Vyhláška č. 41/1988 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 7. března 1988
o Smlouvě mezi vládou Československé socialistické
republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení
dvojího zdanění a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmu
Dne 11. června 1987 byla v Praze podepsána Smlouva mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky jí ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 dnem 23. prosince 1987.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Příloha
SMLOUVA
mezi vládou Československé socialistické
republiky a vládou Čínské lidové republiky o
zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu
Vláda Československé socialistické republiky a vláda Čínské lidové
republiky přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
dohodly se takto:
Článek 1
Osoby na které se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v
jednom nebo v obou smluvních státech (rezidenti).
Článek 2
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu vybírané ve prospěch
smluvního státu, jeho správních útvarů nebo místních orgánů, ať je způsob
vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují daně, vybírané z celkového příjmu nebo z
části příjmu, včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého
majetku a daní z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:
a) v Československé socialistické republice:
(i) daně ze zisku;
(ii) daň ze mzdy;
(iii) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;
(iv) daň zemědělská;
(v) daň z příjmů obyvatelstva; a
(vi) daň domovní,
(dále nazývané "československá daň");
b) v Čínské lidové republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů společných čínských a zahraničních podniků (joint
ventures);
(iii) daň z příjmů zahraničních společností; a
(iv) místní daň z příjmu,
(dále nazývané "čínská daň").
4. Tato smlouva se vztahuje také na daně stejného nebo podobného druhu,
které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo
místo nich. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí významné
změny, které byly provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
Všeobecné definice
1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Československo" označuje Československou socialistickou
republiku;
b) výraz "Čína" označuje Čínskou lidovou republiku;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle
případu Československo nebo Čínu;
d) výraz "daň" označuje podle případu čínskou nebo československou daň;
e) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti a všechna jiná
sdružení osob;
f) výraz "společnost" označuje každou právnickou osobu nebo organizační
jednotku považovanou pro účely zdanění za právnickou osobu;
g) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního
státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu
nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
h) výraz "státní příslušníci" označuje všechny fyzické osoby, které jsou
státními občany jednoho smluvního státu, a všechny právnické osoby
založené nebo zřízené podle práva tohoto státu, rovněž tak všechny
organizace bez právní subjektivity považované pro účely zdanění za
právnické osoby založené nebo zřízené podle práva tohoto smluvního
státu;
i) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou
lodí nebo letadlem, které je provozováno podnikem, jehož sídlo ústředí
(tj. skutečného vedení) je umístěno v jednom smluvním státě, pokud loď
nebo letadlo nejsou provozovány jen mezi místy v druhém smluvním státě;
j) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Československa, ministra financí Československé
socialistické republiky nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Číny, ministerstvo financí Čínské lidové republiky nebo
jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této smlouvy
smluvním státem význam, který mu náleží podle práva tohoto státu, které
upravuje daně, na které se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost
nevyžaduje odlišný výklad.
Článek 4
Daňový domicil
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu této
smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto smluvního státu podrobena
v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého bytu, sídla ústředí
(tj. skutečného vedení) nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v
obou smluvních státech, bude její postavení určeno v souladu s následujícími
pravidly:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tomto smluvním státě, ve
kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech,
předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ke kterému má
užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba
středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném
smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě,
ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo v
žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě,
jehož je státním občanem;
d) jestliže je tato osoba státním občanem obou smluvních států nebo žádného
z nich, vynasnaží se příslušné úřady smluvních států upravit otázku
vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom
státě, v němž je umístěno sídlo jeho ústředí (tj. skutečného vedení).
Článek 5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé
zařízení pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela nebo
zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, místo těžby ropy nebo plynu, lom nebo každé jiné místo, kde se těží
přírodní zdroje.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavbu, montáž nebo instalaci zařízení nebo dozor nad nimi,
pokud toto staveniště, montáž nebo instalace zařízení nebo dozor nad
nimi trvají déle než 6 měsíců;
b) poradenské služby poskytované zaměstnanci nebo jinými pracovníky podniku
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, za předpokladu, že
tyto činnosti trvají u jedné nebo více spojených akcí po souvislou dobu
nebo několik období přesahujících celkem 6 měsíců v jakémkoli období 12
měsíců.
4. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 až 3 výraz "stálá provozovna"
nebude zahrnovat:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo k dodání
zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu
zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
provádění jiných činností pro podnik, které mají přípravný nebo pomocný
charakter;
f) montážní služby prováděné podnikem jednoho smluvního státu v souvislosti
s prodejem strojů nebo zařízení z tohoto smluvního státu do druhého
smluvního státu.
5. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osoba jednající v jednom
smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu, jiná než nezávislý
zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6, se považuje za stálou
provozovnu v prvně zmíněném státě, jestliže je v tomto státě vybavena plnou
mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem
podniku, pokud činnost této osoby není omezena na činnosti uvedené
v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány v trvalém zařízení, by
nezakládaly existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nepředpokládá se, že podnik má stálou provozovnu v některém smluvním
státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře,
generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby
jednají v rámci své řádné činnosti. Jestliže však činnost tohoto zástupce je
zcela nebo z převážné části věnována zájmům podniku, nebude tento zástupce
považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem
v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji činnost (ať
prostřednictvím stálé provozovny nebo ne), neučiní sama o sobě z kterékoli
této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu z nemovitého
majetku umístěného ve druhém smluvním státě (včetně příjmů ze zemědělských
a lesních podniků) mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. a) Výraz "nemovitý majetek" s výhradou ustanovení pododstavce b) a c)
se definuje ve shodě s právem smluvního státu, v němž je tento
majetek umístěn;
b) výraz "nemovitý majetek" zahrnuje v každém případě příslušenství
nemovitého majetku, mrtvý a živý inventář zemědělských a lesních
podniků a práva, pro která platí předpisy obecného práva
vztahující se na nemovitý majetek, právo používání nemovitého
majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za
přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních
zdrojů;
c) lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo
každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí stejně pro příjmy z nemovitého
majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu
nezávislého povolání.
Článek 7
Zisky podniků
1. Zisky podniků jednoho smluvního státu budou zdaněny jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik
vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny
v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat
této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svojí činnost
v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním
státě této stálé provozovny zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla
jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných
nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je
stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady,
které byly vynaloženy na činnost této stálé provozovny včetně nákladů na
vedení a všeobecných správních výdajů takto vynaložených, ať vznikly ve
státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna, či jinde. Nepovolí se však
odečíst částky, které byly zaplaceny (jinak než jako náhrada skutečných
výloh) stálou provozovnou vedení podniku nebo některé jiné jeho kanceláři ve
formě licenčních poplatků, náhrad nebo jiných podobných platů za využívání
patentů nebo jiných práv, nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté
služby, za správu a řízení nebo vyjma případů bankovních podniků ve formě
úroků z peněz zapůjčených stálé provozovně. Obdobně při stanovení zisků
stálé provozovny se nepřihlédne k částkám, jimiž stálá provozovna zatíží
(jinak než za skutečné výlohy) vedení podniku nebo některou jinou jeho
kancelář za licenční poplatky, náhrady nebo jiné podobné platy za využívání
patentů nebo jiných práv, nebo za provizi za zvláštní poskytnuté služby, za
správu a řízení nebo vyjma případů bankovních podniků ve formě úroků z peněz
zapůjčených vedení podniku nebo některé jeho jiné kanceláři.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které
mají být připočteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků
podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento stát
stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Použitý
způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se
zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují
dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena
ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky plynoucí z provozování lodí a letadel v mezinárodní dopravě
podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo ústředí
(tj. skutečného vedení) podniku.
2. Jestliže sídlo ústředí (tj. skutečného vedení) podniku námořní
dopravy je na palubě lodi, považuje se toto sídlo za umístěné ve smluvním
státě, ve kterém je domovský přístav této lodi, nebo není-li domovský
přístav, ve smluvním státě, v němž je provozovatel lodi rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 se použijí také na zisky z účasti na poolu,
společném provozu nebo na mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
Sdružené podniky
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení,
kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo
jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v kterémkoli z těchto případů jsou oba podniky ve svých
obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo
jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi
podniky nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku včleněny a následkem
toho zdaněny zisky, které bez těchto podmínek by byly docíleny jedním
z podniků, které však vzhledem k těmto podmínkám docíleny být nemohly.
2. Jestliže zisky, ze kterých byl podnik jednoho smluvního státu zdaněn
v tomto smluvním státě, jsou také zahrnuty do zisků podniku druhého
smluvního státu a tam zdaněny, a tyto zisky takto zahrnuté jsou zisky, které
by byly docíleny tímto podnikem tohoto druhého státu, kdyby podmínky
sjednané mezi podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými
podniky, upraví prvně zmíněný stát vhodně částku daně uložené z těchto zisků
v prvně zmíněném státě. Při stanovení takové úpravy se vezme náležitý zřetel
na jiná ustanovení této smlouvy a bude-li to nutné, příslušné úřady
smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
Článek 10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou
být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v
němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem
dividend, daň takto stanovená nemůže přesáhnout 10 % hrubé částky dividend.
