VSPHA 36/2016
Datum rozhodnutí: 06.06.2016
Dotčené předpisy: § 160 odst. 4 předpisu č. 182/2006Sb., § 195 předpisu č. 182/2006Sb., § 310 předpisu č. 182/2006Sb. IZ (INSZ), § 408 předpisu č. 182/2006Sb. IZ (INSZ), § 413 předpisu č. 182/2006Sb. IZ (INSZ), § 418 předpisu č. 182/2006Sb. IZ (INSZ), § 107 předpisu č. 182/2006Sb. IZ (INSZ)
42 ICm 3579/2015
104 VSPH 36/2016 - 42
KSCB 27 INS 9002/2015
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce: Komerční banka, a.s., IČO 45317054, sídlem Na Příkopě 33 čp. 969, 114 07 Praha 1, proti žalovanému: Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, insolvenční správce dlužnice P. T., bytem Č. B., zast. Mgr. Janem Škeříkem, advokátem, sídlem Táborská 619/46, 140 00 Praha 4, o určení pořadí pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 42 ICm 3579/2015 27 ze dne 26.listopadu 2015
t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 42 ICm 3579/2015 27 ze dne 26.listopadu 2015 se v bodech II., III., IV. výroku mění tak, že se žaloba odmítá. II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í :
Ve výroku uvedeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl žalobu o určení pravosti vykonatelné pohledávky P10/2 ve výši 1,517.348,65 Kč, přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení dlužnice P. T. (dále jen dlužnice), vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 INS 9002/2015 (bod I.výroku), určil, že ve výši 844.789,95 Kč je pohledávka P10/2 nezajištěná (bod II.výroku), že ve výši 672.559,70 Kč je pohledávka P10/2 zajištěná nemovitostmi dlužnice na základě zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 30.4.2009, reg. č. 10000200266 (bod III.výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod IV.výroku).
V odůvodnění rozsudku soud I. stupně zejména uvedl, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku P10 a pokud jde o dílčí pohledávky P10/1 a P10/2, je jejich právním titulem smlouva o hypotečním úvěru č. 80009240260, uzavřená mezi žalobcem a dlužnicí dne 29.4.2009. Dílčí pohledávku P10/1 přihlásil ve výši 700.000 Kč jako vykonatelnou na základě rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 30 C 242/2014 68 ze dne 12.11.2014 a jako zajištěnou nemovitostmi dlužnice na základě zástavní smlouvy ze dne 30.4.2009, reg. č. 10000200266 s tím, že jde o nesplacenou jistinu úvěru. Dílčí vykonatelnou nezajištěnou pohledávku P10/2 přihlásil ve výši 1,517.348,65 Kč, sestávající z části nesplacené jistiny úvěru ve výši 672.559,70 Kč a z částky 844.789,95 Kč sestávající z úroku, úroku z prodlení, poplatků za služby a nákladů nalézacího řízení. Dílčí nevykonatelnou nezajištěnou pohledávku P10/3 ve výši 214,95 Kč přihlásil z titulu smlouvy o zřízení a vedení Extra konta ze dne 5.3.2009. Při přezkumném jednání konaném dne 24.8.2015 (B-7) insolvenční správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. (dále jen správce) popřel dílčí pohledávku P10/2 co do pravosti a pořadí, zpochybnil způsob přihlášení pohledávky P10 částečně přihlášené jako zajištěné pohledávky, pokud jde o dílčí pohledávku P10/1 a částečně přihlášená jako nezajištěná, pokud jde o dílčí pohledávku P10/2. Uvedl, že jsou obě dovozovány ze stejného právního titulu, že pohledávka P10/2 byla uplatněna v nesprávném pořadí, a to ve výhodnějším, nežli jí insolvenční zákon přiznává, že žalobce obchází § 398 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a správce ji považuje za zajištěnou. Vyrozumění o popření pohledávky P10/2 správce doručil žalobci dne 31.8.2015 a vyzval jej k podání incidenční žaloby. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal určení, že je pohledávka P10/2 ve výši 1,517.348,65 Kč po právu jako pohledávka nezajištěná.
Soud I. stupně odmítl podle § 160 odst. 4 IZ žalobu o určení pravosti vykonatelné pohledávky P10/2 z důvodu, že žalobce není věcně aktivně legitimován k jejímu podání podle § 199 IZ. Dále uvedl, že je na vůli věřitele, jak v insolvenčním řízení uplatní pohledávku, tj, zda ji uplatní jako zajištěnou, nebo jako nezajištěnou, avšak má-li pohledávka jeden shodný skutkový základ, lze ji do insolvenčního řízení přihlásit jako celek buď jako zajištěnou nebo jako nezajištěnou. V daném případě soud I. stupně posoudil, že dílčí pohledávka P10/2 sestává z jistiny uplatněné z důvodu nevráceného hypotečního úvěru, jež je samostatnou pohledávkou mající samostatný skutkový základ (poskytnuté peněžní prostředky dlužníkovi) a z úroku, úroku z prodlení, poplatků a nároků na zaplacení nákladů nalézacího řízení, jež mají jiný skutkový základ, nežli má pohledávka z titulu jistiny z úvěru. Dovodil, že byla-li dílčí pohledávka P10/2 ve výši 672.559,70 Kč přihlášena jako jistina uplatněná z důvodu nevráceného hypotečního úvěru shodně, jako dílčí zajištěná pohledávka P10/1, mají obě shodný skutkový základ, rozdělením jistiny na část zajištěnou a část nezajištěnou žalobce obchází § 398 odst. 3 IZ, a proto je třeba pohlížet na dílčí pohledávku P10/2 ve výši 672.559,70 Kč jako na zajištěnou, byť se věřitel zajištění nedovolal a tuto část jistiny uplatnil v jiné dílčí pohledávce P10/2 jako nezajištěnou, avšak dovolal se zajištění dílčí pohledávky P10/1. Dále soud I. stupně uvedl, že na správcem namítanou výhodnost pořadí je nutno nahlížet v širším kontextu z důvodu, že žalobce při podání přihlášky kalkuloval s tím, že předmět zajištění nedosahuje hodnoty zajišťované pohledávky a způsobem podání přihlášky by docílil vyššího uspokojení, nežli kdyby přihlásil celou pohledávku jako zajištěnou. O nákladech řízení rozhodl podle § 163 IZ ve spojení s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a z důvodu poměrně obdobného úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Jen proti bodům II. a III. výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal žalovaný včas odvolání a navrhoval je změnit tak, že se žaloba zamítá. Nesouhlasil s právním názorem soudu I. stupně, že se v daném případě nejedná o jednu totožnou pohledávku a uvedl, že příslušenství pohledávky sdílí osud pohledávky hlavní. Souhlasil, že nelze tutéž pohledávku přihlásil částečně jako zajištěnou, částečně jako nezajištěnou, avšak žaloba měla být podle jeho názoru zamítnuta v celém rozsahu.
Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhoval napadený rozsudek potvrdit.
Vrchní soud v Praze v odvoláním dotčených bodech II. a III. výroku, včetně závislého bodu IV. výroku přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle § 166 IZ zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění.
Podle § 195 IZ o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena.
Pro popření pořadí přihlášené pohledávky je rozhodující přihláška pohledávky, v níž věřitel uvede do kolonky typu pohledávky její povahu, totiž zda jde o pohledávku nezajištěnou nebo o pohledávku zajištěnou majetkem dlužníka (§ 166 IZ); v případě zajištěné pohledávky uvede zajištěný věřitel (§ 2 písm. g) IZ) též její pořadí, v jakém se bude uspokojovat z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění (§ 167 odst. 1 IZ). Přihlášená zajištěná pohledávka tedy může být popřena co do pořadí (v širším významu ve smyslu § 195 IZ) ze dvou různých důvodů:
ad 1) je-li namítáno, že zajištěná pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky; jde o případy, kdy na stejném předmětu zajištění vázne zajištění více věřitelů, přičemž pro jejich pořadí (v užším významu tohoto slova) je rozhodující doba vzniku zajištění, nedohodnou-li se věřitelé písemně jinak (§ 167 odst. 1 IZ); při popření pořadí z tohoto důvodu je předmětem incidenčního řízení jen určení pořadí vzniku zajištění, když existence zajištění sporná není (pozn.: vzhledem k zásadním změnám, k nimž došlo po 1.1.2014 zejména v § 179, § 230 odst. 2, § 293 odst. 1, jakož i dalších místech IZ a jejichž důsledkem je potřeba mít v insolvenčním řízení co nejdříve vyjasněnu otázku, který ze zajištěných věřitelů má pohledávku se zajištěním vzniklým jako první v pořadí, považuje odvolací soud za překonaný opačný názor vyjádřený např. v usnesení ze dne 11.10.2013, č.j. 2 VSPH 1376/2013-B-49, KSLB 57 INS 18541/2011, dle něhož otázka doby vzniku zástavního práva nebo doby vzniku zajištění, jež je určující pro určení pořadí uspokojení zajištěných věřitelů, není předmětem přezkoumání na přezkumném jednání, nýbrž je posuzována až v usnesení, jímž insolvenční soud rozhoduje o návrhu správce na vydání výtěžku zajištěným věřitelům);
ad 2) nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění; jde zejména o případy kdy je namítáno, že zajištění nevzniklo nebo že již zaniklo anebo je neplatné nebo neúčinné (§ 231 a násl. IZ); při popření pořadí z tohoto důvodu je předmětem incidenčního řízení jen určení existence zajištění, když event. pořadí uspokojení z takového zajištění (bude-li existence zajištění určena rozhodnutím insolvenčního soudu) sporné není.
