VSPHA 1310/2015

Datum rozhodnutí: 29.09.2015

Dotčené předpisy: § 285 předpisu č. 182/2006Sb., § 167 odst. 2 předpisu č. 182/2006Sb., § 173 odst. 1 předpisu č. 182/2006Sb., § 283 odst. 3 předpisu č. 182/2006Sb.

KSPH 42 INS 31742/2012

1 VSPH 1310/2015-B-59

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Ing. Miloš Prűckner , nar. 27. prosince 1952, IČO 13733311, bytem Mladá Boleslav, Smetanova 451, o odvolání věřitele CZ CREDIT REAL, k.s., IČO 26174553, sídlem Roztoky, Přemyslovská 1468, zast. Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem, sídlem Praha 8, Sokolovská 394/17, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 31742/2012-B-46 ze dne 18. května 2015,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 31742/2012-B-46 ze dne 18. května 2015 se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením zamítl návrh insolvenčního správce na vyslovení souhlasu insolvenčního soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 5.3.2013 (A-19) byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Do majetkové podstaty dlužníka byly zahrnuty pozemky parc.č. 1191/7, 1191/8 na LV č. 14406, vedeno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště a k.ú. Mladá Boleslav (dále též nemovitosti ). Těmito nemovitostmi byla zajištěna pohledávka věřitele č. 1 CZ CREDIT REAL, k.s. (dále jen odvolatel ), ale i pohledávka poškozených, a to usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 23.8.2006 č.j. 2 KZV 73/2006-89, přičemž pohledávka poškozených nebyla do insolvenčního řízení dlužníka přihlášena. Usnesením ze dne 25.4.2014 sp. zn. 48 T 10/2012 povolil Krajský soud v Ústí nad Labem prodej nemovitostí s tím, že částka získaná prodejem bude uložena do soudní úschovy. Dne 23.9.2014 udělil odvolatel insolvenčnímu správci pokyn ke zpeněžení nemovitostí, respektive souhlasil s prodejem mimo dražbu zájemci za cenu 6,8 mil. Kč. Dne 1.4.2015 podal insolvenční správce soudu návrh na vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení.

Soud dovodil, že poškození, jejichž nárok byl zajištěn usnesením ze dne 23.8.2006, nemohli dosud vstoupit do práv zajištěného věřitele

podle § 167 odst. 2 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ), protože nedisponovali exekučním titulem. Krajský soud v Ústí nad Labem jako orgán činný v trestním řízení udělil souhlas s prodejem nemovitostí s tím, že výtěžek prodeje bude uložen do soudní úschovy. Skutečnosti, že dosud byla zjištěna jen pohledávka odvolatele a že došlo ke zpeněžení nemovitostí, které taktéž sloužily k zajištění nároku poškozených, nebylo lze vykládat tak, že je možné vydat výtěžek zpeněžení, když poškození dosud nemohli vstoupit do práv zajištěného věřitele podle § 167 odst. 2 IZ. Opačný výklad by podle soudu vedl k tomu, že by orgán činný v trestním řízení nemohl udělit souhlas se zpeněžením věcí při déletrvajícím trestním řízení, protože by pak byl výtěžek zpeněžení použit k uspokojení jiných insolvenčních věřitelů, byť s pozdějším pořadí zajištění, a současně by neudělením souhlasu došlo ke snižování hodnoty zajištěných věcí.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal odvolatel a uváděl odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. f) a g) o.s.ř. Namítal především, že použitím insolvenčního zákona ve znění novely účinné od 1.8.2013 došlo k nepřípustnému užití pravé retroaktivity a že pro insolvenčního správce i soud byl závazný toliko výrok usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.4.2014 sp. zn. 48 T 10/2012, nikoli jeho odůvodnění ohledně nakládání s výtěžkem zpeněžení (že výtěžek bude složen do úschovy soudu). Dále zpochybňoval závěr soudu I. stupně, že věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem mohou podávat přihlášky pohledávek kdykoli během insolvenčního řízení, neboť je to v rozporu s § 167 odst. 2 a § 173 odst. 1 IZ, když přihlášku pohledávky lze podat jen v době, kdy zajištění trvá podle trestního řádu. V daném případě přitom zajištění zřízené usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 23.8.2006 č.j. 2 KZV 73/2006-89 zaniklo zpeněžením nemovitostí podle § 167 odst. 4 IZ a § 285 odst. 1 písm. b) IZ, a to za situace, kdy žádný z věřitelů předvídaných § 167 odst. 2 IZ nepodal přihlášku pohledávky.

