KSVYCHK 21 Co 611/2013

Datum rozhodnutí: 19.12.2013

Dotčené předpisy: § 88 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ), § 24 předpisu č. 97/1996Sb., čl. 12 Nařízení () č. 2201/2003

21Co 611/2013

USNESENÍ

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Marie Kubištové ve věci péče o nezletilého M S, nar. xxx, trvale i fakticky bytem u otce, syna matky K S, nar. xxx, bytem xxx, zast. Mgr. Janem Kulhánkem, advokátem se sídlem Hořice, Jungmannova 346, a otce M S, nar. xxx, bytem xxx, Spolková republika Německo, o návrhu matky na schválení dohody rodičů nezletilého na úpravu rodičovské zodpovědnosti a úpravu styku k nezletilému, k odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 30.7.2013, č. j. 30 Nc 253/2013-13, takto:

Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud zastavil řízení (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Předmětem řízení bylo schválení dohody o úpravě poměrů k nezletilému na dobu po rozvodu manželství rodičů (výchova, výživa, styk). Řízení bylo zahájeno návrhem matky. Okresní soud zjistil z rodného listu nezletilého, že je německým státním příslušníkem. V centrální evidenci obyvatel není nezletilý zapsán. Podáním z 5.6.2013 sdělil zástupce matky, že nezletilý žije u matky. Podle zprávy došlé okresnímu soudu dne 19.7.2013 prohlásila matka na Městském úřadu H, že s otcem nezletilého již delší dobu nevedou společnou domácnost, nezl. M bydlí ve společné domácnosti s otcem v xxx ve Spolkové republice Německo, kde také navštěvuje školu, a do budoucna nehodlají na této situaci nic měnit. Do České republiky jezdí nezletilý pouze na návštěvy. Okresní soud dále zjistil z výpisu z technologického centra Ministerstva vnitra ČR, že matka má na území ČR ukončen pobyt občana ČR, je vdaná za otce dítěte. V rámci zkoumání podmínek řízení podle § 103 o. s. ř. uzavřel okresní soud, že není dána pravomoc českých soudů. Podle § 88 písm. c) o. s. ř. je namísto obecného soudu k řízení příslušný soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště, jde-li o věc péče o nezletilé, o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, o osvojení nebo o povolení uzavřít manželství nezletilému. Podle § 24 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním se vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně výchovy a výživy, řídí právem státu, jehož příslušníkem je dítě. Žije-li dítě v Československé socialistické republice, mohou být tyto vztahy posuzovány podle práva československého, je-li to v zájmu dítěte. Podle článku 8 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti jsou soudy členského státu příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. Protože nezletilý je cizím státním příslušníkem, na území ČR nemá trvalý pobyt ani se zde fakticky nezdržuje a nezdržoval, matka sama uvádí, že nezletilý syn žije společně se svým otcem ve Spolkové republice Německo, kde navštěvuje školské zařízení, a na této skutečnost nechtějí rodiče alespoň prozatím nic měnit, není dána pravomoc českých justičních orgánů ani jejich příslušnost a jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, dle kterého řízení musí být podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastaveno bez nutnosti rozhodnout o postoupení věci jinému orgánu. Okresní soud argumentoval i bodem 12 nařízení s tím, že pravidla pro určení příslušnosti ve věcech rodičovské zodpovědnosti stanovená tímto nařízením jsou formulována s ohledem na nejlepší zájmy dítěte, zejména na blízkost. To znamená, že příslušným by měl být především soud členského státu, ve kterém má dítě své obvyklé bydliště, s výjimkou určitých případů změny bydliště dítěte, nebo soud určený dohodou nositelů rodičovské zodpovědnosti.

