VSPHA 646/2015

Datum rozhodnutí: 05.10.2015

Dotčené předpisy: § 326 předpisu č. 182/2006Sb., § 328 předpisu č. 182/2006Sb., § 348 předpisu č. 182/2006Sb., § 363 předpisu č. 182/2006Sb.

MSPH 79 INS 13739/2014

4 VSPH 646/2015-B-233

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužníka Rezidence Kavčí Hory, a.s., sídlem Praha 3, Koněvova 2660/141, zast. Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, sídlem Praha 1, Vodičkova 791/39, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, o odvolání dlužníka a věřitelského výboru ve složení: věřitel č. 4 Corfin Capital Partners, SE, sídlem Bratislava, Tomáškova 19, Slovenská rep., věřitel č. 6 Credit Suisse AG, sídlem Curych, Paradenplatz 8, Švýcarská konfederace, věřitel č. 8 C&E.A EUROPEAN CONSULTING LIMITED, sídlem Faneromenis 145, PATSIAS COURT, 1 st floor, Flat/Office 102, Larnaka, Kyperská republika (dříve SKD Průmstav stavby, a.s. ), proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2015, č.j. MSPH 79 INS 13739/2014-B-148,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2015, č.j. MSPH 79 INS 13739/2014-B-148, se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze rozhodl o přeměně reorganizace dlužníka Rezidence Kavčí Hory, a.s. (dále jen dlužník) v konkurs.

V odůvodnění rozhodnutí soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 3.6.2014 (č.d. A-12) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení reorganizací, neboť dlužník společně s insolvenčním návrhem předložil reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných a nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek, ustanovil insolvenčním správcem AS ZIZLAVSKY, v.o.s., neboť tuto osobu určil dlužník v reorganizačním plánu, a znalcem pro ocenění majetkové podstaty dlužníka ustanovil APOGEO Esteem, a.s.

Soud I. stupně shrnul dosavadní průběh řízení takto: - Podáním ze dne 11.6.2014 (B-3) navrhl dlužník, aby soud jmenoval prozatímní věřitelský výbor ve složení: Corfin Capital Partners, SE (dále jen věřitel č. 4 CORFIN), P. Ž., správce dědictví věřitele L. M., a M & K Development, a.s., čemuž soud vyhověl usnesením ze dne 25.6.2014 (B-6); předsedou prozatímního věřitelského výboru byl posléze zvolen věřitel v. č. 4 CORFIN (B-15).

- Podáním ze dne 10.6.2014 akceptoval znalec navržený dlužníkem APOGEO Esteem, a.s. své jmenování do funkce znalce k ocenění majetkové podstaty dlužníka; prozatímní věřitelský výbor na své schůzi konané dne 20.8.2014 (B-15) schválil podle § 154 insolvenčního zákona (dále jen IZ) odměnu ustanoveného znalce.

- Přihláškou ze dne 4.8.2014 se do insolvenčního řízení přihlásil věřitel č. 6 Credit Suisse (dále jen věřitel č. 6 CS) s nezajištěnou pohledávkou v celkové výši 301.708.392,06 Kč, která po částečném zpětvzetí aktuálně činí 280.967.663,37 Kč; pohledávka dosud není zjištěna, neboť byla popřena bývalým správcem AS ZIZLAVSKY, v.o.s. a věřitelem č. 9 C&E.A EUROPEAN CONSULTING LIMITED (dále jen věřitel č. 9 C&E).

- Přihláškou ze dne 27.8.2014 se do insolvenčního řízení přihlásil též věřitel č. 9 C&E s pohledávkou v celkové výši 301.125.000 Kč; ani tato pohledávka dosud není zjištěna, neboť byla popřena nynějším správcem Ing. Lee Loudou a též věřitelem č. 6 CS.

- Na schůzi věřitelů konané dne 5.9.2014 (B-32) byl zvolen věřitelský výbor ve složení: 1. člen: v. č. 3 CORFIN (za zajištěné věřitele), 2. člen: v. č. 6 CS, 3. člen: v. č. 8 SKD Průmstav stavby, a.s. (oba za nezajištěné věřitele), a současně byla podle § 29 IZ odvolána z funkce správce AS ZIZLAVSKY, v.o.s., a novým správcem byl věřiteli zvolen Ing. Lee Louda (dále jen správce).

- V podání ze dne 4.9.2014 (B-29) věřitel č. 8 SKD Průmstav stavby, a.s. zpochybnil způsobilost K. M. kvalifikovaně jednat za dlužníka, zdůraznil, že dlužník v reorganizačním plánu opomněl existenci svého věřitele č. 6 CS, který vůči němu má významnou pohledávku, zpochybnil platnost, resp. neúčinnost vzniku zajištění pohledávky věřitele č. 4 CORFIN a zpochybnil veškerá právní jednání, která K. M. učinila v době, kdy byla jako jediná oprávněna za dlužníka jednat. Namítal, že pohledávka věřitele č. 3 P. Ž. byla již promlčena (dlužník byl tedy v úpadku již dříve) a že dlužník ve svém návrhu zamlčel, že P. Ž. byl do 31.5.2014 členem jeho představenstva a do 19.9.2014 byl také jeho akcionářem. Uzavřel, že dlužníkem předložený reorganizační plán připojený u insolvenčního návrhu nebyl řádně přijat polovinou všech jeho nezajištěných věřitelů, když dlužník pominul existenci pohledávek věřitele č. 6 CS, event. věřitele č. 9 C&E, který v řízení uplatnil stejnou pohledávku jako věřitel č. 6 CS, ovšem z titulu regresního nároku, neboť měl za dlužníka uspokojit jeho závazek, který mu vznikl vůči věřiteli č. 6 z úvěrové smlouvy. Vyjádřil názor, že dlužník nesleduje reorganizačním plánem poctivý záměr, když jeho cílem je zřejmě zpeněžení bytových jednotek, které ještě vlastní, za co nejnižší cenu, výtěžek z jejich zpeněžení vyplatit zajištěnému věřiteli č. 4 CORFIN, který mu poskytl krátce před zahájením insolvenčního řízení na základě úvěrové smlouvy, kterou za dlužníka podepsala K. M., finanční prostředky, které byly použity nehospodárným a pochybným způsobem převážně ve prospěch osob spřízněných s dlužníkem, čímž dojde k významnému snížení uspokojení pohledávek ostatních nezajištěných věřitelů dlužníka v insolvenčním řízení.

- V podání ze dne 16.10.2014 (B-65) sdělil věřitel č. 8 SKD Průmstav stavby, a.s., že na svém návrhu ze dne 4.9.2014 již netrvá; k tomu soud I. stupně zjistil, že proti tomuto věřiteli bylo dne 9.9.2014 zahájeno na návrh věřitele E. R. insolvenční řízení a že statutárním orgánem tohoto věřitele je od 10.9.2014 O. T.

- Dne 11.9.2014 vstoupilo do řízení Městské státní zastupitelství v Praze (B-42).

- Dne 17.10.2014 uskutečnil soud I. stupně slyšení K. M. Z obsahu jejích odpovědí na dotazy soudu i z jejího chování usoudil, že K. M. není o činnosti dlužníka vůbec informována, že není kompetentní osobou k vedení společnosti dlužníka či k uzavírání právních jednání (jmenovaná je absolventkou Střední odborné školy zdravotní) a že je ve svých jednáních plně ovládána a řízena třetími osobami (míněn byl P. Ž. a další osoby působící ve společnosti APOGEO Esteem, a.s.). Soud I. stupně zjistil, že K. M. bez znalostí jakýchkoliv souvislostí týkajících se činnosti či dalších záměrů dlužníka v časovém období krátce předcházejícím podání insolvenčního návrhu podepsala za dlužníka několik zásadních smluv, které měly význam jednak pro aktuální skladbu jeho věřitelů a pro rozsah majetku dlužníka. Tato zjištění byla důvodem pro podnět Městskému státnímu zastupitelství v Praze, neboť jimi podle názoru soudu I. stupně mohlo dojít ke spáchání některého z trestných činů proti majetku (B-67). -

- Na základě výslechu K. M. vydal soud usnesení ze dne 21.10.2014 (B-70), jímž podle § 332 odst. 1 IZ zcela zakázal dlužníku s dispozičními oprávněními nakládat s majetkovou podstatou.

- Podáním ze dne 21.1.2015 (B-116) uvedl správce, že dlužník naplňuje podmínku pro přeměnu reorganizace v konkurs podle § 363 odst. 1 písm. e) IZ; tento návrh podpořilo Městské státní zastupitelství v Praze podáním ze dne 2.3.2015 (B-133).

Soud I. stupně citoval § 5, § 326 a § 348 odst. 1 IZ se závěrem, že je jeho povinností zkoumat, zda předkladatel reorganizačního plánu jím nesleduje poctivý záměr, a to ve fázi před rozhodnutím o úpadku dlužníka (kdy jej může zamítnout mj. z důvodu uvedeného v § 326 odst. 1 písm. a/ IZ) nebo až v souvislosti s rozhodnutím o schválení reorganizačního plánu. Dle soudu I. stupně však není žádného rozumného argumentu proti tomu, aby se poctivostí záměru předkladatele reorganizačního plánu nemohl zabývat i ve fázi probíhající (povolené) reorganizace na základě zjištění posléze učiněných, a to zejména za situace, kdy: - dlužník zjevně nejednal s poctivým úmyslem před zahájením insolvenčního řízení, když některé významné skutečnosti vůbec neuvedl, čímž soud uvedl v omyl;

- na základě závažných zjištění učiněných z výpovědi K. M. nebo z listin založených ve spise nebo připojených u přihlášky věřitele č. 6 CS lze důvodně uvažovat o tom, že právní jednání dlužníka učiněná K. M. v období na konci roku 2013 a na počátku roku 2014 by mohla být absolutně neplatná či vůči věřitelům dlužníka právně neúčinná, přičemž nelze vyloučit ani to, že tato právní jednání mohla být učiněna s úmyslem poškodit nezajištěné věřitele či jen některé z nich, resp. s úmyslem zvýhodnit osoby, které fakticky společnost dlužníka řídí;

- kdy někteří věřitelé a na řízení nezúčastněný M. K. (viz jeho podání na B-76) mají vážný důvod se domnívat, že právní jednání činěná K. M. mohou zakládat podezření ze spáchání některého z trestných činů proti majetku;

- a kdy insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ).

Tak soud I. stupně dospěl k závěru, že poctivost záměru dlužníka lze zkoumat i v dalších fázích již povolené reorganizace ještě před schválením reorganizačního plánu, tedy že kromě důvodů uvedených § 363 odst. 1 IZ vedoucích soud k rozhodnutí o přeměně reorganizace v konkurs je nepoctivý záměr dlužníka dalším takovým důvodem, když ve shodě s Městským státním zastupitelstvím v Praze, se správcem a se zřetelem ke všem okolnostem lze předpokládat, že reorganizace dlužníka vůbec neměla být povolena na základě dlužníkem poskytnutých neúplných údajů, neboť ani reorganizační plán (i kdyby byl věřiteli přijat) by nemohl být soudem schválen, neboť jím dlužník od počátku nesledoval poctivý záměr.

Závěr o nepoctivosti záměru dlužníka učinil soud I. stupně především z toho, že dlužník nemá žádné zaměstnance a že v jeho čele stojí K. M., členka představenstva, jež nemá o činnosti dlužníka žádné povědomí, neboť vše z pozadí fakticky řídí P. Ž. a další osoby, a která jen podpisuje listiny, jež jí jsou předkládány, jako např. úvěrovou smlouvu, zástavní smlouvu a další smlouvy, které byly pro dlužníka nevýhodné, a dlužník z nich neměl žádný užitek. Nadto působí K. M. jako statutární orgán v dalších pěti společnostech, mj. též jako jednatelka Salina, s.r.o., která je jediným akcionářem dlužníka, o čemž jmenovaná ani nevěděla. Z podání dlužníka formálně nadále podepisovaných paní K. M. soud I. stupně zjistil, že jmenovaná má být (zřejmě po podpisu těchto zásadních smluv) v dalším průběhu řízení nahrazena nově odborně zdatným krizovým manažerem , jenž by patrně neměl z pochopitelných důvodů odvahu podepisovat smlouvy, které by mohly být v budoucnu shledány soudy jako neplatné, resp. neúčinné či mohly být posouzeny orgány činnými v trestním řízení jako trestný čin.

Soud I. stupně nepřehlédl, že mu dlužník v podání ze dne 11.6.2014 (B-3) navrhl jmenování prozatímního věřitelského výboru ve složení: CORFIN, P. Ž. jako správce dědictví L. M. a M & K Development, a.s., čemuž usnesením ze dne 25.6.2014 (B-6) vyhověl, že dlužník v první verzi svého reorganizačního plánu (srovnej bod 17. a též seznam závazků) uvedl, že má pouze 4 věřitele (CORFIN, L. M., SKP Průmstav - stavby, a.s. a DATEP, s.r.o.), avšak z došlých přihlášek plyne, že kromě dlužníkem uvedených věřitelů se do insolvenčního řízení přihlásili i další věřitelé (č. 1 M & K Development, a.s. s pohledávkou ve výši 24.200 Kč splatnou dne 12.5.2014, č. 2 SMART Office & Companies, s.r.o. s pohledávkou ve výši 106.439 Kč splatnou dne 25.5.2014, č. 7 NG Majetková, a.s. s pohledávkou ve výši 1.998.800 Kč, č. 5 Advokátní kancelář Petr Plášil, s pohledávkou ve výši 12.100 Kč splatnou dne 20.6.2014 a věřitel č. 5 CS s pohledávkou aktuálně přihlášenou ve výši 280.967.663,37 Kč a věřitel č. 9 C&E s pohledávkou ve výši 301.125.000 Kč. Soud I. stupně konstatoval, že minimálně pohledávky věřitelů č. 1 a č. 2 mohl dlužník předpokládat, když obě plynou ze smluv uzavřených již dne 17.1.2014, resp. 6.1.2014, avšak dlužník tyto své věřitele do reorganizačního plánu ze dne 19.5.2014 (do seznamu věřitelů) nezahrnul, ačkoliv jejich pohledávky při přezkumném jednání nepopřel. Uvedení všech těchto věřitelů mohlo být podstatné pro rozhodnutí soudu o složení prozatímního věřitelského výboru, do něhož však dlužník nominoval ve věci podjatého P. Ž., jenž je dle tvrzení dlužníka ze dne 22.9.2014 (B-51/7) vlastníkem společnosti SEACOMBE ESTATE INC, která vlastní dlužníka, a který jako správce dědictví L. M. přihlásil přihláškou P3 do řízení pohledávku ve výši 70.163.809,89 Kč.

Z usnesení ze dne 23.2.2015, č.j. MSPH 79 INS 13739/2014-P3-3, soud I. stupně zjistil, že se mu P. Ž. pokusil podáním ze dne 20.2.2015 navrhnout, aby rozhodl o změně v osobě věřitele č. 3, za něhož přihlásil pohledávku, ačkoli si musel být dobře vědom toho, že k tomuto právnímu jednání není již od prosince 2014 legitimován, neboť dědictví po zemřelém L. M. na základě pravomocného rozhodnutí soudu nabyla B. Č. a on tak již jako bývalý správce dědictví není legitimován k podání tohoto návrhu.

Soud I. stupně připomněl též to, že do funkce znalce určeného k ocenění jeho majetkové podstaty ustanovil podle návrhu dlužníka ve věci podjatou společnost APOGEO Esteem, a.s., jež je ovládaná společností APOGEO Group, SE, v níž funkci předsedy dozorčí rady vykonává T. P., který patří do týmu nejbližších odborných poradců K. M., jak vyplynulo z její výpovědi ze dne 17.10.2014.

Dlužník neuvedl v první verzi reorganizačního plánu ze dne 19.5.2014, který připojil ke svému insolvenčnímu návrhu, že může mít i další nezajištěné věřitele, kteří vůči němu mohou uplatňovat přihláškou své pohledávky, a to věřitele č. 6 CS s pohledávkou ve výši 280.967.663,37 Kč nebo věřitele č. 9 C&E s pohledávkou ve výši 301.125.000 Kč, přičemž žádného z těchto věřitelů dominantních pohledávek dlužník neoslovil za účelem hlasování o přijetí reorganizačního plánu za jeho nezajištěné věřitele a dosáhl tak přijetí reorganizačního plánu bez hlasů těchto věřitelů.

Ačkoliv dlužník činí spornou existenci pohledávky věřitele č. 6 CS, z listin založených ve spise (B-20) a z dopisu dlužníka ze dne 3.2.2014 či ze dne 12.3.2014 vyplývá, že si byl dlužník ještě v březnu 2014 dobře vědom toho, že uzavřel s věřitelem č. 6 CS úvěrovou smlouvu, která byla věřitelem (z důvodů, se kterými nyní dlužník nesouhlasí) vypovězena a že mu z toho vznikl závazek vůči tomuto věřiteli, který v reorganizačním plánu neuvedl (bez jakéhokoliv vysvětlení). Uvedená zjištění jsou platná i v případě, že by závazek dlužníka vůči věřiteli č. 6 CS zanikl plněním (jak tvrdí dlužník a též věřitel č. 9) poskytnutým ručitelem Seacombe Estate Inc. (jehož vlastníkem je dle dlužníka P. Ž.) a společnosti Edwards Consulting Corp. (z Panamy). Soud I. stupně nepřijal dlužníkem nabízené vysvětlení týkající se neuvedení těchto věřitelů v reorganizačním plánu za situace, kdy reorganizační plán byl přijat většinou hlasů, kterými disponoval P. Ž., když tuto osobu shledal podjatou.

Soud I. stupně vyjádřil pochybnosti o platnosti event. neúčinnosti řady smluv uzavřených K. M. s předpokladem, že budou-li prokázána tvrzení správce podrobně rozvedená v jeho žalobě ze dne 12.3.2015 (sp. zn. 179 ICm 1050/2015), jíž se domáhá určení neexistence řady právních vztahů, může to důvodně nasvědčovat tomu, že dlužník a osoby s ním jednající ve shodě či osoby spřízněné (NATLAND Group SE, Salina, s.r.o., SESTA, a.s., CORFIN, MK Development, a.s., Griffonex Ltd. aj.) mohly koordinovanou činností poškodit majetkovou podstatu dlužníka. Jednalo se zejména o nevýhodné nákupy podniků PALAES a DISPORRIS a obchodního podílu ve společnosti Harfa, s.r.o. z peněžních prostředků, které poskytl dlužníku na základě úvěrové smlouvy právě věřitel č. 4 CORFIN, jehož pohledávka byla zjištěna, nebo o nákup a následný prodej Hotelu Vaníček. Z listin připojených k žalobě plyne předběžný závěr, že peněžní prostředky z úvěru poskytnutého věřitelem č. 4 CORFIN byly často zasílány na účty jiných společností, což mohlo být ke škodě uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka.

Cituje § 363 odst. 1 IZ dospěl soud I. stupně k závěru, že v dané věci jsou splněny podmínky pro přeměnu reorganizace v konkurs uvedené v § 363 odst. 1 písm. e) IZ, neboť dlužník řádně a včas neplatí úroky podle § 171 odst. 4 IZ nebo v podstatném rozsahu neplní své jiné splatné peněžité závazky.

Z vyjádření správce na jednání konaném dne 13.3.2015 soud I. stupně zjistil, že se na účtu dlužníka nacházejí finanční prostředky ve výši cca 3,3 mil. Kč (převážná část z těchto prostředků však byla připsána na účet dlužníka v důsledku vratky DPH finančním úřadem až na konci ledna 2015), že dlužník dlouhodobě nevyvíjí žádnou činnost, nemá ani žádné zaměstnance a jeho jediným budoucím příjmem tak mohou reálně být již jen příjmy dosahované z pronájmu nemovitých věcí v jeho vlastnictví, a to ve výši celkem cca 253.000 Kč ročně. Vůči dlužníku jsou aktuálně uplatněny pohledávky za podstatou, a to zejména jeho věřitelem Společenstvím vlastníků jednotek K Sídlišti 1728, Praha 4 (dále jen SVJ) ke dni 10.2.2015 ve výši 659.220 Kč. Tento závazek dlužníka bude do zpeněžení bytových jednotek dále reálně narůstat minimálně o částku 72.000 Kč měsíčně, tj. o částku, kterou se správce zavázal po dohodě se SVJ měsíčně hradit tak, aby neohrozil jeho činnost, když skutečná výše měsíčního závazku dlužníka vůči SVJ činí 200.805 Kč. Jen za rok 2015 tak bude dlužník muset uhradit SVJ své splatné závazky ve výši 2,409.660 Kč, které budou dále narůstat do zpeněžení bytových jednotek ve vlastnictví dlužníka.

Z přehledu dosud neuhrazených faktur dlužníka k datu 6.3.2015 dále zjistil, že dlužník k uvedenému datu neuhradil splatné faktury ve výši celkem 1.407.077,02 Kč, přičemž vůči majetkové podstatě byla dále uplatněna pohledávka znaleckého ústavu APOGEO Esteem, a.s. ve výši 97.776 Kč. Celková výše dosud neuhrazených pohledávek za podstatou tak činí cca 2.164.073 Kč s tím, že SVJ zbývá uhradit do konce roku 2015 ještě pohledávku ve výši cca 1.935.978 Kč.

