Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 5778/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivany Tomkové v právní věci žalobce J. M., zastoupeného Mgr. Janem Oswaldem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bílkova 132/4, proti žalovanému J. S., zastoupenému JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, nám. J. M. Marků 92, o 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C 58/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 3. 2016, č. j. 22 Co 432/2015-84, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.374,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Radomila Macka, advokáta se sídlem v Lanškrouně, nám. J. M. Marků 92.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 3. 2016, č. j. 22 Co 432/2015-84, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Odvolací soud postavil své rozhodnutí na závěru, že žalovaný se nestal účastníkem exekučního řízení, které jeho otec vedl proti nynějšímu žalobci jako povinnému, proto nemohl žalobci způsobit škodu tím, že včas nenavrhl zastavení řízení (takové oprávnění náleží jen účastníku). Dovodil proto, že žalovaný neporušil žádnou právní povinnost (ani povinnost tzv. generální prevence) a neodpovídá žalobci za škodu podle § 420 a § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Podle odvolacího soudu žalovaný neodpovídá ani za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům podle § 424 občanského zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že by při procesních podáních, jimiž uplatňoval svůj vstup do exekučního řízení, jednal v úmyslu poškodit žalobce (šikanózně) a nikoliv ve snaze domoci se svých práv. Jestliže dovolatel ve vztahu k tomuto závěru namítá, že žalovaný musel vědět o bezpředmětnosti návrhů na vstup do exekučního řízení na místo svého otce a že takovým šikanózním uplatňováním práva směřoval jen k protahování exekuce a blokaci majetku žalobce, spočívají dovolací námitky k hodnocení jednání žalovaného na základě odlišného skutkového stavu věci, než jak jej zjistil odvolací soud. Tyto výhrady, které žalobce navíc uplatnil prvně až v dovolacím řízení, tak postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale pouze proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit.Namítá-li dovolatel, že v soudním řízení nebyly provedeny všechny jím navržené důkazy a že mu nebylo umožněno se osobně účastnit jednání odvolacího soudu, uplatňuje tím námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k výše uvedenému, a to i bez ohledu na to, že žalobce zde odkazuje na judikaturu vztahující se ke znění občanského soudního řádu, které již není účinné (srov. zákon č. 404/2012 Sb.), k nim dovolací soud přihlédnout nemohl.Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 9.100,- Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobce, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 11.374,- Kč.Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. prosince 2016
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu
Nahoru