Proti usnesení podala odvolání matka. Namítala, že nebyla předem seznámena se zprávou Městského úřadu H a že tato zpráva obsahuje prohlášení, které by matka s ohledem na svá předchozí podání stěží učinila. Dále namítala, že okresní soud nesprávně aplikoval ust. § 88 písm. c) o. s. ř. a § 24 zák. č. 97/1963 Sb. namísto čl. 12 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27.11.2003 (Brusel II bis), podle něhož pokračuje příslušnost soudu členského státu v případě týkající se rodičovské zodpovědnosti, je-li u tohoto soudu zahájeno řízení o návrhu na rozvod, rozluku nebo na prohlášení manželství za neplatné, za předpokladu, že alespoň jeden z rodičů má rodičovskou zodpovědnost a manželé a nositelé rodičovské zodpovědnosti v době zahájení řízení příslušnost soudů výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijali a je to v zájmu dítěte. Tyto podmínky byly podle matky naplněny, jelikož rodičovskou zodpovědnost mají oba rodiče, příslušnost soudů jednoznačně přijali podáním návrhu u Okresního soudu v Jičíně a je v zájmu dítěte, které bydlí s matkou, aby věc projednaly soudy v místě bydliště matky. Matka má sice na území ČR ukončen pobyt občana ČR, ale přes dva roky fakticky a převážně žije na adrese xxx. Navrhla, aby bylo usnesení zrušeno pro vady řízení a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Krajský soud přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro jeho potvrzení ani změnu, neboť okresní soud posuzoval otázku pravomoci podle ustanovení, které na souzenou věc nedopadá a na základě neúplných podkladů. Proto odvolací soud napadené usnesení zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně potud, že otázku pravomoci českých soudů je třeba v souzené věci posuzovat podle nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 z 27.11.2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. Protože předmětem řízení je úprava rodičovské zodpovědnosti k nezletilému pro dobu po rozvodu manželství rodičů, měl okresní soud postupovat nikoli podle čl. 8 cit. nařízení, ale podle čl. 12, které je speciální k čl. 8 právě pro případy určování rodičovské zodpovědnosti v souvislosti s rozvodem manželství rodičů. Podle tohoto ustanovení soudy členského státu příslušné podle článku 3 rozhodovat o návrhu na rozvod, rozluku nebo na prohlášení manželství za neplatné, jsou příslušné rozhodovat v každé věci týkající se rodičovské zodpovědnosti spojené s tímto návrhem v případě, že alespoň jeden z manželů má rodičovskou zodpovědnost k dítěti, manželé a nositelé rodičovské zodpovědnosti v době zahájení řízení příslušnost soudů výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijali a je to v zájmu dítěte. Tento článek stanoví výjimky z obecného pravidla čl. 8 nařízení. Za splnění stanovených podmínek mohou být vedle soudů v členském státě obvyklého pobytu dítěte k rozhodování ve věcech rodičovské zodpovědnosti mezinárodně pravomocné i soudy příslušné pro řízení o rozvod manželství, je-li s tímto řízením rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti spojeno (nezáleží na tom, zda podle vnitrostátního práva jsou řízení formálně spojená či nikoli, ale je třeba vycházet z předmětu řízení o rodičovské zodpovědnosti). Je-li tímto předmětem úprava poměrů dítěte v souvislosti s rozvodem manželství rodičů, tj. jde o úpravu pro dobu po rozvodu, lze pravomoc posoudit podle čl. 12 odst. 1 bez ohledu na to, zda se jedná o rozhodování v samostatném řízení nebo v řízení rozvodovém. Smyslem čl. 12 je, aby řízení o rozvod manželství a úprava rodičovské zodpovědnosti s ním související proběhly v jednom státě. Nařízení vyžaduje splnění tří kumulativních podmínek: alespoň jeden z manželů musí být nositelem rodičovské zodpovědnosti k dítěti, manželé a nositelé rodičovské zodpovědnosti pravomoc rozvodového soudu výslovně či jednoznačným způsobem přijali a takto stanovená pravomoc je v zájmu dítěte.

Těmito podmínkami se okresní soud vzhledem ke svému jinému právnímu názoru nezabýval. Neobjasněná zůstává v řízení i otázka bydliště nezletilého, která by měla význam v rámci posuzování třetí podmínky (zájem dítěte) podle čl. 12 nařízení. V podání soudu ze dne 5.6.2013 je uvedeno autentické prohlášení matky, že syn žije u své matky, a její adresa je xxx. Naproti tomu v podání opatrovníka je zachyceno (zprostředkovaně) prohlášení matky opačné a v odvolání matka zpochybňuje, že by takové prohlášení učinila. Za tohoto stavu nelze učinit jednoznačný závěr o bydlišti nezletilého ani posoudit splnění podmínek článku 12 nařízení.

Okresní soud zjistí z rozvodového spisu rodičů, zda oba manželé přijali příslušnost k rozvodovému řízení českého soudu. Pokud ano, pak bude zjišťovat další okolnosti pro závěr, že takto stanovená pravomoc pro řízení o rodičovské zodpovědnosti je v zájmu nezletilého. Půjde zejména o zjištění pravidelnosti, podmínek a důvodů pobytu na území členského státu, státní příslušnosti dítěte, místa a podmínek školní docházky, jazykových znalostí, rodinných a sociálních vazeb dítěte v uvedeném státě. Nestačí pouze fyzická přítomnost dítěte v členském státě, ale je třeba zohlednit i další skutečnosti, které mohou nasvědčovat tomu, že tato přítomnost nemá pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že pobyt dítěte vykazuje jistou integraci v rámci sociálního a rodinného prostředí. V zájmu dítěte (z hlediska podmínek čl. 12 nařízení) bude, aby o úpravě rodičovské zodpovědnosti pro dobu po rozvodu manželství rodičů rozhodoval soud, v jehož obvodu je nezletilý integrován v rámci sociálního a rodinného prostředí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.

V Hradci Králové dne 19. prosince 2013

předsedkyně senátu