KSVYCHK 23 Co 606/2014

Datum rozhodnutí: 26.02.2015

Dotčené předpisy: § 710 předpisu č. 89/2012Sb. o. z., § 262a odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ) ve znění od 01.01.2014 do 30.06.2015, § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ER (EŘ)

23Co 606/2014 U S N E S E N Í

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudkyň JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D. a Mgr. Stanislavy Kubištové v exekuční věci oprávněného JAF HOLZ spol. s.r.o. , se sídlem ve Vyškově, Pustiměřská 717/9, IČ 46353283, zast. JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, proti povinnému MM , nar. xxx, bytem v xxx, za účasti manželky povinného VM, nar. xxx, bytem v xxx, pro 331.880 Kč s příslušenstvím, o odvolání manželky povinného proti usnesení Mgr. Jaroslava Homoly, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město ze dne 22.10.2014, č.j. 030 EX 3607/14-153,

t a k t o :

I. Usnesení soudního exekutora s e m ě n í tak, že projev vůle manželky povinného s výpovědí smlouvy č. --- uzavřené se společnosti ING Životní pojišťovna N.V., pobočka pro Českou republiku, a s žádostí o výplatu odbytného z této smlouvy, se nenahrazuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudním exekutorem a před odvolacím soudem.

O d ů v o d n ě n í :

Soudní exekutor svým usnesením nahradil projev vůle manželky povinného vypovědět smlouvu č. --- uzavřenou s obchodní společností ING Životní pojišťovna N.V., pobočka pro ČR, se sídlem v Praze (výrok I.), jakož i projev vůle manželky povinného požádat písemně o výplatu odbytného z citované smlouvy (výrok II.).

Postupoval dle § 312 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) s odůvodněním, že je v exekuci vymáháno plnění ze závazkového vztahu, jehož je manžel povinného účastníkem.

Proti uvedenému usnesení podala manželka povinného odvolání. Vymáhaná pohledávka totiž nespadá do společného jmění manželů povinných (dále jen SJM), a tudíž nemůže být ani uspokojena z předmětného odbytného z pojistné smlouvy. To z toho důvodu, že vymáhaná pohledávka vychází z trestního řízení, které bylo vedeno proti povinnému MM, který byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích, č.j. 13 To 553/2013-1101 odsouzen pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1 a 4 písm. d/ trestního zákoníku. Navíc povinný a jeho manželka mají uzavřenou smlouvu o zúžení rozsahu SJM. Domáhá se změny napadeného usnesení tak, že její projev vůle nahrazován nebude.

Odvolání je důvodné.

Odvolací soud při svém rozhodování vychází z toho, že exekuce je v daném případě vedena na majetek povinného MM, dle exekučního návrhu oprávněného ze dne 26.2.2014, s tím, že exekučním titulem je v dané věci rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 14.1.2014, č.j. 13 To 553/2013-1101, který uložil povinnému zaplatit oprávněnému dle § 228 odst.1 trestního řádu náhradu škody ve výši 331.880 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 10.2.2014 a stejným dnem je vykonatelný. Z uvedeného trestního rozsudku vyplývá, že tuto škodu způsobil mimo jiné MM jako jednatel společnosti XANTIPA CZ s.r.o., se sídlem v Praze, v období od 9.12.2010 do 18.2.2011, kdy v osmi případech objednal a následně odebral od společnosti JAF HOLZ spol. s.r.o., Česká Třebová, stavební materiál v celkové ceně 337.820 Kč, přičemž zaplatil toliko částku ve výši 5.940 Kč z objednávky učiněné dne 16.12.2010.

V této věci tak jde o posouzení toho, v jakém rozsahu, případně jakým způsobem, je povinen manžel snášet uspokojení dluhu manžela, který tento manžel způsobil svoji trestnou činností, za kterou byl odsouzen rozsudkem soudu v trestním řízení. V dané věci bylo exekuční řízení zahájeno v roce 2014 a odvolací soud tudíž pro své rozhodnutí vychází ze znění exekučního řádu (z.č. 120/2001) a občanského soudního řádu (z.č. 99/1963 Sb.) ve znění účinném po 1.1.2014.

Soudní exekutor přistoupil k vedení exekuce způsobem přikázání jiných peněžitých pohledávek dle § 312 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1 exekučního řádu. Takovýto výkon rozhodnutí přikázání jiné peněžité pohledávky povinného než pohledávky z účtu u peněžního ústavu lze nařídit v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v budoucnu, případně pokud je plnění vyplývající ze závazku podmíněno nebo vázáno nedosažením věku nebo během času. V takovém případně soud (soudní exekutor) svým rozhodnutím nahradí prohlášení vůle povinného k výpovědi tohoto závazku nebo k žádosti o plnění.

V daném případě však není nahrazován projev vůle povinného MM, nýbrž jeho manželky. Dle § 262a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1 exekučního řádu pak platí, že výkon rozhodnutí přikázání jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo postižení jiných majetkových práv manžela povinného lze nařídit tehdy, jde-li o vydobytí dluhu, který patří do SJM.

To znamená, že postup soudního exekutora by byl v dané věci správný tehdy, pokud by bylo prokázáno, že vymáhaný dluh spadá do SJM povinného a jeho manželky VM.

V dané věci způsobil povinný škodu za účinnosti z.č. 40/1964 Sb., který však byl účinný pouze do 31.12.2013, od 1.1.2014 je rozsah SJM upraven v z.č. 89/2012 Sb.

Dle § 710 z.č. 89/2012 Sb. platí, že součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství s tam citovanými výjimkami. Součástí SJM jsou tak dluhy za trvání manželství převzaté, nikoliv jakékoliv dluhy vzniklé za trvání manželství. Spojení převzaté dluhy směřuje k závěru, že je k nabytí dluhu nezbytné vlastní volné jednání dlužníků (manželů), resp. dlužníka (jednoho z manželů). Nepůjde o dluhy, které jednoho z manželů zatíží nedobrovolně proti jeho vůli či bez jeho vůle. Převzetí by tak v zásadě mělo být založeno na smluvním základě, spíše výjimečně též jednostranným jednáním. Do SJM tedy bez dalšího nebudou patřit např. dluhy ze závazků vzniklých za trvání manželství rozhodnutím soudu či jiného orgánu, např. zaplacení pokuty, placení penále, za pozdní placení daní, apod. Nepůjde ani o dluhy vznikající ze závazku z porušení právní povinnosti, tedy např. povinnost nahradit škodu. Patřit sem nebude ani úhrada dluhů vzniklých přímo ze zákona (např. daně) či povinností vzniklých na základě zákonem předvídatelné události (např. vznik povinnosti platit výživné). Tento závěr lze dovodit z komentářové literatury, z díla JUDr. Jiří Spáčil a kol.: Občanský zákoník II., Rodinné právo, prvé vydání 2014, C.H.Beck, komentář k § 710.

Z toho lze uzavřít, že povinnost nahradit škodu z titulu protiprávního jednání povinného je dluhem, který nespadá v režimu z. č. 89/2012 Sb. do SJM. Pro vymožení takové pohledávky tudíž nemůže být nařízen dle § 262a odst. 2 o.s.ř. výkon rozhodnutí přikázáním jiné pohledávky vůči manželu takového povinného.

Nelze ani uzavírat, že by uvedený dluh spadal do SJM povinného a jeho manželky z toho důvodu, že vznikl za účinnosti z. č. 40/1964 Sb., o režimu tohoto zákona byl součástí SJM a zůstal tak dluhem v SJM za účinnosti z. č. 89/2012 Sb. To již z toho důvodu, že ani v režimu z. č. 40/1964 Sb. závazek jednoho z manželů nahradit škodu vzniklou protiprávním jednáním nebyl závazek (dluh) náležící do SJM. Součástí SJM v režimu z. 40/1964 Sb. byly závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich a závazku, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovému poměru manžela a který převzal jeden z nich bez souhlasu druhého (viz § 143 odst. 1 písm. b/ z. č. 40/1964 Sb.). Věc, kterou totiž pachatel získal za trvání manželství trestním činem nebo jako odměnu za něj nebo kterou pachatel nabyl za věc získanou tímto způsobem, se nestává součástí SJM (již pro poměry bezpodílového spoluvlastnictví manžel tak rozhodl Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí R 31/1978). Pokud tedy trestní činností získal manžel majetek a oproti tomu závazek nahradit vzniklou škodu, jde o závazek týkající se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich dle § 143 odst. 1 písm. b/ z. č. 40/1964 Sb.

V dané věci tak není vymáhán dluh povinného spadající do SJM a nemůže být tudíž postupováno způsobem zvoleným soudním exekutorem i vůči jeho manželce. Z tohoto důvodu přistoupil odvolací soud ke změně napadeného usnesení dle § 220 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudním exekutorem a odvolacím soudem. V této fázi exekučního řízení byla totiž manželka povinného úspěšná, ovšem té žádné náklady řízení nevznikly, nebyly jí tudíž proto přiznány.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do 2 měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání dle § 237 238a o. s. ř. je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Pardubicích dne 26. února 2015

předseda senátu