25 Cdo 4120/2014
Datum rozhodnutí: 18.12.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.
25 Cdo 4120/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce nezletilého M. D. , zastoupeného matkou M. M., zastoupenou JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalované Česko-německé horské nemocnici Krkonoše, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Závišova 2518/20, IČO 64827232, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/28, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 112/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2014, č. j. 39 Co 123/2014-392, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2014, č. j. 39 Co 123/2014-392, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že nedala-li matka žalobce výslovný a písemný souhlas k jakémukoliv jinému typu porodu než standardnímu (tzv. porod nevedený lékařsky), bylo povinností žalované provést jej v souladu s tehdy platným ustanovením § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, tedy způsobem odpovídajícím současným lékařským poznatkům ( lege artis ); protože se tak nestalo a podle skutkových zjištění opřených o znalecké posudky došlo k pochybením v průběhu porodu, porušila žalovaná podle § 420 obč. zák. svou právní povinnost a odpovídá za škodu na zdraví způsobenou žalobci hypoxií při porodu. Dovolatelka namítá, že z provedeného dokazování plyne nižší míra pravděpodobnosti příčinné souvislosti mezi údajným porušením právní povinnosti a škodlivým následkem, přičemž zásadní otázkou má být, zda taková míra postačí k vyvození odpovědnosti, či nikoli. Námitky, které uplatnila, tak nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž k přezkoumání zjištěného skutkového stavu, o nějž odvolací soud opřel své právní závěry, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. založit.
Jestliže dovolatelka dále namítá, že znalec prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc., měl být vyloučen z podání znaleckého posudku, neboť je zde dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti ve smyslu § 17 o.s.ř. (podrobně rozvíjí konkrétní okolnosti působení znalce, které ji k tomuto závěru vedou), uplatňuje námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a která se rovněž vztahuje ke zjišťování skutkového stavu věci, nikoliv k otázce právní. K případné existenci takové vady lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť ve věci bylo dosud rozhodnuto mezitímním rozsudkem, takže o náhradě nákladů včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v souvislosti s konečným rozhodnutím ve věci samé (§ 151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2014 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu