VSOL 4 Cmo 749/2000

Datum rozhodnutí: 17.10.2002

Dotčené předpisy:

Shora označeným rozsudkem Krajský obchodní soud v Ostravě uložil žalovanému č. 2 povinnost zaplatit žalobci 366 774,21 Kč

s 35% úrokem ročně z částky 328 445,33 Kč od 3. 7. 1997 do 10. 8. 1997 a 30% úrok z částky 238 445,33 Kč od 11. 8. 1997 do zaplacení s tím, že žalobce je oprávněn se uspokojit v rámci výkonu rozhodnutí jen z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí ve výroku specifikovaných. Zároveň žalovanému č. 2 uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení částkou 29 488,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný č. 2. Domáhal se změny napadeného rozsudku tak, že žaloba vůči němu bude zamítnuta. Namítal, že zástavní právo k uvedeným nemovitostem nevzniklo, neboť zástavní smlouva, kterou uzavřel s žalobcem, v době doručení návrhu na vklad v katastrálním úřadu nebyla dovršena. Smlouvu podepsal v kanceláři notáře a bezprostředně poté ji společně s úvěrovým dlužníkem ing. V. F. osobně doručil

na Katastrální úřad spolu s návrhem na vklad. Žalobce přítomen jeho podpisu nebyl a akcept tedy před podáním n ávrhu na vklad žalobci nedošel. Pozdější doručení jím podepsané smlouvy žalobci je dle jeho názoru se zřetelem k ustanovení § 151b odst. 2 ObčZ již právně bezvýznamné. K prokázání svého tvrzení navrhoval provést důkaz výslechem žalovaných a spisem Katastr á lního úřadu v Ostravě. Žalovaný č. 2 dále namítl možnou neplatnost zástavní smlouvy pro nedostatek určitosti v části týkající se příslušenství a tvrdil, že jeho souhlasem v žádném případě nebylo kryto příslušenství v takovém rozsahu, jaké uplatnil žalobc e . Dále vytýkal napadenému rozsudku nepřezkoumatelnost, pokud jde o výši zažalované částky

a tvrdil, že k částečnému plnění došlo ze strany obou žalovaných. Konečně setrval i na argumentaci, že jako zástavní dlužník nemůže být zavázán k placení, neboť z žádného zákonného ustanovení nelze dovodit, že by zástavci, který není dlužníkem, svědčila povinnost zajištěnou pohledávku uspokojit.

Žalobce především dříve než odvolací soud rozhodl o podaném odvolání, vzal žalobu zčásti zpět, a to jak na jistině o částku

174 900,29 Kč (což zdůvodnil platbami na jistinu ze dne 4. 10. 1995 a 12. 11. 1995), a dále o částku 16 167,71 Kč na běžném úroku, (což zdůvodnil platbou na tento účel ze dne 12. 11. 1995). Dále s ohledem na postupné snižování pohledávky o zaplacené částky a s ohledem

na změny úrokových sazeb vzal zpět žalobu, pokud jde o požadovaný úrok postupně počínaje 3. 7. 1997 do zaplacení, když od 19. 5. 2000 došlo k zastavení úročení. Jinak však navrhoval potvrzení napadeného rozsudku a odvolání žalovaného oz n ačil za účelové.

Odvolací soud především připustil částečné zpětvzetí žaloby, když žalovaný č. 2 žádné námitky vůči němu neměl, a dovodil též ostatní procesní důsledky, to je zrušení části napadeného rozsudku

a zastavení řízení (ustanovení § 208 o.s.ř.). Ve zbývajícím rozsahu pak odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ustanovení § 206, § 212 odst. 1, 2 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 ve smyslu čl. 15, hlava I, část 12 z.č. 30/2000 Sb.) a dospě l k závěru, že odvolání žalovaného č. 2 není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou ze dne 28. 7. 1995 upřesněnou podáním ze dne 2. 9. 1997 se žalobce domáhal proti žalovaným zaplacení částky 366 774,21 Kč s 25% úrokem od 24. 7. 1995 do 19. 5. 1997, 50% úrok od 20. 5. 1997 do 24. 6. 1997, 45% úrok od 25. 6. 1997 do 2. 7. 1997, 35% úrok od 3. 7. 1997

do 10. 8. 1997 a 30% úrok od 11. 8. 1997 do zaplacení s tím, že splněním povinnosti jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnosti druhého, přičemž ve vztahu k žalovanému č. 2 se žalobce může uspokojit jen z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí

(v petitu specifikovaných tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozsudku). Roz s udkem ze dne 5. 11. 1997 č.j. 26 Cm 495/96-42 Krajský obchodní soud žalobě vyhověl vůči žalovanému č. 1, zatímco vůči žalovanému č. 2 žalobu zamítl. Skutková tvrzení žalobce o uzavření úvěrové smlouvy s žalovaným č. 1, poskytnutí úvěru, neplnění úvěrových podmínek žalovaným č. 1 a zajištění úvěru zástavou nemovitostí ve vlastnictví žalovaného č. 2 vzal za prokázané, dospěl však k závěru, že uzavřenou zástavní smlouvou žalovaný č. 2 nepřevzal závazek uhradit dlužnou částku úvěru a nelze po něm tudíž zaplace n í dluhu požadovat. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 1. 2000 č.j. 4 Cmo 92/98-63 zrušil ve vztahu k žalovanému č. 2 rozsudek soudu prvního stupně a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, když s odkaz e m na konstantní judikaturu soudů vyslovil závazný právní názor, že právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy (§ 151f odst. 1 o.z.) může být v řízení před soudem vyjádřeno jen jako nárok na zaplacení zajištěné pohled á vky (popřípadě též jejího příslušenství) s tím, že uspokojení této pohledávky se oprávněný zástavní věřitel může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy . V dalším řízení se soud prvního stupně měl zabývat namítanou neplatností uzavřené zástavní smlouvy, kt e rou tehdy žalovaný č. 2 spatřoval jednak ve skutečnosti, že zástavní smlouvu nepodepsala jeho manželka, o níž tvrdil, že je podílníkem

na majetku uvedeném v zástavní smlouvě a jednak v okolnostech podpisu zástavní smlouvy, když tvrdil, že si podpisu té t o smlouvy nebyl vědom, pouze podepsal třetí stranu nějakého strojem psaného textu.

Soud prvního stupně ve věci provedl důkaz úvěrovou smlouvou, upomínkami a výzvou k úhradě úvěrového dluhu, dále zástavní smlouvou a výpisy z katastru nemovitostí a poté, kdy žalobce vzal částečně žalobu zpět (z důvodu inkasa pojistného plnění ze dne 11. 11. 1999

a částečné úhrady žalovaným č. 2) a soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení zastavil, rozhodl nyní napadeným rozsudkem.

Dle odůvodnění vzal za prokázané řádné plnění úvěrové smlouvy ze strany žalobce a naopak neplnění povinností úvěrového dlužníka. Ve vztahu k žalovanému č. 2 vzal za prokázané, že žalovaný č. 2 uzavřel s žalobcem dne 26. 3. 1993 zástavní smlouvou k nemovitostem (rodinný dům č.p. 77, p.č. 794 stavební plocha, p.č. 793 - zahrada p.č. 782 - louka, p.č. 783 - pastva, vše zapsáno na LV č. 321 u Katastrálního úřadu v Ostravě). Zástavní smlouva byla uzavřena pro zajištění řádného splácení úvěru poskytnutého žalovanému č. 1 ve výši 540 000,- Kč s p říslušenstvím. Žalovaný č. 2 je v katastru nemovitostí evidován jako výlučný vlastník těchto nemovitostí. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zástavní smlouva byla platně uzavřena. Tvrzení žalovaného č. 2 o tom, že nevěděl, že podepsal zástavní smlouvu a že se cítí podveden žalovaným č. 1, vyhodnotil jako účelová, když podpis žalovaného č. 2 na zástavní smlouvě byl úředně ověřen a sám žalovaný č. 2 připustil, že od firmy DEBUT nabízející provizi za řízení zásta v y obdržel finanční hotovost . S ohledem na dříve vyslovený právní názor Vrchního soudu v Olomouci, který soud prvního stupně akceptoval, pak dovodil oprávněnost žaloby i vůči žalovanému č. 2.