Smyslem popření pořadí zajištěné pohledávky, je eliminovat její neprávem uplatněné přednostní (a ve svém důsledku i dřívější) uspokojení z výtěžku předmětu zajištění (§ 298 IZ), ke kterému by došlo buď na úkor jiných zajištěných věřitelů (ad 1) anebo na úkor ostatních nezajištěných věřitelů (ad 2).
Z toho nutně plyne, že ve smyslu § 195 IZ lze účinně popřít jen pořadí pohledávky, která byla přihlášena jako pohledávka zajištěná (§ 166 IZ). Je-li pohledávka přihlášena jen jako (běžná) nezajištěná, nemůže mít její popření co do pořadí žádného významu, neboť u takové pohledávky se věřitel žádného (lepšího) pořadí pro její přednostní uspokojení nedomáhal a taková pohledávka se pravidelně (později) uspokojuje spolu s ostatními nepřednostními pohledávkami až při rozvrhu (§ 306, § 307 IZ). Z povahy věci je zřejmé, že způsob řešení úpadku dlužníka (jenž může být navíc v průběhu insolvenčního řízení změněn ze sanačního způsobu řešení na konkurs) ani rozsah a hodnota majetkové podstaty nemohou mít na popření pohledávky co do jejího pořadí rovněž žádného vlivu. Proto nemůže být důvodem pro popření pohledávky co do jejího pořadí např. ani okolnost, že ji zajištěný věřitel přihlásil jako pohledávku nezajištěnou a že schváleným způsobem řešení úpadku dlužníka je oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Odvolací soud bez výhrad sdílí právní závěry vyjádřené např. v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9.12.2015, sp. zn. KSPH 71 INS 3075/2014, 3 VSPH 2095/2015, dle nichž věřitel, který zajistil svou pohledávku, nemůže při úpadku svého dlužníka mít horší právní postavení než věřitel, který svou pohledávku zajištěnu nemá, a proto je na něm zvolit, zda zajištění pohledávky neuplatní, resp. je zamlčí, aby maximalizoval výši uspokojení své pohledávky. Z uvedeného však zároveň plyne závěr, že má-li volbu, zda pohledávku přihlásí jako zajištěnou nebo nezajištěnou, nelze mu toto právo upřít ani tam, kde část zajištěné pohledávky přihlásí jako nezajištěnou, neboť nelze připustit, aby věřitel v části, v níž neočekává uspokojení pohledávky ze zajištění, jí postoupil na třetí osobu, která v tomto rozsahu pohledávku přihlásí jako nezajištěnou, byť fakticky zajištěná je, a věřitel by tak na základě svých ujednání s postupníkem dosáhl toho, čeho by nemohl dosáhnout přihláškou jedinou (obdobně též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14.10.2014, č.j. 76 ICm 1915/2013, 104 VSPH 126/2014-38, KSLB 82 INS 16257/2012)
Je tedy pouze věcí zajištěného věřitele, zda a v jaké výši přihlásí svoji pohledávku do insolvenčního řízení a zda a v jakém rozsahu u ní uplatní její zajištění. Pokud se zajištěný věřitel rozhodne přihlásit svoji zajištěnou pohledávku jako pohledávku nezajištěnou, je to jeho výlučné právo, které mu nelze upírat (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.6.2015, č.j. MSPH 93 INS 1442/2014, 3 VSPH 1406/2014-B-17). Podání přihlášky totiž logicky předchází ekonomická kalkulace věřitele, jenž nutně zvažuje úspěšnost prokázání všech jím přihlášených nároků a případné sankce při jejich neprokázání (§ 178, § 179 IZ), rozsah a hodnotu majetkové podstaty (včetně hodnoty předmětu zajištění a výše a pořadí pohledávek dalších zajištěných věřitelů), v úvahu přicházející způsob řešení úpadku dlužníka (§ 4 IZ) a účinky spojené s ukončením insolvenčního řízení (§ 312, § 356, § 414 a násl. IZ). Lze tedy uzavřít, že popřít co do pořadí (§ 195 IZ) lze jen zajištěnou pohledávku (§ 166 IZ), popření nezajištěné pohledávky co do pořadí nemá žádný právních účinků a žalobu podanou věřitelem na základě takového bezúčinného popření nelze, než odmítnout , neboť byla podána osobou, která k tomu nebyla oprávněna (§ 160 odst. 4 IZ).
Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 21.5.2015 (A-6) byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, usnesením ze dne 14.1.2016 (B-8) bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, žalobce je přihlášeným věřitelem č.9, jenž přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku P10, sestávající mimo jiné z dílčí vykonatelné zajištěné pohledávky P10/1 ve výši 700.000 Kč a dílčí vykonatelné nezajištěné pohledávky P10/2 ve výši 1,517.348,65 Kč, jež jsou obě uplatňovány z titulu smlouvy o hypotečním úvěru č. 80009240260, uzavřené mezi žalobcem a dlužnicí dne 29.4.2009. Při přezkumném jednání konaném dne 24.8.2015 (B-7) správce popřel dílčí pohledávku P10/2 co do pravosti a pořadí, zpochybnil způsob jejího přihlášení jako pohledávky nezajištěné, uvedl, že byla uplatněna v nesprávném pořadí, a to ve výhodnějším, nežli jí insolvenční zákon přiznává, že žalobce obchází § 398 odst. 3 IZ, a proto ji správce považuje za zajištěnou. O jejím popření vyrozuměl žalobce a poučil jej o jeho právu podat incidenční žalobu.
V posuzované věci situace, jež by umožňovala správci popřít pořadí dílčí pohledávky P10/2, nenastala z důvodu, že se žalobce zajištění dílčí pohledávky P10/2 podle § 166 IZ v přihlášce nedovolal. Jak vysvětleno shora, správce nemůže věřiteli nutit lepší pořadí, jež by měla tato pohledávka, byla-li by přihlášena jako zajištěná, nežli fakticky má jako nezajištěná v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře. Lze proto shrnout, že správce v daném případě neměl důvod k popření pořadí dílčí pohledávky P10/2 podle § 195 IZ, protože byla přihlášena jako nezajištěná a z důvodu namítaného lepšího pořadí popřel pohledávku neúčinně, protože popření pořadí nezajištěné pohledávky nemá žádných právních účinků.
Nebyla-li pohledávka P10/2 popřena účinně, nebyl ani důvod vyrozumět žalobce o takovém popření a z toho dále plyne, že žaloba být podána neměla a byla podána podle § 160 odst. 4 IZ osobou k tomu neoprávněnou.
Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. rozsudek v odvoláním napadených bodech II. a III. výroku rozsudku změnil, včetně závislého výroku o nákladech řízení uvedeného v bodu IV. výroku tak, že se žaloba odmítá.
Výrok o nákladech řízení před soudem I. stupně a odvolacího řízení se řídí podle § 224 odst. 2 a podle § 146 odst. 3 o.s.ř.
Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Musí se přitom jednat o takové okolnosti, pro které by se jevilo uložení povinnosti neúspěšnému účastníkovi nahradit náklady řízení úspěšnému účastníkovi v řízení jako nespravedlivé. Soud při posouzení této otázky přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, a dále k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postojům účastníků v průběhu řízení apod.
V daném případě odvolací soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele spočívající v procesním postupu správce, jenž neúčinně popřel pohledávku žalobce a vyzval jej k podání incidenční žaloby, ač neměl a vynaložil proto náklady, které by jinak nevznikly. Proto mu odvolací soud podle § 150 o.s.ř. nepřiznal jejich náhradu.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 11. dubna 2016
JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Hana Bulínová