VSPHA 1331/2015

Datum rozhodnutí: 10.09.2015

Dotčené předpisy: § 76f odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 82 předpisu č. 182/2006Sb., § 113 předpisu č. 182/2006Sb.

KSHK 45 INS 14840/2015

4 VSPH 1331/2015-A-42

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava

Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka L. P. , bytem L. pod L. , zahájené na návrh navrhovatele V-PODLAHY, s.r.o. , IČO 25374745, sídlem Na Hrázi 1603, Vsetín, zastoupeného Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem společné AK Maršálek & Žíla, advokátní kancelář, sídlem Stará cesta 676, Vsetín o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 14840/2015-A-5 ze dne 9. června 2015,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 14840/2015-A-5 ze dne 9. června 2015 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku označeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zamítl návrh navrhovatele V-PODLAHY, s.r.o. (dále jen navrhovatel) na vydání předběžného opatření, jímž by dlužníku L. P. (dále jen dlužník) bylo zakázáno nakládat s majetkovou podstatou (bod I. výroku), a navrhovateli uložil povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 8.6.2015 bylo na návrh navrhovatele zahájeno insolvenční řízení a že se spolu s tímto návrhem navrhovatel domáhal vydání předběžného opatření, jímž by soud dlužníku zakázal nakládat s jeho majetkovou podstatou a s majetkem, jenž do ní může náležet, především však prodat, darovat, směnit, zastavit či jiným způsobem zatížit pozemky: parcela č. 60 zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba rodinného domu č.p. 49, a parcela č. 61 zahrada, obojí zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Hradec Králové, katastrální území Syrovátka na LV č. 270 (dále jen nemovitosti). Alternativně navrhl, aby soud ustanovil předběžného správce, aby s nemovitostmi dlužník nakládal pouze s jeho souhlasem a aby insolvenční soud přikázal osobám, které mají plnit dlužníkovi, aby nadále neposkytovaly plnění dlužníkovi, ale předběžnému správci. Navrhovatel potřebu vydání předběžného opatření odůvodnil tím, že u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové probíhá pod sp. zn. V-6635/2015 řízení o vkladu zástavní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a A. K. do katastru, tvrdil, že existuje značné riziko, že by se mohlo jednat o fiktivní jednání, jímž je obcházen insolvenční zákon (dále jen IZ). Jeho cílem by mohlo být znevýhodnění ostatních věřitelů dlužníka, když pokud by došlo ke vkladu zástavního práva k nemovitostem, byl by v insolvenčním řízení pan K. jako zajištěný věřitel uspokojen v plné výši, a to na úkor nezajištěných věřitelů, pro něž by zbývající část majetkové podstaty byla výrazně zmenšena.

Soud prvního stupně neshledal návrh na nařízení důvodným, když zástavní smlouva musela být uzavřena před zahájením insolvenčního řízení a když již ode dne 22.5.2015 probíhá řízení o návrhu na vklad do katastru nemovitostí a navrhované předběžné opatření nemůže mít na toto řízení žádný vliv, neboť takové předběžné opatření může působit toliko do budoucna. Soud prvního stupně cituje § 109 odst. 1 písm. b) IZ dovozoval, že vklad zástavního práva do katastru (jemuž žádné zákonné ustanovení nebrání) nebude mít za následek to, že by pan K. měl postavení zajištěného věřitele a že by tak nezajištěným věřitelům mohla vzniknout újma. Proto soud prvního stupně návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Odkázal na § 76f odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), podle něhož se nařízení předběžného opatření ohledně nemovitých věcí vztahuje i na případy právních jednání učiněných před nařízením předběžného opatření s tím důsledkem, že návrh na vklad práva týkající se této nemovité věci, pozbývá právní účinky.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.

Podle § 112 IZ ustanoví insolvenční soud předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111. Insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody. Povinností předběžného správce je provést opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu.

Podle § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle § 76f odst. 2 o.s.ř. bylo-li účastníku předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitou věcí, pozbývá návrh na vklad práva týkajícího se této nemovité věci, o němž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, své právní účinky; to platí i tehdy, jestliže účastník učinil právní jednání týkající se nemovité věci dříve, než se usnesení o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným.

Podle § 109 odst. 1 písm. b) IZ právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení.

Podle § 169 odst. 2 o.s.ř. nemusí vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat ani usnesení, jímž bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

V dané věci soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení předběžného opatření podle § 113 odst. 1 IZ, jímž mělo být dlužníku zabráněno ve změnách v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch (nezajištěných) věřitelů; takové předběžné opatření je soud oprávněn vydat i bez návrhu. Slova zákona insolvenční soud může i bez návrhu nařídit , užitá v citovaném ustanovení, jsou v soudní praxi vykládána tak, že k rozhodnutí, jež není podmíněno návrhem účastníka řízení, soud přistoupí ve smyslu je povinen tak učinit jestliže je naplněna hypotéza právní normy. Jinak řečeno, jestliže insolvenční soud v řízení zjistí, že dlužník, jenž je osobou s dispozičním oprávněním, již nakládá (nebo před zahájením insolvenčního řízení nakládal) s majetkem náležejícím do majetkové podstaty tak, že tím poškozuje oprávněné zájmy věřitelů, pak je povinen přijmout opatření, jež takovému jednání dlužníka do budoucna zabrání. Tím může typicky být zákaz nenakládat s určitými věcmi nebo právy, anebo zákonem výslovně předjímaná možnost podmínit dlužníkovo nakládání s majetkovou podstatou nebo její částí souhlasem předběžného správce. Takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno tak, jak stanoví § 157

odst. 2 o.s.ř.

Soud prvního stupně odůvodnil své zamítavé rozhodnutí toliko tím, že předběžné opatření lze nařídit jen pro právní jednání, která dlužník učiní v budoucnu a že § 109 odst. 1 písm. b) IZ vylučuje, aby byl pan Krejsar v insolvenčním řízení uspokojován jako zajištěný věřitel, aniž by však soud jakkoliv vyhodnotil, zda se účinky přejímané v § 76f odst. 2 o.s.ř. (na něž navrhovatel správně poukazoval) prosadí též v poměrech insolvenčního řízení. Dle názoru odvolacího soudu se zásadám insolvenčního řízení (§ 5 IZ) nijak nepříčí přiměřená (§ 7 IZ) aplikace § 76f odst. 2 IZ, dle něhož bylo-li účastníku předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitou věcí, pozbývá návrh na vklad práva týkajícího se této nemovité věci, o němž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, své právní účinky; to platí i tehdy, jestliže účastník učinil právní jednání týkající se nemovité věci dříve, než se usnesení o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným. Převedeno na danou věc to znamená, že pokud by insolvenční soud předběžným opatřením zakázal dlužníkovi nakládat s nemovitou věcí, pak platí též důsledky stanovené v § 76f odst. 2 o.s.ř. za předpokladu, že podle § 1316

zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) dosud nedošlo ke vzniku zástavního práva zápisem do veřejného seznamu (tj. do katastru nemovitostí). Pro účely insolvenčního řízení z hlediska možné aplikace § 109 odst. 1 písm. b) IZ nelze pominout, že podle § 10 zák.č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) právní účinky zápisu nastávají okamžikem, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu.

Vycházeje (neúplně a nesprávně jen) z odlišného právního názoru, že předběžným opatřením zásadně nemohou být (zpětně) postiženy právní úkony dlužníka týkající se jeho nemovitostí za situace, kdy již byla uzavřena zástavní smlouva a byl podán návrh na zápis zástavního práva do veřejného seznamu, nezabýval se soud prvního stupně věcně tím, zda skutečnosti uváděné navrhovatelem nárok navrhovatele a potřebu nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného správce vůbec odůvodňují či nikoli.

Protože napadené rozhodnutí vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu věci a soud prvního stupně v důsledku svého odlišného právního názoru nijak nehodnotil skutečnosti tvrzené a osvědčované navrhovatelem, je napadené usnesení dílem předčasné a dílem nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

V Praze dne 10. září 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Kateřina Vaněčková