Odvolací soud především doplnil dokazování a zjistil:

- ze zástavní smlouvy uzavřené dne 26. 3. 1993 mezi žalobcem

a žalovaným č. 2 (jejíž obsah již správně zjistil soud prvního stupně), že je opatřena razítkem žalobcovy pobočky v Karviné

a podpisem ředitele pobočky, dále žalovaným č. 2 jako zástavcem

a žalov a ným č. 1 jako vedlejším účastníkem. Dne 26. 3. 1993 byly podpisy obou žalovaných ověřeny notářem JUDr. J. K. Smlouva je na rubu opatřena též razítkem Katastrálního úřadu v Ostravě, dle jehož obsahu byl dne 29. 3. 1993 povolen vklad práva s úč inky vkladu dnem 26. 3. 1993

- z Rozboru pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 3. 1993 na částku 540 000,- Kč F. V., IČ: , že k čerpání úvěru došlo 30. 3. 1993 (481 840,- Kč a 2. 4. 1993 58 160,- Kč). K datu 24. 7. 1995 činil stav pohledávky na úvěrovém účtu č. 3420243740791 částku 366 644,16 Kč. Dne 4. 10. 1995 bylo na jistinu zaplaceno 25 350,- Kč, dne 12. 11. 1995 bylo na jistinu zaplaceno 149 550,29 Kč a téhož dne bylo zaplaceno na běžném úroku 16 167,71 Kč. K datu 19. 5. 2000, kd y bylo zastaveno úročení, bylo na celkovou pohledávku (jistina 540 000,- Kč, nárůst úroku 298 249,15 Kč a nárůst poplatků za vedení účtu 5 520,- Kč) uhrazeno 443 581,89 Kč na jistině, 81 238,30 Kč na běžných úrocích, 960,- Kč na poplatcích za vedení účtu a 6 380,83 Kč na úrocích sankčních

- z přehledu úrokových sazeb Komerční banky a.s., že k datu

3. 7. 1997 činila tzv. zvýšená sazba po splatnosti 35%, k datu

11. 8. 1997 činila 30%, k datu 17. 3. 1999 činila 25% a tato se již do 18. 5. 2000 nezměnila.

Po takto doplněném a zhodnoceném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba, jíž se po omezení žalobního nároku žalobce domáhá, aby žalovaný č. 2 společně s žalovaným č. 1 mu zaplatil částku 175 576,16 Kč a úrok, tak jak je specifikován ve výroku tohoto rozsudku, s omezením práva žalobce tuto svou pohledávku

uspokojit ve vztahu k tomuto žalovanému pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí, je důvodná a napadený rozsudek je tak věcně správný.

Žalobce prokázal žalobní tvrzení týkající se poskytnutí úvěru, neplnění úvěrových splátek úvěrovým dlužníkem, jakož i v nezaplacení poskytnutých úvěrových prostředků s dohodnutými úroky ke dni konečné splatnosti úvěru, tj. k datu 25. 12. 1994. Prokázal též aktuální výši pohledávky z úvěru k datu rozhodování odvolacího soudu.

Ve vztahu k žalovanému č. 2 pak prokázal, že k zajištění závazku žalovaného č. 1 z konkrétní úvěrové smlouvy uzavřeli žalobce

a žalovaný č. 2 zástavní smlouvu, jejímž předmětem byl y nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného č. 2. Zajišťovaný závazek byl v zástavní smlouvě specifikován úvěrovou smlouvou, jakož i částkou poskytnutého úvěru 540 000,- Kč. Odvolací argumentaci žalovaného

č. 2, že příslušenství mělo být i v zástavní smlouvě vymezeno

a nedostatek takovéhoto vymezení by zakládal neplatnost smlouvy pro nedostatek určitosti zajišťované pohledávky, nelze přisvědčit. Specifikace zajišťované pohledávky uvedením konkrétní úvěrové smlouvy, konkrétního úvěrového dlužníka, čás t ky poskytnutého úvěru s výslovným uvedením toho, že součástí zajišťované pohledávky je vedle úvěrové částky též příslušenství, je dostatečným určením pohledávky, kterou zástava zabezpečuje. Z takto koncipované specifikace zajištěné pohledávky je nepochybn é , že zajišťuje jak vrácení poskytnutých úvěrových prostředků, tak i veškeré příslušenství sjednané v úvěrové smlouvě jako jsou úroky, poplatky, či úroky sankční . Již před soudem prvního stupně byla spolehlivě vyvrácena obrana žalovaného č. 2, že nebyl v ý lučným vlastníkem zastavených nemovitostí, jakož i jeho tvrzení, že nevěděl o tom, že podepisuje zástavní smlouvu. Ostatně žalovaný č. 2 nyní v odvolání sám připouští, že před pověřeným notářským pracovníkem podepsal zástavní smlouvu, kterou již opatřeno u podpisem žalobce přinesl k podpisu úvěrový dlužník - tj. žalovaný č. 1. Svou obranu nově staví na tvrzení, že bezprostředně poté, kdy zástavní smlouvu podepsal, společně s úvěrovým dlužníkem, tj. 1. žalovaným ji předložil spolu s návrhem na vklad do kata s tru nemovitostí Katastrálního úřadu, který vklad povolil. Z toho vyvozuje, že návrh na vklad práva ze zástavní smlouvy byl učiněn v době, kdy smlouva nebyla dovršena, když jeho akcept žalobcova návrhu zástavní smlouvy žalobci nedošel. Účinky vkladu tak dl e jeho názoru nemohly nastat a zástavní právo nevzniklo.

Odvolací soud uvedený právní názor žalovaného nesdílí, a proto ani neprovedl důkazy výslechem žalovaných a spisem katastrálního úřadu. I kdyby totiž bylo prokázáno, že takto skutečně podpis zástavní smlouvy a následný vklad do katastru nemovitosti proběhl

(a dosavadní listinné důkazy tomu nasvědčují) nebylo by možné dovodit právní důsledky uvažované žalovaným č. 2. V konkrétním případě není pochyb o tom, že zástavní smlouva byla oběma stranami (žalobcem i žalovaným č. 2) podepsána dne 26. 3. 1993. Tentýž den byla již podepsaná zástavní smlouva předložená Katastrálnímu úřadu s návrhem na vklad práva do katastru nemovitostí. Za této situace i kdyby žalobce sku t ečně nebyl přítomen podpisu zástavní smlouvy žalovaným č. 2, týmž okamžikem, kdy žalovaný č. 2 smlouvu opatřenou svým podpisem předal Katastrálnímu úřadu, či ing. V. F., jeho projev vůle - jeho akcept opustil jeho výlučnou sféru a ocitl se ve sf é ře dispozice druhé strany smlouvy, tedy žalobce, který tímto okamžikem nabyl objektivní možnost s tímto projevem vůle žalovaného č. 2 (akceptem zástavní smlouvy) se seznámit. Tímto okamžikem byl naplněn zákonný předpoklad dovršení právního úkonu ve smyslu ustanovení § 45 odst. 1 ObčZ, když tímto způsobem akcept došel oferentu.

Konečně, pokud jde o poslední odvolací námitku žalovaného č. 2, že totiž jako zástavce se nezavázal k zaplacení dluhu, odvolací soud poukazuje již na svůj právní názor k této problematice vyjádřený již v dřívějším (zrušovacím) rozhodnutí v této věci. Jelikož v konkrétní věci žalobci vzniklo právo na uspokojení se ze zástavy v době

do 31. 8. 1998, řídí se toto právo nadále právní úpravou zástavního práva účinnou do 31. 8. 1998 (viz též rozhodnutí NS ČR sp. zn.

21 Cdo 1162/2001). Právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy ve smyslu ustanovení § 151f odst. 1 ObčZ ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 8. 1998, nebyla-li zástavním právem zajištěná pohledávka řádně a vča s splněna, tak mohlo být v řízení před soudem vyjádřeno jen jako nárok na zaplacení zajištěné pohledávky a jejího příslušenství s tím, že uspokojení této pohledávky se oprávněný zástavní věřitel může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy.

S ohledem na sh ora uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (ustanovení § 219 o.s.ř.).

S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby bylo namístě nově rozhodnout o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Žalobce byl

ve vztahu k žalovanému č. 2 zcela úspěšný, když zpětvzetí části žaloby bylo důsledkem pozdějšího chování dlužníků, tedy žalovaných. Má proto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 a ustanovení § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. právo na náhradu nák l adů řízení. Tyto náklady řízení představují zaplacené soudní poplatky.