VSPHA 2510/2014
Datum rozhodnutí: 03.02.2015
Dotčené předpisy: § 430 předpisu č. 182/2006Sb., § 414 předpisu č. 182/2006Sb.
KSPL 56 INS 15155/2012
KSPL 56 INS 15157/2012
1 VSPH 2510/2014-B-21
U S N E S E N Í
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníků manželů Jiřího Klimoviče , nar. 28.4.1977, a Stanislavy Klimovičové , nar. 3.2.1973, oba bytem Sokolov,
Marie Majerové 1630, o odvolání Citibank Europe plc , sídlem Dublin, North Wall Quay 1, Irsko, zast. JUDr. Janem Brožem, advokátem, sídlem Praha 2, Sokolská 60, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. listopadu 2014, č.j. KSPL 56 INS 15155/2012-B-14, KSPL 56 INS 15157/2012-B-4,
t a k t o :
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. listopadu 2014,
č.j. KSPL 56 INS 15155/2012-B-14, KSPL 56 INS 15157/2012-B-4,
se p o t v r z u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni osvobodil dlužníky manžele Jiřího Klimoviče a Stanislavu Klimovičovou (dále též dlužníci) od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že se osvobození vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, na věřitele, kteří své pohledávky
do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.
V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 16.10.2014, č.j. KSPL 56 INS 15155/2012-B-12 vzal na vědomí splnění oddlužení a zprostil insolvenčního správce (dále jen správce) funkce
a že podáním ze dne 5.11.2014 (B-13) požádali dlužníci o osvobození od placení pohledávek. Ze zprávy správce ze dne 30.9.2014 (B-11) zjistil, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře byly uspokojeny všechny pohledávky nezajištěných věřitelů zahrnuté do splátkového kalendáře. Protože dlužníci řádně a včas splnili schválené oddlužení, když pohledávky přihlášených nezajištěných věřitelů byly uspokojeny ze 100 % jejich výše, a v řízení nezjistil žádné okolnosti, které by vydání rozhodnutí o osvobození od placení pohledávek bránily, postupoval soud I. stupně
§ 414 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a návrhu dlužníků vyhověl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se věřitel Citibank Europe plc (dále jen odvolatel) včas odvolal (B-15) a požadoval jeho zrušení a dodatečné přezkoumání své přihlášené pohledávky a její uspokojení v poměrné části. Tvrdil,
že ve smyslu § 430 IZ nebyl informován o insolvenčním řízení ani nebyl vyzván k podání přihlášky, přestože byl známým věřitelem, když ho dlužník uvedl
ve svém insolvenčním návrhu. Protože podal přihlášku své pohledávky dne 17.10.2014, jež dosud nebyla přezkoumána ani nebyla odmítnuta, nemohlo být řízení dosud skončeno, přestože soud I. stupně usnesením ze dne 16.10.2014 (B-12), proti němuž není odvolání přípustné, vzal na vědomí splnění oddlužení. Vysvětloval, že dne 10.11.2014 žádal o dodatečné přezkoumání své pohledávky a že soud I. stupně posečkal s negativní odpovědí až na nabytí právní moci usnesení o skončení řízení. Dodal, že je připraven podat na stát žalobu na náhradu vzniklé škody.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle § 414 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4).
Z citovaného ustanovení vyplývá, že osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny,
je pravidelně možné všude tam, kde dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (při oddlužení plněním splátkového kalendáře jde o povinnosti uvedené v § 412 IZ), tedy tam, kde ekonomický výsledek oddlužení je ten, že se nezajištěným věřitelům dostane plnění ve výši nejméně 30 % hodnoty jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ), event. nejméně 50 % hodnoty jejich pohledávek v případě nižších splátek (§ 398 odst. 4 IZ), pokud se dlužník s nezajištěnými věřiteli nedohodne na nižším plnění (§ 392 odst. 1 písm. c/ IZ).
V dané věci postavil soud I. stupně napadené usnesení na zjištění, že dlužníci řádně dostáli všem svým povinnostem podle schváleného způsobu oddlužení,
když všechny pohledávky nezajištěných věřitelů zahrnuté do splátkového kalendáře byly zapraveny ze 100 % jejich hodnoty.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, na něž lze odvolatele pro stručnost odkázat, neboť mají v obsahu insolvenčního spisu potřebnou oporu, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.
Pokud jde o to, že v dané věci přihlásil odvolatel svoji pohledávku
do insolvenčního řízení přihláškou ze dne 17.10.2014 (P10-1), tedy až po vydání usnesení ze dne 16.10.2014 (B-12) o splnění oddlužení, proti němuž není odvolání přípustné a jímž se insolvenční řízení končí (§ 413 IZ), nemá taková okolnost žádného vlivu na správnost napadeného usnesení, a to bez ohledu na to, že soud I. stupně nepostupoval podle § 430 IZ vůči odvolateli jako známému věřiteli se sídlem
v členském státě EU. Jinak řečeno, dlužníkovi Jiřímu Klimovičovi, jenž odvolatele jako svého nezajištěného věřitele řádně označil v návrhu na povolení oddlužení
a v seznamu svých závazků (srov. kolonku č. 16 návrhu na povolení oddlužení založenou na A-1 a seznam závazků založený na A-3/41), nelze klást k tíži okolnost,
že pohledávka odvolatele nebyla zavčasu (tj. v době schválení nebo v době plnění splátkového kalendáře) přihlášena, zahrnuta do splátkového kalendáře a v oddlužení uspokojována, neboť přiznání osvobození od placení pohledávek v plném rozsahu dle § 414 IZ náleží též dlužníkovi, který nezpůsobil, že se jeho známý věřitel se sídlem v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (§ 430 IZ) nemohl přihlásit do insolvenčního řízení. V dané věci to znamená, že dlužníci jsou osvobozeni též od placení pohledávky odvolatele, neboť nezpůsobili, že se odvolatel
do insolvenčního řízení mohl zavčasu nepřihlásit.
Protože dlužníci řádně a včas splnili všechny své povinnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře (čímž splnili předpoklady, pro přiznání osvobození)
a v řízení nevyšly najevo žádné okolnosti, jež by tomu bránily (např. § 417 IZ), soud
I. stupně nepochybil, když dlužníky osvobodil od placení pohledávek podle § 414 IZ.
Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.
Přiznané osvobození podle § 414 a § 415 IZ se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti (§ 416 odst. 1 IZ).
Přiznané osvobození podle § 414 a § 415 IZ lze dlužníkovi odejmout, jestliže na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů do 3 let od jeho pravomocného přiznání vyjde najevo, že ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům; to neplatí, jestliže věřitel, který návrh podal, mohl takovou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození dlužníku (§ 417 odst. 1 IZ). Přiznané osvobození zaniká, byl-li dlužník do 3 let od právní moci rozhodnutí o něm pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, kterým podstatně ovlivnil schválení nebo provedení oddlužení anebo přiznání osvobození, případně kterým jinak poškodil věřitele (§ 417 odst. 2 IZ). Zánik osvobození podle odstavců § 417 odst. 1 a 2 IZ se nevztahuje na pohledávky věřitelů, kteří se sami účastnili podvodných jednání s dlužníkem nebo nedovolených výhod; o tom musí být rozhodnuto výrokem usnesení (§ 417 odst. 3 IZ).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže
na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 3. února 2015
JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Kateřina Vaněčková