustanoveními zvláštních právních předpisů.[1]Údaje o přihlášení se k národnosti získané těmito orgány při sčítání lidu nebo podle jiného zvláštního zákona, které umožňují určení příslušnosti k národnostní menšině, nesmějí být použity pro jiný účel, než pro který byly shromážděny a uloženy, a po statistickém zpracování musejí být zničeny.
§ 5
Právo na sdružování příslušníků národnostní menšiny
Příslušníci národnostní menšiny se mohou sdružovat v národnostních sdruženích i v politických stranách a v politických hnutích za podmínek a způsobem stanoveným zvláštními právními předpisy.[2]
§ 6
Právo účasti na řešení záležitostí týkajících se národnostní menšiny
§ 6 (1) Příslušníci národnostních menšin mají právo na aktivní účast v kulturním, společenském a hospodářském životě a ve veřejných záležitostech, zvláště pak těch, které se týkají národnostních menšin, jejichž jsou příslušníky, a to na úrovni obce, kraje i na celostátní úrovni.
§ 6 (2) Právo podle odstavce 1 vykonávají příslušníci národnostních menšin zejména prostřednictvím výborů pro národnostní menšiny, zřizovaných podle zvláštních právních předpisů,[3]a Rady vlády pro národnostní menšiny (dále jen "Rada").
§ 6 (3) Vláda zřizuje jako svůj poradní a iniciativní orgán pro otázky týkající se národnostních menšin a jejich příslušníků Radu. V jejím čele stojí člen vlády.
§ 6 (4) Členy Rady jsou zástupci národnostních menšin a zástupci orgánů veřejné moci s tím, že nejméně polovinu členů Rady tvoří zástupci národnostních menšin, kteří byli navrženi sdruženími příslušníků národnostních menšin.
§ 6 (5) Do působnosti Rady patří
a) zajišťovat přípravu opatření vlády, která se týkají práv příslušníků národnostních menšin v České republice,
b) vyjadřovat se k návrhům zákonů, k návrhům nařízení vlády a k opatřením týkajícím se práv příslušníků národnostních menšin před jejich předložením vládě,
c) připravovat pro vládu souhrnné zprávy o národnostní situaci na území České republiky,
d) připravovat pro vládu nebo pro ministerstva či jiné správní úřady doporučení k zajištění potřeb příslušníků národnostních menšin, zejména v oblastech školství, kultury a médií, používání mateřského jazyka, společenského a kulturního života,
e) spolupracovat s orgány územních samosprávných celků při praktickém zabezpečování národnostní politiky státu,
f) navrhovat rozdělování finančních prostředků vynakládaných ze státního rozpočtu na podporu aktivit příslušníků národnostních menšin.
§ 6 (6) Podrobnosti o složení Rady, způsobu jmenování členů Rady a o činnosti Rady stanoví statut Rady, který schvaluje vláda.
§ 6 (7) Krajský úřad řídí a koordinuje ve svém správním obvodu plnění úkolů na úseku státní politiky napomáhající integraci příslušníků romské komunity do společnosti.
§ 6 (8) Obecní úřad obce s rozšířenou působností ve svém správním obvodu plní úkoly napomáhající výkonu práv příslušníků romské komunity a integraci příslušníků romské komunity do společnosti.
§ 7
Právo na užívání jména a příjmení v jazyce národnostní menšiny
Příslušníci národnostních menšin mají právo na užívání svého jména a příjmení v jazyce národnostní menšiny za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.[4]
§ 8
Právo na vícejazyčné názvy a označení
§ 8 (1) Příslušníci národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, mají právo, aby název obce, v níž žijí, názvy jejích částí, ulic, jiných veřejných prostranství, označení budov orgánů veřejné správy a volebních místností byly uvedeny rovněž v jazyce národnostní menšiny.
§ 8 (2) Podmínky pro výkon práva podle odstavce 1 a způsob uvádění vícejazyčných názvů a označení stanoví zvláštní právní předpis.[5]
§ 9
Právo na užívání jazyka národnostní menšiny v úředním styku a před soudy
Příslušníci národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, mají právo na užívání jazyka národnostní menšiny v úředním styku a před soudy. Podmínky pro výkon tohoto práva upravují zvláštní právní předpisy.[6]
§ 10
Právo na užívání jazyka národnostní menšiny ve věcech volebních
Za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy[7]mají příslušníci národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, právo na zveřejnění oznámení o době a místě konání voleb a na další informace pro voliče v jazyce národnostních menšin.
