KSSTCAB 30 Co 314/2010

Datum rozhodnutí: 31.08.2010

Dotčené předpisy: čl. 20 Nařízení (ES) č. 805/2004

Číslo jednací: 30Co 314/2010 90

U S N E S E N Í

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Švecové a soudců JUDr. Heleny Černecké a JUDr. Petra Wulkana v exekuční věci oprávněného MKS "ODRA" WODZISLAW ŚLASKI SPÓLKA AKCYJNA , zastoupeného Mgr. Danielem Siwym, advokátem, proti povinnému Albresa S.A., s.r.o. , pro pohledávku 500.000,- PLN s příslušenstvím, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu Praha západ ze dne 23.12.2009, č.j. 13Nc 9778/2009-40,

t a k t o :

Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha západ usnesením ze dne 23.12.2009, č.j. 13Nc 9778/2009-40 nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu v upomínkovém řízení Krajského soudu v Glivicích (Polská republika) ze dne 24.8.2009, sp. zn. X GNc 268/09, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 500.000,- PLN se zákonným úrokem z prodlení od 16.7.2009 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 13.484,- PLN a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného. Provedení exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Jana Grosama, Exekutorský úřad Praha 6. Dále rozhodl, že povinný nesmí po doručení tohoto usnesení nakládat se svým majetkem, včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku s tím, že právní úkon, kterým povinný tuto povinnost poruší, je neplatný.

Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě odvolání povinný. Namítal, že exekuční titul neuznává a popírá jej jako řádný exekuční titul podle exekučního řádu, neboť mu do dne podání odvolání žádné rozhodnutí žádného polského orgánu soudního ani jiného nad to ukládající vymáhanou povinnost, nebylo doručeno. Protože rozhodnutí Krajského soudu v Glivicích mu nebylo nikdy doručeno, nemohlo nabýt právní moci a stát se vykonatelným exekučním titulem. Povinný dále zpochybňoval jak aktivní věcnou legitimaci oprávněného, tak svou pasivní legitimaci v řízení. Povinný zdůraznil, že po dobu své existence nikdy nebyl v kontaktu s žádným polským subjektem, s žádným polským subjektem o ničem nevyjednával a žádnou smlouvu nepodepisoval a nečinil ani jiný právní úkon. Je tedy možné, že v návrhu na nařízení exekuce došlo k záměně subjektů. Povinný rovněž namítal materiální nevykonatelnost exekučního titulu, a to minimálně v rozsahu, ve kterém byla exekuce nařízena pro zákonný úrok z prodlení . Povinný navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce se zamítá.

V doplnění odvolání pak povinný poukázal na to, že po nahlédnutí do nalézacího spisu Krajského soudu v Glivicích sp. zn. X GNc 268/09 a spisu sp. zn. X GCo 103/09 (kde bylo vydáno potvrzení evropského exekučního titulu) povinný zjistil, že povinnost zaplatit vymáhanou pohledávku mu byla uložena na základě žaloby polského fotbalového klubu ze dne 12.9.2009 z titulu smlouvy o sponzorství, která měla být uzavřena mezi oprávněným a povinným dne 7.5.2009. Povinný namítal, že žádnou sponzorskou smlouvu s oprávněným nepodepsal a podpis ve smlouvě nemůže být pravým podpisem jednatele povinného. Rovněž namítal, že povinnému nikdy nebyla doručena žaloba oprávněného v nalézacím řízení či výzva k vyjádření k žalobě, ani předvolání k jednání. I když si byl povinný vědom, že tyto skutečnosti z hlediska přezkumných možností odvolacího soudu v exekučním řízení jsou v zásadě irelevantní, přesto doplňují a podporují tvrzení povinného, že platební rozkaz ani potvrzení evropského exekučního titulu mu nikdy nebyly doručeny a že podpisy na potvrzeních o doručení těchto rozhodnutí povinnému nejsou pravými podpisy jednatelky společnosti Svatavy Albrechtové. Povinný se proto obrátil i na orgány činné v trestním řízení pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu podvodu. V souvislosti s tím povinný požádal o odklad provedení nařízené exekuce ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 občanského soudního řádu (nadále o.s.ř.) pro existenci důvodů předpokládaných v ustanovení § 268 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.

Oprávněný ve svém vyjádření k odvolání povinného navrhl, aby odvolací soud podané odvolání zamítl a povinnému uložil povinnost k úhradě nákladů odvolacího řízení. Zdůraznil, že výkon rozhodnutí dle exekučního titulu může být zamítnut pouze za splnění podmínek uvedených v článku 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004, popř. že výkon může být zastaven nebo omezen pouze při naplnění podmínek dle článku 23 téhož nařízení. Tyto podmínky však povinným splněny nebyly. Námitky povinného týkající se absence doručení exekučního titulu, lze ověřit přímo u Krajského soudu v Glivicích. Námitky obsažené v článku III. odvolání považoval oprávněný za irelevantní v rámci vykonávacího (exekučního) řízení, neboť podle článku 21 odst. 2 nařízení č. 805/2004 je přezkum exekučního titulu ve věci samé zakázán. Za nedůvodnou považoval i námitku ohledně určitosti výše požadovaných úroků z prodlení s tím, že výši těchto úroků na území Polské republiky určuje pouze jeden právní předpis, a sice nařízení vlády ze dne 14.12.2008; výše úrokové sazby je jednoduše zjistitelná, jednoznačná a určitá.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 212, § 212a o.s.ř., za použití ustanovení § 52 odst. 1 a § 44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů a podané odvolání neshledal opodstatněné.

Podle ustanovení § 254 odst. 8 o.s.ř. nebylo třeba k projednání odvolání nařizovat jednání.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že soudní exekutor JUDr. Jan Grosam požádal 9.12.2009 soud I. stupně (jako exekuční soud) o pověření k provedení exekuce podle návrhu oprávněného na nařízení exekuce (ve znění doplnění návrhu) podle platebního rozkazu v upomínkovém řízení Krajského soudu v Glivích ze dne 24.8.2009, sp. zn. X GNc 268/09. K návrhu oprávněného na nařízení exekuce bylo připojeno potvrzení evropského exekučního titulu, exekuční titul, dále výpis z obchodního rejstříku ohledně oprávněného i povinnéhoa plná moc udělená oprávněným Mgr. Danielu Siwy k zastupování v této věci. Soud I. stupně napadeným usnesením návrhu na nařízení exekuce vyhověl a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Jana Grosama.

Podle § 37 odst. 2 exekučního řádu nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce.

Podle ustanovení § 44 odst. 3 exekučního řádu soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být provedena.

Podle ustanovení § 44 odst. 7 exekučního řádu proti usnesení o nařízení exekuce je přípustné odvolání, v němž nelze namítat jiné skutečnosti než ty, které jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne.

Skutečnostmi, rozhodnými pro nařízení exekuce, jsou existence návrhu na nařízení exekuce (v souvislosti s tím soud zkoumá formální náležitosti návrhu), dále to, zda je připojen exekuční titul; rovněž zkoumá svou příslušnost a pravomoc. Soud naopak nezkoumá, zda povinný dobrovolně splnil povinnost uloženou mu exekučním titulem již před zahájením exekuce (taková skutečnost je důvodem pro zastavení exekuce); postačuje, že oprávněný tvrdí ve svém návrhu, že nebylo plněno dobrovolně.

Základním předpokladem pro nařízení exekuce je exekuční titul. Co je exekuční titul podle exekučního řádu stanoví § 40 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.; jsou to také jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon (§ 40 odst. 1 písm. g] exekučního řádu). Na základě tohoto ustanovení lze vykonat i exekuční tituly vydané mimo území České republiky. Obecně lze říci, že jde-li o exekuční titul vydaný v zemích Evropské unie, postupuje se v závislosti na návrhu oprávněného podle nařízení Rady (ES) č. 44/2001, nebo dle nařízení Rady (ES) č. 805/2004.

V projednávané věci oprávněný návrh na nařízení exekuce opírá jednak o citovaný platební rozkaz v upomínkovém řízení Krajského soudu v Glivicích a o potvrzení evropského exekučního titulu vydané Krajským soudem v Glivicích 30.10.2009 pod sp. zn. X GCo 103/09. Z toho je zřejmé, že oprávněný postupoval při podání návrhu v této věci podle nařízení č. 805/2004.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004, které nabylo účinnosti 21.1.2005, se vztahuje a občanské a obchodní věci bez ohledu na povahu soudu, a to na rozhodnutí, soudní smíry a úřední listiny o nesporných nárocích. Rozhodnutí, které bylo v členském státě původu potvrzeno jako evropský exekuční titul, je uznáno a vykonáno v ostatních členských státech, aniž je zapotřebí prohlášení o vykonatelnosti a aniž může být proti jeho uznání podán protest (článek 5 citovaného nařízení). Vykonávací řízení se pak řídí právem členského státu výkonu (článek 20 bod 1 citovaného nařízení). Rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul se vykoná za týchž podmínek jako rozhodnutí vydané v členském státě výkonu. Věřitel musí příslušným donucovacím orgánům členského státu výkonu poskytnout vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro jeho ověření a vyhotovení potvrzení evropského exekučního titulu, které splňuje podmínky nezbytné pro jeho ověření a v případě potřeby přepis potvrzení evropského exekučního titulu nebo jeho překlad do úředního jazyka členského státu výkonu.

Exekuční soud nemůže přezkoumávat, zda skutečně nastaly předpoklady pro potvrzení exekučního titulu jako evropský exekuční titul, které nařízení stanoví. Proti vydání potvrzení evropského exekučního titulu nelze podat žádný opravný prostředek, účastníci však mohou žádat o opravu nebo zrušení potvrzení evropského exekučního titulu (žádost se podává na formuláři v příloze VI. nařízení).

Možnost zamítnout návrh na nařízení exekuce (výkonu) upravuje článek 21 bod 1 písm. a) c) nařízení; výkon lze zamítnout, jestliže rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul je neslučitelné s dřívějším rozhodnutím v kterémkoliv členském státě nebo ve třetí zemi, pokud se dřívější rozhodnutí týkalo téže věci mezi stejnými stranami a bylo vydáno v členském státě výkonu nebo splňuje podmínky nezbytné pro jeho uznání v členském státě výkonu a proti neslučitelnosti nebyla a nemohla být při soudním řízení v členském státě původu vznesena námitka.

V daném případě odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že oprávněný k návrhu na nařízení exekuce připojil exekuční titul citovaný platební rozkaz v upomínkovém řízení ze dne 24.8.2009, sp. zn. X GNc 268/09, kterým Krajský soud v Glivicích X. hospodářské oddělení v neveřejném zasedání v důsledku žaloby podané 14.8.2009 žalobcem MKS "ODRA" WODZISLAW ŚLASKI SPÓLKA AKCYJNA (oprávněný) přikázal žalovanému ALBRESA S.A., s.r.o. (povinný), aby zaplatil žalobci částku 500.000,- PLN spolu se zákonnými úroky z prodlení od 16.7.2009 do zaplacení a částku 13.484,- PLN z titulu náhrady nákladů řízení, ve lhůtě dvou týdnů od doručení platebního rozkazu, nebo aby v téže lhůtě podal odpor. Platební rozkaz obsahuje doložku ze dne 8.7.2009, kterou jmenovaný soud stvrzuje, že uvedené rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné. Usnesením Krajského soudu v Glivicích ze dne 30.10.2009, sp. zn. X GCo 103/09, pak uvedený soud potvrdil citovaný platební rozkaz ze dne 24.8.2009 jako evropský exekuční titul; zároveň tuto skutečnost osvědčil i vydáním formuláře I. (přílohy k citovanému nařízení č. 805/2004). Jak je výše uvedeno, soud výkonu (exekuční soud) může návrh na nařízení exekuce vedle důvodů uvedených ve vnitrostátních předpisech zamítnout pouze z důvodu uvedeného v článku 21, tedy pro neslučitelnost evropského exekučního titulu s dřívějším rozhodnutím mezi týmiž účastníky v téže věci. Takové skutečnosti však povinným v řízení ani v podaném odvolání tvrzeny nebyly. Exekuční soud nemůže přezkoumávat, zda skutečně nastaly předpoklady pro potvrzení exekučního titulu jako evropský exekuční titul, které stanoví nařízení č. 805/2004. Rovněž nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by povinný požádal o přezkum rozhodnutí z důvodů vyplývajících v článku 19 odst. 1 nařízení.

Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud nemohl přihlédnout k námitkám povinného, pokud namítal ve svém odvolání, že mu platební rozkaz, tedy exekuční titul vůbec nebyl doručen a zároveň zpochybňoval i aktivní a pasivní věcnou legitimaci účastníků. Námitka, že exekuční titul neměl být potvrzen jako evropský exekuční titul a že exekuční řízení nemělo být vedeno podle nařízení č. 805/2004, může být uplatněna pouze v rámci žádosti povinného o přezkum rozhodnutí ve smyslu článku 19 citovaného nařízení, případně má povinný možnost požádat o opravu a zrušení potvrzení evropského nařízení výkonu v souladu s článkem 10 nařízení. K tomu lze ale uvést, že žádost o opravu nebo zrušení potvrzení evropského exekučního titulu lze podat pouze soudu původu (tj. Krajský soud v Glivicích; tedy nalézací soud), tak jak je výslovně v článku 10 bod 1 i v článku 19 bod 1 nařízení uvedeno. V souvislosti s takovým případným postupem lze poukázat i na článek 23 nařízení, který upravuje možnost zastavení nebo omezení výkonu.

Odvolací soud při přezkumu napadeného usnesení dospěl k závěru, že na daný případ se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004, neboť exekuční titul byl vydán po 21.1.2005, tj. poté, co citované nařízení nabylo účinnosti a byl potvrzen jako evropský exekuční titul ve smyslu shora citovaných ustanovení nařízení č. 805/2004. V souvislosti s tím lze rovněž připomenout, i princip přednosti komunentárního práva před národním právem. Předmětný platební rozkaz v upomínkovém řízení Krajského soudu v Glivicích ze dne 24.8.2009 je tedy vykonatelným exekučním titulem ve smyslu ustanovení § 40odst. 12 písm. g) exekučního řádu. Návrh na nařízení exekuce je v souladu s exekučním titulem; oprávněnému svědčí aktivní věcná legitimace, neboť je tím, komu z exekučního titulu vyplývá právo; povinnému svědčí pasivní věcná legitimace, neboť je tím, komu je exekučním titulem uložena povinnost. Podmínky pro nařízení exekuce stanovené v citovaných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů) byly ve věci splněny. Soud I. stupně proto nepochybil, pokud návrhu na nařízení exekuce na majetek povinného vyhověl.

Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 31. srpna 2010

JUDr. Kateřina Švecová

předsedkyně senátu