Vyhláška č. 41/1988 Sb.

 

 

VYHLÁŠKA

 

ministra zahraničních věcí

 

ze dne 7. března 1988

 

o Smlouvě mezi vládou Československé socialistické

republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení

dvojího zdanění a zabránění daňovému

úniku v oboru daní z příjmu

 

 

Dne 11. června 1987 byla v Praze podepsána Smlouva mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.

 

Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky jí ratifikoval.

 

Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 dnem 23. prosince 1987.

 

České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.

 

 

 

Příloha

 

SMLOUVA

mezi vládou Československé socialistické

republiky a vládou Čínské lidové republiky o

zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku

v oboru daní z příjmu

 

 

    Vláda  Československé  socialistické  republiky  a  vláda  Čínské lidové

republiky přejíce si uzavřít smlouvu  o zamezení dvojího zdanění a zabránění

daňovému úniku v oboru daní z příjmu,

 

    dohodly se takto:

 

 

                                 Článek 1

 

Osoby na které se smlouva vztahuje

 

    Tato  smlouva se  vztahuje na  osoby,  které  mají bydliště  či sídlo  v

jednom nebo v obou smluvních státech (rezidenti).

 

 

                                 Článek 2

 

Daně, na které se smlouva vztahuje

 

    1. Tato  smlouva  se  vztahuje  na  daně  z  příjmu vybírané ve prospěch

smluvního státu,  jeho správních útvarů  nebo místních orgánů,  ať je způsob

vybírání jakýkoli.

 

    2. Za daně z příjmu se považují daně, vybírané z celkového příjmu nebo z

části  příjmu, včetně  daní ze   zisku ze  zcizení movitého  nebo nemovitého

majetku a daní z přírůstku hodnoty.

 

    3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:

 

 a) v Československé socialistické republice:

 

    (i) daně ze zisku;

 

   (ii) daň ze mzdy;

 

  (iii) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;

 

   (iv) daň zemědělská;

 

    (v) daň z příjmů obyvatelstva; a

 

   (vi) daň domovní,

 

   (dále nazývané "československá daň");

 

 b) v Čínské lidové republice:

 

    (i) daň z příjmů fyzických osob;

 

   (ii) daň  z  příjmů  společných  čínských  a  zahraničních podniků (joint

        ventures);

 

  (iii) daň z příjmů zahraničních společností; a

 

   (iv) místní daň z příjmu,

 

   (dále nazývané "čínská daň").

 

    4. Tato smlouva se vztahuje také  na daně stejného nebo podobného druhu,

které  budou ukládány  po podpisu  této smlouvy  vedle současných  daní nebo

místo  nich.  Příslušné  úřady  smluvních  států  si vzájemně sdělí významné

změny, které byly provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

 

 

                                 Článek 3

 

Všeobecné definice

 

    1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

 

 a) výraz   "Československo"   označuje   Československou   socialistickou

    republiku;

 

 b) výraz "Čína" označuje Čínskou lidovou republiku;

 

 c) výrazy  "jeden  smluvní  stát"  a  "druhý  smluvní stát" označují podle

    případu Československo nebo Čínu;

 

 d) výraz "daň" označuje podle případu čínskou nebo československou daň;

 

 e) výraz  "osoba"  zahrnuje  fyzické  osoby,  společnosti  a  všechna  jiná

    sdružení osob;

 

 f) výraz  "společnost" označuje  každou právnickou  osobu nebo  organizační

    jednotku  považovanou pro účely zdanění za právnickou osobu;

 

 g) výrazy  "podnik jednoho  smluvního  státu"  a "podnik  druhého smluvního

    státu"  označují podnik  provozovaný rezidentem  jednoho smluvního státu

    nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;

 

 h) výraz "státní  příslušníci" označuje všechny  fyzické osoby, které  jsou

    státními  občany  jednoho  smluvního  státu,  a  všechny právnické osoby

    založené  nebo  zřízené  podle  práva  tohoto  státu, rovněž tak všechny

    organizace  bez  právní  subjektivity  považované  pro  účely zdanění za

    právnické  osoby  založené  nebo  zřízené  podle  práva tohoto smluvního

    státu;

 

 i) výraz  "mezinárodní doprava"  označuje jakoukoli  dopravu uskutečňovanou

    lodí nebo  letadlem, které je provozováno  podnikem, jehož sídlo ústředí

    (tj. skutečného vedení)  je umístěno v jednom smluvním  státě, pokud loď

    nebo letadlo nejsou provozovány jen mezi místy v druhém smluvním státě;

 

 j) výraz "příslušný úřad" označuje:

 

   (i) v    případě   Československa,    ministra   financí   Československé

       socialistické republiky nebo jeho zmocněného zástupce;

 

  (ii) v  případě Číny,  ministerstvo financí  Čínské lidové  republiky nebo

       jeho zmocněného zástupce.

 

    2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této smlouvy

smluvním  státem význam,  který mu  náleží podle  práva tohoto  státu, které

upravuje  daně,  na  které  se   vztahuje  tato  smlouva,  pokud  souvislost

nevyžaduje odlišný výklad.

 

 

                                 Článek 4

 

Daňový domicil

 

    1. Výraz  "rezident jednoho  smluvního  státu"  označuje ve  smyslu této

smlouvy každou osobu, která je  podle práva tohoto smluvního státu podrobena

v tomto státě zdanění  z důvodu svého bydliště, stálého  bytu, sídla ústředí

(tj. skutečného vedení) nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.

 

    2. Jestliže fyzická  osoba  je podle ustanovení odstavce  1 rezidentem v

obou smluvních státech, bude její postavení určeno v souladu s následujícími

pravidly:

 

 a) předpokládá se,  že tato osoba je rezidentem v  tomto smluvním státě, ve

    kterém má  stálý byt. Jestliže  má stálý byt  v obou smluvních  státech,

    předpokládá se,  že je rezidentem  v tom smluvním  státě, ke kterému  má

    užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);

 

 b) jestliže  nemůže  být určeno,  ve kterém  smluvním státě  má tato  osoba

    středisko svých  životních zájmů nebo  jestliže nemá stálý  byt v žádném

    smluvním státě, předpokládá  se, že je rezidentem v  tom smluvním státě,

    ve kterém se obvykle zdržuje;

 

 c) jestliže se tato  osoba obvykle zdržuje v obou  smluvních státech nebo v

    žádném z  nich, předpokládá se, že  je rezidentem v tom  smluvním státě,

    jehož je státním občanem;

 

 d) jestliže je tato osoba státním občanem obou smluvních států nebo žádného

    z  nich, vynasnaží  se příslušné  úřady smluvních  států upravit  otázku

    vzájemnou dohodou.

 

    3. Jestliže osoba jiná než osoba  fyzická je podle ustanovení odstavce 1

rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá  se, že je rezidentem v tom

státě, v němž je umístěno sídlo jeho ústředí (tj. skutečného vedení).

 

 

                                 Článek 5

 

Stálá provozovna

 

    1. Výraz  "stálá  provozovna"  označuje  ve  smyslu  této smlouvy trvalé

zařízení  pro podnikání,  jehož prostřednictvím  podnik vykonává  zcela nebo

zčásti svoji činnost.

 

    2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

 

 a) místo vedení;

 

 b) závod;

 

 c) kancelář;

 

 d) továrnu;

 

 e) dílnu;

 

 f) důl, místo těžby ropy nebo plynu, lom nebo každé jiné místo, kde se těží

    přírodní zdroje.

 

    3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:

 

 a) staveniště, stavbu, montáž nebo  instalaci zařízení nebo dozor nad nimi,

    pokud  toto staveniště,  montáž nebo  instalace zařízení  nebo dozor nad

    nimi trvají déle než 6 měsíců;

 

 b) poradenské služby poskytované zaměstnanci nebo jinými pracovníky podniku

    jednoho  smluvního státu  ve druhém  smluvním státě,  za předpokladu, že

    tyto činnosti trvají u jedné nebo  více spojených akcí po souvislou dobu

    nebo několik období přesahujících celkem  6 měsíců v jakémkoli období 12

    měsíců.

 

    4. Bez  ohledu na ustanovení  odstavců 1 až  3 výraz "stálá  provozovna"

nebude zahrnovat:

 

 a) zařízení, které  se využívá pouze k uskladnění,  vystavení nebo k dodání

    zboží patřícího podniku;

 

 b) zásobu  zboží  patřícího  podniku,  která  se  udržuje  pouze  za účelem

    uskladnění, vystavení nebo dodání;

 

 c) zásobu  zboží  patřícího  podniku,  která  se  udržuje  pouze  za účelem

    zpracování jiným podnikem;

 

 d) trvalé zařízení  pro podnikání, které se udržuje  pouze za účelem nákupu

    zboží nebo shromažďování informací pro podnik;

 

 e) trvalé  zařízení  pro   podnikání,  které  se  udržuje  pouze  za účelem

    provádění jiných činností  pro podnik, které mají přípravný nebo pomocný

    charakter;

 

 f) montážní služby prováděné podnikem jednoho smluvního státu v souvislosti

    s  prodejem strojů  nebo zařízení  z tohoto  smluvního státu  do druhého

    smluvního státu.

 

    5. Bez  ohledu na  ustanovení odstavců  1 a  2 osoba  jednající v jednom

smluvním státě na  účet podniku druhého smluvního státu,  jiná než nezávislý

zástupce,  na  kterého  se  vztahuje  odstavec  6,  se  považuje  za  stálou

provozovnu v prvně zmíněném státě, jestliže  je v tomto státě vybavena plnou

mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem

podniku,  pokud  činnost  této  osoby   není  omezena  na  činnosti  uvedené

v odstavci  4, které,  pokud by  byly uskutečňovány  v trvalém  zařízení, by

nezakládaly existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.

 

    6. Nepředpokládá se, že podnik  má stálou provozovnu v některém smluvním

státě jenom  proto, že tam  vykonává svoji činnost  prostřednictvím makléře,

generálního komisionáře  nebo jiného nezávislého zástupce,  pokud tyto osoby

jednají v rámci své řádné činnosti. Jestliže však činnost tohoto zástupce je

zcela nebo z  převážné části věnována zájmům podniku,  nebude tento zástupce

považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.

 

    7. Skutečnost,  že společnost,  která  je  rezidentem v  jednom smluvním

státě, ovládá  společnost nebo je ovládána  společností, která je rezidentem

v druhém  smluvním  státě,  nebo  která   tam  vykonává  svoji  činnost  (ať

prostřednictvím stálé provozovny  nebo ne), neučiní sama o  sobě z kterékoli

této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

 

 

                                 Článek 6

 

Příjmy z nemovitého majetku

 

    1. Příjmy  plynoucí  rezidentu  jednoho  smluvního  státu  z  nemovitého

majetku umístěného  ve druhém smluvním státě  (včetně příjmů ze zemědělských

a lesních podniků) mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

 

    2. a) Výraz "nemovitý majetek" s výhradou ustanovení pododstavce b) a c)

          se definuje  ve shodě s  právem smluvního státu,  v němž je  tento

          majetek umístěn;

 

       b) výraz  "nemovitý majetek" zahrnuje v  každém případě příslušenství

          nemovitého majetku,  mrtvý a živý inventář  zemědělských a lesních

          podniků  a   práva,  pro  která  platí   předpisy  obecného  práva

          vztahující  se  na  nemovitý  majetek,  právo používání nemovitého

          majetku a práva  na proměnlivé nebo pevné platy  za těžení nebo za

          přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních

          zdrojů;

 

       c) lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

 

    3. Ustanovení odstavce 1 platí pro  příjmy z přímého užívání, nájmu nebo

každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

 

    4. Ustanovení  odstavců  1  a  3  platí  stejně  pro příjmy z nemovitého

majetku  podniku  a  pro  příjmy  z  nemovitého  majetku  užívaného k výkonu

nezávislého povolání.

 

 

                                 Článek 7

 

Zisky podniků

 

    1. Zisky  podniků  jednoho  smluvního  státu  budou  zdaněny jen v tomto

státě,  pokud  podnik  nevykonává  svoji  činnost  v  druhém  smluvním státě

prostřednictvím  stálé provozovny,  která je  tam umístěna.  Jestliže podnik

vykonává  svoji  činnost  tímto  způsobem,  mohou  být zisky podniku zdaněny

v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat

této stálé provozovně.

 

    2. Jestliže  podnik  jednoho  smluvního  státu  vykonává  svojí  činnost

v druhém  smluvním  státě  prostřednictvím  stálé  provozovny,  která je tam

umístěna, přisuzují  se s výhradou  ustanovení odstavce 3  v každém smluvním

státě této stálé  provozovny zisky, které by byla  mohla docílit, kdyby byla

jako samostatný  podnik vykonávala stejné nebo  obdobné činnosti za stejných

nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je

stálou provozovnou.

 

    3. Při  stanovení zisků  stálé provozovny  se povoluje  odečíst náklady,

které  byly vynaloženy  na činnost  této stálé  provozovny včetně nákladů na

vedení  a všeobecných  správních výdajů  takto vynaložených,  ať vznikly  ve

státě, ve  kterém je stálá provozovna  umístěna, či jinde. Nepovolí  se však

odečíst  částky, které  byly zaplaceny  (jinak než  jako náhrada  skutečných

výloh) stálou provozovnou vedení podniku nebo některé jiné jeho kanceláři ve

formě licenčních  poplatků, náhrad nebo jiných  podobných platů za využívání

patentů  nebo jiných  práv, nebo   ve formě  provize za  zvláštní poskytnuté

služby, za  správu a řízení nebo  vyjma případů bankovních podniků  ve formě

úroků  z peněz  zapůjčených stálé  provozovně. Obdobně  při stanovení  zisků

stálé  provozovny se  nepřihlédne k  částkám, jimiž  stálá provozovna zatíží

(jinak  než za  skutečné výlohy)   vedení podniku  nebo některou  jinou jeho

kancelář za licenční poplatky, náhrady  nebo jiné podobné platy za využívání

patentů nebo jiných práv, nebo za  provizi za zvláštní poskytnuté služby, za

správu a řízení nebo vyjma případů bankovních podniků ve formě úroků z peněz

zapůjčených vedení podniku nebo některé jeho jiné kanceláři.

 

    4. Jestliže je  v některém smluvním státě obvyklé  stanovit zisky, které

mají být  připočteny stálé provozovně, na  základě rozdělení celkových zisků

podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento stát

stanovil  zisky, jež  mají být  zdaněny, tímto  obvyklým rozdělením. Použitý

způsob  rozdělení  musí  být  však  takový,  aby  výsledek  byl v souladu se

zásadami stanovenými v tomto článku.

 

    5. Stálé provozovně se nepřičtou  žádné zisky na základě skutečnosti, že

pouze nakupovala zboží pro podnik.

 

    6. Zisky,  které  se  mají  přičíst   stálé  provozovně,  se  pro  účely

předchozích odstavců  stanoví každý rok  stejným způsobem, pokud  neexistují

dostatečné důvody pro jiný postup.

 

    7. Jestliže  zisky  zahrnují  příjmy,  o  nichž  se  pojednává  odděleně

v jiných  článcích této  smlouvy,  nebudou  ustanovení oněch  článků dotčena

ustanoveními tohoto článku.

 

 

                                 Článek 8

 

Lodní a letecká doprava

 

    1. Zisky  plynoucí z  provozování lodí  a letadel  v mezinárodní dopravě

podléhají zdanění  jen ve smluvním státě,  v němž je umístěno  sídlo ústředí

(tj. skutečného vedení) podniku.

 

    2. Jestliže  sídlo  ústředí  (tj.  skutečného  vedení)  podniku  námořní

dopravy je  na palubě lodi, považuje  se toto sídlo za  umístěné ve smluvním

státě,  ve  kterém  je  domovský  přístav  této  lodi, nebo není-li domovský

přístav, ve smluvním státě, v němž je provozovatel lodi rezidentem.

 

    3. Ustanovení odstavce  1 se  použijí také  na zisky  z účasti na poolu,

společném provozu nebo na mezinárodní provozní organizaci.

 

 

                                 Článek 9

 

Sdružené podniky

 

    1. Jestliže

 a) se podnik  jednoho smluvního státu podílí přímo  nebo nepřímo na vedení,

    kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo

 

 b) tytéž osoby  se přímo  nebo nepřímo  podílejí na  vedení, kontrole nebo

    jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,

 

a jestliže  v  kterémkoli  z  těchto  případů  jsou  oba  podniky  ve  svých

obchodních nebo  finančních vztazích vázány  podmínkami, které dohodly  nebo

jim byly  uloženy a které se  liší od podmínek, které  by byly sjednány mezi

podniky nezávislými, mohou být do  zisků tohoto podniku včleněny a následkem

toho  zdaněny  zisky,  které  bez  těchto  podmínek  by byly docíleny jedním

z podniků, které však vzhledem k těmto podmínkám docíleny být nemohly.

 

    2. Jestliže zisky, ze kterých  byl podnik jednoho smluvního státu zdaněn

v tomto  smluvním  státě,  jsou  také  zahrnuty  do  zisků  podniku  druhého

smluvního státu a tam zdaněny, a tyto zisky takto zahrnuté jsou zisky, které

by  byly  docíleny  tímto  podnikem  tohoto  druhého  státu,  kdyby podmínky

sjednané mezi  podniky byly takové,  jaké by byly  sjednány mezi nezávislými

podniky, upraví prvně zmíněný stát vhodně částku daně uložené z těchto zisků

v prvně zmíněném státě. Při stanovení takové úpravy se vezme náležitý zřetel

na  jiná  ustanovení  této  smlouvy  a  bude-li  to  nutné,  příslušné úřady

smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.

 

 

                                 Článek 10

 

Dividendy

 

    1. Dividendy  vyplácené  společností,  která   je  rezidentem  v  jednom

smluvním státě,  osobě, která je  rezidentem v druhém  smluvním státě, mohou

být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

 

    2. Tyto  dividendy však mohou  být rovněž zdaněny  ve smluvním státě,  v

němž  je  společnost,  která  je  vyplácí,  rezidentem,  a to podle právních

předpisů  tohoto  státu,  avšak  jestliže  příjemce  je skutečným vlastníkem

dividend, daň takto stanovená nemůže přesáhnout 10 % hrubé částky dividend.

 

    Ustanovení tohoto odstavce se  nedotýká zdanění zisků společnosti, které

slouží k výplatě dividend.

 

    3. Výraz  "dividendy", použitý v  tomto článku, označuje  příjmy z akcií

nebo  jiných  práv,  s  výjimkou  pohledávek,  s  podílem  na zisku a příjmy

z jiných podílů  na společnosti, které  jsou podle právních  předpisů státu,

v němž  je společnost,  která  dividendy  vyplácí, rezidentem,  postaveny na

úroveň příjmů z akcií.

 

    4. Ustanovení  odstavců 1 a  2 se nepoužije,  jestliže skutečný vlastník

dividend,  který je  rezidentem v  jednom smluvním  státě, vykonává v druhém

smluvním  státě,  v  němž  je  rezidentem  společnost vyplácející dividendy,

průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je

tam  umístěna,  nebo  nezávislé povolání prostřednictvím  stálé základny tam

umístěné, a jestliže  účast, pro kterou se dividendy  vyplácejí, se skutečně

váže k této  stálé provozovně nebo k této stálé  základně. V takovém případě

se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.

 

    5. Jestliže  společnost, která  je rezidentem  v jednom  smluvním státě,

dosahuje  zisky nebo  příjmy z  druhého smluvního  státu, nemůže tento druhý

stát  zdanit dividendy  vyplácené  společností,  ledaže tyto  dividendy jsou

vypláceny osobě, která je rezidentem v tomto druhém smluvním státě, nebo, že

účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně

nebo ke stálé  základně, které jsou umístěny v  tomto druhém smluvním státě,

ani  podrobit  nerozdělené  zisky  společnosti  dani  z nerozdělených zisků,

i když  vyplácené dividendy  nebo nerozdělené  zisky pozůstávají  zcela nebo

zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.

 

 

                                 Článek 11

 

Úroky

 

    1. Úroky mající  zdroj v jednom smluvním státě  a vyplácené osobě, která

je  rezidentem v  druhém smluvním  státě, mohou  být zdaněny  v tomto druhém

smluvním státě.

 

    2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém

je jejich zdroj, a to podle  právních předpisů tohoto smluvního státu, avšak

jestliže  příjemce  je  skutečným   vlastníkem  úroků,  daň  takto  ukládaná

nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.

 

    3. Bez  ohledu na  ustanovení odstavce  2, úroky  mající zdroj  v jednom

smluvním  státě a  vyplácené vládě  druhého smluvního  státu, jeho správnímu

útvaru, místnímu  orgánu a ústřední bance  nebo jakékoliv finanční instituci

vlastněné plně  touto vládou nebo jinému  rezidentu tohoto druhého smluvního

státu  z  titulu  pohledávky   nepřímo  financované  vládou  tohoto  druhého

smluvního státu,  jeho správním útvarem,  místním orgánem a  ústřední bankou

nebo  jakoukoliv  finanční  institucí  plně  vlastněnou  touto vládou, budou

osvobozeny od zdanění v prvně zmíněném státě.

 

    4. Výraz  "úroky" použitý  v tomto  článku označuje  příjmy z pohledávek

jakéhokoli   druhu,  zajištěných   i  nezajištěných   zástavním  právem   na

nemovitosti  nebo doložkou  o účasti  na zisku  dlužníka a  obzvláště příjmy

z vládních  cenných  papírů,  dluhopisů  a  obligací,  včetně prémií a výher

spojených  s těmito  cennými papíry,  obligacemi nebo  dluhopisy. Penále  za

opožděné placení nebudou považována za úroky pro účely tohoto článku.

 

    5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

úroků,  který je  rezidentem v   jednom smluvním  státě, vykonává  ve druhém

smluvním  státě,  ve  kterém  mají  úroky  zdroj,  průmyslovou nebo obchodní

činnost  prostřednictvím  stálé  provozovny,  která  je  tam  umístěna, nebo

nezávislé povolání  prostřednictvím stálé základny  tam umístěné a  jestliže

pohledávka,  ze které  jsou úroky  placeny, se  skutečně váže  k této  stálé

provozovně  nebo  k  této  stálé  základně.  V  takovém  případě  se použijí

ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.

 

    6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže

jejich plátcem je  vláda tohoto smluvního státu, jeho  správní útvar, místní

orgán nebo osoba,  která je rezidentem v tomto  státě. Jestliže však plátce,

ať je nebo  není rezidentem v některém smluvním státě,  má v jednom smluvním

státě  stálou provozovnu  nebo stálou   základnu v  souvislosti s  níž došlo

k zadlužení, na jehož základě se úroky platí, a která tyto úroky nese ke své

tíži, předpokládá se, že tyto úroky  mají zdroj ve smluvním státě, ve kterém

je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

 

    7. Jestliže částka úroků, posuzováno  se zřetelem k pohledávce, ze které

jsou  placeny,  přesahuje  v  důsledku  zvláštních  vztahů existujících mezi

plátcem  a skutečným  vlastníkem úroků  nebo které  jeden i  druhý udržují s

třetími  osobami,  částku,  kterou  by   byl  smluvil  plátce  se  skutečným

vlastníkem,  kdyby  nebylo  takových  vztahů,  použijí  se ustanovení tohoto

článku  jen  na  tuto  naposledy  zmíněnou  částku.  Částka  platů, která ji

přesahuje, může být v tomto  případě zdaněna podle právních předpisů každého

smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

 

 

                                 Článek 12

 

Licenční poplatky

 

    1. Licenční poplatky  mající zdroj   v jednom  smluvním státě  a placené

osobě,  která je  rezidentem v  druhém smluvním  státě, mohou  být zdaněny v

tomto druhém smluvním státě.

 

    2. Tyto licenční poplatky mohou být však také zdaněny ve smluvním státě,

ve kterém je jejich zdroj, a  to podle právních předpisů tohoto státu, avšak

jestliže  je příjemce  skutečným vlastníkem  licenčních poplatků, nepřesáhne

daň takto stanovená 10 % z hrubé částky licenčních poplatků. Příslušné úřady

smluvních států stanoví ve vzájemné dohodě způsob uplatnění tohoto omezení.

 

    3. Výraz  "licenční  poplatky"  použitý  v  tomto  článku označuje platy

jakéhokoli druhu placené  za užití nebo za právo  na užití patentu, ochranné

známky, vzoru nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo

průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se

vztahují na  zkušenosti nabyté v oblasti  průmyslové, obchodní nebo vědecké,

autorského  práva  k  dílu  literárnímu,  uměleckému  nebo  vědeckému včetně

kinematografických  a  televizních  filmů  nebo  rozhlasových  a televizních

záznamů.

