33 Cdo 2319/2014
Datum rozhodnutí: 18.12.2014
Dotčené předpisy: § 545 odst. 3 obč. zák. ve znění do 31.12.2013, § 19 odst. 1 předpisu č. 344/1992Sb. ve znění do 31.12.2013
33 Cdo 2319/2014
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) Mgr. M. M. a b) Ing. Z. M. , zastoupených JUDr. Ing. Šárkou Krejčířovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Kroměříži, Albertova 684/38, proti žalované BEMETT nemovitostní uzavřený investiční fond , a.s. , se sídlem v Praze 5, Jeremiášova 2722/2b, zastoupené Mgr. Jiřím Křížem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na Terase 133/3, o zaplacení 93.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 96/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, č.j. 55 Co 368/2013-207, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.376,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Ing. Šárky Krejčířové, Ph.D., advokátky.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím (mimo jiné) potvrdil rozsudek ze dne 16. 5. 2013, č.j. 16 C 96/2012-172, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 6. 2013, č.j. 16 C 96/2012-183, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalované zaplatit žalobcům 93.500,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná neprokázala nedostatek zavinění ve formě nevědomé nedbalosti při porušení smluvní povinnosti své právní předchůdkyně zajištěné smluvní pokutou (§ 545 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen obč. zák. ). Mohla-li právní předchůdkyně žalované uzavřít kupní smlouvu s jiným klientem, který se nacházel v identické situaci jako žalobci, bylo možné smlouvu podepsat i se žalobci.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které směřuje hodnoceno podle obsahu proti shora uvedenému potvrzujícímu výroku ve věci samé. K řešení předložila otázku, zda nečekaná nečinnost úřadu může být považována za zaviněné prodlení strany, která ke splnění svých pokutovaných závazků musí docílit pozitivní rozhodnutí úřadu . Podle jejího názoru jde spíše o vyšší moc. Argumentuje, že v době, kdy měla splnit svou povinnost zaslat žalobcům výzvu k uzavření kupní smlouvy, předmět převodu přinejmenším v rozsahu pozemku sloužícího k parkování žalobců právně neexistoval. Katastrální úřad, jemuž žalovaná předložila návrh na provedení geometrického plánu k oddělení parkovacích míst, zůstal nečinný. Z toho dovozuje, že prodlení se splněním své povinnosti nezavinila. Neexistoval-li právně předmět převodu, nebyly ani splněny předpoklady pro zaslání výzvy. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobci se v dovolání ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu. Zejména upozornili, že je naprosto bez významu, jak postupoval katastrální úřad v řízení o vkladu zástavního práva zahájeném podle jejich názoru účelově žalovanou, neboť žalovaná mohla navrhnout vložení celého geometrického plánu společně s kupní smlouvou. Žalovaná ani nepředložila důkaz o tom, že katastrální úřad pochybil, když celý geometrický plán nezapsal. Zmínili také, že předpokladem pro zaslání výzvy nebyla existence předmětu převodu po stránce právní. Konečně poukázali na to, že i po uskutečnění oddělení pozemku pro parkovací stání jde o větší pozemek zahrnující více parkovacích míst. Navrhli, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto, případně zamítnuto.
Dovolání je přípustné, protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen o.s.ř. ), tj. otázky, zda žalovaná zavinila porušení své smluvní povinnosti, přestože katastrálnímu úřadu předložila návrh na zápis celého geometrického plánu, avšak katastrální úřad zůstal nečinný; důvodné však není.
Z úřední povinnosti - i když nebyly v dovolání uplatněny - přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostem ), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.). Dovolatelka existenci takových vad nenamítá a ani z obsahu spisu se jejich výskyt nepodává.
Podle § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
Podle § 545 odst. 3 obč. zák. nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.
Odvolací soud vyšel z následujícího skutkového stavu. Právní předchůdkyně žalované (BEMETT Slatina s.r.o.) jako budoucí prodávající a žalobci jako budoucí kupující uzavřeli 9. 9. 2010 smlouvu o budoucí smlouvě; v článku VI odst. 1 se budoucí prodávající zavázala vyzvat budoucí kupující - za splnění předpokladů v této smlouvě a za součinnosti budoucího kupujícího - k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví ke specifikovaným nemovitostem, a to do patnácti dnů od doručení oznámení o nabytí právní moci kolaudačního souhlasu budoucí prodávající. V článku VIII odst. 1 se smluvní strany dohodly, že pokud budoucí prodávající (zaviněně) nevyzve budoucí prodávající do třiceti dnů od uplynutí lhůty pro uzavření smlouvy o převodu vlastnictví budoucí kupující k jejímu uzavření, uhradí budoucím kupujícím nevyužijí-li právo na odstoupení od smlouvy smluvní pokutu 500,- Kč za každý započatý den prodlení. Oznámení o nabytí právní moci příslušného kolaudačního souhlasu bylo 25. 5. 2011 doručeno právní předchůdkyni žalované, která žalobce do 9. 6. 2011 dohodnutým způsobem k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví nevyzvala. Smlouva o převodu jednotky a zřízení věcného břemene byla uzavřena 14. 12. 2011. Právní předchůdkyně žalované vzala návrh na vklad nového geometrického plánu zpět, a to v době, kdy již byla v prodlení se splněním svého závazku, a následně podala 31. 8. 2011 nový návrh v souvislosti se smlouvou o zřízení zástavního práva.
Závěr soudu prvního stupně, potažmo odvolacího soudu, že z hlediska ustanovení § 545 odst. 3 obč. zák. postačuje k naplnění podmínky zavinění za porušení smluvní pokutou zajištěné povinnosti nevědomá nedbalost, je správný (srov. též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2001, sp. zn. 33 Odo 588/2003, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 33 Cdo 980/2013). Nejvyšší soud se rovněž ztotožňuje s jejich závěrem, že proces zápisu celého geometrického plánu do katastru nemovitostí nevylučuje zavinění žalované (její právní předchůdkyně) za porušení povinnosti zajistit řádný geometrický plán; žalovaná ani netvrdila žádné okolnosti, které by vylučovaly uzavření smlouvy o převodu jednotky a o zřízení věcného břemene se žalobci, jejíž součástí by byl geometrický plán způsobilý k provedení odpovídajícího zápisu do katastru nemovitostí (srov. § 19 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky /katastrální zákon/, ve znění účinném do 31. 12. 2013, tj. v rozhodné době). Nelze proto souhlasit s tím, že před výzvou musela docílit zápisu celého geometrického plánu; jde tudíž na vrub její odpovědnosti, zvolila-li takový postup. Odpověď na otázku, zda byly pro tento postup splněny předpoklady (srov. § 37 odst. 3 vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky /katastrální zákon/, ve znění pozdějších předpisů, /katastrální vyhláška/, ve znění účinném do 31. 12. 2013, tj. v rozhodné době), je v souzené věci již bez významu.
Vzhledem k tomu, že dovolatelce se nepodařilo argumenty snesenými v dovolání správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit, Nejvyšší soud dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k/ a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen advokátní tarif ), tj. částkou 7.776,- Kč. Součástí nákladů jsou paušální částky náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 600,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. prosince 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu