VSOL 2 VSOL 1031/2015

Datum rozhodnutí: 07.10.2015

Dotčené předpisy: § 18 předpisu č. 182/2006Sb., § 103 předpisu č. 99/1963Sb., § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

KSOS 14 INS 35225/2013

2 VSOL 1031/2015-B-159

U s n e s e n í

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců Mgr. Diany Vebrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Librex, spol. s r.o., se sídlem Raisova 1066/6, 709 00 Ostrava Mariánské Hory, IČ: 47682779, o návrhu věřitele PAPE INVEST LIMITED , se sídlem Akara, Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské panenské ostrovy, zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Schopfem, se sídlem Václavské náměstí 777/12, 110 00 Praha 1, na nařízení předběžného opatření proti Petru Becherovi, nar. 6.8.1954, bytem Ostrava Mariánské Hory, Raisova 1066/6, PSČ 709 00, o odvolání Petra Bechera proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 14 INS 35225/2013-B-134, ze dne 10.7.2015,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 14 INS 35225/2013-B-134, ze dne 10.7.2015 s e z r u š u j e a řízení o návrhu věřitele PAPE INVEST LIMITED ze dne 8.7.2015 na nařízení předběžného opatření proti jednateli dlužníka Petru Becherovi s e z a s t a v u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě vyhověl návrhu věřitele a nařídil předběžné opatření, kterým uložil jednateli dlužníka, aby na náhradu škody, kterou způsobil věřiteli tím, že porušil svou povinnost dle § 98 odst. 1 insolvenčního zákona tím, že nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh z důvodu úpadku dlužníka, složil do soudní úschovy Krajského soudu v Ostravě na označený účet částku 1.200.000 Kč do 30 dnů ode dne doručení usnesení (odstavec I. výroku), dále uložil věřiteli, aby do 30 dnů od skončení insolvenčního řízení podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody vůči jednateli dlužníka (odstavec II. výroku), a dále uvedl, že předběžné opatření je vykonatelné okamžikem doručení žalovanému (odstavec III. výroku).

Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 99 odst. 1 a 2 a § 100 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona vyhodnotil náležitosti návrhu věřitele na nařízení předběžného opatření i obsah knihy závazků dlužníka ke dni 30.11.2013, soupis majetkové podstaty zveřejněný v insolvenčním rejstříku 17.4.2014, zprávy insolvenčního správce založené v insolvenčním spise, na které věřitel poukázal a obsah insolvenčního spisu, včetně svazku přihlášky pohledávky navrhujícího věřitele. Uzavřel, že insolvenční návrh byl podán dlužníkem 6.12.2013, navrhující věřitel má za dlužníkem zjištěnou pohledávku ve výši 1.815.413,08 Kč a je tedy osobou oprávněnou k podání návrhu na předběžné opatření. Ze seznamu přihlášených pohledávek dále zjistil, že součet zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů činí celkem 39.801.744,56 Kč, a zjištěná pohledávka jediného zajištěného věřitele činí 105.346,11 Kč. Dále uzavřel, že veškerý movitý majetek dlužníka byl již zpeněžen a vymáhány jsou vymahatelné pohledávky v celkové výši 86.733 Kč. Jiný majetek ke zpeněžení se již v majetkové podstatě nenachází. Součet zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů činí 39.801.744,56 Kč. Zjištěná pohledávka jediného zajištěného věřitele činí 105.346,11 Kč. Výtěžek zpeněžení majetkové podstaty činí zhruba částku kolem 3.200.000 Kč, od které budou odečteny pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky jim postavené na roveň. K rozdělení mezi nezajištěné věřitele tak zůstává částka 3.094.653,89 Kč (bez odečtení pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň). Lze tedy předpokládat, že nezajištění věřitelé budou uspokojeni co do 7,77 % jejich pohledávek. Navrhující věřitel tedy může v rámci insolvenčního řízení obdržet ze své pohledávky ve výši 1.815.413,08 Kč částku 141.057,596 Kč. Nebude tedy uspokojen co do částky 1.674.355,484 Kč. Z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka soud prvního stupně zjistil, že žalovaný Petr Becher byl jednatelem dlužníka od 13.2.2002 dosud. Dále soud prvního stupně vyhodnotil, že ke dni 31.12.2012 měl dlužník nejméně 93 peněžitých závazků více než tři měsíce po splatnosti v celkové výši 401.939,25 Kč za 44 věřiteli. Jsou to například věřitelé A - Print, spol. s r.o., s pohledávkami splatnými 17.1.2011, Adam Kubát s pohledávkami splatnými od 10.1.2012, Agentura Gevak s.r.o. s pohledávkami splatnými od 13.10.2011, Computer Press, a.s., s pohledávkami splatnými od 14.1.2009. Ke dni 31.1.2013 měl pak dlužník již nejméně 105 peněžitých závazků více než tři měsíce po splatnosti v celkové výši 417.372,13 Kč za 49 různými věřiteli, ke dni 28.2.2013 měl nejméně 113 peněžitých závazků více než tři měsíce po splatnosti v celkové výši 454.017,65 Kč za 54 věřiteli, ke dni 31.3.2013 měl nejméně 140 peněžitých závazků více než tři měsíce po splatnosti v celkové výši 572.446,33 Kč za celkem 63 různými věřiteli a ke dni 30.4.2013 měl již nejméně 328 peněžitých závazků více než tři měsíce po lhůtě splatnosti v celkové výši 1.665.990,46 Kč za celkem 102 věřiteli. Například ALBI Česká republika a.s. se splatností od 2.3.2012, EFKO karton, s.r.o., se splatností od 30.8.2012, ENNIMUS, organizační složka, se splatností od 14.4.2012, EUROUNION Praha s.r.o. se splatností od 22.5.2012 a GEN, spol. s r.o., se splatností od 4.7.2012. Přitom soud prvního stupně dovodil, že z knihy závazků vyplývá, že vůči dlužníkovi měl navrhující věřitel pohledávky po splatnosti již od 18.3.2013.

Soud prvního stupně tedy měl za prokázané, že v době, kdy navrhující věřitel měl vůči dlužníkovi své splatné pohledávky (splatnost již od 18.3.2013), měl dlužník více než dva věřitele s pohledávkami po splatnosti déle než tři měsíce, a to A Print, spol. s r.o., s pohledávkami splatnými 17.1.2011, Adam Kubát s pohledávkami splatnými od 10.1.2012, Agentura Gevak s.r.o. s pohledávkami splatnými od 13.10.2011, Computer Press, a.s., s pohledávkami splatnými od 14.1.2009, EFKO karton, s.r.o., se splatností od 30.8.2012, ENNIMUS, organizační složka, se splatností od 14.4.2012, EUROUNION Praha s.r.o. se splatností od 22.5.2012 a GEN spol. s r.o., se splatností od 4.7.2012. Vzal tedy za prokázané, že minimálně k 30.4.2013 byl dlužník v úpadku, neboť ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ, když měl více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší než tři měsíce po splatnosti, a tyto nebyl schopen plnit, neboť své platby úplně zastavil. Dále soud prvního stupně uzavřel, že v platební neschopnosti byl dlužník již k 31.12.2012, neboť měl minimálně tři věřitele s pohledávkami déle než tři měsíce po splatnosti, například A Print, spol. s r.o., s pohledávkami splatnými 17.1.2011, Adam Kubát s pohledávkami splatnými od 10.1.2012, Agentura Gevak s.r.o. s pohledávkami splatnými od 13.10.2011 a Computer Press, a.s., s pohledávkami splatnými od 14.1.2009. Dále uzavřel, že jednatel dlužníka je jediným jeho jednatelem, musel v rozhodné době, tj. k 31.12.2012, případně nejpozději k 30.4.2013, vědět o úpadku dlužníka a tím, že v tomto rozhodném datu nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, porušil svou povinnost jednatele dle § 98 odst. 2 insolvenčního zákona. Soud prvního stupně tedy měl za osvědčené všechny potřebné skutečnosti, a pokud jde o výši částky, kterou by měl jednatel dlužníka do soudní úschovy složit, pak měl za to, že vzhledem k tomu, že navrhující věřitel nebude uspokojen se svou pohledávkou ve výši cca 1.674.355,484 Kč a v této výši mu vznikne škoda, jeví se navrhovaná částka 1.200.000 Kč jako přiměřená. Proto návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl a současně v souladu s ustanovením § 100 odst. 2 insolvenčního zákona uložil navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě podal žalobu o náhradu škody vůči žalovanému jednateli dlužníka. Dále deklaroval vykonatelnost usnesení okamžikem doručení jednateli dlužníka v souladu s ustanovením § 76d o.s.ř.

Toto usnesení napadl Petr Becher jednatel dlužníka - odvoláním. Uvedl, že nebyly splněny podmínky pro vydání předběžného opatření, když nebylo prokázáno, že by dlužník byl v úpadku již od 31.12.2012, jak tvrdil věřitel v návrhu. Poukázal na své majetkové poměry k tomuto datu a dále na to, že soud prvního stupně nemohl návrhu věřitele vyhovět již z toho důvodu, že dne 30.1.2014 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek a že nařízení předběžného opatření podle § 100 insolvenčního zákona je možné zásadně jen do rozhodnutí o úpadku, když v pozdějších fázích insolvenčního řízení pozbývá jakýkoliv smysl. K tomu poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp.zn. MSPH 93 INS 3195/2009, 3 VSPH 1247/2010. Dále poukázal u konkrétních závazků na důvody, pro které je nezaplatil, s tím, že nelze zaměňovat neplacení závazků z důvodu jejich spornosti za objektivní neschopnost je platit. Proto také dle jeho názoru k datu 31.12.2012 nebyl důvod k podání insolvenčního návrhu. Dále poukázal na to, že stanovená výše úschovy je nepřiměřená a mohla by mu způsobit značnou, ne-li likvidační škodu. Proto navrhl, aby, pokud odvolací soud přes jeho argumentaci shledá vydané rozhodnutí věcně správným, alespoň snížil požadovanou úschovu na maximálně 20 % tvrzené škody. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh věřitele na nařízení předběžného opatření zamítne.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Z insolvenčního spisu dlužníka, konkrétně ze svazku přihlášky pohledávky navrhujícího věřitele č. 17, vyplývá, že navrhující věřitel se stal věřitelem pohledávky č. 17 a vstoupil do insolvenčního řízení dlužníka na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.7.2015 ve znění usnesení ze dne 14.8.2015, neboť se stal na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2.7. 2015 s přihlášeným věřitelem dlužníka č. 17 Generali Velký Špalíček s.r.o., IČ: 26771551 věřitelem dlužníka z tiutulu pohledávky ve výši 1.815.413,08 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dle doložky dnem 9.9.2015.

V průběhu odvolacího řízení podáním doručeným insolvenčnímu soudu 1.10.2015 navrhl věřitel PAPE INVEST LIMITED záměnu věřitele dle ustanovení § 18 odst. 1 insolvenčního zákona s tím, že postoupil celou svou přihlášenou a zjištěnou pohledávku smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 22.9.2015 Petrovi Becherovi a ten se stal věřitelem postoupené pohledávky. Navrhl proto, aby namísto něho Petr Becher vstoupil do insolvenčního řízení. Současně doložil i souhlas Petra Bechera se vstupem do řízení namísto přihlášeného věřitele č. 17 (opatřený jeho úředně ověřeným podpisem) a smlouvu o postoupení souboru pohledávek. Z této smlouvy vyplývá, že postupitel PAPE INVEST LIMITED postupuje na postupníka Petra Bechera soubor pohledávek, které byly přihlášeny právním předchůdcem postupitele do insolvenčního řízení na majetek dlužníka přihláškou z 13.2.2014 a byly přezkoumány při přezkumném jednání 28.5.2014 a byly zjištěny ve výši 1.815.413,08 Kč. Jedná se o přihlášky pohledávek evidované pod číslem přihlášky P17. Smlouva nabývá platnosti a účinnosti okamžikem jejího uzavření, je datována dnem 22.9.2015 a opatřena úředně ověřeným podpisem postupníka a advokáta postupitele. Insolvenční soud usnesením ze dne 6.10.2015 připustil vstup Petra Bechera namísto dosavadního věřitele č. 17 do insolvenčního řízení dlužníka.

Podle ustanovení § 18 odst. 1, 2 a 4 insolvenčního zákona, nastane-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, že kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z původního věřitele na nabyvatele pohledávky, aniž původní věřitel ztrácí způsobilost být účastníkem řízení, insolvenční soud rozhodne, že místo tohoto věřitele vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel jeho pohledávky. Učiní tak na základě návrhu věřitele a po písemném souhlasu nabyvatele jeho pohledávky. Převod nebo přechod pohledávky, který nevyplývá přímo z právního předpisu, je nutné doložit veřejnou listinou nebo listinou, na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly. O návrhu podle odstavce 1 rozhodne insolvenční soud do tří dnů ode dne, kdy mu takový návrh došel; nestane-li se tak, má se po uplynutí této lhůty za to, že insolvenční soud vydal rozhodnutí, jímž návrhu vyhověl. Rozhodnutí se doručuje věřiteli, nabyvateli jeho pohledávky, dlužníku a insolvenčnímu správci; těmto osobám se doručuje zvlášť. Odvolání proti němu není přípustné, insolvenční soud však tímto rozhodnutím není vázán.

Se zřetelem na shora uvedená zjištění ze svazku přihlášky pohledávky navrhujícího věřitele P17 odvolací soud dle citovaného ustanovení § 18 insolvenčního zákona uzavírá, že uplynutím třetího dne od doručení návrhu na změnu v osobě věřitele č. 17, tj. dnem 5.10. 2015 se stal žalovaný jednatel dlužníka Petr Becher věřitelem přihlášené a zjištěné pohledávky P17 v insolvenčním řízení dlužníka. Návrh na rozhodnutí o nástupnictví na místě tohoto věřitele byl doručen insolvenčnímu soudu 1.10.2015, a třídenní lhůta tedy uplynula dnem 4.10.2015 (neděle), a tak posledním dnem uvedené lhůty je pondělí 5.10. 2015 (§ 57 odst. 1 a odst. 2, věta druhá o.s.ř.).

Účinností smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22.9.2015 se tedy Petr Becher, jednatel dlužníka, stal věřitelem pohledávky č. 17 za dlužníkem a 5.10.2015 se stal také účastníkem insolvenčního řízení jako věřitel č. 17. Ve vztahu k řízení o nařízení předběžného opatření tak došlo k situaci, že na straně navrhovatele předběžného opatření a osoby, proti níž má být předběžné opatření nařízeno, vystupuje tatáž osoba. Je nutno uzavřít, že ve sporném řízení, kterým je i řízení o nařízení předběžného opatření, je vyloučeno, aby na straně žalující i žalované vystupovala tatáž osoba. Protože došlo ke splynutí osoby žalobce a žalovaného v řízení o nařízení předběžného opatření, nelze v tomto řízení pokračovat, neboť tomu brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (§ 7 IZ), k jejímuž splnění přihlíží soud kdykoli za řízení (§ 103 o.s.ř.).

K tomu závěru je možno poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 24/2002, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp.zn. 20 Cdo 1899/2003 ze dne 23.9.2004, publikované v časopise Soudní judikatura pod poř. č. 205/2004, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp.zn. 33 Cdo 2148/2007 ze dne 29.5.2007, které je k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 104 odst. 1, věty první o.s.ř, napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a rozhodl o zastavení řízení o nařízení předběžného opatření.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 7. října 2015 Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r.

předsedkyně senátu