Odvolatel poukázal na § 283 odst. 3 věta druhá IZ ohledně výtěžku zpeněžení majetku, který převyšuje částku určenou k vyplacení, který navazoval na § 305 odst. 1 a 2 IZ, z čehož dovozoval, že i po zpeněžení majetku zajištěného v trestním řízení dojde k vyplacení částek odpovídajících pohledávkám zajištěných věřitelů podle stavu ke dni zpeněžení majetku u pohledávek, které byly v řízení skutečně uplatněny. Dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSCR 67/2013 (jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 12/2014) a poukázal na to, že přípisem ze dne 19.12.2014 insolvenční správce informoval orgán činný v trestním řízení o zpeněžení nemovitostí a dosaženém výtěžku, který v celém rozsahu převyšoval částku určenou k vyplacení poškozeným uplatňujícím nárok v probíhajícím trestním řízení z důvodu, že žádný z poškozených se do insolvenčního řízení dosud nepřihlásil. Protože orgán činný v trestním řízení správci nesdělil, že by se zajištění mělo vztahovat i na zbytek výtěžku převyšujícího částku určenou k vyplacení, je možné výtěžek použít podle § 283 odst. 3 věta třetí IZ k rozdělení mezi věřitele. Proto odvolatel navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že udělí souhlas insolvenčnímu správci k vydání výtěžku zpeněžení nemovitostí zahrnutých pod položkou A.2.2. soupisu majetkové podstaty dlužníka ve výši 6.428.367,- Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 167 odst. 1 IZ zajištění věřitelé se v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, nedohodnou-li se zajištění věřitelé písemně jinak.

Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem se uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, byly-li tyto hodnoty zajištěny v trestním řízení o tomto trestném činu a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, nebo podal-li takový věřitel návrh na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvalo. Pro pořadí uspokojení podle odstavce 1 je rozhodující doba vzniku zajištění podle trestního řádu. Ustanovení týkající se postavení zajištěných věřitelů platí pro tyto věřitele obdobně (odst. 2).

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.

Podle § 283 odst. 3 IZ zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení, lze provést jen po předchozím souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení. Převyšuje-li dosažený výtěžek zpeněžení majetku podle věty první částku určenou k vyplacení, informuje insolvenční správce o této skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl. Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů insolvenčnímu správci, že se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, použije se k rozdělení mezi věřitele.

Podle § 285 odst. 1 IZ zpeněžením majetkové podstaty zanikají v rozsahu, v němž se týkají zpeněženého majetku,

a) účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, účinky doručení vyrozumění o zahájení exekuce a účinky vydaných exekučních příkazů,

b) ostatní závady váznoucí na zpeněžovaném majetku, včetně neuplatněných předkupních práv podle § 284 odst. 3 a 4 a včetně závad zapsaných ve veřejném seznamu, není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 47 odst. 1 trestního řádu (zákon č. 141/1961 Sb.):

(1) Byla-li poškozenému způsobena trestným činem škoda nebo nemajetková újma, nebo získal-li obviněný takovým trestným činem na jeho úkor bezdůvodné obohacení, lze nárok až do pravděpodobné výše škody nebo nemajetkové újmy nebo až do pravděpodobného rozsahu bezdůvodného obohacení zajistit na majetku obviněného. Zajišťovat nelze nárok, který nelze v trestním řízení uplatnit. K zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.

(2) O zajištění podle odstavce 1 rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo poškozeného, v přípravném řízení státní zástupce na návrh poškozeného. V přípravném řízení může státní zástupce nárok zajistit i bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li to ochrana jeho zájmů, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení.

(3) Je-li poškozenému známo, že obviněný je vlastníkem nemovitosti nebo má některou movitou věc umístěnu mimo místo jeho trvalého nebo jiného pobytu, uvede podle možností již v návrhu na zajištění svého nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, kde taková věc je.

(4) Soud a v přípravném řízení státní zástupce v usnesení o zajištění zakáže obviněnému, aby majetek uvedený v rozhodnutí o zajištění a případně též majetek, který bude při výkonu takového rozhodnutí sepsán, po oznámení usnesení převedl na jiného nebo jej zatížil anebo aby jej záměrně poškozoval nebo ničil. Dále mu uloží, aby předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci do 15 dnů od oznámení usnesení a u následně sepsaného majetku v jimi stanovené lhůtě sdělil, zda a kdo má k zajištěnému majetku předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ním nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou povinnou poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení o zajištění nebo i v dodatečném usnesení zakázat nebo omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěným majetkem, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a třetí je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba obviněného poučit.