 

    4. Ustanovení  odstavců 1 a  2 se nepoužijí,  jestliže skutečný vlastník

licenčních poplatků,  který je rezidentem v  jednom smluvním státě, vykonává

v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou

nebo  obchodní  činnost  prostřednictvím  stálé  provozovny,  která  je  tam

umístěna,  nebo  nezávislé  povolání   prostřednictvím  stálé  základny  tam

umístěné  a  jestliže  právo  nebo  majetek,  které  dávají  vznik licenčním

poplatkům, jsou s  nimi skutečně spojeny. V tomto  případě mohou být použita

ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.

 

    5. Předpokládá  se, že  licenční poplatky  mají zdroj  v jednom smluvním

státě, jestliže plátcem je vláda tohoto smluvního státu, jeho správní útvar,

místní  orgán  nebo  osoba,  která  je  rezidentem  v  tomto smluvním státě.

Jestliže  však  plátce  licenčních  poplatků,  ať  je  nebo  není rezidentem

v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo

stálou základnu,  ve spojení s níž  vznikla povinnost, na jejímž  základě se

licenční poplatky  platí, a která nese  ke své tíži tyto  licenční poplatky,

předpokládá se, že  tyto licenční poplatky mají zdroj  v tom smluvním státě,

ve které je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

 

    6. Jestliže  částka licenčních  poplatků, vzhledem  k užití,  právu nebo

informaci,  za které  jsou placeny,  přesahuje v  důsledku zvláštních vztahů

existujících mezi  plátcem a skutečným  vlastníkem nebo které  jeden i druhý

udržují  s  třetími  osobami,  částku,  kterou  by  byl  smluvil  dlužník se

skutečným vlastníkem,  kdyby nebylo takových  vztahů, použijí se  ustanovení

tohoto článku jen na tuto naposledy  zmíněnou částku. Částka platů, která ji

přesahuje,  bude v  tomto případě  zdaněna podle  právních předpisů  každého

smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

 

 

                                 Článek 13

 

Zisky ze zcizení majetku

 

    1. Zisky,  které  rezident  jednoho  smluvního  státu  pobírá ze zcizení

nemovitého  majetku,  uvedeného  v  článku  6  a  který  je umístěn v druhém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

 

    2. Zisky  ze  zcizení  movitého  majetku,  který  je  částí  aktiv stálé

provozovny,  kterou  má  podnik  jednoho  smluvního  státu v druhém smluvním

státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident

jednoho  smluvního státu  má v  druhém smluvním  státě k  výkonu nezávislého

povolání,  včetně   takových  zisků  docílených  ze   zcizení  takové  stálé

provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny,

mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

 

    3. Zisky  ze  zcizení  lodi  nebo  letadel  provozovaných  v mezinárodní

dopravě a movitého  majetku, který slouží provozu těchto  lodí nebo letadel,

budou zdaněny  jen ve smluvním  státě, ve kterém  je umístěno sídlo  ústředí

(tj. skutečného vedení) podniku.

 

    4. Zisky ze zcizení podílů na jmění společnosti, jejíž majetek pozůstává

přímo  nebo  nepřímo  hlavně  z  nemovitého  majetku  umístěného  v některém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto smluvním státě.

 

    5. Zisky  ze zcizení podílů na  společnosti jiných než těch,  které jsou

uvedeny v odstavci 4, a představujících  účast 25 % na společnosti, která je

rezidentem  v jednom  smluvním státě,   mohou být  zdaněny v  tomto smluvním

státě.

 

    6. Zisky,  které  rezident  jednoho  smluvního  státu  pobírá ze zcizení

jiného majetku, než který je uveden v  odstavcích 1 až 5, a jejichž zdroj je

ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

 

 

                                 Článek 14

 

Nezávislá povolání

 

    1. Příjmy,  které rezident jednoho smluvního  státu pobírá ze svobodného

povolání nebo  jiné nezávislé činnosti,  budou zdaněny jen  v tomto smluvním

státě,  s  výjimkou  případů  dále  uvedených,  kdy  mohou být takové příjmy

zdaněny také v druhém smluvním státě:

 

 a) jestliže  příjemce má  pravidelně k  dispozici v  druhém smluvním  státě

    stálou základnu pro provádění svých činností; v takovém případě může být

    v tomto druhém smluvním státě zdaněna jen taková část příjmů, kterou lze

    přičítat této stálé základně; a

 

 b) jestliže  jeho pobyt  v tomto  druhém smluvním  státě trvá během jednoho

    nebo více  období v úhrnu  183 dní v  kalendářním roce; v  tomto případě

    může být v tomto druhém smluvním státě zdaněna jen ta část příjmů, která

    byla docílena z činností vykonávaných v tomto druhém smluvním státě.

 

    2. Výraz  "svobodné  povolání"  zahrnuje  obzvláště nezávisle vykonávané

činnosti  vědecké, literární,  umělecké, vychovatelské  nebo učitelské jakož

i samostatné  činnosti  lékařů,  právních  zástupců,  inženýrů,  architektů,

dentistů a účetních znalců.

 

 

                                 Článek 15

 

Zaměstnání

 

    1. Platy, mzdy  a jiné podobné odměny, které  rezident jednoho smluvního

státu pobírá z důvodu placeného  zaměstnání, mohou být s výhradou ustanovení

článků  16, 18,  19, 20  a 21   zdaněny jen  v tomto  smluvním státě,  pokud

zaměstnání není  vykonáváno v druhém smluvním  státě. Je-li tam zaměstnávání

vykonáváno, mohou být  odměny přijaté za ně zdaněny  v tomto druhém smluvním

státě.

 

    2. Odměny,  které  rezident  jednoho  smluvního  státu  pobírá  z důvodu

placeného  zaměstnání vykonávaného  v druhém  smluvním státě,  mohou být bez

ohledu  na  ustanovení  odstavce  1  zdaněny  jen  v  prvně  zmíněném státě,

jestliže:

 

 a) příjemce se  zdržuje v druhém smluvním státě po  jedno nebo více období,

    která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v kalendářním roce; a

 

 b) odměny jsou vypláceny  zaměstnavatelem nebo jménem zaměstnavatele, který

    není rezidentem v druhém smluvním státě; a

 

 c) odměny  nejdou  k tíži  stálé provozovně  nebo stálé  základně, které má

    zaměstnavatel v druhém státě.

