MSPHAAB 14 Co 305/2010

Datum rozhodnutí: 01.10.2010

Dotčené předpisy: § 442 OZ

14 Co 305/2010

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.Milady Veselé a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Aleše Nezdařila v právní věci žalobkyně: H. C. - n. l. s.r.o., se sídlem Š. 839, P-6, zastoupené advokátem, proti žalované: K. p., a.s. V. I. G. , se sídlem T. 747/5, P-1, o zaplacení 15.885,-Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18.3.2010 č.j. 17 C 361/2009-31,

t a k t o :

I. Rozsudek soudu I.stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení m ě n í tak, že se žaloba zamítá a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II.Odvolání žalované proti výroku II. se odmítá.

III.Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 600,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem soud I.stupně zastavil řízení do částky 4.395,-Kč s příslušenstvím (výrok I.),dále uložil žalované zaplatit žalobkyni 11.490,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 4,25 % ročně od 4.11.2009 do 18.3.2010 a za dobu od 19.3.2010 do zaplacení s úrokem,jehož výše v každém jednotlivém kalendářním měsíci trvání prodlení odpovídá výši diskontní sazby stanovené ČNB platné k prvnímu dni daného měsíce prodlení navýšené o 4% (opět výrok I.),dále žalobu co do úroku z prodlení z částky 11.490,-Kč ve výši 8,5% za dobu od 18.2009 do 3.11.2009,ve výši 4,25% za dobu od 4.11.2009 do 31.12.2009,ve výši 3,75% za dobu od 1.1.2010 do 18.3.2010 a za dobu od 9.3.2010 do zaplacení ve výši, která činí atd.zamítl (výrok II.).Rozhodl,že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 6.042,-Kč ( výrok III.).

Soud I. stupně vyšel ze zjištění,že dne 19.5.2009 došlo k dopravní nehodě, kterou poškozený I. K. nezavinil. Tento si půjčil po dobu opravy svého poškozeného vozidla u současné žalobkyně dne 19.5.2009 náhradní vozidlo, které vrátil dne 5.6.2009. Poškozený posléze postoupil svou pohledávku za žalovanou - pojišťovnou dne 12.6.2009 žalobkyni. Žalobkyně (ještě v zastoupení poškozeného) požádala o vystavení krycího dopisu (dne 25.5.2009 byl žalované doručen), tato pak krycí dopis vystavila dne 5.6.2009 na částku 17.111,-Kč, což byla cena opravy poškozeného vozidla. Poškozený sám dne 12.6.2009 k výzvě autoservisu, u něhož měl půjčené náhradní vozidlo, uhradil požadovanou cenu za nájem ve výši 38.437,-Kč z vlastního účtu.Při dolikvidaci pojistné události žalovaná zaplatila žalobkyni 19.10.2009 náklady za zapůjčení náhradního vozidla, avšak pouze ve výši odpovídající ceně nájmu do skončení opravy poškozeného vozidla dne 28.5.2009,tj.16.415,-Kč.

Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně tak, že příčinná souvislost mezi dopravní nehodou a vznikem škody je dána po celou dobu, tj. počínaje předáním vozidla k opravě až do doručení oznámení žalované autoservisu o poskytnutí pojistného plnění a vydání vozidla poškozenému, neboť až do uhrazení opravy pojišťovnou si poškozený nemohl vzít své vozidlo zpět. Odkázal při tom na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, zejména rozhodnutí sp. zn. 1 Cz 86/90 a R 7/1992 s tím, že náklady na půjčení náhradního vozidla jsou skutečnou škodou ve smyslu ustanovení § 442 odst. 1 obč. z. Přisvědčil názoru Městského soudu v Praze vyjádřeném v rozhodnutích č.j. 39 Co 42/2005-52 a v rozhodnutí č.j. 51 Co 535/2009-34, dle nichž nelze na poškozeném požadovat úhradu za opravu poškozeného vozidla, pokud tento nemá například disponibilní částku k zaplacení opravy. Proto přiznal žalobkyni částku 11.490,-Kč, která představuje rozdíl mezi částkou poskytnutou žalovanou po odečtení nákladů, které by poškozený vynaložil za provoz svého vozidla (4.395,-Kč) a plněním, které již bylo poskytnuto (16.415,-Kč). Úrok z prodlení přiznal dle ustanovení § 9 odst. 4 zákona o pojištění, které je specielní úpravou a jehož výše odpovídá diskontní sazbě stanovené ČNB zvýšené o 4% ročně. Pokud žalobkyně požadovala úrok ve výši dle obecných předpisů, dle odůvodnění rozsudku žalobu zamítl (i když to ve výroku opomněl uvést). O nákladech řízení rozhodl dle výsledku sporu.

Proti rozsudku se včas odvolala žalovaná, která napadla odvoláním všechny výroky vyjma výroku, kterým bylo řízení co do částky 4.395,-Kč s příslušenstvím zastaveno (výrok I.).

Namítala,že jednak je rozsudek zmatečný a nepřezkoumatelný z toho důvodu, že uvádí dva výroky označené I., jednak proto, že výrok II. je patrně výrokem zamítavým, leč to v něm uvedeno není.

Dále namítala, že předmětem řízení je částka za nájem náhradního vozidla po dobu opravy vozidla poškozeného.O tomto spor není, spor je však o výši této částky, konkrétně za dobu po opravě vozidla do jeho vyzvednutí poškozeným.

Žalovaná neporušila žádnou povinnost uloženou jí zákonem č. 168/1999 Sb., neboť prováděla šetření ohledně výše částky požadované autoservisem. Primárním vztahem,od kterého se odvíjí požadovaná náhrada za nájem vozidla, je vztah týkající se opravy poškozeného vozidla. Uvedení do původního stavu je ukončeno opravou, další náklady nemohou jít k tíži žalované a nemůže zde být dána příčinná souvislost. Za účelnou dobu pronájmu náhradního vozidla je tak nutno považovat dobu od 19.5.2009 do 28.5.2009, kdy bylo vozidlo opraveno. Po této době již nájemné za další dny není v příčinné souvislosti se škodnou událostí, ta trvá pouze po dobu odstraňování následků škodné události, nikoliv tedy po dobu likvidace nároku poškozeného z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Navrhla proto, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že se žaloba zamítá.

Dle vyjádření žalobkyně k odvolání žalované vznikne při poškození motorového vozidla nebo jiné věci škoda přímo na věci již okamžikem poškození,tímto okamžikem nastane majetková újma poškozenému spočívající ve znehodnocení věci. Zvláštní právní předpis stanoví, že škoda se hradí pouze penězích, a to do výše limitu pojistného plnění (viz. § 6 odst. 3 zák. č. 168/1999).

Dále je pravda, že žádný právní předpis neukládá žalované povinnost vystavit tkzv. krycí dopis a ani k tomu nestanoví žádnou lhůtu. Poškozenému však rovněž žádný zákon neukládá povinnost poskytnout plnění ze svého a pak následně tuto škodu vymáhat po škůdci. Navíc sjednání půjčky v případě insolventnosti poškozeného může být pro něj nedostupné. Poškozený má proto právo na náhradu škody za zaplacení nájemného náhradního vozidla až do převzetí krycího dopisu poškozeným.Teprve tehdy má možnost si vozidlo převzít. Navrhla proto potvrzení napadeného rozsudku.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo (§ 212 odst.1 a § 212a o.s.ř. v mezích daných odvoláním, tj. bez výroku o zastavení řízení.

Poté nejprve posoudil odvolání žalovaného proti výroku II. jako odvolání podané osobou neoprávněnou, když jím zcela zjevně podle odůvodnění rozsudku nebyla žalované způsobena žádná újma, jelikož se jedná o výrok zamítavý. Jednalo se totiž zjevně o zřejmou písařskou chybu, když soud I.stupně ve výroku II. neuvedl, že se jedná o zamítavý výrok, tedy ve prospěch žalované.Odvolací soud proto podané odvolání dle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Dále se odvolací soud zabýval napadenými výroky, a to vyhovujícím výrokem o věci samé a výrokem o nákladech řízení.

Dle ustanovení § 6 odst. 1 zák. č. 168/1990 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen zákon o PojOdpŠk) se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Dle odst.2 písm. b/ téhož zákona má pojištěný právo, aby pojistitel za něho nahradil v rozsahu a ve výši podle ustanovení § 442 a násl. obč. z. poškozenému způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat.

Dále dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona PojOdpŠk má poškozený právo uplatnit nárok na plnění dle § 6 u příslušného pojistitele. V dané věci je jím žalovaná. Toto i další skutečnosti ohledně příčiny dopravní nehody, kdo ji zavinil, vnik škody, aktivní legitimace žalobkyně po postoupení pohledávky, byly mezi účastníky řízení nespornými.

Jak správně uvádí v odvolání žalovaná,spornou mezi účastníky zůstala pouze otázka rozsahu plnění z titulu pojistného z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a to ve formě ceny nájmu náhradního vozidla za dobu po opravě poškozeného vozidla do vystavení krycího dopisu žalovanou pojišťovnou.

Jak správně uvedl soud I.stupně, dle judikatury Nejvyššího soudu sp.zn. 1 Cz 86/90, skutečnou škodu ve smyslu ustanovení § 442 odst.1 obč.z., spočívající v nákladech na půjčení či pronájem vozu, převyšujících náklady na provoz vlastního vozu, je odpovědný subjekt povinen nahradit jen v rozsahu, v jakém náklady byly vynaloženy nutně a účelně na vypůjčení náhradní věci, odpovídající věci poškozené . Dle dalšího rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 3911/2007, výše náhrady škody není dána částkou skutečně vyplacenou v jakékoliv výši, ale výší částky účelně vynaložené. Důkazní břemeno o výjimečných okolnostech odůvodňujících přiznání vyšší náhrady, leží na žalobci (rozuměno poškozeném) .

Ve světle této judikatury má odvolací soud za to, že pod pojem nutnost,účelnost a rozsah náhrady je třeba podřadit nejen volbu stejného typu vozu,za cenu obvyklou atd., ale i délku doby,po níž je náhradní vozidlo zepůjčeno.Pokud poškozený tvrdí, že mu vznikla škoda spočívající v nákladech na půjčení náhradního vozu i po opravě poškozeného vozu, leží ve smyslu výše uvedené judikatury důkazní břemeno na něm,v dané věci tedy na žalobkyni.Tato,jak plyne z provedených důkazů a zjištění soudu I. stupně, netvrdila nic o výjimečnosti situace, kvůli níž si nemohl poškozený opravené vozidlo převzít. Sám poškozený uhradil požadovanou fakturu nájemného ve výši 38.437,-Kč dne 12.6.2009 z vlastního účtu, tedy nelze dovodit, že by byl insolventní, ani nevyplynulo, že by například byl nemocen a nemohl si proto opravené vozidlo převzít, apod. Dále bylo prokázáno, že krycí dopis, oznámení o poskytnutí pojistného plnění, byl vystavený žalovanou dne 5.6.2009, tedy týden po ukončené opravě vozu a 14 dní po žádosti o její vystavení, tudíž v době přiměřené po provedeném šetření pojistné události. Jak sama žalobkyně uvádí, v zákoně o PojOdpŠk se nikde neukládá pojišťovně povinnost vystavit krycí dopis ani se nestanoví lhůta k jeho vyhotovení.

Z výše uvedeného plyne, že pokud žalobkyně požaduje po žalované v rámci plnění pojistného za škůdce i nájemné náhradního vozidla po opravě poškozeného vozu,není zde v daném sporu dána příčinná souvislost mezi škodou (poškozením vozu) a dopravní nehodou způsobenou pojištěným škůdcem (porušením právní povinnosti).Vozidlo již bylo opraveno a nutnost dalšího používání náhradního vozu žalobkyně ani netvrdila a ani neprokázala. Škoda, která vznikla ve smyslu § 442 odst. 1 obč. zák. v souvislosti se škodnou událostí spočívající v tom, že poškozený nemohl používat své vozidlo a musel si vypůjčit náhradní, byla provedením opravy poškozeného vozidla odstraněna. Pokud žalobkyně dovozuje odpovědnost žalované za škodu vzniklou neuhrazením ceny nájmu náhradního vozidla i za dobu po opravě vozu,pak tato dána není.

Za škodu ve smyslu ustanovení § 442 odst. 1 obč. z. nelze považovat náklady za nájem náhradního vozidla i po opravě vozidla poškozeného, pokud poškozený neprokáže, že i za další dny byly tyto náklady nutné a účelné. Proto okamžik vystavení či nevystavení tkz. krycího dopisu (oznámení pojišťovny o poskytnutí plnění za škůdce-viníka dopravní nehody) pojišťovnou je bez významu pro zjištění výše škody spočívající v nákladech za pronájem náhradního vozidla, neboť příčina vzniku škody je opravou poškozeného vozidla odstraněna.

Je třeba uvést, že žalobkyně směšuje povinnost pojišťovny plnit za škůdce ve prospěch poškozeného z titulu jeho zákonného pojištění s povinností včas likvidovat pojistnou událost.

V prvém případě nebylo tvrzeno a ani prokázáno, že by poškozený potřeboval mít půjčené vozidlo i po jeho opravě (např.proto, že by byl nemocen nebo s ním byl v cizině na služební cestě). Proto další účelnost nákladů spojených s nájmem náhradního vozu dovodit jako škodu nelze.

Pokud žalovaná pojišťovna podle názoru žalobkyně neplnila včas své povinnosti uložené jí zákonem o PojOdpŠk tím, že nevyhotovila včas krycí dopis, pak se jedná o jiný druh odpovědnosti samotné žalované, který není předmětem sporu.

Nicméně dle § 9 odst. 2 zákona o PojOdpŠk Plnění pojistitele je splatné do 15 dnů,jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění .

Dále dle odst. 3 téhož ustanovení Pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění dle písm. b)podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem odmítnuty.. .

Z výše uvedeného plyne, že zákon uvádí pouze dvě lhůty, dle nichž je pojistiteli ukládána povinnost. V prvém případě ohledně plnění po skončení šetření pojistné události, což v dané věci bylo žalovanou splněno, neboť oznámila poškozenému dne 5.6.2009, že bylo poskytnuto pojistné plnění ve výši 17.111,-Kč (tzv..krycí dopis) na zaplacení ceny opravy poškozeného vozidla.

Další lhůtu stanoví zákon pojišťovně v souvislosti se skončením šetření pojistné události po oznámení ze strany pojištěného poškozeného, tj. ve lhůtě tří měsíců, což sice dodrženo nebylo, neboť k dolikvidaci pojistné události došlo až 19.10.2009 (viz.krycí dopis žalobkyni ohledně půjčovného),odpovědnost za porušení této lhůty však není předmětem sporu.

Odvolací soud z důvodů výše uvedených shledal odvolání žalované důvodným,a proto napadený vyhovující výrok o věci samé změnil (§ 220 odst. 1 písm.a) o.s.ř.) a žalobu zamítl.

Odvolání proti výroku II. tj. zamítavému výroku o věci samé bylo vyřízeno jinak,jak je uvedeno shora.

Výrok o nákladech řízení před soudem I. stupně se opírá o ustanovení § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst.1 a § 142 odst.1 o.s.ř., když úspěšné žalované vznikly náklady jen za zaplacený soudní poplatek z odvolání.

Výrok o zastavení řízení co do částky 4.395,-Kč s příslušenstvím nebyl odvolání napaden,tudíž zůstal nedotčen (§ 206 odst. 3 a § 212 odst. 1 o.s.ř.).

Na soudu I. stupně bude, aby vydal dle § 164 o.s.ř. opravné usnesení ohledně výroku II., kde opomněl uvést, že žalobu do zde uvedené částky zamítá.

P o u č e n í: proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 1.10.2010

JUDr. Milada Veselá, v.r.

předsedkyně senátu 14 Co

14 Co 305/2010