(5) S majetkem obviněného, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění podle odstavců 1 a 2, lze v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu soudu a v přípravném řízení státního zástupce.

(6) Práva třetích osob k zajištěnému majetku lze uplatnit podle zvláštního právního předpisu.

(7) Poškozený musí být o zajištění jeho nároku vždy vyrozuměn s upozorněním na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.

(8) Výkon rozhodnutí o zajištění nároku poškozeného a postup při správě zajištěného majetku stanoví zvláštní právní předpis.

Podle § 48 trestního řádu:

(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší

a) pomine-li důvod, pro který bylo nařízeno,

b) bylo-li trestní stíhání pravomocně zastaveno nebo skončilo-li pravomocným zprošťujícím rozsudkem, nebo

c) uplynuly-li čtyři měsíce ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl obžalovaný uznán vinným, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení, jímž byla věc postoupena jinému orgánu.

(2) Zajištění je třeba omezit, ukáže-li se, že ho není třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.

(3) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku.

(4) Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění; o této žádosti soud a v přípravném řízení státní zástupce, který o ní rozhoduje, vyrozumí poškozeného, jehož nárok byl zajištěn. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí.

Podle § 12 zákona č. 279/2003 Sb. o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení:

(1) Soud může rozhodnout o prodeji zajištěného majetku s předchozím souhlasem obviněného; souhlas k prodeji může být udělen písemně nebo ústně

do protokolu. Obviněný se v takovém případě může závazně vyjádřit k nejnižší ceně, za kterou lze majetek prodat; o tomto právu musí být poučen.

(2) Bez souhlasu uvedeného v odstavci 1 může soud rozhodnout o prodeji zajištěného majetku, lze-li důvodně předpokládat, že

a) podlehne rychlé zkáze nebo jiné těžko odvratitelné škodě,

b) bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, zejména jde-li o motorová vozidla a elektrozařízení,

c) s výkonem správy budou spojeny nepřiměřené náklady, nebo

d) výkon správy bude vyžadovat zvláštní podmínky nakládání nebo zvláštní odbornou způsobilost, které lze zajistit jen s nepřiměřenými obtížemi.

(3) V případě splnění podmínek stanovených tímto zákonem je pověřený nebo smluvní správce povinen navrhnout soudu prodej zajištěného majetku; o takovém návrhu soud rozhodne neprodleně po jeho obdržení.

(4) Při stanovení kupní ceny a při prodeji postupuje

a) soud přiměřeně podle zvláštních právních předpisů upravujících prodej věcí při soudním výkonu rozhodnutí,

b) jiný orgán činný v trestním řízení, územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, organizační složka státu nebo státní organizace přiměřeně podle zvláštních právních předpisů, jimiž se řídí hospodaření s majetkem státu,

c) exekutor přiměřeně podle zvláštních právních předpisů upravujících exekuci,

d) správce pověřený správou podílu přiměřeně podle zákona o veřejných dražbách,

e) smluvní správce způsobem dohodnutým ve smlouvě.

(5) Peněžní částka získaná prodejem se složí do úschovy soudu.

(6) Proti usnesení podle odstavce 1 a odstavce 2 písm. b) až d) je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Na rozhodování o stížnosti proti usnesení podle odstavce 2 písm. c) nebo d) se obdobně užije § 146a trestního řádu.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 25.4.2014 sp. zn. 48 T 10/2012 povolil Krajský soud v Ústí nad Labem

podle § 12 odst. 2 písm. b) z.č. 279/2003 Sb. prodej nemovitostí. V odůvodnění usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem uvedl, že usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 23.8.2006 č.j. 2 KZV 73/2006-89 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem byl k zajištění nároku poškozených zajištěn majetek dlužníka (obžalovaného) a mimo jiných věcí se jednalo i o předmětné nemovitosti. Krajský soud v Ústí nad Labem takto rozhodl s ohledem na chátrání uvedených nemovitostí a současně v odůvodnění uvedl, že částka získaná prodejem nemovitostí se uloží do soudní úschovy. Podáním ze dne 22.9.2014 vyslovil odvolatel souhlas s prodejem nemovitostí a dne 30.3.2015 insolvenční správce požádal o udělení souhlasu k vydání výtěžku zpeněžení odvolateli jako zajištěnému věřiteli. Nemovitosti byly zpeněženy v ceně 6,8 mil. Kč a po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a odměny správce bylo k vydání odvolateli insolvenčním správcem určeno 6.428.367,- Kč. Zajištěná pohledávka odvolatele činila 26.063.707,92 Kč a vznikla dle údajů uvedených v přihlášce dne 14.6.2012. Při přezkumném jednání konaném dne 17.5.2013 byla zjištěna.

Odvolací soud má za to, že je třeba vycházet ze smyslu a účelu právní úpravy provedené zákonem č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů) a ze smyslu a účelu v tomto smyslu novelizovaných § 167 odst. 2 IZ, § 173 odst. 2 IZ, kterým je posílení vymahatelnosti pohledávek náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo pohledávek z bezdůvodného obohacení získaného trestným činem.

Soud I. stupně napadené usnesení založil na správné úvaze, že poskytnout ochranu je třeba i těm poškozeným, kteří s ohledem na stav trestního řízení dosud nemohli uplatnit práva zajištěných věřitelů podle § 167 odst. 2 IZ proto, že dosud bez vlastní viny nejsou nositeli vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem.

Odvolací soud zjistil, že podle údajů dostupných na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti http://infosoud.justice.cz/ dosud nebylo trestní řízení ukončeno, a proto nelze vyloučit, že bude v budoucnu ještě rozhodnuto o nároku poškozených v rámci trestního řízení, respektive že ještě budou nároky na náhradu škody poškozeným přiznány (§ 228 trestního řádu). Proto má odvolací soud za to, že v důsledku rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 23.8.2006 lze na každého poškozeného nahlížet jako na potencionálního insolvenčního věřitele, byť žádný z nich dosud nemá vykonatelnou pohledávku proti dlužníku (obžalovanému), kterou by mohl do insolvenčního řízení přihlásit. Jestliže přitom byl souhlas Krajského soudu v Ústí nad Labem se zpeněžením zajištění dán s ohledem na chátrání nemovitostí a za podmínky, že příslušná peněžní částka (výtěžek zpeněžení) bude uložena do úschovy soudu, pak nelze (v rozporu se smyslem novelizované úpravy insolvenčního zákona, provedené na ochranu obětí trestných činů zákonem č 45/2013 Sb.,) účelovým výkladem § 285 odst. 1 IZ připustit situaci, že by v budoucnu třeba nebylo možno potencionální poškozené uspokojit jen proto, že v mezidobí byl předmět zajištění zpeněžen, ač samo zajištění nebylo dle § 48 trestního řádu zrušeno, či omezeno. Je přitom namístě zdůraznit,

že požadavek Krajského soudu v Ústí nad Labem vyjádřený v jeho rozhodnutí ze dne 25.4.2014, totiž aby peněžní částka získaná prodejem nemovitostí byla složena do úschovy soudu, nelze ignorovat již z toho důvodu, že má oporu ve znění pátého odstavce § 12 zákona č. 279/2003, přičemž při absenci odlišné zákonné úpravy v insolvenčním zákoně nelze v ani insolvenčních poměrech toto jednoznačné zákonné ustanovení pominout.

Jinak řečeno, poslední větu novelizovaného znění § 173 odst. 1 IZ je třeba vykládat tak, že zajištění pohledávky co nárok na předností uspokojení může trvat nejen ve formě prosté existence vlastnického práva obžalovaného k věci, na které zajištění vázne, ale i tak, že se nárok plynoucí ze zajištění bude vztahovat k výtěžku zpeněžení této věci (zde nemovitostí), protože zpeněžením se, zjednodušeně pro potřeby tohoto řízení vyloženo, jen změnila forma zajištění z nemovitých věcí na formu peněžní. Vyložit danou problematiku zajištění v tom smyslu, že výtěžek zpeněžení lze vydat ostatním zajištěným věřitelům jen proto, že poškozeným dosud jejich pohledávky specifikované v § 167 odst. 2 a 173 odst. 1 IZ nebyly pravomocně přiznány, neznamená ve svém důsledku nic jiného, než rezignaci na tento zdroj reparace a konstatování, že nemá-li pachatel jiného majetku, pak nebude možné později přiznané nároky z čeho zapravit. Odvolací soud proto souhlasí s náhledem soudu I. stupně, jenž shledal takovou argumentaci rozpornou s těmi principy,

na nichž zákon č. 45/2013 Sb. stojí, přičemž sám pro úplnost k dané problematice pokládá za potřebné doplnit, že vyplacení výtěžku zpeněžení bez souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení brání též ustanovení § 47 odst. 5 trestního řádu, jež platnost jakékoli dispozice se zajištěným majetkem (zde peněz co výtěžku zpeněžení), a to i v insolvenčním řízení, podmiňuje právě souhlasem soudu nebo státního zastupitelství, který v souzené věci vydán nebyl.

Jako další argument svědčící pro správnost přístupu soudu I. stupně k projednávané problematice se jeví být ustálená judikatura stojící na závěrech,

že zpeněžením věci sice ve smyslu § 167 odst. 4 IZ zaniká zajištění, čili nový nabyvatel věci již dále není zásadně omezen ve svém vlastnickém právu nároky věřitelů, v jejichž prospěch bylo na prodané věci zajištění zřízeno, nutně však nemusí vždy být oslabena kvalita pohledávky (zajištění) či vůbec pohledávka sama, míněna tím pohledávka uplatnitelná v insolvenčním řízení. Tak kupříkladu v usnesení ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 29 NSČR 32/2011, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 112/2012, Nejvyšší soud dovodil, že nabyl-li dlužník vlastnické právo k věci zatížené zástavním právem až v průběhu insolvenčního řízení, v době po marném uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek (a ustanoveními o možných změnách pořadí přihlášených pohledávek), neznamená to, že by věřitel, který svou pohledávku řádně a včas přihlásil, byl bez dalšího zbaven práva dovolat se zajištění. Insolvenční soud je povinen takového věřitele vyzvat, aby v (procesní) lhůtě k tomu určené sdělil, zda uplatňuje právo na uspokojení ze zajištění a poučit jej, že (teprve) po marném uplynutí určené lhůty bude mít za to, že právo na uspokojení pohledávky ze zajištění neuplatnil (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2012, sp. zn. 29 NSCR 32/2011, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí

a stanovisek pod číslem 112/2012).

Obdobně mohl zůstat zajištěnému věřiteli zachován při zpeněžení konkursní podstaty jeho nárok i dříve v režimu zákona o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb. (dále též ZKV), jak se podává z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2008, sp. zn. 29 Cdo 2782/2008, jenž byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 102/2009 se závěrem, že pokud výtěžek zpeněžení zástavy v konkursu vedeném podle ZKV nebyl před zrušením konkursu rozvržen mezi konkursní věřitele, má zástavní věřitel, který právo na oddělené uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy v konkursu neuplatnil, právo požadovat vyplacení čistého výtěžku zpeněžení zástavy v rozsahu, v němž nebyl za trvání konkursu v souladu se ZKV spotřebován na úhradu jiných přednostních pohledávek, např. pohledávek za podstatou.

Odkaz odvolatele na jiné usnesení Nejvyššího soudu, a to sp. zn. 29 NSCR 67/2013, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí

a stanovisek pod číslem 12/2014, naopak přiléhavý není, protože se jedná o dvě odlišné věci. Dovolací soud svůj závěr, že je-li zajištěná pohledávka v insolvenčním řízení řádně zjištěna, pak okolnost, že případně probíhá (pravomocně neukončené) trestní řízení, jehož výsledek by mohl vést ke zpochybnění některého z předpokladů, na nichž spočívá existence zjištěné zajištěné pohledávky, není sama o sobě důvodem k vyloučení postupu dle § 298 odst. 2 IZ (k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli), formuloval k situaci, kde se zvažovalo zpochybnění existence zajištěné pohledávky v důsledku trestního řízení, ale v nyní projednávaném případě není rozporována pohledávka odvolatele ani její kvalita (zajištění), ostatně trestně stíhán odvolatel není, takže závěry z onoho publikovaného rozhodnutí zde využitelné nejsou.

Pokud šlo o námitku rektroaktivity znění insolvenčního zákona, má odvolací soud za to, že tato námitka nebyla důvodná, protože podle přechodných ustanovení z.č. 294/2013 Sb., kterým byl novelizován insolvenční zákon, platí insolvenční zákon ve znění od 1.1.2014 i pro řízení zahájená přede dnem nabytí jeho účinnosti.

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 29. září 2015

JUDr. František K u č e r a , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Jana Berná