Cituje § 171 odst. 1 IZ soud I. stupně shledal, že na zjištěnou a zajištěnou pohledávku věřitele č. 4 CORFIN vzniklou podle smlouvy o úvěru ze dne 10.12.2013 ve znění dodatku ze dne 7.1.2014 nelze platit měsíční splatné úroky ve výši 920.000 Kč a že celkový dluh vůči tomuto věřiteli činí cca 6,7 mil. Kč, když na jednání konaném dne 13.3.2015 vyčíslil správce splatný dluh z neuhrazených úroků z úvěru již částkou 9.172.919 Kč. Zjistil, že v příloze k (v pořadí třetí verzi) reorganizačního plánu (dlužníkem vybraní věřitelé hlasovali před zahájením řízení o jeho starší verzi) připojil dlužník dohodu ze dne 27.2.2015 uzavřenou s věřitelem č. 4 CORFIN, kterou však nepodepsal správce a dle níž si smluvní strany ujednaly podmínku, že v případě schválení reorganizačního plánu soudem se změní úroková sazba na 3% p.a., splatnost úroků přirostlých k jistině nastane až 90 dnů ode dne schválení reorganizačního plánu schůzí věřitelů a věřitel se vzdá nároku na uhrazení části úroků ve výši rozdílu úrokové sazby 12,5% p.a. a (nové) úrokové sazby 3% p.a., a to za období od 1.1.2015 do dne uzavření dohody. Soud I. stupně konstatoval, že Mgr. P. O. jednající za dlužníka s věřitelem č. 4 CORFIN na základě plné moci udělené mu dne 9.2.2015 K. M. nerespektoval, že usnesením ze dne 21.10.2014 (B-70) bylo dlužníkovi zakázáno nakládat s majetkovou podstatou a dispoziční oprávnění přešla v plném rozsahu na správce. Dlužník porušil § 228 písm. a) IZ, když se s věřitelem dohodl na změně výše úroků a odkladu jejich splatnosti a obsah dohody neprojednal ani se správcem. Z toho soud I. stupně dovodil absolutní neplatnost dohody ze dne 27.2.2015 pro rozpor se zákonem, neboť za dlužníka nebyla uzavřena k tomu oprávněnou osobou (s dispozičním oprávněním). Konstatoval, že i kdyby byla dohoda platná, její ujednání by nezpůsobila to, že by se úroky ve výši 12,5 % p.a. nestaly splatnými již ode dne následujícího po rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, jejichž aktuální neuhrazená výše činí 9.172.919 Kč. Ostatně všechna ujednání stran byla vázána až na splnění odkládací podmínky spočívající v předchozím schválení reorganizačního plánu soudem postupem podle § 348 a násl. IZ, jež v dohledné době je vysoce nepravděpodobné, neboť ještě před hlasováním o jeho třetí (či případné další verzi) věřiteli na schůzi bude nutné s konečnou platností vyřešit zásadní spor mezi dlužníkem a věřitelem č. 6 CE o určení pravosti jím přihlášené pohledávky. Teprve poté, co bude vyřešeno, který z věřitelů č. 6 CS nebo č. 9 C&E je nositelem pohledávky za dlužníkem, se může na schůzi věřitelů hlasovat o přijetí reorganizačního plánu, což lze očekávat v řádu měsíců možná i let, přičemž po celou tuto dobu by jednak nedošlo k naplnění podmínky uspokojitelnosti uvedené v dohodě a jednak k narůstání výše neplacených pohledávek. Tak je reálné, že při splátce úroků z úvěru ve výši 920.000 Kč měsíčně budou peněžní prostředky v krátkém období spotřebovány.

Soud I. stupně zopakoval, že úroky přirůstající k pohledávce zajištěného věřitele č. 4 CORFIN dosáhly ke dni 13.3.2015 výše 9.172.919 Kč, a dále narůstají ve výši 920.000 Kč měsíčně od okamžiku, kdy znalec nominovaný dlužníkem ocenil hodnotu zajištění (§ 171 odst. 4 IZ), když k odložení splatnosti závazku dlužníka s ohledem na absolutní neplatnost dohody, příp. na nenaplnění podmínky její uspokojitelnosti, nedošlo a věřitel č. 4 CORFIN se dosud platným úkonem nevzdal nároku na jejich uspokojení.

Nad důvody pro přeměnu reorganizace v konkurs podle § 363 odst. 1 písm. e) IZ soud I. stupně dodal, že lze předpokládat, že dlužník návrhem na povolení reorganizace nesledoval poctivý záměr, když zamlčel podstatné okolnosti týkající se složení jeho možných věřitelů, čímž prosadil řešení svého úpadku reorganizací (aniž tomu v této fázi řízení mohl soud zákonem předvídaným způsobem případně zabránit), navrhl soudu do věřitelského orgánu podjatou osobu a též podjatého znalce a prostřednictvím zcela nekompetentní osoby jednající za dlužníka krátce před zahájením insolvenčního řízení uzavřel smlouvy, které objektivně mohly znevýhodnit uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů v insolvenčním řízení či nepřinesly majetkové podstatě skutečný reálný prospěch. Proto soud I. stupně reorganizaci dlužníka povolenou mu usnesením ze dne 3.6.2014 (A-12) přeměnil v konkurs.

S ohledem na účinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka již soud I. stupně nerozhodoval o návrhu věřitelského výboru (iniciovaném dlužníkem), aby soud přiznal dlužníku zčásti dispoziční práva v rozsahu pro podání žaloby vůči věřiteli č. 6 CS o zaplacení náhrady škody ve výši 90 mil. Kč.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se včas odvolali dlužník a věřitelský výbor a shodně požadovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Dlužník v odvolání (B-155) shrnul dosavadní vývoj řízení s tím, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav, dospěl k nesprávným zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Popíral, že by sledoval nepoctivý záměr, a vyjádřil názor, že důvodem pro přeměnu reorganizace v konkurs mohou být jen důvody taxativně uvedené v § 363 odst. 1 IZ a že soud nebyl oprávněn zkoumat jeho údajný nepoctivý záměr. Soudu I. stupně vytýkal, že ignoroval skutečnost, že pokud došlo k nehrazení provozních pohledávek za podstatou (ve výši 2.164.073,02 Kč), stalo se tak v důsledku činnosti správce, jenž je nehradil, přestože na jejich úhradu měl potřebné prostředky (ve výši 3.375.199,08 Kč), a čímž dlužníka poškodil, a že soud I. stupně měl dát správci pokyn, aby vznikající zapodstatové pohledávky hradil. Odmítl úvahy soudu I. stupně ohledně svých budoucích výdajů vůči SVJ. Měl za to, že byl oprávněn uzavřít dohodu o snížení úrokové sazby s věřitelem č. 4 CORFIN, neboť jí nijak nezatěžuje majetkovou podstatu a nejde o nedovolenou dispozici s ní. Připomněl, že dosud nebyla stanovena hodnota zajištění, z čehož dovozoval, že se nemohly stát splatnými ani úroky věřitele č. 4 CORFIN, že se uvedený věřitel do doby schválení reorganizačního plánu vzdává práva na jejich dřívější splatnost a že úhradu úroků zajišťuje dlužník po schválení reorganizačního plánu prostřednictvím investora. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o nepravděpodobnosti schválení reorganizačního plánu a kritizoval ho za to, že k jeho schválení nenařídil schůzi věřitelů a že nerozhoduje incidenční spory, což však nemůže být na překážku výkonu hlasovacích práv věřitelů, jejichž pohledávky byly popřeny. Vysvětloval, že K. M. je pouze formálně jmenovaným statutárním orgánem, který činí veškerá důležitá rozhodnutí v rámci koordinace s týmem zkušených externích specialistů , což dlužník považoval za zcela běžný krok a nelze z toho dovozovat nepoctivost jeho záměru. Uvedl, že po podání přihlášek věřitelů č. 6 CS a č. 9 C&E podrobně vysvětlil, proč je neuvedl v návrhu na povolení reorganizačního plánu, totiž, že podle jeho informací uhradili za něho ručitelé pohledávky věřitele č. 6 CS, o čemž ho informovali dopisem ze dne 20.4.2014 a současně ho ručitelé dopisem ze dne 30.4.2014 vyzvali k úhradě regresních nároků, a že posléze ručitelé postoupili své pohledávky ve výši 301.125.000 Kč na věřitele č. 9 C&E, který s dlužníkem a s jeho jediným akcionářem Salina, a.s. uzavřel dne 15.5.2014 rámcovou akviziční smlouvu, podle které došlo ke kapitalizaci těchto pohledávek. Dle dlužníka nelze usuzovat na nepoctivost jeho záměru ani z toho, že renomovaná společnost APOGEO Esteem, a.s. oceňovala jeho majetek, neboť mu tuto společnost doporučil jeho ekonomický poradce; ostatně dlužník sám ve svém návrhu ze dne 9.3.2015 navrhl vypracování nového znaleckého posudku. Odmítal spekulace o svém propojení na jiné společnosti s tím, že nelze spatřovat nepoctivý záměr v jeho standardních akvizičních krocích, které by jinak přinesly významný zisk, což však bylo znemožněno nečekanými kroky věřitele č. 6 CS, který nejedná ve společném zájmu věřitelů a preferuje své zájmy. Závěrem shrnul, že k jeho údajnému nepoctivému zájmu nemůže být přihlédnuto, že měl dostatek prostředků na úhradu neuspokojených pohledávek za podstatou, že úroky věřitele č. 4 CORFIN nejsou splatné a jejich budoucí úhrada je zajištěna prostřednictvím investora a že reorganizační plán může být schválen a realizován v horizontu měsíců, pokud by k tomu soud I. stupně svolal schůzi věřitelů. Při odvolacím jednání konaném dne 5.10.2015 soudu I. stupně vytýkal i to, že zcela pominul jednostranný úkon věřitele č. 4 CORFIN, jenž se vzdal svého práva požadovat po dlužníkovi úroky.

Věřitelský výbor v odvolání (B-157) zejména uvedl, že z dokumentů založených ve spisu vyplývá, že finanční prostředky dlužníka (3.300.000 Kč) umožňovaly úhradu pohledávek za podstatou (2.164.073 Kč), že nezná důvody, proč je správce nehradil, a že nečinnost správce nemůže jít k tíži dlužníka a k přeměně reorganizace v konkurs. Měl za to, že úroky zajištěného věřitele č. 4 CORFIN nemohou být splatné, neboť znalecký posudek oceňující hodnotu zajištění dosud nebyl schválen, přičemž se tento věřitel navíc vzdal jejich dřívější splatnosti, a že nebyly naplněny podmínky pro přeměnu reorganizace v konkurs. Napadeným usnesením došlo ke krácení práv věřitelů, neboť jedině jejich schůze je povolána k rozhodnutí o pokračování reorganizace.

Městské státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k oběma odvoláním (B-165) navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil, neboť nepoctivý záměr dlužníka je v dané věci naprosto zjevný, byť není vyjmenován mezi důvody uvedenými v § 363 IZ, a je třeba k němu přihlédnout a nelze ho v žádném případě opominout. Připomnělo, že osobou oprávněnou jednat za dlužníka je K. M. (od 27.11 . 2013), že dlužník nemá žádné zaměstnance, že K. M. působí i v jiných obchodních korporacích jako statutární orgán a že v posuzované věci je pouze formální představitelkou dlužníka řízenou jinými osobami, což ostatně sama připustila při svém výslechu. K. M. nemá elementární znalosti o dlužníku, natož o vedení jeho společnosti, a do funkce byla ustanovena v době, která byla zásadní z hlediska další existence dlužníka a kdy tento usiloval o tzv. neformální reorganizaci, což rozhodně nelze považovat za standardní jednání. Další závažnou skutečností je dle státního zastupitelství to, že dlužník neoznačil veškeré věřitele ve své první verzi reorganizačního plánu, a to poměrně významné, a navíc na přezkumném jednání nepopřel jejich pohledávky. Dlužník rovněž v této verzi reorganizačního plánu neuvedl, že může mít další nezajištěné věřitele. Dále uvedlo, že znalecký ústav dlužníkem navržený v insolvenčním návrhu k ocenění majetkové podstaty je vůči dlužníku podjatý a tento fakt musel a byl zjevně dlužníku znám v době podání insolvenčního návrhu. Zmínilo též skutečnost, že s přihlédnutím k osobě K. M., jako osobě za dlužníka jednající, lze s velkou pravděpodobností považovat smlouvy, které uzavřela (bezprostředně po vzniku funkce) za neplatné či neúčinné a v této souvislosti poukázalo na incidenční žalobu podanou správcem dne 12.3.2015 proti žalovanému věřiteli č. 4 CORFIN, v níž se správce domáhá určení neexistence právních vztahů, event. určení neúčinnosti v ní označených úkonů dlužníka. Dle státního zastupitelství jsou tak dány podmínky pro přeměnu reorganizace v konkurs podle § 363 odst. 1 písm. e) IZ, neboť dlužník neplatí řádně a včas úroky dle § 171 odst. 4 IZ, rovněž neplní a do budoucna je reálné, že nebude schopen plnit ani jiné své peněžité závazky. Splnění těchto podmínek je dáno tím, že vůči dlužníku jsou uplatněny pohledávky za podstatou (ke dni vydání napadeného rozhodnutí), věřitelem SVJ ve výši 659.220,- Kč, přičemž tento závazek bude narůstat nejméně o částku 72 tis. Kč měsíčně, a to do doby zpeněžení bytových jednotek, když skutečná výše měsíčního závazku je však ještě vyšší. Vyjma tohoto dluhu, nebyly ke dni 6.3.2015 dlužníkem uhrazeny splatné faktury ve výši cca 1.400.000 Kč a správce vyčíslil ke dni 13.3.2015 splatný dluh z neuhrazených úroků z úvěru částkou 9.172.919 Kč. K tvrzení dlužníka o nesplatnosti úroků věřiteli č. 4 CORFIN poznamenalo, že osoba jednající za dlužníka Mgr. O. s tímto věřitelem sice podepsala dohodu, tato však není podepsána správcem, ač musela, a je tedy neplatná. V žádném případě i kdyby byla platná by však tato dohoda nezpůsobila údajnou nesplatnost úroků z úvěru, jak tvrdí dlužník.

Vrchní státní zastupitelství v Praze se zcela ztotožnilo se stanoviskem Městského státního zastupitelství v Praze a shodně navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Správce ve vyjádření k odvolání považoval napadené usnesení za věcně správné a požadoval, aby je odvolací soud potvrdil, neboť ke dni 30.9.2015 činil zůstatek peněžních prostředků dlužníka jen 1,4 mil. Kč a výše neuhrazených pohledávek za podstatou činila již 2,6 mil. Kč (z toho pohledávky SVJ činily 1,5 mil. Kč) bez započítání úroků zajištěného věřitele č. 4 CORFIN.

Věřitel č. 6 CS ve vyjádření k oběma odvoláním (B-193) navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil, neboť ho považoval za věcně správné.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že je z hlediska skutkových zjištění soudu a jeho právní argumentace správné, a lze na jeho přesvědčivé odůvodnění odkázat, protože ani ve stadiu odvolacího řízení nebylo zjištěno nic, co by bylo způsobilé vést odvolací soud k jeho změně, či zrušení.

Odvolací soud nesdílí základní odvolací výhrady dlužníka, že důvodem pro přeměnu reorganizace v konkurs mohou být jen důvody taxativně uvedené v § 363 odst. 1 IZ a že insolvenční soud nebyl oprávněn zkoumat jeho nepoctivý záměr.

Podle § 363 IZ rozhodne insolvenční soud o přeměně reorganizace v konkurs, jestliže a) reorganizace byla povolena na návrh dlužníka a ten její přeměnu v konkurs po tomto povolení navrhl, b) oprávněná osoba nesestaví ve stanovené lhůtě reorganizační plán ani po jejím případném prodloužení insolvenčním soudem nebo předložený reorganizační plán vezme zpět, c) insolvenční soud neschválil reorganizační plán a oprávněným osobám uplynula lhůta k jeho předložení, d) v průběhu provádění reorganizačního plánu dlužník neplní své podstatné povinnosti stanovené tímto plánem nebo ukáže-li se, že podstatnou část tohoto plánu nebude možné plnit, e) dlužník neplatí řádně a včas úroky podle § 171 odst. 4, nebo v podstatném rozsahu neplní své jiné splatné peněžité závazky, nebo f) dlužník po schválení reorganizačního plánu přestal podnikat, ačkoli podle reorganizačního plánu podnikat měl (odstavec 1). O přeměně reorganizace v konkurs v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) rozhodne insolvenční soud bez jednání (odstavec 2). O přeměně reorganizace v konkurs podle odstavce 1 písm. d) až f) rozhodne insolvenční soud po jednání (odstavec 3).

Ačkoliv taxativní výčet důvodů přeměny reorganizace v konkurs neobsahuje expressis verbis požadavek na poctivost záměru navrhovatele reorganizace, zastává odvolací soud názor, že vyjde-li po povolení reorganizace najevo, že navrhovatel (v daném případě dlužník) navrženou reorganizací sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem k přeměně reorganizace v konkurs podle § 363 odst. 1 IZ, neboť reorganizace jako jeden ze dvou sanačních způsobů řešení úpadku dlužníka je na poctivosti záměru jejího předkladatele celá vystavěna (obdobně jako oddlužení § 389 IZ a násl.).

Tak např. již návrh na povolení reorganizace může podat pouze ten, kdo je v dobré víře, že jsou nebo budou splněny všechny podmínky pro schválení reorganizačního plánu (§ 317 odst. 2 IZ). Před rozhodnutím schůze věřitelů o schválení návrhu na povolení reorganizace upozorní insolvenční správce na jemu známé důvody, pro které lze pochybovat o poctivém záměru navrhujícího věřitele (§ 323 odst. 2 IZ). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení reorganizace, a) lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr (§ 326 odst. 1 písm. a) IZ). Insolvenční soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského výboru anebo i bez návrhu zakázat dlužníku s dispozičními oprávněními nakládání s majetkovou podstatou nebo může jeho oprávnění ve stanoveném rozsahu omezit; učiní tak v zájmu věřitelů zejména tehdy, vzniknou-li pochybnosti o poctivém jednání nebo odborné způsobilosti dlužníka nebo osob jednajících jeho jménem (§ 332 odst. 1 IZ). Insolvenční soud schválí reorganizační plán, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím není sledován nepoctivý záměr (§ 348 odst. 1 písm. b/ IZ).

Při rozhodování o návrhu na povolení reorganizace zákon zdůrazňuje roli insolvenčního soudu jako strážce společného zájmu věřitelů (srov. zásady insolvenčního řízení uvedené v § 5 písm. a/ IZ). Jestliže dlužník splňuje podmínky subjektivní přípustnosti reorganizace (§ 316 IZ), poskytne věřitelům ekonomicky dostatečnou nabídku uspokojení jejich pohledávek a nelze-li mu přičíst nepoctivý záměr (§ 326 odst. 1 písm. a/ IZ), pak soud za podmínek stanovených v § 328 až § 329 IZ reorganizaci povolí. Rozhodnutí soudu přitom není závislé na případném odmítavém stanovisku jednotlivých věřitelů či skupin věřitelů. V jistém slova smyslu tedy může být reorganizace věřitelům vnucena; ti pak mají zásadní vliv na další průběh reorganizace až při hlasování o přijetí reorganizačního plánu (§ 344 a násl. IZ). Insolvenční soud proto nesmí připustit, aby reorganizace byla dosažena (tj. povolena či byl schválen reorganizační plán) v důsledku nepoctivého jednání dlužníka. Soud je tím, kdo věřitelům garantuje, že jim nebude vnucena reorganizace dlužníka, který sleduje nepoctivý záměr. Tato podmínka se prolíná celou zákonnou úpravou reorganizace (jak uvedeno výše) nejen ve stadiu povolování reorganizace a schvalování reorganizačního plánu, ale též v průběhu provádění reorganizačního plánu a na samotném konci procesu reorganizace při rozhodnutí, jímž soud vezme na vědomí splnění reorganizačního plánu (§ 364 IZ). Ustanovení § 363 IZ výslovně neupravuje, maje ji zjevně za samozřejmou, skutkovou podstatu přeměny reorganizace v konkurs, jíž bylo dosaženo v důsledku nepoctivého záměru dlužníka. Za samozřejmou ji má právě proto, že ji spojuje s povinností soudu poskytnout věřitelům ochranu před nepoctivými záměry dlužníka i po povolení reorganizace a po schválení reorganizačního plánu. Výhody, které dlužníku skýtá reorganizace, jíž bylo dosaženo jen v důsledku podvodného jednání dlužníka, je třeba po zjištění nepoctivého záměru dlužníku odejmout za podmínek jinak stanovených v § 363 IZ. K takovému rozhodnutí, učiněnému ve prospěch všech věřitelů, nepotřebuje insolvenční soud, jako strážce jejich společného zájmu, ani návrh některého z věřitelů. Proto i ve stadiu řízení od povolení reorganizace (§ 328 IZ) do schválení reorganizačního plánu (§ 348 IZ) je insolvenční soud oprávněn i bez návrhu rozhodnout o přeměně reorganizace v konkurs podle § 363 IZ, vyjde-li v něm najevo dlužníkův nepoctivý záměr ve smyslu § 326 odst. 1 písm. a) IZ.

Závěr soudu I. stupně o nepoctivém záměru dlužníka vycházející ze zjištění, jež mají v obsahu insolvenčního spisu potřebnou oporu, že dlužník zamlčel podstatné okolnosti týkající se složení jeho možných věřitelů (jichž se přihlásilo podstatně více a s výrazně vyššími pohledávkami), čímž prosadil řešení svého úpadku reorganizací, že navrhl soudu do věřitelského orgánu podjatou osobu a též podjatého znalce a že prostřednictvím zcela nekompetentní osoby (K. M.) jednající za dlužníka krátce před zahájením insolvenčního řízení uzavřel smlouvy, které objektivně mohly znevýhodnit uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů (jejichž existenci zamlčel) v insolvenčním řízení či nepřinesly majetkové podstatě skutečný reálný prospěch, považuje odvolací soud za věcně správný.

