VSPHA 2481/2014
Datum rozhodnutí: 09.03.2015
Dotčené předpisy: § 82 předpisu č. 182/2006Sb., § 113 předpisu č. 182/2006Sb., § 287 předpisu č. 182/2006Sb., § 293 předpisu č. 182/2006Sb.
KSPH 40 INS 4666/2008
2 VSPH 2481/2014-B-194
U S N E S E N Í
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Martina Hofmana , bytem V Chatách 119/11, Pacov, pošta Říčany,
o odvolání JUDr. Vladimíra Plášila , soudního exekutora, sídlem Tusarova 25, Praha 7, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 4666/2008-B-167 ze dne 21. listopadu 2014 ve znění opravného usnesení č.j. KSPH 40 INS 4666/2008-B-168 ze dne 25. listopadu 2014
t a k t o :
Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 4666/2008-
B-167 ze dne 21. listopadu 2014 ve znění opravného usnesení
č.j. KSPH 40 INS 4666/2008-B-168 ze dne 25. listopadu 2014
se z r u š u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 40 INS 4666/2008-B-167 ze dne 21.11.2014 ve znění opravného usnesení č.j. KSPH 40 INS 4666/2008-B-168 ze dne 25.11.2014 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Martina Hofmana (dále jen dlužník) rozhodl v rámci své dohlédací činnosti o nařízené dražbě nemovitostí
a movitých věcí tvořící vybavení těchto nemovitostí zapsaných na LV 112
u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ, obec Říčany, okres Praha-východ, k.v. Pacov u Říčan o tom, že vydává toto předběžné opatření: JUDr. Vladimír Plášil, soudní exekutor Exekutorského úřadu v Praze 7 se sídlem Tusarova 25, 170 00 Praha 7 není oprávněn provést dobrovolnou dražbu na základě smlouvy o provedení dobrovolné dražby ze dne 10. října 2014 uzavřené dle ust. § 76 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. v platném znění a dle dražební vyhlášky zveřejněné dne 27.10.2014 na www.centralniadresa.cz .
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 12.3.2009 (č.d. A-67) rozhodl
o úpadku dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs, nařídil přezkumné jednání
a svolal schůzi věřitelů. Následně usnesením ze dne 23.3.2009 (č.d. 69) ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Pavla Němce (dále jen správce). Ze soupisu majetkové podstaty pak zjistil, že v ní jsou sepsány nemovitosti včetně movitých věcí,
jak uvedeno shora. Dne 7.6.2011 (č.d. B-64) rozhodl soud o zpeněžení nemovitostí mimo dražbu. Na schůzi věřitelského výboru došlo k dohodě o změně způsobu zpeněžení, a to zpeněžením ve veřejné dražbě, jež byla potvrzena usnesením soudu
ze dne 23.9.2014 (č.d. B-148). Podáním ze dne 13.10.2014 sdělil správce soudu,
že věřitelský výbor souhlasil se smlouvou o provedení dobrovolné dražby ve změně navrženém správcem s úpravami navrženými věřitelským výborem s tím, že pokyny ke zpeněžení nemovitostí byla pověřena členka věřitelského výboru JUDr. Marcela Dobřejová, zástupkyně zajištěného věřitele Pavla Schalleza (dále jen zajištěný věřitel). Podáním ze dne 13.10.2014 předložil správce soudu smlouvu ze dne 10.10.2014
o provedení elektronické veřejné dražby dobrovolné, již na návrh zajištěného věřitele uzavřel s JUDr. Vladimírem Plášilem (dále též jen dražebník). Podáním ze dne 3.11.2014 oznámil správce soudu, že smlouvu uzavřenou s dražebníkem vypověděl,
a podáním ze dne 10.11.2014 ho požádal o upuštění od provedení dražby, což
JUDr. Vladimír Plášil neučinil, a k výpovědi uvedl, že neshledává důvody ke zrušení provedení nařízené dražby. Zajištěný věřitel podáním ze dne 6.11.2014 sdělil,
že na provedení dražby trvá, a pokud by byla zmařena, bude na jejím provedení
v souladu s rozhodnutím ze dne 7.7.2014 trvat a bude opětovně navrhovat, aby byla provedena dražebníkem.