 

    3. Nehledě  na  předchozí  ustanovení  tohoto  článku,  mohou být odměny

pobírané  z  důvodu  zaměstnání  vykonávaného  na  palubě  lodi nebo letadla

v mezinárodní dopravě zdaněny  jen ve smluvním státě, ve  kterém je umístěno

sídlo ústředí (tj. skutečného vedení) podniku.

 

 

                                 Článek 16

 

Tantiémy

 

    Tantiémy a  jiné podobné odměny, které  rezident jednoho smluvního státu

pobírá  jako člen  správní rady  společnosti, která  je rezidentem  v druhém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

 

 

                                 Článek 17

 

Umělci a sportovci

 

    1. Příjmy, které pobírají rezidenti  jednoho smluvního státu, jakožto na

veřejnosti vystupující  umělci, jako např. divadelní,  filmoví, rozhlasoví a

televizní umělci a hudebníci nebo jako sportovci, ze své činnosti vykonávané

osobně v  druhém smluvním státě, mohou  být bez ohledu na  ustanovení článku

14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.

 

    2. Jestliže  příjmy  z  činnosti,  kterou  osobně  vykonává  umělec nebo

sportovec, neplynou  tomuto umělci nebo sportovci  samému, nýbrž jiné osobě,

mohou být tyto příjmy bez ohledu na  ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve

smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost.

 

    3. Příjmy  umělců a  sportovců, kteří  jsou rezidenty  jednoho smluvního

státu,  z činností  vykonávaných v  druhém smluvním  státě v  rámci kulturní

výměny  mezi vládami  obou smluvních  států budou,  bez ohledu na ustanovení

odstavců 1 a 2, vyjmuty ze zdanění v tomto druhém smluvním státě.

 

 

                                 Článek 18

 

Penze

 

    1. Penze a  jiné podobné platy vyplácené z  důvodu dřívějšího zaměstnání

rezidentu některého  smluvního státu mohou být  s výhradou ustanovení článku

19 odstavce 2 zdaněny pouze v tomto smluvním státě.

 

    2. Penze a jiné podobné  platy vyplácené vládou jednoho smluvního státu,

jeho  správním  útvarem  nebo  místním  orgánem  v  rámci systémů sociálního

zabezpečení tohoto smluvního státu budou,  bez ohledu na ustanovení odstavce

1, zdaněny pouze v tomto smluvním státě.

 

 

                                 Článek 19

 

Veřejné funkce

 

    1. a) Odměny, jiné než  penze, vyplácené vládou jednoho smluvního státu,

          jeho správním útvarem nebo místním orgánem fyzické osobě za služby

          prokazované  vládě tohoto  smluvního státu,  jeho správnímu útvaru

          nebo místnímu orgánu za služby vládní povahy budou zdaněny pouze v

          tomto smluvním státě.

 

       b) Takové  odměny však budou  zdaněny pouze v  druhém smluvním státě,

          jestliže služby  jsou prokazovány v tomto  druhém smluvním státě a

          příjemce je rezidentem tohoto druhého smluvního státu, který:

 

          (i) je státním občanem tohoto druhého smluvního státu; nebo

 

         (ii) nestal  se  rezidentem  v  tomto  druhém  smluvním  státě  jen

              z důvodu poskytování těchto služeb.

 

    2. a) Penze  vyplácené vládou  některého smluvního státu,  jeho správním

          útvarem nebo místním orgánem tohoto státu buď přímo, nebo z fondů,

          které  zřídily, fyzické  osobě  za  služby prokázané  vládě tohoto

          smluvního státu, jeho správnímu útvaru nebo místnímu orgánu, budou

          zdaněny jen v tomto smluvním státě.

 

       b) Takové  penze  však budou  zdaněny pouze  v druhém smluvním státě,

          jestliže příjemce  je rezidentem a státním  občanem tohoto druhého

          smluvního státu.

 

    3. Ustanovení  článků 15, 16,  17 a 18  se použijí na  odměny a penze za

služby  prokázané  v  souvislosti   s  průmyslovou  nebo  obchodní  činností

prováděnou  vládou některého  smluvního  státu,  jeho správním  útvarem nebo

místním orgánem.

 

 

                                 Článek 20

 

Učitelé a výzkumní pracovníci

 

    Odměny, které  osoba, jež je  nebo byla bezprostředně  před příjezdem do

jednoho  smluvního státu  rezidentem v  druhém smluvním  státě a  která je v

prvně  zmíněném  smluvním  státě  přítomna  za  účelem výuky, přednášek nebo

vedení  výzkumu  na  univerzitě,  vysoké  škole,  škole nebo jiné vzdělávací

instituci nebo  vědecko výzkumného ústavu  pověřeném vládou prvně  zmíněného

smluvního státu, pobírá z takovéto výuky, přednášek a výzkumu, budou v tomto

prvně zmíněném smluvním státě osvobozeny od daní po dobu nepřesahující 5 let

od data jejího prvého příjezdu do prvně zmíněného smluvního státu.

 

 

                                 Článek 21

 

Studenti, učni a stážisté

 

    1. Student,  učeň nebo  stážista, který  je nebo  byl bezprostředně před

svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě

a který  se zdržuje  v prvně  zmíněném  státě  pouze za  účelem studia  nebo

výcviku, bude osvobozen v tomto smluvním státě od daně z:

 

 a) platů  na   úhradu  nákladů  výživy,  studia  nebo výcviku obdržených ze

    zahraničí;

 

 b) stipendií, peněžních darů, příspěvků a prémií od vládních, dobročinných,

    vědeckých, kulturních nebo vzdělávacích organizací  obdržených za účelem

    úhrady nákladů výživy, studia nebo výcviku.

 

    2. Student, učeň nebo stážista uvedený  v odstavci 1 bude, pokud se týče

odměn  za zaměstnání,  požívat v  průběhu tohoto  studia nebo výcviku stejné

výjimky, úlevy nebo snížení daní jako mají rezidenti tohoto smluvního státu,

který navštívil.