Závěr o nepoctivosti záměru dlužníka byl jen dále umocněn průběhem odvolacího jednání konaného dne 5.10.2015, při němž zástupce dlužníka odvolacímu soudu zřetelně osvětlil, že v listopadu 2013 vybral (blíže neurčený) tým externích a zkušených poradců do pozice tzv. nominálního statutárního orgánu dlužníka absolventku Střední odborné školy zdravotní K. M. (jde o jediného člena představenstva dlužníka, přičemž dlužník nemá a neměl jiné zaměstnance), která (bez jakýkoliv manažerských zkušeností) začala rozvíjet další jeho developerské projekty, které (v důsledku exekuce) skončily neúspěšně, a že provoz obchodního závodu dlužníka spočíval (zjevně několik let) především v čekání na zájemce o koupi bytových jednotek v Rezidenci Kavčí Hory nabízených úzké cílové skupině potenciálních klientů za cenu 120.000 Kč/1 m 2 podlahové plochy (takový prodej se však nerealizoval). Odvolací soud zastává názor, že takové ekonomicky neopodstatněné chování dlužníka nelze považovat za běžné a už vůbec ne za poctivé vůči jeho věřitelům v situaci, kdy K. M. zjevně v pozici tzv. bílého koně činila na konci roku 2013 a na počátku roku 2014 za dlužníka podle pokynů a příkazů třetích osob, neboť sama toho nebyla schopna celou řadu právních jednání, jimiž dlužníka a jeho nezajištěné věřitele fakticky poškozovala tím, že dlužníka stále více zadlužovala, přičemž v tomto konání se mělo za insolvenčního řízení v dlužníkem (resp. v režii třetích osob) řízené reorganizaci i nadále pokračovat za bezmocného přihlížení těch věřitelů dlužníka, kteří s ním nejednali ve shodě. Takovému chování dlužníka soud I. stupně zcela správně odejmul dobrodiní reorganizace, které se může těšit výlučně jen poctivý dlužník.

Odvolací soud nemohl přisvědčit ani těm odvolacím výhradám, že pokud došlo k neuhrazení provozních pohledávek za podstatou (ve výši 2.164.073,02 Kč), stalo se tak v důsledku činnosti správce, jenž je nehradil, přestože na jejich úhradu měl potřebné prostředky (ve výši 3.375.199,08 Kč), čímž dlužníka poškodil, a že měl soud I. stupně dát správci pokyn, aby tyto vznikající pohledávky uhradil. Dle názoru odvolacího soudu nelze správci, jenž byl osobou s dispozičními oprávněními na základě usnesení ze dne 21.10.2014 (B-70), jímž bylo nařízeno předběžné opatření, které zakázalo dlužníkovi disponovat majetkovou podstatou a toto oprávnění přešlo na správce, důvodně vytýkat, že neuspokojoval tyto pohledávky z důvodu očekávaného budoucího nepříznivého vývoje cash flow majetkové podstaty. Z listin předložených správcem u odvolacího jednání (z přehledů neuhrazených faktur, závazků a měsíčních nákladů za období let 2014 a 2015) odvolací soud zjistil, že s udržováním a správou majetkové podstaty, kterou tvoří zejména nemovité věci (především neprodané bytové jednotky) jsou měsíčně spojené nemalé náklady (každý měsíc šlo o částku 423 tisíc Kč, kterou byl dříve dlužník povinen platit po jejich redukci správcem pak o částku 230 tis. Kč, kterou měl správce platit), přičemž k datu 30.9.2015 činí neuhrazené pohledávky za podstatou výše 2,6 mil. Kč a do konce roku 2015 pak půjde o částku 4,1 mil. Kč; k úhradě těchto pohledávek jsou dnes v majetkové podstatě k dispozici peněžní prostředky jen ve výši 1,4 mil. Kč, když od července 2015 z provozování obchodního závodu dlužníka neplynou do majetkové podstaty vůbec žádné příjmy (dříve šlo o částku ve výši 40 tis. Kč měsíčně z pronájmu). Na přímý dotaz soudu u odvolacího jednání nebyl zástupce dlužníka schopen jakkoliv reagovat na strukturu a výši správcem prezentovaných výdajů a nebyl ani sto specifikovat, jaké pravidelné měsíční výdaje musel dříve dlužník sám vynakládat, než tato povinnost přešla na správce. Pokud dlužník nemá ani ponětí o tom, kolik má (a měl) pravidelně měsíčně platit na provoz svého obchodního závodu (minimálně proto, aby si k tomu předem opatřil potřebné zdroje a dále se nekontrolovatelně nezadlužoval), pak shledal odvolací soud bezdůvodnou jeho kritiku, že měl správce (bez dalšího) vše zaplatit (aniž by se zajímal o to, co pak bude dál) a že mu měl dát soud I. stupně k tomu příslušný pokyn. Spoléhání dlužníka na jeho poradce a nenaplněné očekávání na příchod investora v rozsahu 145 mil. Kč, jenž si může obstarat majetek podstaty při jejím zpeněžení v konkursu zjevně levněji, než svým kapitálovým vstupem do společnosti dlužníka (k čemuž měl takový investor v minulosti jistě dostatek času), a který za něho vše zaplatí, nebo kalkulace dlužníka s vratkou DPH (jež by mu umožnila jen o několik měsíců delší živoření v režimu reorganizace), nelze považovat za projev péče řádného hospodáře, ale spíše za další projev naprostého manažerského selhání a čirého ekonomického zoufalství. Jinými slovy řečeno, závěr soudu I. stupně o naplnění podmínek uvedených v § 363 odst. 1 písm. e) IZ (míněno je především neplnění jiných splatných závazků) s přihlédnutím též k budoucím závazkům dlužníka vůči SVJ shledal odvolací soud rovněž správným.

Odvolací soud však na druhou stranu přitaká názoru, že dlužník byl oprávněn uzavřít dohodu o snížení úrokové sazby s věřitelem č. 4 CORFIN, neboť takovým právním úkonem dlužník nijak nezatěžoval majetkovou podstatu, a proto nešlo o nedovolenou dispozici s ní. Proto odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně nahlíží na citovanou dohodu ze dne 27.2.2015 jako na platnou, neboť nebyla uzavřena v rozporu s § 228 písm. a) IZ. Tento závěr odvolacího soudu je však zcela bez vlivu na shora uvedená zjištění a z nich vyplývající závěry o věcné správnosti napadeného usnesení stejně jako okolnost, že dosud nebyla stanovena hodnota zajištění, z čehož dlužník usuzoval, že se nestaly splatnými ani úroky věřitele č. 4 CORFIN, nebo že se tento zajištěný věřitel jednostranně vzdal práva požadovat po dlužníkovi úroky, neboť jen na těchto výhradách napadené usnesení nespočívá. Tvrzení dlužníka, že úhrada těchto úroků bude po schválení reorganizačního plánu zajištěna prostřednictvím investora, odvolací soud neuvěřil s ohledem na shora zjištěný nepoctivý záměr dlužníka a na to, že nebylo ničím hodnověrně doloženo.

Věcnou správností napadeného usnesení nemůže otřást ani dlužníkova kritika procesního postupu soudu I. stupně za to, že nenařídil schůzi věřitelů a dosud nerozhodl incidenční spory, nebo jeho vysvětlení , že K. M. je pouze formálně jmenovaným statutárním orgánem, který činí veškerá důležitá rozhodnutí v rámci koordinace s týmem zkušených externích specialistů , což dlužník považoval za zcela běžný krok .

Odvolací soud neuvěřil ani dalšímu podrobnému vysvětlení dlužníka na téma, proč ve svém návrhu na povolení reorganizačního plánu neuvedl věřitele č. 6 CS a č. 9 C&E, opřenému jen o dopis ze dne 20.4.2014, dle něhož za dlužníka uhradili ručitelé pohledávky věřitele č. 6 CS (aniž by byl o provedené úhradě nabídnut jakýkoliv písemný důkaz), a o dlužníkovo tvrzení, že posléze ručitelé postoupili své pohledávky ve výši 301.125.000 Kč na věřitele č. 9 C&E, který s dlužníkem a s jeho jediným akcionářem Salina, a.s. uzavřel dne 15.5.2014 rámcovou akviziční smlouvu, podle které došlo ke kapitalizaci těchto pohledávek. Nahlédnutím do obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že jedinou jednatelkou společnosti Salina, s.r.o. (a nikoliv Salina, a.s., jak uvedl dlužník; taková společnost neexistuje), IČO 01806238, je od 4.12.2013 opět již výše zmiňovaná K. M., že tato společnost má základní kapitál jen ve výši 200.000 Kč a že též výše základního kapitálu dlužníka (2.000.000 Kč) zůstala rovněž nezměněna. Uvedenými zjištěními o nezměněné výši základního kapitálu dlužníka a Salina, s.r.o. je vyvráceno tvrzení dlužníka o údajné kapitalizaci pohledávky ve výši 301.125.000 Kč, přičemž není rozhodné, komu tato pohledávka za dlužníkem vlastně svědčí, zda věřiteli č. 6 CS nebo věřiteli č. 9 C&E; rozhodné je jen, že tato významná pohledávka objektivně existuje a že ji dlužník opominul uvést v návrhu na povolení reorganizace. Ostatně o tom, že k žádné dlužníkem tvrzené kapitalizaci pohledávky ve výši 301.125.000 Kč nedošlo, svědčí již jen existence přihlášek věřitelů č. 6 CS a č. 9 C&E.

Odvolací soud zastává názor, že se dlužník nemůže zprostit své odpovědnosti za věcnou správnost a pravdivost svého návrhu na povolení reorganizace tím, že se schová za tým nasmlouvaných (a anonymních) externích poradců. Proto má odvolací soud za neopodstatněnou obranu dlužníka, že mu renomovanou (a ve věci podjatou) společnost APOGEO Esteem, a.s., která oceňovala jeho majetek, doporučil jeho ekonomický poradce. Okolnost, že dlužník ve svém dalším návrhu ze dne 9.3.2015 navrhl vypracování nového znaleckého posudku, nemá žádný vliv na závěr o jeho nepoctivém záměru.

Pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení je bezvýznamné přesvědčení dlužníka o tom, že v jeho propojení na jiné společnosti nelze spatřovat nepoctivý záměr (tak např. shora řečená K. M. vystupuje jako člen statutárního orgánu celkem v 7 obchodních korporacích) a že nečekaný postup věřitele č. 6 CS, který nejedná ve společném zájmu věřitelů a preferuje své zájmy, mu znemožnil dokončit standardní akviziční kroky, které by jinak přinesly významný zisk. K tomu odvolací soud dodává, že to byl především dlužník, který svoji reorganizaci nezvládl, když ji řádně nepředjednal se všemi svými věřiteli, a který zatajil své významné zahraniční věřitele č. 6 CS a č. 9 C&E (s pohledávkami přes 300 mil. Kč) a spoléhaje zjevně na to, že se do insolvenčního řízení vůbec nepřihlásí.

Třeba zdůraznit, že i kdyby s dlužníkem spolupracující věřitelé přijali reorganizační plán, nebylo by lze ho schválit soudem pro nesplnění podmínky uvedené v § 348 odst. 1 písm. b) IZ, neboť se zřetelem ke všem shora uvedeným okolnostem nelze důvodně předpokládat, že jím není sledován nepoctivý záměr. Soudu I. stupně proto nelze důvodně vytýkat, když za shora zjištěného skutkového stavu nesvolal schůzi věřitelů za účelem event. hlasování o reorganizačním plánu a když napadeným usnesením bez dalšího přeměnil povolenou reorganizaci v konkurs ještě před rozhodnutím o neschválení reorganizačního plánu. Proto není významné tvrzení dlužníka, že měl dostatek prostředků na úhradu neuspokojených pohledávek za podstatou, že úroky věřitele č. 4 CORFIN dosud nejsou splatné a jejich budoucí úhrada je zajištěna prostřednictvím investora, že reorganizační plán může být schválen a realizován v horizontu měsíců nebo že se věřitel č. 4 CORFIN vzdal svého práva požadovat po dlužníkovi úroky.

Pokud jde o odvolací argumentaci věřitelského výboru jinými slovy reprodukující některé z výhrad dlužníka, odkazuje odvolací soud pro stručnost na svá shora uvedená zjištění a závěry k argumentaci dlužníka, od nichž není důvod se jakkoli odchylovat. Tzv. nečinnost správce při úhradě pohledávek za podstatou byla hodnověrně vysvětlena správcem a po vydání napadeného usnesení byla též potvrzena následným vývojem cash flow majetkové podstaty, do níž již nepřibývají žádné peněžní prostředky a vůči níž každý měsíc vznikají pravidelné a opakující se náklady spojené s jejím udržováním a správou v řádech statisíců Kč. V obezřetném a odpovědném přístupu správce při úhradě pohledávek za podstatou proto nelze spatřovat důvod, jenž by k tíži dlužníka vedl k přeměně reorganizace v konkurs. Odvolací soud nesdílí stanovisko věřitelského výboru, že napadeným usnesením došlo ke krácení práv věřitelů, neboť jedině jejich schůze je povolána k rozhodnutí o pokračování reorganizace. Ba právě naopak: napadeným usnesením byla především šetřena práva těch věřitelů, které dlužník záměrně opomenul, aby jiné své věřitele nedovoleně zvýhodnil; jiný postup insolvenčního soudu by byl v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení (§ 5 písm. a/, b/ IZ).

Odvolací soud je proto ve shodě se Vrchním státním zastupitelstvím v Praze přesvědčen o tom, že v této situaci nejsou dány podmínky pro pokračování (zjevně neúspěšné) reorganizace vedené nepoctivým záměrem dlužníka. Soud I. stupně tudíž nepochybil, pokud rozhodl o přeměně reorganizace v konkurs.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Dlužno dodat, že dle § 261 odst. 1 a 2 IZ nekončí prohlášením konkursu provoz dlužníkova podniku (tj. jeho obchodního závodu ve smyslu § 502 NOZ), nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, resp. že provoz dlužníkova podniku skončí buď prodejem podniku jedinou smlouvou v rámci zpeněžení majetkové podstaty (§ 290 IZ), nebo rozhodnutím insolvenčního soudu, které může být vydáno jen na návrh insolvenčního správce a po vyjádření věřitelského výboru, jež soud při svém rozhodování zváží. Vývoj v příštích měsících ukáže skutečnou bonitu majetkové podstaty dlužníka a to, zda dlužníkem avizovaný investor vůbec nabídne přislíbených 145 mil. Kč, tedy to, jak dalece byly reálné odhady renomovaných poradců dlužníka.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. října 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Borodáčová