Dále soud uvedl, že kontrolou spisu ke dni 20.11.2014 zjistil, že správce, dražebník i zajištěný věřitel setrvali na svých stanoviscích, a protože mezi nimi nedošlo k sjednocení stanovisek, rozhodl s ohledem na blížící se termín dražby tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení . Cituje ust. § 7 a § 82 odst. 1 insolvenčního zákona a ust. § 102 odst. 1 občanského soudního řádu soud vysvětlil, že při vydání tohoto předběžného opatření vyšel ze závěrů a souhlasu věřitelského výboru (jehož členem je i jediný zajištěný věřitel) a následného souhlasu soudu s prodejem nemovitostí ve veřejné dražbě dle zákona č. 26/2008 Sb. , že podkladem k provedení dražby je smlouva o provedení elektronické veřejné dražby dobrovolné ze dne 10.10.2014, jejíž znění bylo odsouhlaseno věřitelským výborem, přičemž účastníci smluvního vztahu byli vázáni sjednanými ujednáními této smlouvy, které by neměly být v rozporu s výše již citovanými souhlasy, a ke kterým se účastnící této smlouvy zavázali svými podpisy . Dle názoru soudu není z obsahu smlouvy jasné, podle jakého zákona měla být dražba provedena, když je v článku II. bodě 2.1 a v článku XII bodě 12.3 zmíněna dražba dle ust. § 76 exekučního řádu, ale povinnosti navrhovatele dražby i dražebníka jsou stanoveny i dle zákona o veřejných dražbách, na nějž odkazuje například článek 9.2 písm. c) smlouvy. Přílohou smlouvy je přitom
i usnesení soudu o udělení souhlasu se zpeněžením, a dražebník byl tedy seznámen s tím, že dražba má být provedena podle zákona č. 26/2008 Sb., a nikoli podle občanského soudního řádu a exekučního řádu.
Z těchto zjištění soud dovodil, že smlouva není sepsána určitě a jasně
a dražebník by provedením dobrovolné dražby postupoval v rozporu s pokyny věřitelského orgánu a zajištěného věřitele i s usnesením soudu ze dne 23.9.2014
(č.d. B-148). Bez ohledu na to, zda měl dražebník postupovat dle exekučního řádu nebo zákona o veřejných dražbách, ze strany dražebníka došlo k porušení smlouvy, jejímž obsahem byl vázán a kterou byla upravena vzájemná práva a povinnosti účastníků smlouvy. Jedná se o zveřejnění dražební vyhlášky bez schválení a podpisu insolvenčního správce a porušení ust. čl. 9.2 e) a f), kdy se dražebník zavázal splnit prezentaci nemovitostí potencionálním kupcům, avšak tuto povinnost v rozporu
se smlouvou převedl na druhou stranu smlouvy. Dále dražební vyhláška vydaná dlužníkem postrádá povinnosti dané ust. § 385 IZ, kdy byl porušen čl. V 1.3 smlouvy
o provedení dražby. Dražební vyhláška pak odkazuje na práva osob majících předkupní právo na dražené nemovitosti, přičemž toto je v přímém rozporu
s ust. § 284 odst. 2 IZ .
V rámci původní jistoty dobrovolné dražby s ohledem na budoucího vlastníka nemovitostí rozhodl soud o neprovedení dobrovolné dražby dle smlouvy ze dne 10.10.2014 a dražební vyhlášky zveřejněné dne 27.10.2014 a vyjádřil názor,
že v následujícím období bude nutno určit nový způsob zpeněžení nemovitostí
za přímé účasti insolvenčního správce, zajištěného věřitele a věřitelského orgánu dle ust. § 286 IZ a dle ust. § 293 IZ .
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dražebník včas odvolal
a požadoval, aby je odvolací soud změnil a aby návrh na nařízení předběžného opatření zamítl. V odvolání v prvé řadě upozornil na to, že písemné vyhotovení napadeného usnesení obsahuje řadu nepřesností a chyb například v datech,
ve jménech a příjmeních zajištěného věřitele i jeho zástupkyně apod., jež se soudu nepodařilo odstranit ani opravným usnesením. Vlastní nařízení předběžného opatření označil dražebník za nadbytečné, neboť prioritní snahou dobrovolné dražby, ať již prováděné podle § 76 odst. 2 ex. řádu nebo podle ustanovení zákona
č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách je především co nejrychlejší a nejefektivnější zpeněžení movitého a nemovitého majetku úpadce. Vydáním odvoláním napadeného předběžného opatření tak reálně došlo pouze k poškození věřitelů a k dalšímu prodloužení činnosti odborně zřejmě nezpůsobilého insolvenčního správce. Z pohledu odvolatele je zcela nepopiratelné, že insolvenční správce (s nímž navíc své postupy odvolatel předem konzultoval) vyvíjí činnost nikoliv k urychlenému zpeněžení majetkové podstaty úpadce, ale k dalším průtahům, směřujícím zřejmě k co nejdelšímu vedení konkursu jeho osobou.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení
a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami,
na kterých spočívá insolvenční řízení.