 

 

                                 Článek 22

 

Jiné příjmy

 

    1. Příjmy  osoby, která je rezidentem  v jednom smluvním státě,  ať mají

zdroj kdekoliv, o nichž se  nepojednává v předchozích článcích této smlouvy,

budou zdaněny jen v tomto smluvním státě.

 

    2. Ustanovení  odstavce  1  se  nepoužijí  na  příjmy  jiné  než  příjmy

z nemovitého  majetku  ve  smyslu  článku  6  odstavec  2, jestliže příjemce

takových  příjmů,  který  je  rezidentem  v  jednom smluvním státě, vykonává

v druhém  smluvním státě  průmyslovou nebo  obchodní činnost prostřednictvím

stálé  provozovny,  která  je  tam  umístěna  nebo  vykonává  v tomto druhém

smluvním  státě  nezávislé  povolání   prostřednictvím  stálé  základny  tam

umístěné, a  právo nebo majetek, pro  které se příjmy platí,  skutečně patří

k této stálé  provozovně nebo k  této stálé základně.  V takovém případě  se

použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.

 

    3. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, o nichž se

nepojednává v předchozích článcích této smlouvy a které mají zdroj ve druhém

smluvním státě, mohou,  bez ohledu na ustanovení odstavců 1  a 2, být rovněž

zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

 

 

                                 Článek 23

 

Ustanovení o vyloučení dvojího zdanění

 

    1. V Československu bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:

 

 a) Jestliže  osoba,  která je  rezidentem v  Československu, pobírá příjmy,

    které  mohou být  podle ustanovení  této smlouvy  zdaněny v  Číně, vyjme

    Československo  s  výhradou  ustanovení  pododstavce  b) tyto  příjmy ze

    zdanění, může však při výpočtu částky daně z ostatních příjmů této osoby

    použít  sazbu daně,  která by  byla použita,  kdyby takto vyjmuté příjmy

    nebyly ze zdanění vyňaty.

 

 b) Československo  může  při ukládání  daní osobám,  které jsou rezidenty v

    Československu, zahrnout  do základu daní příjmy,  které mohou být podle

    ustanovení článků 10, 11, 12, 16 a  17 této smlouvy zdaněny také v Číně,

    ale  povolí  snížit  částku  daně  vypočtené  z  tohoto základu o částku

    rovnající se dani zaplacené v Číně.  Částka, o kterou se daň sníží, však

    nepřesáhne  takovou  část  československé   daně  vypočtené  před  jejím

    snížením,   která   poměrně   připadá   na   příjmy,   které  v  souladu

    s  ustanoveními článků  10, 11,  12,  16,  a 17  této smlouvy  mohou být

    zdaněny v Číně.

 

 c) Jestliže  příjem,  který  má  zdroj   v  Číně,  je  dividenda  vyplácená

    společností,  která   je  rezidentem  v  Číně,   společnosti,  která  je

    rezidentem  v Československu  a která   vlastní nejméně  10 %  podílu na

    společnosti vyplácející  dividendy, bude při  zápočtu brána v  úvahu daň

    z příjmu zaplacená v Číně společností vyplácející dividendy.

 

    2. V Číně bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:

 

 a) Jestliže   osoba,   která   je   rezidentem   v   Číně,   pobírá  příjmy

    z   Československa,  povolí   Čína  tomuto   rezidentu  započíst  částku

    odpovídající dani zaplacené v Československu  v souladu s touto smlouvou

    na  jeho  daňovou  povinnost.  Částka,  která  se  započte,  nemůže však

    přesáhnout  částku čínské  daně připadající  na tento  příjem, vypočtené

    v souladu s daňovými zákony a předpisy v Číně.

 

 b) Jestliže příjem, který má zdroj v Československu, je dividenda vyplácená

    společností, která  je rezidentem Československu,  společnosti, která je

    rezidentem v  Číně a která  vlastní nejméně 10  % podílů na  společnosti

    vyplácející  dividendy, bude  při zápočtu   brána v  úvahu daň  z příjmu

    zaplacená v Československu společností vyplácející dividendy.

 

    3. Pro účely zápočtu uvedeného v pododstavci b) odstavce 1 a pododstavci

a) odstavce 2 bude čínská nebo československá daň považována za zaplacenou:

 

 a) sazbou 10 % v případě dividend, na něž se vztahují ustanovení odstavce 2

    článku 10;

 

 b) sazbou  10 % v případě  úroků, na něž se  vztahují ustanovení odstavce 2

    článku 11; a

 

 c) sazbou 20 % v případě licenčních poplatků, na něž se vztahují ustanovení

    odstavce 2 článku 12.

 

 

                                 Článek 24

 

Zákaz diskriminace

 

    1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém

smluvním státě žádnému  zdanění nebo povinnostem s ním  spojeným, které jsou

jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo

budou moci být  podrobeni státní příslušníci tohoto druhého  státu, kteří se

nacházejí  ve  stejné  situaci.  Ustanovení  tohoto  odstavce se použijí bez

ohledu  na ustanovení  článku 13   rovněž na  osoby, které  nejsou rezidenty

jednoho nebo žádného smluvního státu.

 

    2. Zdanění stálé provozovny, kterou  podnik jednoho smluvního státu má v

druhém smluvním  státě, nebude v  tomto druhém smluvním  státě nepříznivější

než zdanění  podniků tohoto druhého smluvního  státu, které vykonávají tutéž

činnost.

 

    Toto ustanovení  nebude vykládáno jako závazek  jednoho smluvního státu,

aby  přiznal  rezidentům  druhého   smluvního  státu  osobní  úlevy,  srážky

a snížení  daně  z  důvodů  osobního  stavu  nebo  rodinných  závazků, které

přiznává svým rezidentům.

 

    3. Podniky jednoho smluvního státu,  jejichž jmění je zcela nebo zčásti,

přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou, která je rezidentem v

druhém smluvním státě, nebo větším počtem takových osob, nebudou podrobeny v

prvně  zmíněném  smluvním  státě  žádnému  zdanění  nebo  povinnostem  s ním

spojeným,  které  jsou  jiné  nebo  tíživější  než  zdanění  a s ním spojené

povinnosti,  kterým jsou  nebo mohou  být podrobeny  ostatní podobné podniky

prvně zmíněného státu.

