Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně RNDr. J. P., proti žalovanému Ing. D. A., o výživné rozvedené manželky, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 89/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. října 2015 č. j. 70 Co 422/2015-24, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 14. 8. 2015, č. j. 18 C 89/2015-16, zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce pro řízení o výživné rozvedené manželky.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 22. 10. 2015, č. j. 70 Co 422/2015-24, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním žalobkyně.

Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle ustanovení (§ 243c odst. 3, § 218 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“). odmítl.

Učinil tak proto, že mezitím již bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a dovolání žalobkyně proti (dílčí) procesní otázce se tak stalo bezpředmětným. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 6. 2016, č. j. 18 C 89/2015-11, bylo řízení ve věci samé zastaveno, neboť soud shledal, že je zde dána překážka litispedence, když pod sp. zn. 10 C 42/2015, byl u téhož soudu uplatněn totožný nárok. Usnesením ze dne 26. 2. 2016, č. j. 69 Co 1/2016-37, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dovolací řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, č. j. 21 Cdo 3550/2016-65, zastaveno pro nedostatek povinného zastoupení.

Na věci nic nemění ani postup soud prvního stupně, který dovolání žalobkyně směřující proti rozhodnutí o neustanovení právního zástupce, které bylo u soudu prvního stupně podáno již dne 25. 1. 2016, nepředložil včas dovolacímu soudu (dovolání došlo dovolacímu soudu dne 12. 10. 2016) a odvolací soud následně nevyčkal na rozhodnutí dovolacího soudu o podaném dovolání, a namísto toho bylo ve věci pravomocně rozhodnuto, neboť rozhodnutí o předloženém dovolání se nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným usnesením (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, nebo též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016 sp. zn. 33 Cdo 4105/2016).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nahoru