Pokud jde o institut předběžného opatření v insolvenčním řízení, obsahuje insolvenční zákon především ust. § 82, podle něhož může insolvenční soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu a může jím také ustanovit předběžného správce, přičemž v poslední větě odstavce 1 výslovně stanoví, že navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu, nestanoví-li zákon jinak. Výjimku z tohoto pravidla tvoří pouze úprava obsažená v ust. § 82 odst. 3, podle něhož může insolvenční soud při splnění zákonných podmínek udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele či je naopak zakázat, a ust. § 100 odst. 1, podle něhož může insolvenční soud nařídit povinné osobě, aby ve prospěch věřitele, jemuž způsobila škodu tím,
že porušila povinnost podat včas insolvenční návrh, zaplatila přiměřenou peněžitou částku. Konečně, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, může insolvenční soud podle ust. § 113 odst. 1 i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží,
aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Insolvenční soud může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve. Jinak je insolvenční soud při rozhodování o tom, zda nařídit předběžné opatření, povinen přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu, tj. ust. § 74 a násl., resp. ust. § 102, přičemž je třeba poznamenat,
že v insolvenčním řízení je vyloučeno, aby insolvenční soud ukládal předběžným opatřením povinnosti třetím osobám jinak než jako tzv. součinnostní opatření
v souvislosti s uložením povinnosti účastníku řízení.
Podle ust. § 74 odst. 1 občanského soudního řádu může předseda senátu před zahájením řízení nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Podle ust. § 102 odst. 1 téhož zákona může soud nařídit předběžné opatření, je-li
po zahájení řízení třeba zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného nemohl být ohrožen.
Podle ust. § 11 insolvenčního zákona rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odst. 1). Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat
od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů
a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru (odst. 2).
Při zpeněžení majetkových hodnot, které slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce dle ust. § 293 odst. 1 téhož zákona vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. Konečně, dlužno připomenout, že dle ust. § 293 odst. 2 insolvenčního zákona platí ust. § 230 odst. 3 až 5 obdobně a ust. § 286 odst. 2, § 287 odst. 2, podle něhož provede dražebník veřejnou dražbu na návrh insolvenčního správce a smlouva o provedení dražby se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor, a § 289 odst. 1 se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele.
Jak je zřejmé z toho, co uvedeno v odůvodnění napadeného usnesení, jež je v podstatné části reprodukováno či citováno shora, dal v daném případě zajištěný věřitel správci pokyn, aby ve veřejné dražbě zpeněžil majetkové hodnoty dlužníka sloužící k zajištění jeho pohledávky. Ačkoliv to za této situace zřejmě nebylo nutné, udělil soud prvního stupně souhlas s tímto způsobem zpeněžení a věřitelský výbor schválil smlouvu o provedení dražby, již dne 10.10.2014 uzavřel správce s dražebníkem. Poté, co byl správcem informován o tom, že z důvodů, jež soud v napadeném usnesení nepopsal, vypověděl smlouvu o provedení dražby,
leč dražebník přesto činí kroky směřující k jejímu provedení, vyřešil soud prvního stupně spor mezi správcem a dražebníkem plynoucí z jejich smluvního vztahu vydáním napadeného usnesení.
Odvolací soud považoval v prvé řadě za nutné zdůraznit, že Krajský soud v Praze jakožto soud insolvenční není soudem věcně příslušným k rozhodování sporů mezi správcem a dražebníkem plynoucím ze vztahu založeného smlouvou o provedení dražby uzavřené dne 10.10.2014. Pokud smlouva skutečně obsahovala ujednání,
jež byla nepřesná či nebyla v souladu s pokyny, jež soud správci udělil, pak bylo namístě, aby soud prvního stupně podle ust. § 11 odst. 2 insolvenčního zákona při výkonu dohlédací činnosti uložil správci pokyny k nápravě závadného stavu,
a v případě, že by tak správce neučinil, aby ho postihl pořádkovou pokutou dle
ust. § 82 odst. 2 insolvenčního zákona. Vedle toho - jak již bylo uvedeno výše - platná právní úprava vylučuje, aby insolvenční soud ukládal v insolvenčním řízení předběžným opatřením povinnosti třetím osobám jinak než jako tzv. součinnostní opatření v souvislosti s uložením povinnosti účastníkovi řízení. I z tohoto důvodu nebyl tedy insolvenční soud oprávněn omezit dražebníka, jenž účastníkem insolvenčního řízení není, nařízením předběžného opatření ve vazbě na spor plynoucí z jeho smluvního vztahu ke správci. Dále dlužno poznamenat, že výrok napadeného usnesení navíc v rozporu s tím, co je uvedeno v jeho odůvodnění - ani nemá povahu předběžného opatření, neboť jím soud žádnou povinnost, aby něco vykonal, něčeho
se zdržel či něco snášel, dražebníkovi neuložil, ale toliko určil, že není oprávněn provést dražbu dle smlouvy, již dne 10.10.2014 uzavřel se správcem. Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za nutné zmínit, že napadené usnesení vydal soud prvního stupně oproti mínění dražebníka - zjevně bez návrhu, neboť v jeho odůvodnění neuvedl, že by mu správce či některý z účastníků insolvenčního řízení navrhl, aby nařídil předběžné opatření.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dražebníka důvodným, dovodil, že podmínky k vydání napadeného usnesení nebyly splněny, a podle ust. § 2019a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu je proto bez dalšího zrušil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 9. března 2015
JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Kateřina Vaněčková