33 Cdo 3806/2014
Datum rozhodnutí: 18.12.2014
Dotčené předpisy: čl. 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, čl. 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
33 Cdo 3806/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce L. H. , zastoupeného Mgr. Václavem Linhartem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalované AUTO WOZAR s. r. o. se sídlem v Praze 4, U Habrovky 247/11, identifikační číslo 26278359, zastoupené Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 121/8, o 135.477,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 41 C 184/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2014, č. j. 28 Co 532/2013-238, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.276,40 Kč k rukám Mgr. Petra Houžvičky, advokáta.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce podal dovolání proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, který potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. května 2013, č. j. 41 C 184/2011-176, zamítající žalobu o zaplacení 135.477,- Kč; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Domáhá-li se dovolatel revize řešení otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, tzn., že je povinen uvést, v čem se při jejím řešení odvolací soud a) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo b) že jde o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou nebo c) že uvedená právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. že tato, již dříve dovolacím soudem vyřešená otázka má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Podstatnou část dovolací argumentace žalobce představují výhrady vůči skutkovým zjištěním, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, ke způsobu provádění dokazování, a jeho nesouhlas se závěrem, že neprokázal svá tvrzení. Nutno zdůraznit, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Na vlastní skutkové verzi je založena žalobcem vymezená právní otázka, zda žalovaná bez dohody s ním mohla při opravě použít tzv. repasovaný a nikoli originální náhradní díl, přičemž tato skutečnost nebyla v řízení prokázána.
Pokud žalobce považuje dovolání za přípustné z toho důvodu, že mu soud prvního stupně (a odvolací soud takový postup toleroval) znemožnil doplnit žalobní tvrzení a navrhnout k nim další důkazy, neboť jej opakovaně o tom nepoučil, pak touto námitkou vystihl tzv. zmatečnostní vadu ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. K nápravě zmatečnostních vad slouží žaloba pro zmatečnost (§ 229 a násl. o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu