MSPHAAB 33 Ca 119/2001

Datum rozhodnutí: 30.12.2002

Dotčené předpisy:

33 Ca 119/2001 - 25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Muzikáře a soudců JUDr. Hany Douskové a JUDr. Zdeňky Vlasákové v právní věci žalobkyně Dr. med. H. T. , nar. 24.11.1941, bytem L. 11, H., zastoupené advokátem se sídlem P-2, B. 92, proti žalovanému K. ú. P. - z. , se sídlem P-8, P. s. 9, za účasti: 1) Dr. med. B. T. , nar. 17.4.1943, bytem E. B.35, H., a 2) Ch. T. , nar. 1.7.1976, bytem L. 11, H., o opravném prostředku žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.9.2001, č.j. V12-1303/2001,

t a k t o :

Rozhodnutí katastrálního úřadu s e p o t v r z u j e .

Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozhodnutím katastrální úřad podle 5 odst.2 zák.č.265/92 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. o zápisech) zamítl návrh na vklad vlastnického práva podle darovací smlouvy, uzavřené dne 30.6.1995 mezi L. M. Z., nar. 23.1.1913, bytem L. 11, H., jako dárkyní a Ch. T., nar. 1.7.1996, bytem tamtéž, jako obdarovaným, ohledně nemovitostí označených ve smlouvě jako pozemek kat.č. 249/7, stavební pozemek č. 922 a na něm se nacházející budova čp. 74/400 v kat. území D. M.. Dárkyně L. M. Z. zemřela dne 19.8.1997, před podáním návrhu na vklad (návrh na vklad byl podán 27.3.2001) a v řízení o vkladu byla zastoupena svými právními nástupci synem Dr. med. B. T. a dcerou Dr. med. H. T., kteří podle usnesení D 28/98 Okresního soudu Praha západ nabyli rovným dílem předmětné nemovitosti (každý polovinou), s povinností odevzdat je panu Ch. T.. Zamítnutí návrhu na vklad odůvodnil katastrální úřad tím, že nemovitosti, které jsou předmětem smlouvy, jsou ke dni návrhu na vklad vedeny na listu vlastnictví č. 3407 pro kat. území Č. (ne pro kat. území D. M.) a dům čp. 400, který je předmětem daru, je postaven na parcele č. 2458; na témže listu vlastnictví je dále vedena parcela č. 2458 a 2459 v katastrální území Č. Označení nemovitostí ve smlouvě neodpovídá tedy stavu zápisů v katastru nemovitostí. Není tak splněna podmínka vkladu vlastnického práva, uvedená v § 5 odst. 1 písm. a) zák. o zápisech, neboť navrhovanému vkladu je na překážku stav zápisů v katastru.

Proti rozhodnutí podala opravný prostředek Dr. med. H. T.. V opravném prostředku poukazovala na to, že s návrhem na vklad byla předložena darovací smlouva uzavřená mezi L. Z. jako dárkyní a Ch. T. jako obdarovaným, a podle usnesení Okresního soudu Praha západ sp. zn. D 28/98 (viz shora) byla uložena dědicům dárkyně povinnost odevzdat předmětnou nemovitost obdarovanému Ch. T.. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by požadovanému vkladu byl na překážku stav zápisu v katastru nemovitostí. Při označení nemovitostí v darovací smlouvě vycházela dárkyně ze stavu, který zde byl v době, kdy jí byly nemovitosti zabrány. Tehdy se jednalo o katastrální území D. M., pozemek k.č. 249/7, stav. parc.č. 92 a na něm se nalézající budovu č.p. 74/400, vše zapsané ve vložce č. 221 pozemkové knihy pro katastrální území D. M. Všechny tyto nemovitosti byly dohodou o vydání věci ze dne 24.3.1992 vydány L. Z. Současně bylo konstatováno, že došlo k přečíslování nemovitostí i ke změně katastrálního území. Z toho vyplývá totožnost pozemků i katastrálního území, tak jak byly uvedeny v dohodě o vydání věci, s těmi, které jsou předmětem darovací smlouvy. V této souvislosti odkázala na dohodu o vydání věci, která byla registrována Státním notářstvím pro Prahu - západ pod sp. zn. RE 52/92 dne 17.4.1992, a která byla připojena k návrhu na vklad ve věci darovací smlouvy. Také citované rozhodnutí Okresního soudu Praha západ ve věci dědictví po L. Z. potvrzuje tento závěr, když jím bylo uloženo dědicům, aby odevzdali uvedené nemovitosti obdarovanému. Navrhla, aby Katastrální úřad Praha západ sám v rámci autoremedury posoudil, že navrhovanému vkladu vlastnického práva není na překážku stav zápisů v katastru, případně aby tento opravný prostředek předložil Městskému soudu v Praze.

Katastrální úřad předložil věc k rozhodnutí soudu. Ve vyjádření k opravnému prostředku uvedl, že opravný prostředek nepovažuje za důvodný. Požadavek, aby rozhodnutí bylo zrušeno proto, že označení nemovitostí ve smlouvě odpovídá stavu v době, kdy byly nemovitosti zabrány, není opodstatněný. Katastrální úřad v řízení o vkladu přezkoumává, zda jsou splněny podmínky uvedené v § 5 odst.1 písm. a) až g) zák.č. 265/1992 Sb., přičemž je rozhodný stav v době podání návrhu na vklad. Jsou-li tyto podmínky splněny, katastrální úřad vklad povolí, jinak návrh na vklad zamítne (§ 5 odst.2 zák. o zápisech). Ani z usnesení soudu ve věci dědictví po L. Z. (povinnost dědiců odevzdat nemovitost Ch. T.) nevyplývá povinnost převodu vlastnictví na základě darovací smlouvy. Soud v dědickém řízení předmětnou smlouvu posuzoval jako závazek, ale převod vlastnického práva nespecifikoval. Proto katastrální úřad navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

Další účastníci řízení Dr. med B. T. a Ch. T. se k opravnému prostředku nevyjádřili.

Soud přezkoumal rozhodnutí katastrálního úřadu ve smyslu § 5 odst.4 zák.č.265/1992 Sb. a § 250l a násl. o.s.ř. Jednání nebylo nařizováno, neboť účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud rozhodl bez jednání nebo se v soudem stanovené lhůtě k této otázce nevyjádřili (§ 250f odst.1 písm.b) a odst.2 o.s.ř.).

Opravný prostředek není důvodný.

Podle § 5 odst.1 zák.č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. o zápisech) katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, zda jsou splněny podmínky uvedené taxativně v tomto ustanovení pod písm. a) až g). Splnění těchto podmínek zkoumá ke dni podání návrhu na vklad (§ 5 odst.1 poslední věta zák. o zápisech). Jsou-li podmínky vkladu splněny (tj. jsou-li splněny všechny podmínky uvedené v citovaném ustanovení pod písm. a) až g)), katastrální úřad vklad povolí; v opačném případě (tj. i tehdy, není-li splněna třeba jen jediná z uvedených podmínek), návrh na vklad zamítne (§ 5 odst.2 zák. o zápisech).

Jednou z uvedených podmínek, která musí být splněna, aby mohl být vklad povolen, a která ve smyslu § 5 odst.1 poslední věty cit. zák. musí být splněna již ke dni návrhu na vklad, je i to, že navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru (§ 5 odst.1 písm. a) zák. o zápisech).

Týká-li se vklad vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí, pak musí být tyto nemovitosti označeny v právním úkonu (v tomto případě v darovací smlouvě) stejným způsobem jako v katastru nemovitostí. Každý pozemek je v katastru nemovitostí evidován podle katastrálního území a parcelního čísla; jsou-li pozemky vedeny ve dvou číselných řadách (samostatně stavební pozemky a samostatně ostatní pozemky), je pro identifikaci pozemku podstatné i to, zda jde o stavební parcelu nebo pozemkovou parcelu. Budovy jsou evidovány podle katastrálního území, čísla popisného nebo evidenčního (pokud se takové budově přiděluje) a jsou identifikovány t aké pozemkem na kterém je budova postavena (tj. parc. číslem pozemku a katastrálním územím). Povinnost označovat nemovitosti v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru (tedy mimo jiné např. v darovací smlouvě) právě uvedeným způsobem, vyplývá ostatně přímo ze zákona, a to z ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) až f) zák.č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí (dále jen kat. zák.), a to konkrétně při označování pozemků z § 5 odst.1 písm. a), případně b) kat. zák., a při označování budov z § 5 odst.1 písm. c) kat. zák.

Toto označení musí odpovídat stavu v době podání návrhu na vklad, neboť k tomuto dni katastrální úřad přezkoumává splnění podmínek vkladu (viz § 5 odst. 1 poslední věta zák. o zápisech). Označení nemovitostí jiným způsobem odporuje stavu zápisů v katastru, a znamená proto nesplnění podmínky uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) zák. o zápisech. Vklad lze povolit jen k nemovitostem, které jsou předmětem evidence v katastru, tj. které jsou v katastru evidovány pod těmi údaji, kterými jsou označeny v listině, podle které má být vklad proveden. Nelze povolit vklad práva k nemovitostem, které pod takovým označením v katastru vůbec vedeny nejsou (např. proto, že jde o dřívější označení, u kterého již neodpovídá katastrální území, čísla parcel apod.). Shoda mezi označením nemovitostí ve smlouvě a v katastru má zajistit soulad se zápisem v katastru nemovitostí a vyloučit jakékoli pochybnosti o identitě nemovitostí.

V tomto případě je navrhován vklad vlastnického práva na základě darovací smlouvy, jejímž předmětem jsou nemovitosti zapsané ve vložce č. 221 pozemkové knihy katastrálního území D. M., pozemek kat.č. 249/7, stavební pozemek č. 92 a na něm se nalézající budova čp. 74/400 (viz čl. I. smlouvy). Návrh na vklad byl podán 27.3.2001 (cca 3 a půl roku po úmrtí dárkyně a téměř 6 let po uzavření smlouvy !). V čl. VI. smlouvy je dokonce uvedeno, že strany výslovně svolují, aby podle této smlouvy ve vložce č. 221 pozemkové knihy katastrálního území D. M., kat.č. 249/7 (pozemek) č.kat. 92 (stavební pozemek) s na něm stojící budovou č. 74/400 doposud paní L. Z. a panu Dr. J. K. (!!!) připsané bylo změněno ve prospěch Ch. T. . Ke dni návrhu na vklad, tj. v tomto případě ke dni 27.3.2001, katastrální úřad přezkoumává splnění podmínek vkladu, tedy i splnění podmínky, zda navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru. K tomuto dni jsou však předmětné nemovitosti zapsány na listu vlastnictví č. 3407 (nikoli v knihovní vložce č. 221 pozemkové knihy), pro katastrální území Č. (nikoli D. M.), a to jako dům čp. 400 Č. (nikoli čp. 74/400 ), postavený na st.p.č. 2458 (nikoli na pozemku č.kat. 92 ), a pozemky jsou zapsány jako st.p.č. 2458 (nikoli č.kat. 92 ) a č.parc. 2459 (nikoli kat.č. 249/7 ). Jak je zřejmé, ani jeden údaj označující nemovitosti v darovací smlouvě, neodpovídá stavu zápisů v katastru nemovitostí ke dni 27.3.2001.

Proto soud napadené rozhodnutí katastrálního úřadu jako věcně správné potvrdil (§ 250q odst.2, § 250l odst.2, § 250f o.s.ř.).

K dalším námitkám žalobkyně soud zejména upozorňuje, že pro toto řízení je zcela bez významu, jak byly nemovitosti označeny dříve (v době jejich zabrání), resp. jak byly označeny v dohodě o vydání věci, a zda se s tímto označením v roce 1992 spokojilo státní notářství při registraci dohody o vydání věci. O vkladu do katastru nemovitostí rozhoduje od 1.1.1993 jiný orgán (katastrální úřad, nikoli státní notářství) a podle jiných předpisů (podle zák.č. 265/1992 Sb., který nabyl účinnosti až 1.1.1993, nikoli podle notářského řádu platného v době registrace dohody o vydání). Navíc je pro rozhodnutí o vkladu závazná právní úprava platná ke dni návrhu na vklad, tj. ke dni 27.3.2001, kdy i zák.č. 265/1992 Sb. doznal změn v důsledku novelizace, provedené zák.č. 90/1996 Sb., účinné od 1.7.1996, která upřesnila podmínky vkladu (nově byl zaveden taxativní výčet podmínek vkladu v § 5 odst.1 cit. zák. pod písm. a) až f), kromě jiného i výslovný požadavek souladu se stavem zápisů v katastru). Ani námitka, týkající se obsahu usnesení o dědictví, nemůže obstát. Obdarovaný měl totiž nabýt vlastnické právo podle darovací smlouvy a nikoli přímo podle usnesení soudu o dědictví; nebyl ostatně ani účastníkem dědického řízení, těmi byly děti zůstavitelky L. Z. Vzhledem k tomu, že dárkyně L. Z. zemřela před návrhem na vklad, a vlastnictví k nemovitostem evidovaným v katastru se nabývá až vkladem do katastru (viz § 133 odst. 2 o.z., § 2 odst. 2 a 3 zák. o zápisech), nabyli její dědici podle § 460 o.z. dnem smrti zůstavitelky její majetek, tedy i nemovitosti v kat. území Č. Pokud soud v usnesení o dědictví po L. Z. (dárkyni) uvedl povinnost dědiců vydat nemovitosti obdarovanému, mohlo tím být vyjádřeno pouze to, že dědici jsou vázáni projevem vůle zůstavitelky uvedeným ve smlouvě (projevem vůle převést nemovitosti darem do vlastnictví obdarovaného Ch. T.) a v tomto smyslu vstupují do postavení zůstavitelky. To však žádným způsobem neomezuje katastrální úřad při jeho rozhodování o vkladu podle zák. o zápisech, na základě posouzení, zda jsou nebo nejsou splněny podmínky vkladu podle § 5 odst.1 písm. a) až f) cit. zák. V tomto případě splněny nejsou (viz shora).

Z obsahu darovací smlouvy je ostatně zřejmé, že ji účastníci uzavírali bez základní znalosti platné právní úpravy nabývání nemovitostí v České republice. Přestože smlouva byla uzavřena 30.6.1995, není v ní jediná zmínka o katastru nemovitostí a o tom, že ke vzniku vlastnického práva k nemovitostem je nezbytný vklad do katastru nemovitostí; přitom uvedená právní úprava platí již od 1.1.1993, a je zakotvena v občanském zákoníku (§ 133 odst.2 o.z.) a v zák.č. 265/1992 Sb., zejména v § 1 a v § 2 a násl. I okolnost, že návrh na vklad byl podán až 6 let po uzavření smlouvy, svědčí o tom, že účastníci smlouvy o této podmínce ani nevěděli. Naopak, v čl. VI smlouvy se počítá se zápisem do knihovní vložky č. 221 pozemkové knihy, přestože podle právní úpravy se do po zemkové knihy definitivně přestalo zapisovat od 1.4.1964 (srv. § 10 odst. 2 zák.č. 22/1964 Sb. o evidenci nemovitostí, který nabyl účinnosti již 1.4.1964).

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení 250k odst.1 o.s.ř. (250l odst.2 o.s.ř.), neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch.

Proti tomuto rozsudku n e n í přípustný opravný prostředek (250s o.s.ř.).

V Praze dne 30. prosince 2002 JUDr.Ladislav M u z i k á ř, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Forsterová