Ustanovení tohoto odstavce se nedotýká zdanění zisků společnosti, které
slouží k výplatě dividend.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií
nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku a příjmy
z jiných podílů na společnosti, které jsou podle právních předpisů státu,
v němž je společnost, která dividendy vyplácí, rezidentem, postaveny na
úroveň příjmů z akcií.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník
dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém
smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je
tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam
umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně
váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě
se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě,
dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý
stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou
vypláceny osobě, která je rezidentem v tomto druhém smluvním státě, nebo, že
účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně
nebo ke stálé základně, které jsou umístěny v tomto druhém smluvním státě,
ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků,
i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo
zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.
Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě, která
je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém
smluvním státě.
2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém
je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto smluvního státu, avšak
jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto ukládaná
nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, úroky mající zdroj v jednom
smluvním státě a vyplácené vládě druhého smluvního státu, jeho správnímu
útvaru, místnímu orgánu a ústřední bance nebo jakékoliv finanční instituci
vlastněné plně touto vládou nebo jinému rezidentu tohoto druhého smluvního
státu z titulu pohledávky nepřímo financované vládou tohoto druhého
smluvního státu, jeho správním útvarem, místním orgánem a ústřední bankou
nebo jakoukoliv finanční institucí plně vlastněnou touto vládou, budou
osvobozeny od zdanění v prvně zmíněném státě.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek
jakéhokoli druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na
nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku dlužníka a obzvláště příjmy
z vládních cenných papírů, dluhopisů a obligací, včetně prémií a výher
spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy. Penále za
opožděné placení nebudou považována za úroky pro účely tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává ve druhém
smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže
pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže
jejich plátcem je vláda tohoto smluvního státu, jeho správní útvar, místní
orgán nebo osoba, která je rezidentem v tomto státě. Jestliže však plátce,
ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v jednom smluvním
státě stálou provozovnu nebo stálou základnu v souvislosti s níž došlo
k zadlužení, na jehož základě se úroky platí, a která tyto úroky nese ke své
tíži, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj ve smluvním státě, ve kterém
je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které
jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi
plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo které jeden i druhý udržují s
třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji
přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého
smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené
osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v
tomto druhém smluvním státě.
2. Tyto licenční poplatky mohou být však také zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak
jestliže je příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků, nepřesáhne
daň takto stanovená 10 % z hrubé částky licenčních poplatků. Příslušné úřady
smluvních států stanoví ve vzájemné dohodě způsob uplatnění tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platy
jakéhokoli druhu placené za užití nebo za právo na užití patentu, ochranné
známky, vzoru nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo
průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se
vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké,
autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně
kinematografických a televizních filmů nebo rozhlasových a televizních
záznamů.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává
v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam
umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním
poplatkům, jsou s nimi skutečně spojeny. V tomto případě mohou být použita
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním
státě, jestliže plátcem je vláda tohoto smluvního státu, jeho správní útvar,
místní orgán nebo osoba, která je rezidentem v tomto smluvním státě.
Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem
v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo
stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost, na jejímž základě se
licenční poplatky platí, a která nese ke své tíži tyto licenční poplatky,
předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě,
ve které je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, vzhledem k užití, právu nebo
informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů
existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo které jeden i druhý
udržují s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení
tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji
přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého
smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze zcizení
nemovitého majetku, uvedeného v článku 6 a který je umístěn v druhém
smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé
provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním
státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident
jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého
povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení takové stálé
provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodi nebo letadel provozovaných v mezinárodní
dopravě a movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo letadel,
budou zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo ústředí
(tj. skutečného vedení) podniku.
4. Zisky ze zcizení podílů na jmění společnosti, jejíž majetek pozůstává
přímo nebo nepřímo hlavně z nemovitého majetku umístěného v některém
smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto smluvním státě.
5. Zisky ze zcizení podílů na společnosti jiných než těch, které jsou
uvedeny v odstavci 4, a představujících účast 25 % na společnosti, která je
rezidentem v jednom smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto smluvním
státě.