§ 11
Právo na vzdělávání v jazyce národnostní menšiny
§ 11 (1) Příslušníci národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, mají právo na výchovu a vzdělávání ve svém mateřském jazyce ve školách, předškolních zařízeních a školských zařízeních za podmínek, které stanoví zvláštní právní předpisy.[8]
§ 11 (2) Příslušníci národnostních menšin podle odstavce 1 mohou za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy[8]zřizovat
a) soukromé školy s vyučovacím jazykem národnostní menšiny nebo s výukou jazyka národnostní menšiny jako vyučovacího předmětu,
b) soukromá předškolní zařízení a soukromá školská zařízení.
§ 12
Právo na rozvoj kultury příslušníků národnostních menšin
§ 12 (1) Příslušníci národnostních menšin mají právo na zachování a rozvíjení svého jazyka, kultury a tradic a na jejich respektování.
§ 12 (2) Stát vytváří podmínky pro zachování a rozvoj kultury, tradic a jazyků příslušníků národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky; podporuje zejména programy zaměřené na divadla, muzea, galerie, knihovny, dokumentační činnost a další aktivity příslušníků národnostních menšin. Za tím účelem poskytuje dotace ze státního rozpočtu; podmínky a způsob poskytování dotací stanoví vláda nařízením.
§ 13
Právo na rozšiřování a přijímání informací v jazyce národnostní menšiny
§ 13 (1) Příslušníci národnostních menšin mají právo na rozšiřování a přijímání informací v jazyce svých národnostních menšin.
§ 13 (2) Stát podporuje pro zachování a rozvoj kultury, tradic a jazyků vydávání periodického i neperiodického tisku vydávaného v jazycích národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, a rozhlasové a televizní vysílání v jazycích národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky. Za tímto účelem poskytuje dotace ze státního rozpočtu; podmínky a způsob poskytování dotací stanoví vláda nařízením.
§ 13 (3) Vytváření a šíření rozhlasových a televizních pořadů ve vztahu k příslušníkům národnostních menšin u provozovatelů ze zákona stanoví zvláštní právní předpisy.[9]
§ 13a
Působnosti stanovené krajskému úřadu nebo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o obcích
§ 15
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), se mění takto:
1. V § 29 odst. 2 se číslice "20" nahrazuje číslicí "10" a číslice "50" se nahrazuje číslicí "40".
2. V § 117 odst. 3 větě první se číslice "15" nahrazuje číslicí "10", na konci věty druhé se tečka nahrazuje středníkem a doplňuje se text "vždy však příslušníci národnostních menšin musí tvořit nejméně polovinu všech členů výboru.".
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o krajích
§ 16
V § 78 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), se číslice "10" nahrazuje číslicí "5", slova "ke stejné národnosti jiné než české" se nahrazují slovy "k národnosti jiné než české" a na konci věty druhé se tečka nahrazuje středníkem a doplňuje se text "vždy však příslušníci národnostních menšin musí tvořit nejméně polovinu všech ��lenů výboru.".
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o hlavním městě Praze
§ 17
V § 78 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, se ve větě první číslice "15" nahrazuje číslicí "5", na konci věty druhé se tečka nahrazuje středníkem a doplňuje se text "vždy však příslušníci národnostních menšin musí tvořit nejméně polovinu všech členů výboru.".
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o volbách do zastupitelstev v obcích
§ 18
V § 31 zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů, se doplňuje odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 10a) zní:
"(3) V obci, ve které se zřizuje výbor pro národnostní menšiny podle zvláštního zákona, [10a)] se vyhláška podle odstavců 1 a 2 vydá i v jazyce příslušné národnostní menšiny.
[10a] § 117 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb.".
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o volbách do zastupitelstev krajů
§ 19
V § 27 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, se doplňuje odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 18a) zní:
"(3) V kraji, ve kterém se zřizuje výbor pro národnostní menšiny podle zvláštního zákona [18a)], se oznámení podle odstavců 1 a 2 zveřejní i v jazyce příslušné národnostní menšiny.
[18a] § 78 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb.".
ČÁST OSMÁ
ÚČINNOST
§ 20
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Klaus v. r.
Havel v. r.
v z. Špidla v. r.
Poznámky pod čarou
[1] Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze.
Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 155/2000 Sb.
[3] Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb.
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb.
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
[4] Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů.
[5] Zákon č. 128/2000 Sb., ve znění zákona č. 273/2001 Sb.
[6] § 18 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb.
§ 7 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích.
§ 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
§ 33 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
§ 12 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
§ 46a zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákona č. 149/1998 Sb.
§ 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. a zákona č. 255/1994 Sb.
[7] Zákon č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 273/2001 Sb.
Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
[8] Zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů.
[9] Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů.