VSPHA 7 Cmo 251/2014

Datum rozhodnutí: 09.09.2015

Dotčené předpisy: § 200 předpisu č. 89/2012Sb., § 82 předpisu č. 304/2013Sb.

7 Cmo 251/2014 - 136

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského a soudců JUDr. Jany Součkové a JUDr. Lenky Grollové ve věci navrhovatele: VERONA CZ, s.r.o. v likvidaci , se sídlem Praha - Vinohrady, Mánesova 1643/92, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 258 47 074, o návrhu na zápis výmazu společnosti z obchodního rejstříku, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2014 č.j. C 95967-RD24/MSPH, Fj 75086/2014 - 129,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2014 č.j. C 95967-RD24/MSPH, Fj 75086/2014 - 129 se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl návrh ze dne 31.3.2014. V odůvodnění soud uvedl, že navrhovatel se návrhem došlým soudu dne 31.3.2014 domáhal výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Usnesením ze dne 2.4.2014 soud navrhovatele vyzval k předložení listinných důkazů, mimo jiné i k předložení souhlasu správce daně s výmazem z obchodního rejstříku. Poté soud citoval ustanovení § 19 zákona č. 304/2013 Sb., § 238 odst. 1 daňového řádu a § 43 o.s.ř. Soud uvedl, že na výzvu soudu reagoval navrhovatel podáním ze dne 10.04.2014, souhlas správce daně s výmazem však nepředložil. Vzhledem k tomu, že do dne rozhodnutí soudu navrhovatel nepředložil souhlas správce daně s výmazem z obchodního rejstříku, soud návrh odmítl.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel v zákonné lhůtě, tedy včasné odvolání. Citoval ustanovení § 82 zák.č. 304/2013 Sb. s tím, že soudem jmenovaný likvidátor k návrhu přiložil prohlášení likvidátora. Uvedl, že stanovisko FÚ likvidátor neobdrží z důvodu dluhu likvidované společnosti na daních a návrh na insolvenci z důvodu absence majetku na zálohu na náklady insolvence je neprůchodný. Z tohoto důvodu se dostává výmaz společnosti do neřešitelného bludného kruhu. Soudem jmenovaný likvidátor dokonce nadbytečně dokládal kopie listin, které soud požadoval svým usnesením ze dne 2.4.2014. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení a rozhodl o výmazu společnosti z obchodního rejstříku.

Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Ve výpisu z obchodního rejstříku obchodní společnosti VERONA CZ, s.r.o. v likvidaci v údaji ostatní skutečnosti je uvedeno: Městský soud v Praze rozhodl usnesením č.j. 78 Cm 307/2007-8 ze dne 24.1.2008 o zrušení společnosti VERONA CZ s.r.o., IČ: 258 47 074, s likvidací a o jmenování likvidátora. Usnesení nabylo právní moci dne 28.3.2008. Na čísle listu 80 předloženého rejstříkového spisu je založeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.7.2009, které nabylo právní moci dne 6.1.2010, kterým soud ustanovil do funkce likvidátora společnosti Ing. Jiřího Rydvala. Z předloženého rejstříkového spisu dále vyplývá, že navrhovatel, za něhož podal návrh likvidátor jmenovaný soudem Ing. Jiří Rydval, doložil k návrhu na výmaz předmětné společnosti z obchodního rejstříku prohlášení likvidátora podle § 82 odst. 1 zák. č. 304/2013 Sb., ve kterém prohlásil, že společnost nesídlí na adrese svého sídla zapsaného v obchodním rejstříku a ani na ní nepřebírá poštu, členové jejího statutárního orgánu jsou nekontaktní. Likvidátorovi nebyly předány obchodní ani účetní knihy ani jiné doklady likvidované společnosti, a proto zajistil sestavení účetní závěrky ke dni předcházejícímu vstupu do likvidace a zahajovací likvidací rozvahu s nulovými hodnotami. Dále provedl šetření k majetku likvidované společnosti s tím, že se mu nepodařilo dohledat jakýkoliv majetek likvidované společnosti. Dále uvedl, že mu nebyla předložena jakákoliv dokumentace likvidované společnosti a ani jinak nezjistil jakékoliv právní jednání likvidované společnosti, u kterého by bylo možno uplatnit jeho neplatnost nebo neúčinnost . Dále v prohlášení uvedl seznam přihlášených pohledávek s tím, že z důvodu nedohledání jakéhokoliv majetku společnosti není možno ani částečně uhradit nejen přihlášené pohledávky, ale ani náklady insolvenčního řízení. Likvidátor uvedl, že žádné písemnosti od společnosti nepřevzal a písemnosti od vstupu do likvidace do výmazu společnosti z obchodního rejstříku budou na základě uzavřené smlouvy předány k zajištění archivace. Dále uvedl v prohlášení, že zpracoval a podal k příslušnému soudu návrh na zahájení insolvenčního řízení s návrhem na zamítnutí pro nedostatek majetku; soud řízení zastavil z důvodu nesložení zálohy na náklady insolvenčního řízení (důkaz insolvenční rejstřík). Z obsahu rejstříkového spisu dále vyplývá, že rejstříkový soud vyzval navrhovatele usnesením ze dne 2. dubna 2014, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení předložil listiny prokazující skončení likvidace v souladu se zák. 513/1991 Sb., (rozvaha ke dni předcházejícímu vstupu společnosti do likvidace, zahajovací likvidační účetní rozvaha ke dni vstupu do likvidace, doklady o dvojím zveřejnění v Obchodním věstníku, prohlášení likvidátora o tom, že mu není známo, že by společnost byla účastníkem správního či jiného soudního řízení než řízení o výmazu družstva z obchodního rejstříku, souhlas správce daně s výmazem z obchodního rejstříku dle § 238 daňového řádu, konečnou zprávu likvidátora o průběhu likvidace ,účetní závěrka ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku dle § 75 obch. zák.). Navrhovatel na výzvu soudu reagoval podáním, ve kterém uvedl, že na základě výzvy doplňuje svoje podání o: - prohlášení likvidátora o neexistenci soudních sporů, doklad o dvojím zveřejnění v Obchodním věstníku, doklad o projednání archivace, s tím, že dále přikládá kopii návrhu na zahájení insolvenčního řízení ze dne 11.12.2013, usnesení soudu MSPH 98 INS 35898/2013-A-9 ze dne 6.3.2014, usnesení soudu MSPH 98 INS 35898/2013-A-7 ze dne 11.2.2014. Dále ohledně doložení dalších dokumentů odkázal na přílohy návrhu na zahájení insolvenčního řízení ze dne 11.12.2013, který byl podán na MS Praha 12.12.2013.

Podle § 82 odst.1 zák.č. 304/2013 Sb. (dále i jen ZVR nebo z.v.r. ) jestliže za právnickou osobu zrušenou rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci podal návrh na výmaz z veřejného rejstříku likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci a je-li součástí takového návrhu prohlášení likvidátora o tom, že bezúspěšně prověřil možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby a že majetek této osoby nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení, soud provede zápis na základě tohoto návrhu. Ustanovení § 78 ZVR se nepoužije.

Důvodová zpráva k zákonu č. 304/2013 Sb. k § 82 ZVR uvádí následující: Reaguje se na zrušení § 144 insolvenčního zákona . Likvidátor, který v průběhu likvidace zjistí, že obchodní korporace je v úpadku, nebude nově muset vždy podávat insolvenční návrh. Za předpokladů uvedených v zákoně bude moci podat likvidátor přímo návrh na výmaz obchodní korporace z veřejného rejstříku, jestliže je z průběhu likvidace zřejmé, že majetek by nestačil ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Za právnickou osobu zrušenou soudem se považuje i taková situace, kdy ke zrušení dochází ze zákona, je-li to přímým důsledkem rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci. K tomu je třeba dodat, že podle ust. § 144 IZ ve znění od 1.11.2012 do 31.12.2013 insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže a) dlužník je obchodní společností nebo družstvem a byl zrušen rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců a který v insolvenčním návrhu o vydání takového rozhodnutí požádá, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny; usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, nejde-li o právnickou osobu zřízenou zákonem . Podle ust. § 144 IZ ve znění od 1.1.2014 insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude dostačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé .

Ze srovnání původního a nového znění insolvenčního zákona je zjevné, že ust. § 82 ZVR se snaží obsahově nahradit ust. § 144 IZ ve znění do 31.12.2013, tedy řešit situace, kdy právnická osoba byla zrušena rozhodnutím soudu. Rozhodnutí soudu o zrušení právnické osoby má povětšinou sankční charakter, je tak negativním důsledkem toho, že právní režim právnické osoby resp. její fungování je v rozporu se zákonem (viz. § 172 odst.1 o.z. či u obchodních korporací § 93 z.o.k.). Další podmínkou postupu podle § 82 odst.1 z.v.r. je, aby návrh podal likvidátor jmenovaný soudem. Tím je povětšinou insolvenční správce (§ 191 odst.4 o.z.), případně jím může být i statutární orgán zrušené právnické osoby viz. § 191 odst.3 o.z. . Ovšem likvidátorem jmenovaným soudem může to být i jiná osoba viz. případy dle ust. § 191 odst.2 o.z., pročež nová právní úprava není konzistentní ani logická v tom, že by předpokládala osobu vrcholně kvalifikovanou právě k tomu, aby kvalifikovaně učinila prověření možností uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání likvidované právnické osoby, rovněž tak aby učinila kvalifikovaný závěr o nedostatku majetku postačujícího alespoň k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Věcně je přitom zřejmé a logické, aby jedině kvalifikovaná osoba na kvalifikační úrovni odpovídající insolvenčnímu správci prověřila tuto možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby. Je tedy zjevné zákonné odpoutání od původního znění ust. § 144 IZ (do 31.12.2013). Z hlediska nahrazení původního ust. § 144 IZ (ve znění do 31.12.2013) řešením obsaženým v Zákoně o veřejných rejstřících se reaguje na situaci, kdy likvidovaná právnická osoba nemá majetek resp. prostředky, jež by postačovaly k úhradě nákladů insolvenčního řízení, pročež je zjevné, že případný návrh na zahájení insolvenčního řízení by nemohl být úspěšný. Bez existence ustanovení § 82 ZVR by v souvislosti se současným zněním ust. § 144 IZ nastala patová situace, kdy by na jednu stranu nemohlo proběhnout insolvenční řízení i když třeba s výsledkem zrušení konkursu pro nedostatek majetku, na straně druhé by zlikvidovaná právnická osoba nemohla být vymazána z příslušného veřejného rejstříku. Potud je tedy zjevným účelem ust. § 82 ZVR umožnit výmaz z veřejného rejstříku právnické osoby sankčně zrušené rozhodnutím soudu se soudem jmenovaným likvidátorem u níž bylo řádně a dostatečně prověřeno, že nemá majetek dostačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Smyslem ustanovení § 82 odst.1 z.v.ř. je tak usnadnit a urychlit výmaz právnických osob včetně obchodních korporací jsoucích v úpadkových situacích, u nichž je zřejmé, že je zde tak nepatrný či dokonce žádný majetek k upokojení věřitelů, že je z průběhu likvidace zřejmé, že majetek by nestačil ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Jde o speciální případ vylučující použití ust. § 200 o.z., tedy vylučující povinnost likvidátora zjistivšího v průběhu likvidace, že právnická osoba je v úpadku, podat insolvenční návrh. Likvidátor v takových situacích nepodává insolvenční návrh, jemuž by beztak nemohlo být vyhověno (vzhledem k nemožnosti úhrady nákladů insolvenčního řízení). Za předpokladů uvedených v zákoně likvidátor podává přímo návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku. Podle nové právní úpravy účinné od 1.1.2014 tedy postačí, bude-li součástí návrhu na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku prohlášení likvidátora jmenovaného soudem učiněné v souladu s § 82 odst.1 z.v.r. Případné uvedení nepravdivých nebo nesprávných údajů v prohlášení znamená možnost použití kritéria péče řádného hospodáře též na jednání likvidátora. Likvidátor, i ten jmenovaný soudem, je totiž ve smyslu § 193 a § 194 o.z. orgánem právnické osoby, ve smyslu § 152 odst.2 o.z. je voleným orgánem právnické osoby. Má tak povinnost péče řádného hospodáře dle obecného ust. § 159 odst.1 o.z., případně u některých právních forem právnických osob dle speciálních ustanovení dalších právních předpisů (u obchodních korporací dle § 51 a násl. zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích dále i jen ZOK či. z.o.k. ).

Dále se odvolací soud zabýval, vzhledem k některým závěrům vysloveným v rámci rozhodovací praxe odvolacího soudu jiným senátem, otázkou, zda řízení dle § 82 z.v.r. je řízením návrhovým a kdo přesně návrh podává, zda se podáním návrhu zahajuje rejstříkové řízení, jaké povinnosti přezkumu přísluší rejstříkovému soudu, jaká je povinnost navrhovatele dokládat doklady a které doklady.

První otázkou je, zda i návrh dle § 82 odst.1 z.v.r. vede k zahájení řízení ve věcech veřejných rejstříků, primárně se řídícím ustanoveními Zákona o veřejných rejstřících, subsidiárně ve smyslu § 120 občanským soudním řádem a zákonem o zvláštních řízeních soudních. Ust. § 82 odst.1 z.v.r. by se mohlo jevit vnitřně rozporným případně svádět k prvoplánovým, doslovným výkladům tím, že podle poslední věty ust. § 82 odst.1 z.v.r. se ustanovení § 78 z.v.r. nepoužije . Podle § 78 odst.1 z.v.r. se řízení zahajuje na návrh; má-li být dosažena shoda mezi zápisem skutečnosti a skutečným stavem , lze řízení zahájit i bez návrhu , podle § 78 odst.2 z.v.r. zpětvzetí návrhu na zápis není účinné, ledaže se jedná o zápis skutečnosti, jejíž účinnost nebo platnost nastává podle jiného zákona zápisem . Výklad, podle nějž z výslovného vyloučení aplikace § 78 v citovaném § 82 odst. 1 větě poslední z. v. r. vyplývá, že rejstříkový soud v případě, kdy obdrží odpovídající návrh likvidátora na výmaz obchodní korporace z veřejného rejstříku, nepřistoupí k němu jako k návrhu na zahájení řízení, ale výlučně jako k návrhu na provedení přímého zápisu do veřejného rejstříku bez předcházejícího řízení je zcela chybný jdoucí contra legem. Contra legem není závěr o přímém zápisu, k tomu více dále, leč názor, že tímto návrhem nebylo zahájeno rejstříkové řízení. Za prvé ust. § 82 odst.1 z.v.r. stanoví zcela výslovně, že jestliže za právnickou osobu zrušenou rozhodnutím soudu .podal návrh na výmaz z veřejného rejstříku likvidátor jmenovaný soudem . , tedy stanoví jako podmínku postupu dle § 82 z.v.r. podání návrhu likvidátorem . Námitka, že sice musí být podán návrh, leč ten nemá, právě vzhledem k ust. § 78 z.v.r. výslovně vyloučenému, za následek zahájení řízení, není důvodná jak vzhledem ke znění zákona, tak i k logice věci. Námitka míří jednak proti základním pravidlům občanského soudního řízení, že soud činí úkony výlučně v rámci řízení, nicméně tato zásada již byla právními předpisy několikráte prolomena a to právě v rejstříkovém řízení. Především je to však v rozporu s dalším výslovným ustanovením zákona. Podle § 82 odst.2 z.v.r. totiž zápis podle odstavce 1 soud neprovede, jestliže v době rozhodování o návrhu na výmaz probíhá insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek nebo jestliže v průběhu řízení o tomto návrhu vyšly najevo skutečnosti, které zpochybňují pravdivost prohlášení likvidátora obsaženého v tomto návrhu . Je tak zjevné, že tímto návrhem je míněn návrh na výmaz z veřejného rejstříku, pročež zákon přímo v souvislosti s ním jednoznačně hovoří o řízení o tomto návrhu . Tento jazykový a doslovný výklad ostatně koresponduje i s logickým a teleologickým výkladem, kdy jestliže by v průběhu rejstříkového řízení vyšlo najevo, že prohlášení likvidátora není pravdivé, musí mít rejstříkový soud možnost neprovést výmaz právnické osoby na základě takto zpochybněného, co do pravdivosti, prohlášení likvidátora (k výmazu navržené právnické osoby). Dalším, třetím argumentem je pak z hlediska systematického výkladu vztah speciality ust. § 82 z.v.r. k obecnému ust. § 78 z.v.r. Jestliže totiž ust. § 78 z.v.r. obecně určuje nutnost podat návrh na zahájení řízení, jehož důsledkem je to, že je řízení zahájeno, pak tím, že ust. § 82 odst.1 z.v.r. použití ust. § 78 z.v.r. coby celku vylučuje, ovšem za situace, a to je podstatné, že samo hovoří o návrhu na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku (§ 82 odst.1 z.v.r.) a také a především o řízení (průběhu řízení) ohledně tohoto návrhu (§ 82 odst.2 z.v.r.), je vyloučením použití ust. § 78 z.v.r. míněna ta jeho část, jež umožňuje zahájení řízení i bez návrhu, tedy ust. § 78 odst.1 věta druhá z.v.r. Výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku má zásadní konstitutivní charakter viz. § 185 o.z. (až na výjimky určené zákonem), je natolik závažným zápisem, že není na veřejné moci, aby tento zápis sama iniciovala zahájením řízení bez návrhu. Účelem zákona vyloučením použití ust. § 78 z.v.r. na řízení o návrhu dle § 82 z.v.r., je tedy neumožnit veřejné moci moci soudní, aby o výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku rozhodovala bez návrhu (bylo možno zahájit řízení i bez návrhu), což by ostatně vedlo k absurdním závěrům, kdy by soudní moc po likvidátorovi vyžadovala učinění prohlášení dle § 82 odst.1 z.v.r. (to má být přitom součástí návrhu ). Vyloučení použití ust. § 78 odst.2 z.v.r. na postup dle § 82 z.v.r. je pak ustanovením spíše obsolentním, neboť jak výše řečeno, až na zákonné výjimky má výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku konstitutivní účinky, pročež na něj beztak dopadat nemůže. Ze všeho výše uvedeného tedy vyplývá, že k výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku dle § 82 z.v.r. je nutné, aby likvidátor za tuto právnickou osobu podal návrh na její výmaz, čímž je zahájeno řízení (před rejstříkovým soudem) o tomto výmazu. Toto řízení je samozřejmě modifikováno speciálním ustanovením § 82 z.v.r.

O osobě aktivně věcně legitimované k podání návrhu platí, že není důvodu odchylovat se od dosavadní judikatorní praxe, že návrh činí likvidátor za k výmazu navrženou právnickou osobou, nikoli svým jménem, viz. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 7 Cmo 144/2002 (publikované v : Holejšovský J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. 1.vydání. Praha : C.H.Beck, 2003 s.464), podle nějž v případě návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku po skončení likvidace je osobou aktivně legitimovanou k podání návrhu na výmaz takovéto společnosti sama společnosti, jejímž jménem ve smyslu § 75 odst.4 obch.zák. jedná likvidátor; řečené ustanovení pouze vymezuje, který orgán zrušení společnosti po skončení likvidace, jménem společnosti podá předmětný návrh na výmaz z obchodního rejstříku . Oproti původní právní úpravě obsažené v obchodním zákoníku tak likvidátor nečiní jménem právnické osoby, leč za právnickou osobu (§ viz. § 164 odst.1 o.z.). Ostatně ust. § 82 odst.1 z.v.r. výslovně hovoří o tom, že likvidátor podal za právnickou osobu návrh na výmaz, pročež tak jednání likvidátora za právnickou osobu stanoví jako zákonnou podmínku postupu dle § 82 odst.1 z.v.r. Jiná osoba jednající za právnickou osobu viz. § 21 odst.1 o.s.ř. takový návrh podat nemůže. Není ani logického ani právního důvodu dovozovat možnost, že kromě samotné právnické osoby může tento návrh podat také osobně (jako navrhovatel) sám likvidátor ( viz. ASPI KP635), když takový závěr by byl jednak contra legem, jednak není ani logické, aby likvidátor v

rámci postupu dle § 82 odst.1 z.v.r. jednal nikoli za zlikvidovanou právnickou osobu navrhovanou k výmazu z veřejného rejstříku, ale jen sám za sebe.

Další významnou otázkou je to, zda navrhovatel dokládá k návrhu prohlášení coby listinu, z níž vyplývá údaj do veřejného rejstříku zapisovaný či zda je toto prohlášení integrální součástí návrhu, coby procesního úkonu samého. Z doslovného znění ust. § 82 z.v.r. vyplývá, že prohlášení není chápáno jako samostatně dokládaná listina (doklad), není tak listinou nejsoucí součástí návrhu. Podle § 82 odst.1 ZVR je-li součástí takového návrhu prohlášení likvidátora o tom, že bezúspěšně prověřil možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby a že majetek této osoby nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení . Podle § 82 odst.2 z.v.r. zpochybňují pravdivost prohlášení likvidátora obsaženého v tomto návrhu . Na podporu tohoto výkladu lze uvést i to, že prohlášení likvidátora má do jisté míry procesní charakter. Proti uvedenému částečně hovoří, že ustanovením § 82 ZVR nahrazené původní ustanovení § 144 IZ ve znění do 31.12.2013 vyžadovalo pro zamítnutí insolvenčního návrhu zprávu o tom, že likvidátor prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka , přičemž tato zpráva představovala doklad sui generis. Na straně druhé i tato zpráva měla částečně procesní povahu, osvědčovala postup likvidátora. Z hlediska účelu ust. § 82 z.v.r., jímž je umožnění efektivního výmazu z veřejného rejstříku právnických osob zrušených rozhodnutím soudu nemajících majetek či majících jen zanedbatelný majetek za podmínky likvidace prováděné soudem jmenovaným likvidátorem, výmazu jemuž nepředchází insolvenční řízení (viz. specialita k ust. § 200 o.z.), nic nebrání dovození, že prohlášení likvidátora je součástí návrhu. Tomu svědčí též výklad systematický, když návrh na takový výmaz je upraven v ust. § 82 z.v.r. speciálně, speciálně je uvedeno jako jeho náležitost i prohlášení likvidátora. Lze tak dojít k závěru, že výše jmenované prohlášení likvidátora je dle § 82 odst.1 z.v.r. součástí návrhu na výmaz právnické osoby z příslušného veřejného rejstříku. Z hlediska formy musí být takový návrh písemný, podle typu právnické osoby na formuláři či nikoli na formuláři (viz. § 18 21 z.v.r., vyhl.č. 323/2013 Sb.), podpis na návrhu v listinné podobě musí být úředně ověřen (§ 22 odst.2 z.v.r.), návrh na zápis v elektronické podobě musí být podepsán uznávaným elektronickým podpisem podle zákona upravujícího elektronický podpis nebo zaslán prostřednictvím datové schránky osoby, jež návrh na zápis podává (§ 22 z.v.r.). Návrh a potažmo tak i prohlášení likvidátora musí tak splňovat požadavek kvalifikované formy písemný s úředně ověřeným podpisem resp. s uznávaným elektronickým podpisem resp. musí být podán z příslušné datové schránky. Vzhledem k závažnosti možných důsledků prohlášení likvidátora (jak pro likvidátora samotného z hlediska jeho odpovědnosti tak z hlediska důsledku úspěšného návrhu výmaz a potažmo tak zánik právnické osoby) je přímo ze zákona kvalifikovanou formou zajištěna dostatečná autenticita návrhu resp. prohlášení v něm obsaženého.

Podoba, forma a především obsah návrhu prohlášení likvidátora, nijak nenahrazují nutnost splnění dalších povinností uložených zákonem, nenahrazují ani povinnost soudu v mezích zákona zkoumat další skutečnosti rozhodné pro provedení výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku. Z žádného ustanovení zákona neplyne, že by se na návrh dle § 82 odst.1 z.v.r. neuplatnila povinnost rejstříkového soudu zkoumat, zda výmazu právnické osoby nebrání probíhající trestní řízení proti této právnické osobě případně výkon jejího trestu, ve smyslu § 90 odst.2 z.v.r. Jako obecná negativní podmínka je uváděna též i v literatuře, viz. ASPI KP 635 (LIT53028CZ). Tomuto závěru odpovídá ustanovení § 30 zákona č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob (dále i jen TOPO ), podle něhož o zahájení trestního stíhání proti právnické osobě vyrozumí orgán činný v trestním řízení, který trestní stíhání zahájil, příslušný orgán veřejné moci nebo osobu, které podle jiných právních předpisů vedou obchodní rejstřík nebo jiný zákonem určený rejstřík, registr nebo evidenci, orgán udělující licenci nebo povolení k činnosti této právnické osobě a orgán odpovědný za dozor nad takovou právnickou osobou; tyto orgány nebo osoby vyrozumí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce také o pravomocném skončení věci; je-li k zániku nebo přeměně právnické osoby nutný zápis do zákonem určeného rejstříku, registru nebo evidence, vyrozumí předseda senátu orgán veřejné moci, který vede takový rejstřík, registr nebo evidenci, o skončení vykonávacího řízení . Rejstříkový soud tedy každopádně zkoumá, zda provedení výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku dle § 82 z.v.r. nebrání trestní stíhání proti ní nebo výkon trestu jí uloženého (§ 90 odst.2 ZVR).

Dále je zjevné, že soud nejen že je oprávněn, leč je povinen přezkoumávat v řízení dle § 82 odst.1 z.v.r. návrh na zahájení řízení o výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku - speciálně prohlášení likvidátora učiněné dle tohoto zákonného ustanovení. To především co do jeho obsahu, rovněž pak zda je dostatečně určité a srozumitelné a lze je považovat za relevantní právní jednání likvidátora, samozřejmě tedy i jeho autenticitu, viz. výše. O této povinnosti svědčí i to, že soud výmaz neprovede, zjistí-li v průběhu řízení o návrhu na výmaz právnické osoby skutečnosti, které zpochybňují pravdivost prohlášení likvidátora obsaženého v tomto návrhu. Další povinností soudu je zjišťovat, zda v době, kdy rozhoduje o návrhu dle § 82 z.v.r., tedy v průběhu řízení o tomto návrhu, neprobíhá insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek podnikatele. Z důvodů nezjistitelných z důvodové zprávy zákonodárce diferencuje vymazávané právnické osoby na podnikatele a ostatní, což se jeví jako diferenciace nespravedlivá, nelogická a nesystémová, nicméně zákonem výslovně daná. U právnických osob podnikatelů, kterýmiž jsou ve smyslu § 421 odst.1 o.z. především všechny osoby zapsané v obchodním rejstříku, dále pak všechny právnické osoby mající k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona (§ 421 odst.2 o.z.), jakož i osoby dle § 420 odst.1 o.z., je rejstříkový soud povinen v rámci řízení o jejich výmazu z veřejného rejstříku dle § 82 z.v.r. zjišťovat, zda ohledně nich probíhá insolvenční řízení, v němž se řeší jejich úpadek či hrozící úpadek. Po skutečnostech zpochybňujících pravdivost prohlášení likvidátora povinen pátrat, tedy zjišťovat je z vlastní iniciativy, není. Zpochybňující skutečnosti je povinen vzít v úvahu vyšly-li najevo (například v jiném jemu známém řízení či byla učiněna příslušná informace v rejstříkovém řízení), to znamená i byly-li mu sděleny jiným orgánem veřejné moci. Důsledkem objevení se skutečnosti zpochybňující prohlášení likvidátora je, že zápis výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku rejstříkový soud neprovede. V této souvislosti je třeba konstatovat, že závěr o samotném neprovedení zápisu, tedy o tom, že rejstříkový soud již vůbec nijak nekoná nelze považovat za správný, leč naopak z hlediska právní jistoty, naplnění práv účastníků řízení (navrhovatele) je třeba dovodit, že o návrhu rejstříkový soud rozhodne tak, že návrh zamítne. Jen takovéto rozhodnutí umožňuje přezkum správnosti neprovedení zápisu v rámci podaného odvolání odvolacím soudem, potažmo tak naplnění práva účastníků řízení na řádný proces. Opačný závěr vycházející jen z doslovného pojetí pojmu neprovede by znamenal neúnosnou situaci, kdy navrhovatel by marně dny, týdny či měsíce očekával, že zápis bude proveden resp. by byl nucen informovat se na rejstříkovém soudě o osudu svého návrhu resp. důvodech neprovedení zápisu. I jen z toho je zřejmé, že i o návrhu dle § 82 z.v.r. probíhá rejstříkové řízení a že o návrhu na výmaz je nutné rozhodnout minimálně v situaci neprovedení zápisu..

Podle § 238 odst.1 zák.č. 280/2009 Sb. (daňový řád) daňový subjekt, který je právnickou osobou zanikající bez právního nástupce, je povinen předložit současně se žádostí o výmaz z obchodního rejstříku nebo obdobného veřejného rejstříku souhlas správce daně, u kterého je registrován. Ani ust. § 82 odst.1 z.v.r., ani jiné ustanovení tohoto zákona či jiného právního předpisu nestanoví výjimku z uvedené povinnosti, přičemž nejde jen o povinnost samotné právnické osoby resp. jejího likvidátora ve vztahu k veřejné moci správci daně, leč též i o povinnost vůči rejstříkovému soudu. Zákon bez výjimky stanoví povinnost jako doklad nutný k výmazu z veřejného rejstříku doložit souhlas správce daně dle § 238 odst.1 daňového řádu. Je nepochybné, že v daném případě tento souhlas doložen nebyl. Pokud ust. § 82 odst.1 z.v.r. hovoří o tom, že soud provede zápis na základě tohoto návrhu , pak kromě toho, že provedení zápisu nelze zřejmě chápat jako tzv. přímý zápis, tedy zápis aniž by o něm rejstříkový soud vydával rozhodnutí (jak je tomu dle § 81 a § 92 z.v.r.), nelze toto ustanovení interpretovat tak, že nic jiného rejstříkový soud činit nebude. Jak výše rozvedeno, rejstříkový soud bude činit zkoumání dle § 90 odst.2 zv.r., dále u podnikatelů zjišťovat zda proti vymazávané právnické osobě podnikateli neprobíhá insolvenční řízení. Ust. § 238 odst.1 zák.č. 280/2009 Sb. (daňový řád) je potud ustanovením speciálním, ustanovením veřejného práva. Nutnost jeho použití navíc vyplývá i z logického výkladu, když správce daně by se v případě opačného názoru (výmazu bez nutnosti jej požádat o souhlas) vůbec nedozvěděl o tom, že nějaké řízení o výmaz z veřejného rejstříku a potažmo tak řízení o zánik právnické osoby coby daňového poplatníka probíhá, nemohl by ani rejstříkový soud upozornit na případný majetek vymazávané právnické osoby resp. skutečnosti zpochybňující pravdivost prohlášení likvidátora. V případě neuplatnění řečeného ustanovení zákona by došlo ke zjevné disproporci, kdy tzv. dobrovolně likvidovaná právnická osoby (likvidátor by nebyl jmenován soudem resp. o jejich zrušení nerozhodl soud) nemající žádný likvidovatelný majetek resp. majetek postačující alespoň k úhradě nákladů insolvenčního řízení by musela danou povinnost splnit, zatímco sankčně zrušená a likvidovaná právnická osoba jsoucí majetkově na stejné úrovni nikoli. O povinnosti likvidátora vyžádat si souhlas správce daně dle výše jmenovaného ustanovení daňového řádu svědčí též i názor právní teorie, viz. Havel B., Štenglová I., Dědič J., Jindřich M. a kol. : Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář. 1.vydání. Praha : C.H.Beck, 2015 s. 323, podle níž § 82 z.v.r. nevylučuje další povinnosti týkající se výmazu z veřejného rejstříku plynoucí z veřejného práva (např. reakce správce daně apod.) . V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ani zkrácený postup dle § 82 z.v.r. neznamená, že by likvidátor neměl povinnost v rámci likvidace postupovat dle příslušných ustanovení zákona, především dle § 198 a 199 o.z., jakož i dle § 205 o.z., když specialita daná ust. § 82 z.v.r. vyjímá z použití pro takovou situaci právnické osoby jen povinnost likvidátora dle § 200 o.z. (k čemuž blíže výše). Ke shodnému dospívá i publikace citovaná v tomto odstavci, podle níž likvidátor musí kromě povinností dle § 82 z.v.r. plnit také povinnosti coby likvidátor (zejména § 205 o.z.) . Výmazu právnické osoby dle § 82 z.v.r. tak musí předcházet skončení likvidace ve smyslu § 207 o.z., minimálně učiněním zákonných formálních úkonů. Opačný závěr by vedl k neúnosné situaci, kdy by se příslušné osoby vůbec nedozvěděly o skončení likvidace, o tom, že jim ničeho nebude rozděleno coby likvidačního zůstatku resp. podílů na něm, případně kolik jim takto bude rozděleno atd.

