IV. ÚS 192/94
IV.ÚS 192/94 ze dne 13. 12. 1994
U 24/2 SbNU 265
Občanství ČSFR (ČR) jako nutná podmínka restitučního nároku
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. prosince 1994 ve věci ústavní stížnosti K.Z., zastoupené advokátem JUDr. K.K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 9. 1994, čj. 15 Ca 629/93-9,
t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, potvrzujícímu rozhodnutí O.Ú., pozemkového úřadu L., ze dne 17. 11. 1993, čj. PÚR-1548/93/Ch, vyslovující, že stěžovatelka není vlastnicí nemovitostí zapsaných v knihovní vložce č. 177 pozemkové knihy pro kat. úz. J., stěžovatelka, jež svůj restituční nárok uplatňuje podle zákona ČNR č. 243/1992 Sb., přehlíží tu základní skutečnost, že původní vlastník nemovitostí A.H. nesplňuje základní restituční podmínku uvedenou v ustanovení § 2 odst. 1 citovaného zákona, totiž státní občanství České a Slovenské Federativní republiky, nyní státní občanství České republiky, a to v době jeho úmrtí. Na tuto skutečnost je zcela správně poukázáno v obou napadených rozhodnutích a sotva ji lze zpochybňovat tvrzením, že stěžovatelka nabyla zpět československé občanství, a že je proto nerozhodné, zda původní vlastník toto občanství nabyl zpět, či nikoliv, stejně jako ani tvrzením, že základním úmyslem zákonodárce při vydávání zákona ČNR č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnicích vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. bylo zmírnit následky některých majetkových křivd spáchaných režimem v Československé republice v letech 1945 - 1948, a to především na osobách německé, či maďarské národnosti. Na nezbytnost splnění uvedené základní podmínky je zcela správně poukázáno v obou napadených rozhodnutích, stejně jako na to, že právě z tohoto důvodu nemůže stěžovatelka úspěšně uplatňovat restituční nárok, i když sama trvale žije v České republice a má státní občanství České republiky. Zmírnění následků některých dalších majetkových křivd, vzniklých v důsledku platnosti nebo zvláštního použití některých právních předpisů nebo na základě jiných důvodů na území České republiky při provádění některých ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnicích vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., o němž je řeč v ustanovení § 1 zákona ČNR č. 243/1992 Sb., třeba spatřovat právě v tom, že umožňuje vracení majetku za dále stanovených podmínek i v případech, kdy došlo k jeho konfiskaci podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., nicméně při splnění již uvedené základní podmínky.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 1 písm. c zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. prosince 1994
prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj