VSOL 1 VSOL 442/2015

Datum rozhodnutí: 27.05.2015

Dotčené předpisy: § 143 odst. 1 písm. b) předpisu č. 40/1964Sb., § 145 odst. 3 předpisu č. 40/1964Sb., § 105 předpisu č. 182/2006Sb., § 128a předpisu č. 182/2006Sb.

KSBR 40 INS 7224/2015

1 VSOL 442/2015- A - 10

U s n e s e n í

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice B. B. , nar. , bytem , o insolvenčním návrhu navrhovatele - věřitele GO INVEST SE, IČ: 293 69 223, se sídlem Brno, Leitnerova 975/34, PSČ 602 00, zastoupeného JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem se sídlem Brno, Joštova 138/4, k odvolání tohoto věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.3.2015, č.j. KSBR 40 INS 7224/2015-A-4

t a k t o :

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.3.2015, č.j. KSBR 40 INS 7224/2015-A-4 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ust. § 128a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ) insolvenční návrh věřitele ze dne 18.3.2015 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný, neboť insolvenční navrhovatel odvozuje svoji pohledávku vůči dlužnici ze směnky vystavené společností Cooptel, stavební a.s., IČ: 25560271 na řad remitenta KAVYL, spol. s r.o., IČ: 49975358, který směnku dále indosoval na navrhujícího věřitele, a kterou sice avaloval manžel dlužnice Ing. R. B., ale dlužnici z této směnky žádný závazek nevznikl. K argumentaci insolvenčního navrhovatele, že závazek avala (směnečného rukojmího) Ing. R. B. náleží do společného jmění manželů, tj. dlužnice a jejího manžela Ing. R. B., uvedl, že dlužnice není z této směnky zavázána společně se svým manželem. Tento závazek by patřil do SJM dlužnice a jejího manžela až poté, co by o něm bylo pravomocně rozhodnuto v nalézacím řízení. Pro úplnost dodal, že insolvenční navrhovatel netvrdí, a ani nijak nedokládá, že byl původní směnečný dlužník vyzván k plnění a následně pak jeho směnečný rukojmí, tj. že jim nebyla předložena předmětná směnka k zaplacení.

Proti tomuto rozhodnutí podal věřitel GO INVEST SE, IČ: 293 69 223 (dále jen insolvenční navrhovatel ) včas odvolání, ve kterém namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když uzavřel, že dlužnice není ze směnečného rukojemství svého manžela vůči insolvenčnímu navrhovateli nijak zavázána. V této souvislosti se dovolával závěrů, které formuloval Nejvyššího soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 12.9.2007, sp.zn. 31 Odo 677/2005 a v rozhodnutí ze dne 23.11.2006, sp.zn. 33 Odo 1384/2004 s tím, že tato judikatura nesměřuje k závěru, že by závazek náležející do SJM zavazoval pouze manžela, který tento závazek sjednal, což by odporovalo vlastní povaze institutu SJM. Tato judikatura pouze vylučuje pasivní legitimaci druhého z manželů stran nalézacího řízení, ovšem ne všechny závěry soudní praxe stran nalézacího řízení lze bez dalšího vztáhnout také na řízení insolvenční. Dovolával se též ust. § 105 IZ, podle něhož je věřitel povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou (nikoliv vykonatelnou pohledávku), což insolvenční navrhovatel doložil, neboť závazek manžela dlužnice ze směnečného rukojemství je součástí společného jmění dlužnice a jejího manžela ve smyslu ust. § 143 odst. 1, písm. b) občanského zákoníku. Současně soudu prvního stupně vytýkal nesprávný výklad směnečného rukojemství dle ust. § 32 odst. 1 ZSŠ.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve zněn�� účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ust. § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ust. § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční navrhovatel se návrhem ze dne 18.3.2015, doručeným soudu dne 19.3.2015, domáhal rozhodnutí o úpadku dlužnice B. B. a navrhoval, aby byl řešen prohlášením konkursu na její majetek. V návrhu mimo jiné uvedl, že má vůči dlužnici pohledávku ve výši 434.472,73 Kč z titulu neuhrazené směnky vlastní vystavené dne 6.2.2013 společností Cooptel, stavební a.s., IČ: 255 60 271, se sídlem Černovické nábřeží 501/7a, Trnitá, 618 00 Brno, na řad právního předchůdce insolvenčního navrhovatele, a to společnost KAVYL, spol. s r.o., IČ: 499 75 358, avalované dlužníkovým manželem Ing. R. B., a to jako směnky zajišťovací, určené k zajištění pohledávky společnosti KAVYL, spol. s r.o. za společností Cooptel, stavební a.s. a dále za solidárním spoludlužníkem Ing. R. B., a to z titulu smlouvy o dílo č. 110032-01 ze dne 18.11.2011 a smlouvy o dílo č. 100053-03 ze dne 30.5.2014, na základě nichž měly být provedeny sadovnické práce a krajinářské úpravy na stavbě Rekonstrukce Wilsonova lesa a Park pod Plachtami II. . Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené dne 31.10.2014 mezi právním předchůdcem insolvenčního navrhovatele, tj. společnosti KAVYL, spol. s r.o. a insolvenčním navrhovatelem došlo k postoupení pohledávky o celkové výši 678.104,82 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou a společnost KAVYL, spol. s r.o. v této smlouvě prohlásila, že předmětná postupovaná pohledávka je zajištěna částečně uznáním závazku na celkovou dlužnou částku 2.811.295,23 Kč, kdy součástí uznání závazku je vlastní směnka, avalovaná Ing. R. B., načež zůstatek zajištění touto směnkou činí 434.472,73 Kč. S ohledem na závěr formulovaný v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12.2.2015, č.j. 1 VSOL 131/2015-A-10 předkládá insolvenční navrhovatel směnku indosovanou na insolvenčního navrhovatele. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Z předložené směnky vyplývá, že se jedná o směnku vlastní s náležitostmi dle ust. Čl. I. § 75 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb., (dále jen ZSŠ), kterou vystavila společnost Cooptel, stavební a.s., v Brně dne 6.února .2013, na řad společnosti KAVYL, spol. s r.o., IČ: 49975358 s doložkou bez protestu na částku 2.811.295,23 Kč splatnou 30.dubna 2013. Směnečné rukojemství za výstavce převzal Ing. R. B., nar. , který se na směnku podepsal jako aval. Dlužnice B. B. na směnce nefiguruje. Tato směnka byla remitentem (KAVYL, spol. s r.o.) převedena na společnost GO INVEST SE, IČ: 293 69 223 nedatovaným indosamentem.

Podle ust. čl.I. § 32 Zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSŠ ) směnečný rukojmí je zavázán jako ten, za koho se zaručil (odstavec 1).

Nutno přisvědčit odvolateli, že směnečný rukojmí je samostatným dlužníkem a osoba avaláta jen určuje, jaká je kvalita jeho závazku, jaká je jeho výše a jaké je jeho postavení na směnce. Není dlužníkem akcesorickým jako běžný ručitel, ale dlužníkem samostatným, při postihu solidárním se všemi ostatními dlužníky. Není tedy zejména nutné, aby byl avalát napřed o placení upomenut písemnou formou. Ani vůči němu není nutné předložení směnky k placení a protestace k zachování práv ze směnky.

Podle ust. čl.I § 47 ZSŠ všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se na ní zaručili, jsou zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou (odstavec 1). Majitel může žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich a nebo na všech dohromady a není vázán pořadím, v kterém se zavázali (odstavec 2). Stejné právo má každá osoba, která se podepsala na směnku a ji vyplatila (odstavec 3). Uplatnění nároku proti některé osobě směnečně zavázané nebrání majiteli, aby se domáhal svých nároků na ostatních, třeba následující den za tím, proti komu byl nárok nejprve uplatněn (odstavec 4).

V teorii práva obecně platí, že závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. Shora citované ustanovení čl.I. § 47 ZSŠ řeší speciálně vztah mezi majitelem směnky a všemi dlužníky ze směnky a současně taxativně vyjmenovává osoby, které jsou majiteli směnky zavázány. Směnka bývá obvykle definována jako dlužnický cenný papír vystavený ve formě zákonem stanovené, kterým se určité osoby zavazují majiteli směnky zaplatit v určitém místě a v určitém čase jistou peněžitou sumu s tím, že jde o závazky přímé, bezpodmínečné, nesporné a abstraktní.

Z uvedeného vyplývá, že dlužnice není podle ust. §čl.I. § 47 ZSŠ osobou, která je majiteli směnky zavázána.

Odvolací soud se z pohledu níže citovaných ustanovení a judikatury Nejvyššího soudu zabýval námitkou odvolatele, že se jedná o závazek , který tvoří společné jmění manželů, a proto ho plní oba manželé společně a nerozdílně, a v této souvislosti řešil otázku, zda úpravou obsaženou v ustanovení § 145 odst.3 ObčZ lze prolomit princip autonomie smluvních stran v procesu vzniku závazků ze smluv a vnutit jim jako zákonný důsledek vzniku smlouvy prostřednictvím institutu společného jmění manželů jako další smluvní stranu i manžela smluvní strany.

Podle ust. § 143 odst. 1 ObčZ společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jednáním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisu o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

Podle ustanovení § 145 ObčZ majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně (odstavec 1). Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný (odstavec 2). Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně (odstavec 3). Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně (odstavec 4).

Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia v rozhodnutí ze dne 12.9.2007, sp.zn. 31 Odo 677/2005 publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2008, formuloval a odůvodnil závěr, že splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazků povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno. V odůvodnění dále uvedl, že úpravou obsaženou v ust. § 145 odst. 3 ObčZ nezamýšlel zákonodárce prolomit princip autonomie vůle smluvních strav v procesu vzniku závazků ze smluv a vnutit jim jako zákonný důsledek vzniku smlouvy prostřednictvím institutu společného jmění manželů jako další smluvní stranu i manžela smluvní strany. Dále uvedl, že není správný závěr formulovaný v předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu (ze dne 28.7.2004, sp. zn. 32 Odo 529/2003 a ze dne 25.11.2004, sp.zn. 32 Odo 1082/2003), tedy závěr, že ve spojení s úpravou obsaženou v ust. § 145 odst. 3 ObčZ lze ustanovení § 143 odst. 1, písm. b) ObčZ interpretovat též jako prolomení úpravy, podle které ze závazků vzniklých ze smluv jsou oprávněny a povinny smluvní strany. Kdyby totiž mělo platit, že každý individuální závazek založený jedním z manželů se stává společným závazkem manželů i v tom smyslu, že jeho splnění může být samostatně vynuceno jen vůči druhému manželu, pak by byla nadbytečná úprava, jež v § 143 odst. 1, písm. b) ObčZ hovoří o závazcích, které vznikly oběma manželům společně.

Promítnuto na poměry projednávané věci, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužnici splatnou pohledávku (§105 IZ), neboť existenci pohledávky vůči dlužnici dovozuje ze směnky, kterou se jako směnečný rukojmí zaručil zaplatit manžel dlužnice Ing. R. B., takže majitel směnky má ve smyslu shora citovaného ust. Čl.I. § 47 odst. 1 ZSŠ pohledávku vůči manželovi dlužnice a nikoliv též vůči dlužnici. Úpravou obsaženou v ust. § 145 odst. 3 ObčZ zákonodárce totiž nezamýšlel prolomit princip autonomie vůle smluvních strav v procesu vzniku závazků ze smluv a vnutit jim jako zákonný důsledek vzniku smlouvy prostřednictvím institutu společného jmění manželů jako další smluvní stranu i manžela smluvní strany (srov. v rozhodnutí Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2007, sp.zn. 31 Odo 677/2005 publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2008).

Pokud odvolatel dále poukazoval na zcela rozlišnou podstatu řízení nalézacího a insolvenčního, odvolací soud k tomu konstatuje, že věřitel v insolvenčním řízení uplatňuje uspokojení svých práv přihláškou pohledávky, a to obdobně jako žalobce v nalézacím řízení žalobou, takže závěr, že splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů (srov. rozhodnutí Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2007, sp.zn. 31 Odo 677/2005 publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2008), plně dopadá též na uspokojování přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu v konkursních poměrech, což je použitelné i pro insolvenční řízení, totiž plyne, že přihláška věřitelovy pohledávky do konkursu je podáním, které má charakter žaloby a které v rozsahu, ve kterém nestanoví jinak zákon o konkursu a vyrovnání, musí obsahovat i náležitosti předepsané ustanovením § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2000, sp. zn. 32 Cdo 906/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 93). Na doplnění tohoto závěru Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2003, pod číslem 35, uzavřel, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže přihláška pohledávky.

Podle ust. §105 IZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku;

Podle ust. § 2 písm. h) IZ pro účely insolvenčního zákona se rozumí přihláškou pohledávky procesní úkon, kterým věřitel uplatňuje uspokojení svých práv v insolvenčním řízení.

Podle ust. § 128a IZ, insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (odstavec 1). Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka.

Shora citované ustanovení tak postihuje situace, kdy spor o dlužníkův úpadek nemá být veden proto, že obsah insolvenčního návrhu a nebo jeho příloh dovoluje uzavřít, že jde o návrh zjevně bezdůvodný. Výčet příkladů, kdy má insolvenční soud takový postup zvolit (kdy je insolvenční návrh zjevně bezdůvodný) je v ust. § 128a odst. 2 IZ pouze příkladný. Charakteristickým rysem, který odlišuje usnesení o odmítnutí insolvenčního návrh pro zjevnou bezdůvodnost od usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu, tedy je, že insolvenční soud posuzuje v úzkém časovém rámci sedmi dnů věcnou opodstatněnost insolvenčního návrhu jen podle údajů v něm obsažených a příloh k němu připojených, přičemž k vydání usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu přistoupí jen tehdy, je-li odtud bezdůvodnost insolvenčního návrhu zjevná .

Za situace, že insolvenční navrhovatel nemá vůči dlužnici splatnou pohledávku a oprávnění podat insolvenční návrh dokládá přihláškou pohledávky, kterou má pouze vůči manželovi dlužnice, je jeho insolvenční návrh zjevně bezdůvodný, a proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Dlužnici, která byla v odvolacím řízení úspěšná nebylo podle ust. § 142 odst. 1, 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť jí podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud

(§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27.května 2015

JUDr. Karla Trávníčková

předsedkyně senátu