6. Zisky, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze zcizení
jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1 až 5, a jejichž zdroj je
ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
Článek 14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného
povolání nebo jiné nezávislé činnosti, budou zdaněny jen v tomto smluvním
státě, s výjimkou případů dále uvedených, kdy mohou být takové příjmy
zdaněny také v druhém smluvním státě:
a) jestliže příjemce má pravidelně k dispozici v druhém smluvním státě
stálou základnu pro provádění svých činností; v takovém případě může být
v tomto druhém smluvním státě zdaněna jen taková část příjmů, kterou lze
přičítat této stálé základně; a
b) jestliže jeho pobyt v tomto druhém smluvním státě trvá během jednoho
nebo více období v úhrnu 183 dní v kalendářním roce; v tomto případě
může být v tomto druhém smluvním státě zdaněna jen ta část příjmů, která
byla docílena z činností vykonávaných v tomto druhém smluvním státě.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávisle vykonávané
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské jakož
i samostatné činnosti lékařů, právních zástupců, inženýrů, architektů,
dentistů a účetních znalců.
Článek 15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního
státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání, mohou být s výhradou ustanovení
článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdaněny jen v tomto smluvním státě, pokud
zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnávání
vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém smluvním
státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu
placeného zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, mohou být bez
ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném státě,
jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém smluvním státě po jedno nebo více období,
která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v kalendářním roce; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo jménem zaměstnavatele, který
není rezidentem v druhém smluvním státě; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má
zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny
pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla
v mezinárodní dopravě zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno
sídlo ústředí (tj. skutečného vedení) podniku.
Článek 16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu
pobírá jako člen správní rady společnosti, která je rezidentem v druhém
smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírají rezidenti jednoho smluvního státu, jakožto na
veřejnosti vystupující umělci, jako např. divadelní, filmoví, rozhlasoví a
televizní umělci a hudebníci nebo jako sportovci, ze své činnosti vykonávané
osobně v druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článku
14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činnosti, kterou osobně vykonává umělec nebo
sportovec, neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě,
mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve
smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost.
3. Příjmy umělců a sportovců, kteří jsou rezidenty jednoho smluvního
státu, z činností vykonávaných v druhém smluvním státě v rámci kulturní
výměny mezi vládami obou smluvních států budou, bez ohledu na ustanovení
odstavců 1 a 2, vyjmuty ze zdanění v tomto druhém smluvním státě.
Článek 18
Penze
1. Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání
rezidentu některého smluvního státu mohou být s výhradou ustanovení článku
19 odstavce 2 zdaněny pouze v tomto smluvním státě.
2. Penze a jiné podobné platy vyplácené vládou jednoho smluvního státu,
jeho správním útvarem nebo místním orgánem v rámci systémů sociálního
zabezpečení tohoto smluvního státu budou, bez ohledu na ustanovení odstavce
1, zdaněny pouze v tomto smluvním státě.
Článek 19
Veřejné funkce
1. a) Odměny, jiné než penze, vyplácené vládou jednoho smluvního státu,
jeho správním útvarem nebo místním orgánem fyzické osobě za služby
prokazované vládě tohoto smluvního státu, jeho správnímu útvaru
nebo místnímu orgánu za služby vládní povahy budou zdaněny pouze v
tomto smluvním státě.
b) Takové odměny však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě,
jestliže služby jsou prokazovány v tomto druhém smluvním státě a
příjemce je rezidentem tohoto druhého smluvního státu, který:
(i) je státním občanem tohoto druhého smluvního státu; nebo
(ii) nestal se rezidentem v tomto druhém smluvním státě jen
z důvodu poskytování těchto služeb.
2. a) Penze vyplácené vládou některého smluvního státu, jeho správním
útvarem nebo místním orgánem tohoto státu buď přímo, nebo z fondů,
které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané vládě tohoto
smluvního státu, jeho správnímu útvaru nebo místnímu orgánu, budou
zdaněny jen v tomto smluvním státě.
b) Takové penze však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě,
jestliže příjemce je rezidentem a státním občanem tohoto druhého
smluvního státu.
3. Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 se použijí na odměny a penze za
služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností
prováděnou vládou některého smluvního státu, jeho správním útvarem nebo
místním orgánem.
Článek 20
Učitelé a výzkumní pracovníci
Odměny, které osoba, jež je nebo byla bezprostředně před příjezdem do
jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a která je v
prvně zmíněném smluvním státě přítomna za účelem výuky, přednášek nebo
vedení výzkumu na univerzitě, vysoké škole, škole nebo jiné vzdělávací
instituci nebo vědecko výzkumného ústavu pověřeném vládou prvně zmíněného
smluvního státu, pobírá z takovéto výuky, přednášek a výzkumu, budou v tomto
prvně zmíněném smluvním státě osvobozeny od daní po dobu nepřesahující 5 let
od data jejího prvého příjezdu do prvně zmíněného smluvního státu.
Článek 21
Studenti, učni a stážisté
1. Student, učeň nebo stážista, který je nebo byl bezprostředně před
svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě
a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem studia nebo
výcviku, bude osvobozen v tomto smluvním státě od daně z:
a) platů na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku obdržených ze
zahraničí;
b) stipendií, peněžních darů, příspěvků a prémií od vládních, dobročinných,
vědeckých, kulturních nebo vzdělávacích organizací obdržených za účelem
úhrady nákladů výživy, studia nebo výcviku.
2. Student, učeň nebo stážista uvedený v odstavci 1 bude, pokud se týče
odměn za zaměstnání, požívat v průběhu tohoto studia nebo výcviku stejné
výjimky, úlevy nebo snížení daní jako mají rezidenti tohoto smluvního státu,
který navštívil.
Článek 22
Jiné příjmy
1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ať mají
zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy,
budou zdaněny jen v tomto smluvním státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy
z nemovitého majetku ve smyslu článku 6 odstavec 2, jestliže příjemce
takových příjmů, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává
v druhém smluvním státě průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna nebo vykonává v tomto druhém
smluvním státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam
umístěné, a právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, skutečně patří
k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.
3. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, o nichž se
nepojednává v předchozích článcích této smlouvy a které mají zdroj ve druhém
smluvním státě, mohou, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, být rovněž
zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
Článek 23
Ustanovení o vyloučení dvojího zdanění
1. V Československu bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:
a) Jestliže osoba, která je rezidentem v Československu, pobírá příjmy,
které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Číně, vyjme
Československo s výhradou ustanovení pododstavce b) tyto příjmy ze
zdanění, může však při výpočtu částky daně z ostatních příjmů této osoby
použít sazbu daně, která by byla použita, kdyby takto vyjmuté příjmy
nebyly ze zdanění vyňaty.
b) Československo může při ukládání daní osobám, které jsou rezidenty v
Československu, zahrnout do základu daní příjmy, které mohou být podle
ustanovení článků 10, 11, 12, 16 a 17 této smlouvy zdaněny také v Číně,
ale povolí snížit částku daně vypočtené z tohoto základu o částku
rovnající se dani zaplacené v Číně. Částka, o kterou se daň sníží, však
nepřesáhne takovou část československé daně vypočtené před jejím
snížením, která poměrně připadá na příjmy, které v souladu
s ustanoveními článků 10, 11, 12, 16, a 17 této smlouvy mohou být
zdaněny v Číně.
c) Jestliže příjem, který má zdroj v Číně, je dividenda vyplácená
společností, která je rezidentem v Číně, společnosti, která je
rezidentem v Československu a která vlastní nejméně 10 % podílu na
společnosti vyplácející dividendy, bude při zápočtu brána v úvahu daň
z příjmu zaplacená v Číně společností vyplácející dividendy.
2. V Číně bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:
a) Jestliže osoba, která je rezidentem v Číně, pobírá příjmy
z Československa, povolí Čína tomuto rezidentu započíst částku
odpovídající dani zaplacené v Československu v souladu s touto smlouvou
na jeho daňovou povinnost. Částka, která se započte, nemůže však
přesáhnout částku čínské daně připadající na tento příjem, vypočtené
v souladu s daňovými zákony a předpisy v Číně.
b) Jestliže příjem, který má zdroj v Československu, je dividenda vyplácená
společností, která je rezidentem Československu, společnosti, která je
rezidentem v Číně a která vlastní nejméně 10 % podílů na společnosti
vyplácející dividendy, bude při zápočtu brána v úvahu daň z příjmu
zaplacená v Československu společností vyplácející dividendy.
3. Pro účely zápočtu uvedeného v pododstavci b) odstavce 1 a pododstavci
a) odstavce 2 bude čínská nebo československá daň považována za zaplacenou:
a) sazbou 10 % v případě dividend, na něž se vztahují ustanovení odstavce 2
článku 10;
b) sazbou 10 % v případě úroků, na něž se vztahují ustanovení odstavce 2
článku 11; a
c) sazbou 20 % v případě licenčních poplatků, na něž se vztahují ustanovení
odstavce 2 článku 12.
Článek 24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou
jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo
budou moci být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří se
nacházejí ve stejné situaci. Ustanovení tohoto odstavce se použijí bez
ohledu na ustanovení článku 13 rovněž na osoby, které nejsou rezidenty
jednoho nebo žádného smluvního státu.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v
druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém smluvním státě nepříznivější
než zdanění podniků tohoto druhého smluvního státu, které vykonávají tutéž
činnost.
Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,
aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky
a snížení daně z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků, které
přiznává svým rezidentům.
3. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou, která je rezidentem v
druhém smluvním státě, nebo větším počtem takových osob, nebudou podrobeny v
prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené
povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky
prvně zmíněného státu.
4. Úroky, licenční poplatky a jiné platby placené podnikem jednoho
smluvního státu budou, s výjimkou případů, kdy se použijí ustanovení článku
9 odstavce 7 článku 11 nebo odstavce 6 článku 12, odpočitatelné pro účely
stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby
byly placeny rezidentu výše zmíněného smluvního státu.
5. Výraz "zdanění" uvedený v tomto článku označuje daně jakéhokoli druhu
a pojmenování.
Článek 25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se některá osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou
smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu
s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které
poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému
úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo jestliže případ spadá pod
odstavec 1 článku 24 úřadu smluvního státu, jehož je státním občanem. Případ
musí být předložen do 3 let od prvého oznámení opatření, které vede ke
zdanění, jenž není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou
a nebude-li sám s to najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ
upravil dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se
vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Dosažená dohoda
bude provedena bez ohledu na promlčení podle vnitrostátních zákonů smluvních
států.
3. Příslušné úřady smluvních států se vynasnaží vyřešit ve vzájemné
dohodě jakékoli obtíže nebo pochybnosti vzniklé při výkladu nebo uplatňování
smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem zamezení dvojího zdanění
v případech neupravených ve smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem
dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna
názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů
uskutečnit prostřednictvím zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Článek 26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné
pro aplikaci ustanovení této smlouvy a vnitrostátních právních předpisů
smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy,
pokud zdanění, které upravují, je v souladu s touto smlouvou, zejména s
cílem předcházet daňovému úniku. Rozsah výměny není omezen článkem 1.
Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti a
budou sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních orgánů),
které se zabývají vyměřováním, vybíráním, vymáháním nebo trestním stíháním
nebo řešením odvolání ve věci daní, které jsou předmětem této smlouvy. Tyto
osoby nebo orgány použijí tyto informace při veřejných soudních jednáních
nebo soudních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že
ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo
správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních
předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního
státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikatelské, průmyslové,
hospodářské nebo výrobní tajemství nebo obchodní postup nebo jejichž
sdělení by bylo v rozporu s obecným zájmem (veřejným pořádkem).
Článek 27
Diplomaté a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které
přísluší diplomatům a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel
mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.
Článek 28
Nabytí platnosti
1. Smluvní státy si vzájemně oznámí, že vnitrostátní postupy nezbytné
pro nabytí platnosti smlouvy byly splněny.
2. Smlouva nabude platnosti dnem pozdějšího oznámení zmíněného
v odstavci 1 a její ustanovení budou účinná:
a) pokud jde o daně vybírané u zdroje, na příjmy plynoucí od 1. ledna
včetně kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém smlouva nabude
platnosti;
b) pokud jde o jiné daně z příjmu, na daně ukládané za daňový rok
počínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém
smlouva nabude platnosti, nebo později.
Článek 29
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým
smluvním státem. Každý smluvní stát může smlouvu písemně vypovědět
diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně šest měsíců před koncem každého
kalendářního roku následujícího po období 5 let ode dne, v němž smlouva
nabyla platnosti. V takovém případě smlouva pozbude účinnosti:
a) pokud jde o daně vybírané u zdroje, na příjmy plynoucí od 1. ledna
včetně kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém byla dána
výpověď;
b) pokud jde o jiné daně z příjmu, na daně ukládané za všechny daňové roky
počínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém
byla dána výpověď, nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocnění, podepsali tuto
smlouvu.
Dáno v Praze dne 11. června 1987 ve dvojím vyhotovení v jazyce českém,
čínském a anglickém, přičemž všechna tři znění mají stejnou platnost.
V případě jakýchkoliv rozdílností výkladu, bude rozhodující anglický text.