MSPHAAB 20 Co 176/2015

Datum rozhodnutí: 28.05.2015

Dotčené předpisy: § 142 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)

U s n e s e n í

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudců JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivany Placek ve věci žalobce: J. D., bytem N. S., P-8, zast. advokátem, proti žalovanému: S. p. d., ulice N. O., P-8 , se sídlem N. O., P-8, zast. advokátem, o ochranu držby , k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 01.04.2015 č. j. 11C 504/2014-47

t a k t o :

I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 6.356 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í

Napadeným usnesením uložil soud I. stupně žalovanému, aby se zdržel rušení žalobce v držbě jeho práva přístupu k technickému komunikačnímu zařízení v jeho vlastnictví, nacházejícího se na střeše bytového domu, zapsaného u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, k. ú. Libeň, obec Praha, část obce Libeň, na listu vlastnictví, a to předáním příslušných klíčů od přístupových dveří na střechu předmětného bytového domu žalobci. Současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou podle § 176 a násl. o. s. ř. domáhal ochrany rušené držby s tvrzením, že má na střeše domu, spravovaného žalovaným, umístěno na základě dohody účastníků ze dne 30.06.2008 v rámci svého podnikání provozované telekomunikační zařízení a žalovaný mu výměnou zámku u přístupových dveří, k němuž mu odmítl předat klíče, zamezil ve vstupu na střechu. Soud I. stupně dovodil s odkazem na § 987, § 988,§ 1003 a § 1007 odst. l a 2 o. z., že žalobce dohodou ze dne 30.06.2006 o umístění, instalaci a provozu telekomunikačního zařízení prokázal držbu práva vstupu na střechu uvedeného bytového domu od roku 2008 a čestným prohlášením V. U. ze dne 22.12.2014 ve spojení s fotodokumentací (dveře uzamčené visacím zámkem) prokázal, že mu žalovaný znepřístupnil vstup na střechu domu. Žalobce podal žalobu v rámci prekluzivní lhůty podle § 1008 odst. l o. z. dne 23.12.2014 včas, neboť se o zamezení přístupu na střechu ze strany SVJ dozvěděl dne 08.12.2014, což prokazuje emailová žádost žalobce adresovaná SJV o zpřístupnění střechy, datovaná tentýž den. Soud I. stupně na základě těchto skutečností žalobě vyhověl a zdůraznil, že ve smyslu § 178 o. s. ř. nezkoumal otázku, zda žalobce měl či má právní titul k přístupu na střechu, ale výlučně otázku, zda mu takový přístup žalovaný dosud umožňoval a následně mu v něm zamezil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. l o. s. ř. za situace, kdy plně úspěšný žalobce v zákonné lhůtě nevyzval žalovaného před podáním žaloby k plnění.

Proti usnesení podal žalovaný včasné odvolání. Soudu I. stupně vytkl nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci a namítl, že napadeným usnesením poskytl ochranu držbě, která se nezakládá na platném právním důvodu a není proto držbou řádnou ve smyslu § 991 o. z. K tomu argumentoval neplatností dohody účastníků ze dne 30.06.2008 pro nerespektování § 13 odst. 3 zák. č. 72/94 Sb. a výpovědí této dohody ze dne 14.08.2012, na jejímž základě i v případě platnosti dohody právo žalobce k užívání střechy domu zaniklo. Žalobce byl emailem žalovaného ze dne 03.10.2014 vyzván k odstranění svého zařízení ze střechy, již tehdy se tedy dozvěděl o ohrožení své držby a žalobu podal z hlediska běhu lhůty podle § 1008 odst. l o. z. opožděně. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a žalobu zamítl nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl potvrzení napadeného usnesení. K důvodům odvolání uvedl, že před podáním žaloby žalovaný platnost dohody ze dne 30.06.2008 nesporoval a tato jeho argumentace je účelová. Žalobci vzniklo podle § 104 odst. 2 a 6 zák. č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích právo provozovat veřejné komunikační zařízení, zahrnující i právo nerušeného přístupu za účelem údržby a provozu zařízení, na které nemá ukončení dohody o umístění zařízení žádný vliv. Žalobce je tedy řádným a pravým držitelem práva, do kterého mu žalovaný neoprávněně zasahuje. Žalobu podal ve stanovené prekluzivní lhůtě, neboť zásadní pro její běh je okamžik, kdy došlo k rušebnímu činu. K tomu došlo dne 08.12.2014, kdy žalovaný žalobci sdělil, že mu jeho výbor zakázal vstup na střechu, což se projevilo instalací zámku na přístupové dveře a odepření předání klíčů

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení v intencích § 212 a § 212a o. s. ř. Žalovaný k podpoře své argumentace opožděným podáním žaloby doplnil odvolání předložením emailové zprávy žalobce žalovanému ze dne 30.10.2014, v němž je zmíněna instalace visacího zámku k výlezu na střechu a žádost o předání klíčů za účelem přístupu ke stožáru telekomunikačního zařízení. Žalobce k tomu uvedl, že žalobu podal včas, neboť až 08.12.2014 mu bylo žalovaným odmítnuto poskytnutí klíče k zámku u přístupových dveří na střechu.

Odvolací soud odvolání opodstatněným neshledal. Žaloba z rušení držby ve smyslu § 176 a násl. o. s. ř. je žalobou směřující k ochraně faktického stavu držby (posessorní ochrana). Věcně tento nárok vychází z § 1003 o. z. stanovící, že držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit a kdo je v ní rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Jedná se o právní úpravu ochrany pokojného stavu proti svémocnému jednání. Z tohoto důvodu není, jak již uvedl soud I. stupně, v řízení o žalobě z rušené držby předmětem zkoumání soudu, zda má žalobce k uplatňované držbě právní titul, tedy zda se jedná o držbu řádnou ve smyslu § 991 o. z. Shora popsaná argumentace odvolatele snášená jím k nedostatku právního důvodu držby žalobce je tedy bezvýznamná, neboť zkoumání právního důvodu držby je v tomto řízení vyloučeno, jak vyplývá z § 178 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení, jinými skutečnostmi se v řízení nezabývá. Uvedenou argumentaci může žalovaný relevantně použít až v případném řízení o petitorní žalobě (např. o vyklizení střechy domu), kterou by proti žalobci uplatnil. Smyslem řízení o žalobě z rušené držby je výlučně poskytnutí ochrany držby proti svémocnému jednání a ve vztahu k případné petitorní žalobě nepředstavuje rozhodnutí o této žalobě překážku věci pravomocně rozhodnuté. Soud I. stupně ve sporu správně dovodil, že žalobce prokázal držbu práva vstupu na střechu bytového domu i její svémocné porušení jednáním žalovaného a správně uzavřel, že žaloba je v intencích § 177 odst. l věta druhá o. s. ř. (prokázání svémocného rušení držby) důvodná. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce žalovaného ohledně marného uplynutí šestitýdenní prekluzivní lhůty k podání žaloby, vymezené § 1008 odst. l o. s. ř. Počátek běhu této lhůty se odvíjí od rušebního činu, jak správně uvedl žalobce, nikoliv od výzvy žalovaného k odstranění zařízení žalobce ze střechy, neboť samotnou touto výzvu držbu žalobce nijak nerušil ani neohrožoval. Rušebním činem je pak v daném případě zamezení přístupu na střechu žalobci opatřením přístupových dveří zámkem ve spojení s odmítnutím předání klíče od zámku žalovaného, k němuž došlo 08.12.2014. Soud I. stupně proto správně žalobě vyhověl a odvolací soud jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

Odvolací soud současně přiznal žalobci za použití § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. l o. s. ř. náhradu nákladů odvolacího řízení, zahrnující náhradu soudního poplatku z odvolání ve výši 2.000 Kč, odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 1.500 Kč podle § 9 odst. l vyhl. č. 177/96 Sb., dvě paušální náhrady jeho výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH z těchto částek. Odepření náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci podle ustanovení § 142a odst. l o. s. ř. se vzhledem ke svému účelu uplatní jen v řízení před soudem I. stupně, neboť v odvolacím řízení je již žalovaný s žalobním nárokem z předchozí fáze řízení srozuměn.

Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání.

V Praze dne 28. května 2015

JUDr. Irena Saralievová v. r. předsedkyně senátu