25 Nd 372/2014

Datum rozhodnutí: 18.12.2014

Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 o. s. ř.

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 25 Nd 372/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v exekuční věci oprávněné Pojišťovna České spořitelny, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem Pardubice, náměstí Republiky 115, IČO 47452820, proti povinnému Ľ. F. , pro 1.859,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 148/2014, o určení místní příslušnosti soudu, takto:

Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 148/2014 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.

Odůvodnění:

Soudní exekutor Mgr. Jaromír Franc, se sídlem exekutorského úřadu v Jičíně, podal Okresnímu soudu v Břeclavi dne 21. 1. 2014 žádost o pověření k provedení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1.859,- Kč s příslušenstvím na podkladě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 7. 2012, č.j. 11 EC 423/2010-32.

Usnesením ze dne 5. 3. 2014, č.j. 53 EXE 148/2013-10, Okresní soud v Břeclavi vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po marném uplynutí lhůty k podání odvolání oprávněným bude věc předložena dle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky. V odůvodnění uvedl, že z výpisu z centrální evidence obyvatelstva vyplývá, že povinný na území České republiky adresu nemá a z evidence ISAS bylo zjištěno, že má trvalý pobyt ve Slovenské republice, že nařízení exekuce je v pravomoci soudů ČR, že podmínky místní příslušnosti ale nelze zjistit, a proto musí místně příslušný soud určit Nejvyšší soud.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, jež patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Před vydáním rozhodnutí, jímž vyzve k určení místně příslušného soudu Nejvyšší soud, je soud, u kterého byla podána žaloba, povinen náležitě zkoumat, zda v případě sporu s mezinárodním prvkem je dána pravomoc českého soudu, a tento svůj závěr v takovém rozhodnutí (dospěje-li kzávěru, že pravomoc českých soudů je dána, takže je namístě postup dle § 11 odst. 3 a § 105 o. s. ř.) náležitě odůvodnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, toto a další rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na internetových stránkách www.nsoud.cz).

Nejvyšší soud v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v § 6 o. s. ř. Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 392/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky). S ohledem na účel exekučního řízení není případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno, tj. Okresní soud v Břeclavi. Vzal přitom v úvahu, že předkládající soud je s věcí již seznámen, že exekučním titulem je rozhodnutí vydané týmž soudem, že tento soud je i soudem dostupným ze Slovenské republiky, kde je povinný hlášen k trvalému pobytu, a konečně že podle sdělení oprávněného je adresa povinného v Břeclavi adresou písemného styku uvedenou v pojistné smlouvě.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. prosince 2014

JUDr. Robert Waltr předseda senátu