Podstatnou otázkou je dále i způsob zápisu výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku. Ust. § 82 odst.1 z.v.r. by samo o sobě při povrchním pohledu mohlo implikovat závěr, že jde o tzv. přímý zápis, tedy že soud provede zápis na základě tohoto návrhu , leč výklad není zdaleka jednoznačný. Ustanovení § 93 odst.1 z.v.r. výslovně stanoví, že rejstříkový soud rozhodne o zápisu usnesením, ledaže se jedná o případ podle § 81 a 92 z.v.r. Ohledně způsobu rozhodnutí o zápisu, tedy způsobu, jakým se příslušné skutečnosti a údaje do veřejného rejstříku zapíší, zákon přitom umožňuje tzv. přímý zápis, tedy aniž by o zápisu rozhodoval usnesení vydával usnesení, právě jen ve dvou skupinách případů uvedených v ust. § 93 odst.1 z.v.r. První jsou zápisy tzv. ex officio, tedy je-li podkladem pro zápis rozhodnutí soudu nebo správního orgánu, zapíše se příslušný údaj do veřejného rejstříku, aniž by rejstříkový soud vydával rozhodnutí o povolení zápisu (§ 81 z.v.r.). To je samozřejmě logické, neboť na rozhodnutí soudu není ze strany rejstříkového soudu co přezkoumávat. Druhou skupinu tvoří případy, kdy rejstříkový soud provede zápis, aniž by o tom vydával rozhodnutí, mají-li navrhované zapisované skutečnosti podklad v přiloženém notářském zápisu . , tedy případy předběžného přezkumu notářem. Zákon tedy pro tzv. přímý zápis uvádí legislativní pojem provede zápis, aniž by o tom vydával rozhodnutí , nikoli jen provede zápis . Z hlediska systematického výkladu, kdy ust. § 93 odst.1 z.v.r. výčtovým způsobem stanoví situace, kdy se o zápisu nerozhoduje usnesení ust. § 81 a § 92 z.v.r., zatímco o ostatních stanoví, že se rozhoduje usnesení, pak nezahrnutí ust. § 82 odst.1 z.v.r. do tohoto výčtu z hlediska systematického výkladu znamená, že o výmazu dle § 82 odst.1 z.v.r. je nutné rozhodovat usnesením. Provedení zápisu je třeba v tomto kontextu vnímat a chápat, především pak vykládat tak, že rejstříkový soud přezkoumává k návrhu doložené prohlášení, viz. výše a poté o návrhu kladně rozhodne a tudíž se navržený výmaz coby skutečnost (údaje) do veřejného rejstříku zapíše, nikoli však, že by měl provést zápis bez toho, aby o tom vydal usnesení. Navíc je nutné připomenout význam výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku coby právní skutečnosti znamenající zánik samotné právnické osoby. V neposlední řadě je nutné uplatnit výklad logický a teleologický. Vede-li návrh na výmaz právnické osoby dle § 82 odst.1 z.v.r. k zániku právnické osoby jako takové, tedy má zásadní a závažné právní důsledky, navíc v případě výmazu celé právnické osoby z veřejného rejstříku ani nepřipadá v úvahu jeho revize dle § 101 z.v.r., je z hlediska účelu zákona coby zajištění objektivních informací zapsaných ve veřejném rejstříku třetím osobám i osobám tam zapsaným žádoucí, aby bylo o výmazu rozhodováno kvalifikovaným způsobem usnesením soudu, nikoli jen přímým zápisem. O návrhu na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku učiněném podle § 82 odst.1 z.v.r. musí tedy rejstříkový soud rozhodnout usnesením.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. září 2015

JUDr. Josef H o l e j š o v s k ý , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Edita Fialová