 

    4. Úroky,  licenční  poplatky  a  jiné  platby  placené podnikem jednoho

smluvního státu budou, s výjimkou  případů, kdy se použijí ustanovení článku

9 odstavce 7  článku 11 nebo odstavce  6 článku 12, odpočitatelné  pro účely

stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby

byly placeny rezidentu výše zmíněného smluvního státu.

 

    5. Výraz "zdanění" uvedený v tomto článku označuje daně jakéhokoli druhu

a pojmenování.

 

 

                                 Článek 25

 

Řešení případů dohodou

 

    1. Jestliže  se některá  osoba domnívá,  že opatření  jednoho nebo  obou

smluvních států  vedou nebo povedou  u ní ke  zdanění, které není  v souladu

s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které

poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému

úřadu smluvního státu,  jehož je rezidentem, nebo jestliže  případ spadá pod

odstavec 1 článku 24 úřadu smluvního státu, jehož je státním občanem. Případ

musí  být předložen  do 3  let od  prvého oznámení  opatření, které  vede ke

zdanění, jenž není v souladu s ustanoveními této smlouvy.

 

    2. Jestliže  bude   příslušný  úřad  považovat   námitku  za  oprávněnou

a nebude-li sám  s to najít  uspokojivé řešení, bude  se snažit, aby  případ

upravil  dohodou s  příslušným úřadem  druhého smluvního  státu tak,  aby se

vyloučilo  zdanění, které  není ve  shodě s  touto smlouvou. Dosažená dohoda

bude provedena bez ohledu na promlčení podle vnitrostátních zákonů smluvních

států.

 

    3. Příslušné  úřady smluvních  států  se  vynasnaží vyřešit  ve vzájemné

dohodě jakékoli obtíže nebo pochybnosti vzniklé při výkladu nebo uplatňování

smlouvy.  Mohou  rovněž  konzultovat  za  účelem  zamezení  dvojího  zdanění

v případech neupravených ve smlouvě.

 

    4. Příslušné  úřady smluvních států mohou  vejít v přímý styk  za účelem

dosažení  dohody ve  smyslu předchozích  odstavců. Jestliže  se ústní výměna

názorů  jeví  pro  dosažení  dohody  účelnou,  může  se taková výměna názorů

uskutečnit prostřednictvím zástupců příslušných úřadů smluvních států.

 

 

                                 Článek 26

 

Výměna informací

 

    1. Příslušné  úřady smluvních států  si budou vyměňovat  informace nutné

pro  aplikaci ustanovení  této  smlouvy  a vnitrostátních  právních předpisů

smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy,

pokud  zdanění, které  upravují, je  v souladu  s touto  smlouvou, zejména s

cílem  předcházet  daňovému  úniku.  Rozsah  výměny  není  omezen článkem 1.

Veškeré  informace obdržené  smluvním státem  budou udržovány  v tajnosti  a

budou sděleny  pouze osobám nebo  úřadům (včetně soudů  a správních orgánů),

které se  zabývají vyměřováním, vybíráním, vymáháním  nebo trestním stíháním

nebo řešením odvolání ve věci daní,  které jsou předmětem této smlouvy. Tyto

osoby nebo  orgány použijí tyto  informace při veřejných  soudních jednáních

nebo soudních rozhodnutích.

 

    2. Ustanovení  odstavce 1  nebudou v  žádném případě  vykládána tak,  že

ukládají některému smluvnímu státu povinnost:

 

 a) provést   správní  opatření,  která  by  porušovala právní předpisy nebo

    správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;

 

 b) sdělit  informace,  které by   nemohly být  získány na  základě právních

    předpisů nebo v normálním správním  řízení tohoto nebo druhého smluvního

    státu;

 

 c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikatelské, průmyslové,

    hospodářské  nebo výrobní  tajemství nebo  obchodní postup  nebo jejichž

    sdělení by bylo v rozporu s obecným zájmem (veřejným pořádkem).

 

 

                                 Článek 27

 

Diplomaté a konzulární úředníci

 

    Žádná  ustanovení  této  smlouvy  se  nedotýkají  daňových  výsad, které

přísluší  diplomatům   a  konzulárním  úředníkům   podle  obecných  pravidel

mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.

 

 

                                 Článek 28

 

Nabytí platnosti

 

    1. Smluvní  státy si vzájemně  oznámí, že vnitrostátní  postupy nezbytné

pro nabytí platnosti smlouvy byly splněny.

 

    2. Smlouva   nabude   platnosti   dnem   pozdějšího  oznámení  zmíněného

v odstavci 1 a její ustanovení budou účinná:

 

 a) pokud  jde  o daně  vybírané u  zdroje, na  příjmy plynoucí  od 1. ledna

    včetně kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém smlouva nabude

    platnosti;

 

 b) pokud   jde  o  jiné  daně  z  příjmu,  na  daně  ukládané za daňový rok

    počínající 1.  ledna kalendářního roku následujícího  po roce, ve kterém

    smlouva nabude platnosti, nebo později.

 

 

                                 Článek 29

 

Výpověď

 

    Tato  smlouva  zůstane  v  platnosti,  dokud  nebude vypovězena některým

smluvním  státem.   Každý  smluvní  stát  může   smlouvu  písemně  vypovědět

diplomatickou  cestou  ve  lhůtě  nejméně  šest  měsíců  před koncem každého

kalendářního  roku následujícího  po období  5 let  ode dne,  v němž smlouva

nabyla platnosti. V takovém případě smlouva pozbude účinnosti:

 

 a) pokud  jde  o daně  vybírané u  zdroje, na  příjmy plynoucí  od 1. ledna

    včetně  kalendářního roku  následujícího po  roce, ve  kterém byla  dána

    výpověď;

 

 b) pokud jde o jiné daně z  příjmu, na daně ukládané za všechny daňové roky

    počínající 1.  ledna kalendářního roku následujícího  po roce, ve kterém

    byla dána výpověď, nebo později.

 

    Na  důkaz  toho   podepsaní,  k  tomu   řádně  zmocnění,  podepsali tuto

smlouvu.

 

    Dáno v Praze  dne 11. června 1987 ve dvojím  vyhotovení v jazyce českém,

čínském  a  anglickém,  přičemž  všechna  tři  znění  mají stejnou platnost.

V případě jakýchkoliv rozdílností výkladu, bude rozhodující anglický text.