IV. ÚS 53/94

IV.ÚS 53/94 ze dne 22. 12. 1994

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 53/94

ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 22. prosince 1994 ve věci ústavní stížnosti 1) ing. A.F., 2) ing. L.R., 3) M.P., všech zastoupených advokátem JUDr. K.P., proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 31. 1. 1993, čj. 5 C 412/92-49,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, pokud jím změna návrhu, aby pro případ, že by soud neshledal důvodným žalobní návrh podle zákona č. 403/1990 Sb., ve znění nynějších předpisů, rozhodl podle § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 183/1993 Sb., stěžovatelé uvádějí, že nepřipuštěním změny žaloby došlo k porušení základního práva stěžovatelů domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, které je zaručeno čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i práva na to, aby jejich záležitost byla spravedlivě a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, které je zaručeno čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V době od uplatnění jejich práva změnou žaloby do vydání napadeného usnesení uplynula totiž preklusivní lhůta stanovená v čl. II/1 zákona č. 183/1993 Sb. Z uvedených důvodů proto navrhují, aby v uvedeném výroku bylo napadené usnesení zrušeno.

Dispozitivní úkony účastníků občanského soudního řízení mohou mít nepochybně podstatný vliv na celý průběh řízení, jako procesní úkony zůstávají však přesto podrobeny soudní kontrole. O tom, zda tato soudní kontrola je, či není v konkrétní věci v souladu v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, popř. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, může však Ústavní soud stěží činit jakýkoliv závěr ve fázi řízení, kdy ve věci samé nebylo doposud rozhodnuto. Jde totiž o takový procesní úkon, jenž vzhledem ke své povaze neposkytuje ústavnímu soudu, bez dalšího, prostor pro uvažování v rovině uvedených základních práv a svobod.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 1 písm. c zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. prosince 1994

prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj