KSVYCHK 23 Co 614/2010

Datum rozhodnutí: 30.11.2010

Dotčené předpisy: § 29 odst. 4 OSR (OSŘ), § 11 odst. 1 písm. b) AT

23Co 614/2010 U s n e s e n í

Krajský soud v HK - pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. JD a soudců JUDr. IT, Ph.D. a Mgr. LP ve věci žalobce ČD, a.s. , se sídlem v xxx, IČ xxx, zastoupené JUDr. PN, advokátem se sídlem v xxx, proti žalovanému VV , nar. xxx, bytem v xxx, zastoupeného Mgr. IK, advokátkou se sídlem v xxx, jako opatrovnicí, o zaplacení 1.024,- Kč s příslušenstvím, o odvolání opatrovnice žalovaného proti usnesení Okresního soudu v P ze dne 22.10.2010, č.j. 123EC 52/2010-23, t a k t o :

Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud svým usnesením nepřiznal ustanovené opatrovnici odměnu za zastupování žalovaného před Okresním soudem v P. Uzavřel, že v průběhu soudního řízení byla žalovanému dle § 29 odst. 3 a 4 o.s.ř. ustanovena opatrovnice. Té po skončení řízení nepřiznal odměnu, neboť neprovedla žádný úkon, za který by jí mohla být tato odměna přiznána.

Proti tomuto usnesení podala ustanovená opatrovnice odvolání. Argumentuje, že učinila v souvislosti se zastupováním žalovaného v tomto soudním řízení jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. b/ advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb.). Skutečnost, že byla soudem ustanovena opatrovnicí žalovaného znamenala, že musela zastoupení převzít, seznámit se s předmětem sporu. Přestože nebyla současně provedena porada s klientem, tato není nutnou podmínkou k tomu, aby si ustanovený zástupce mohl vyúčtovat plnou částku odměny za úkon právní pomoci, odkázala zde na rozhodnutí Krajského soudu v P ze dne 1.2.1994, sp. zn. 8To 19/1994. Domáhá se tedy změny napadeného usnesení v tom směru, že jí bude přiznána odměna za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč a jedna paušální náhrada hotových výdajů po 300,- Kč, to dle § 9 odst. 5 a § 7 odst. 1 advokátního tarifu a § 13 odst. 3 advokátního tarifu.

Odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 1.042,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je stižen duševní poruchou, která není jen přechodného rázu, byla mu pro toto soudní řízení ustanovena opatrovnice z řad advokátů dle § 29 odst. 3 a 4 o.s.ř. Dále soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání. Opatrovnice žalovaného nepodala v tomto řízení žádné vyjádření, nevyjádřila se, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízeného jednání a okresní soud přistoupil k vydání rozsudku, tedy žalobě vyhověl. Rozsudek nabyl právní moci, odvolání proti němu podáváno nebylo.

Pokud je advokát ustanoven opatrovníkem účastníka dle § 29 odst. 3 o.s.ř., má nárok na odměnu a náhradu paušálních výdajů za každý úkon právní služby s tím, že za tarifní hodnotu se ve smyslu ust. § 7 a § 9 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. považuje částka 500,- Kč. Úkony právní služby jsou definovány v § 11 odst. 1 3 uvedené vyhlášky. Znamená to, že předpokladem nároku advokáta, jenž byl účastníku ustanoven opatrovníkem, je provedení těchto úkonů právní služby dle § 11 citované vyhlášky. Opatrovnice žalovaného se dovolává toho, že poskytla úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. b/ vyhl. č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení náleží mimosoudní odměna za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem. Přitom poskytuje tvrzení, že převzala zastoupení, seznámila se s předmětem sporu, ovšem k poradě s klientem nedošlo.

Vrchní soud v P ve svém rozhodnutí ze dne 7.6.2002 č.j. 6A 722/2000-35 uzavřel, že advokátovi ustanoveného účastníku řízení soudem, náleží mimosoudní odměna dle § 11 odst. 1 písm. b/ advokátního tarifu pouze tehdy, pokud po doručení usnesení soudu o ustanovení zástupcem se uskutečnila první porada s klientem. V odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na úpravu advokátního tarifu, která předpokládá pro vznik nároku ustanoveného advokáta poradu s klientem. Přitom se vypořádával i s argumentací uvedenou v rozhodnutí Krajského soudu v P 8To 19/1994, tedy s rozhodnutím, kterým argumentuje i odvolatelka. Judikatura vyšších soudů se ostatně k názoru Vrchního soudu přihlásila i například v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 30.5.2007, č.j. 1AS 41/2006-75, které bylo publikováno s právní větou o tom, že pouhé převzetí obálky s usnesením ustanovujícím advokáta zástupcem nemajetného účastníka nelze považovat za převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. b/ advokátního tarifu. Ke shodnému názoru Vrchního soudu dospěl i Krajský soud v B ve svém rozhodnutí 7To 408/1994 (vycházelo z stejného znění vyhl. č. 270/1990 Sb. jako je současný advokátní tarif). Ke stejnému názoru dospěl i Vrchní soud v O ve svém rozhodnutí ze dne 23.10.2000 sp. zn. 4To 164/2000. I on podmínil přiznání odměny ustanovenému advokátovi za převzetí zastoupení, uskutečněním porady mezi obhájcem a obviněným.

Na podporu správnosti uvedené argumentace lze uvést i to, že advokátní tarif v § 11 odst. 1 odlišuje situaci převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, kdy nepožaduje pro přiznání mimosoudní odměny uskutečnění porady s klientem, a situaci, kdy advokát zastupuje klienta na základě ustanovení ze strany soudu. V tomto případě je prvá porada s klientem pro vznik nároku na mimosoudní odměnu vyžadována. Pokud by tedy zákonodárce chtěl přiznat ustanovenému advokátovi právo na odměnu i v případě, že nebude uskutečněna prvá porada s klientem, pak by nebylo logické rozlišování situací popsaných v § 11 odst. 1 písm. a/, b/ advokátního tarifu.

Z těchto důvodů shledal odvolací soud usnesení okresního soudu jako věcně správné a jako takové je potvrdil dle § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.

V P dne 30. listopadu 2010

předseda senátu