MSPHAAB 91 Co 137/2015

Datum rozhodnutí: 30.06.2015

Dotčené předpisy: § 50 odst. 1 písm. d) předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)

Číslo jednací: 91Co 137/2015 - 71

Usnesení

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Mottla a soudkyň JUDr. Blanky Trávníkové a JUDr. Jany Tondrové v právní věci žalobce C. E. plc., se sídlem v D., N. W. Q. 1, I. r., podnikající v České republice prostřednictvím C. E. p., organizační složka, se sídlem v P-5, B. 2641/14, zastoupené advokátem, proti žalovanému J. C., bytem v O. P., K. P. 1365/49, adresa k doručení: O. M., S. 56, o zaplacení částky 96 760,53 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. března 2015, č. j. 19EC 22/2012-61,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že zamítl návrh žalobce na vyslovení neúčinnosti doručení (a neúčinnosti doložky právní moci a vykonatelnosti ) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 6. 2012 č. j. 19EC 22/2012-26. Návrh žalobce podal z důvodu, že byla zastavena exekuce nařízená podle uvedeného rozsudku z důvodu jeho nevykonatelnosti pro vadu nalézacího řízení spočívající v nedostatku procesní způsobilosti žalovaného, který byl zbaven svéprávnosti rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2012 č. j. 0 Nc 1327/2011 s právní mocí dnem 15. 1. 2013. Soud prvního stupně neshledal návrh na vyslovení nečinnosti doručení rozsudku důvodným, neboť institut neúčinnosti doručení dle § 50d o. s. ř. na danou situaci nelze použít, nalézací řízení bylo pravomocně skončeno a skutečnosti zjištěné v řízení exekučním (tj. že žalovaný pravděpodobně neměl procesní způsobilost a nebyl v nalézacím řízení zastoupen) nezakládají zákonný důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku, ani pro nové doručování rozsudku žalovanému či jeho opatrovníkovi.

Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včas odvolání, kterým namítal, že sám se návrhem na vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku snaží přičinit o nápravu vady nalézacího řízení spočívající v tom, že řízení bylo vedeno proti žalovanému s omezenou svéprávností, aniž by byl řádně zastoupen opatrovníkem, přičemž podmínky pro to jsou dle § 50d o. s. ř. splněny.

Odvolací soud přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. odvoláním napadené usnesení jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž by k projednání odvolání podle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nařídil jednání, neshledal je důvodným.

Podle § 50d odst. 1 o. s. ř. na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána.

Odvolací soud konstatuje, že v tomto případě nelze vyslovit neúčinnost doručení předmětného rozsudku žalovanému k návrhu žalobce, neboť institut vyslovení neúčinnosti doručení dle § 50d o. s. ř. to neumožňuje a nelze jej použít. Institut vyslovení neúčinnosti doručení byl vložen do občanského soudního řádu tzv. souhrnnou novelou provedenou zák. č. 7/2009 Sb. spolu se zavedením fikce doručení (§ 49 odst. 4, § 50 odst. 1 o. s. ř.) na zákonnou doručovací adresu (§ 46b o. s. ř.), a to i když se účastník na ní nezdržoval a o uložení písemnost se nedozvěděl. Smyslem ustanovení § 50d o. s. ř. je odstranění tvrdosti zákona tam, kde je omluvitelný důvod k prolomení objektivně nastalé fikce doručení písemnosti zvláštním procesním rozhodnutím vyslovením neúčinnosti doručení. Vyslovení neúčinnosti doručení soudní písemnosti (soudního rozhodnutí) tedy slouží k řešení situací, kdy doručení písemnosti účastníkovi řízení proběhlo formálně řádně, v souladu se zákonem, účinky doručení podle zákona objektivně nastaly a účastník, jemuž bylo doručováno, má omluvitelný důvod, který mu znemožnil seznámit se s doručovanou písemností. Takovému účastníku zákon dává možnost obrátit se na soud s návrhem na vyslovení neúčinnosti doručení v zákonné (propadné) patnáctidenní lhůtě běžící od okamžiku, kdy se účastník mohl s doručovanou písemností seznámit.

To však není tento případ. Žalobce, který podává návrh na vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku žalovanému, nebyl jeho adresátem; přitom ustanovení § 50d z povahy věci umožňuje navrhnout vyslovení neúčinnosti doručení pouze adresátovi soudní písemnosti, neboť jemu svědčí omluvitelný důvod pro neúčinnost doručení a od jeho seznámení se s doručovanou písemností se odvíjí běh lhůty pro podání návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení. Žalobce není subjektivně oprávněn podat návrh na vyslovení neúčinnosti doručení soudní písemnosti adresované žalovanému. Už z tohoto důvodu je rozhodnutí soudu prvního stupně správné.

Nad rámec uvedené lze dodat, že skutečnost, že soud jednal v řízení s účastníkem zbaveným svéprávnosti či omezeným ve svéprávnosti, aniž by jednal s jeho zákonným zástupcem nebo opatrovníkem (§ 20 odst. 1, § 22 o. s. ř.) je vadou řízení a (odstranitelným) nedostatkem podmínky řízení, který má zákonem předvídaný následek v podobě postupu soudu dle § 104 odst. 2 o. s. ř. soud nedostatek podmínky odstraní tím, že začne jednat se zákonným zástupcem či opatrovníkem účastníka bez plné procesní způsobilosti; případně řízení zastaví. To však neznamená, že by (jinak formálně řádné) doručení soudní písemnosti přímo účastníkovi bez plné procesní způsobilosti a bez zastoupení zákonným zástupcem či opatrovníkem, nemělo právní účinky takový následek zákon nestanoví. Naopak zákon výslovně počítá s tím, že i rozhodnutí doručené takovému účastníku může nabýt právní moci (což bez účinného doručení nelze), a to tím, že ust. § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. umožňuje napadnout takové pravomocné rozhodnutí žalobou pro zmatečnost z důvodu, že účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat a nebyl řádně zastoupen. Žalobu pro zmatečnost je z tohoto důvodu přípustná pouze proti pravomocným rozhodnutím soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno; bez přiznání účinků doručení rozhodnutí účastníku bez plné procesní způsobilosti by tento důvod zmatečnosti pozbyl významu. Navíc na skutečnost, že takto doručené a pravomocné soudní rozhodnutí může být v exekuci následně nevykonatelné, pamatuje i ustanovení § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř., podle něhož lze napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné meritorní rozhodnutí soudu, jestliže byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení jeho výkonu nebo pravomocně zastaven výkon rozhodnutí z důvodu, že povinnosti rozsudkem, usnesením nebo platebním rozkazem uložené nelze vykonat.

Z těchto důvodů odvolací soud potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení u soudu prvního stupně a rozhodovat o něm bude Nejvyšší soud.

V Praze dne 30. června 2015 Mgr. Tomáš Mottl, v.r.

předseda senátu