KSVYCHK 21 Co 258/2002

Datum rozhodnutí: 04.12.2002

Dotčené předpisy:

9

21Co 258/2002 - 96

Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Š. P. a soudců JUDr. Z. F. a JUDr. J. P. ve věci žalobce P. V. , nar. xxx, bytem H., P. L. čp. 1731, zastoupeným JUDr. L. B., advokátem se sídlem v H. K., H. čp. 1172 proti žalované O. s.r.o. se sídlem L. čp. 101, O., IČO xxx, zastoupené JUDr. J. X., advokátkou se sídlem v O., D. n. čp. 16, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v J. ze dne 3.9.2002, č.j. 3C 71/200 1-78, t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e .

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení 3.307,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud shora citovaným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalované ze dne 18.5.2001, které mu bylo doručeno 21.5.2001, je neplatné. Současně žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení v částce 18.666,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud v této věci rozhodoval poté, co již byl jeho první rozsudek ve věci zrušen usnesením krajského soudu ze dne 4.6.2002, č.j. 25Co 212/2002-68, pro proce s ní pochybení. Vzal za prokázané, že žalobce proti řediteli Obchodního domu K. v T. použil oslovení ty buzerante . To měl prokázáno zejména výpověďmi svědků P. S., jemuž byl uvedený výrok přímo adresován, svědka Ch. a též dopisem spo l ečnosti K. z 18.5.2001, obsahujícím stížnost na chování pracovníka žalované. Výpověď svědka H., dalšího člena posádky, který byl u incidentu přítomen, okresní soud hodnotil jako nepravdivou. Pro posouzení věci okresní soud nepokládal za podstatn é , jaký osud po incidentu dodávka zboží měla, zda byla obchodním partnerem žalované převzata či nikoli. Okresní soud věc posuzoval podle ust. § 64, § 53 odst. 2 a § 55 zák. práce. Uzavřel, že žalobce podal žalobu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru v zákonné lhůtě, rovněž žalovaná učinila tento úkon v zákonné lhůtě, přičemž tento úkon vyhovuje zákonným požadavkům. To znamená, že byl učiněn písemně a byl v něm vymezen důvod skutku tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným. Dále uzavřel, že použitím hrubého, urážlivého výrazu vůči obchodnímu partneru svého zaměstnavatele (žalované) žalobce porušil povinnost uloženou mu v ust. § 73 odst. 1 písm. d/ zák. práce, tedy jednal hrubě proti zájmům žalované, přičemž tak učinil zvlášť intenzivním způsobe m . Proto je okamžité zrušení pracovního poměru důvodné a platné. Okresní soud, ačkoli si byl vědom, že v důsledku chování žalobce nedošlo k omezení či zastavení obchodní spolupráce mezi žalovanou a Obchodním domem K., zdůraznil, že v současném konku r enčním tlaku mezi podnikajícími subjekty mohl žalobce svým chováním ohrozit významnou část obchodních aktivit žalované. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř..

Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce. Vytýkal okresnímu soudu nesprávná skutková zjištění (odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.), zejména pokud jde o skutkový závěr, že žalobce použil proti slyšenému svědkovi Slámovi oslovení ty buzerante . Uvedl, že po vyhlášení rozsudku se mu podařilo zjistit jméno nezúčastněné osoby, která nemá vztah k němu ani k firmě K. ČR v.o.s.. Jde o nezúčastněného a náhodného svědka, který byl přítomen události při vykládce kol, a to jako řidič dodavatele jiného zboží tomuto obchodnímu domu. T e nto svědek může prokázat, že ze strany řidičů žalované neslyšel žádné slovní napadání vedení obchodního domu. Tedy zde je další odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. f/ o.s.ř.. Vytýkal okresnímu soudu též nesprávné právní posouzení (odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), když uzavřel, že použití okamžitého zrušení pracovního poměru vůči němu bylo důvodné. Žalobce okresnímu soudu především vytýkal, že při hodnocení svědecké výpovědi P. S. a J. Ch. zcela pominul skutečnost, že oba svědkové potvrdili, že odmítali převzít kola dodaná žalovanou do Obchodního domu K. v T. Přitom vůči žalobci a dalšímu zaměstnanci žalované měli požadavky na provedení servisu kol, k čemuž nebyl proškolen a neměl to ani v pracovní nápln i . Proto, podle jeho názoru, lze jednání zástupců obchodního domu považovat za neúměrné požadavky a za jednání šikanózní. Připustil, že otázka dodávky či nedodávky kol pro hodnocení důvodnosti projednávaného pracovního sporu není významná. Rozpor ve výpovědích obou svědků ohledně převzetí kol měl okresní soud hodnotit z hlediska obsahu a hodnověrnosti výpovědí těchto svědků. Zdůraznil, že svědecká výpověď J. H., jeho tehdejšího spolujezdce, je zcela přesvědčivá a věrohodná. Tuto výpověď potvrzuj e čestné prohlášení nestranného, v odvolání navrhovaného svědka, J. K. Namítal, že závěr okresního soudu, že žalovaná se díky jeho jednání dostala do nepříjemné situace, která mohla mít dopad na rozsah jejích obchodů, není skutkovým zjištěním, ale pouhou domněnkou soudu, nemající oporu v provedených důkazech. Naopak ze svědeckých výpovědí zaměstnanců Obchodního domu K. lze učinit zjištění, že přes eventuální incident, spolupráce se žalovanou pokračovala normálně a tedy bez jakéhokoli ohrožení postavení žalované jako dodavatele a obchodního partnera při dodávce kol. Namítal, že nelze činit žádná skutková zjištění s odkazem na údajné napomenutí pro verbální napadení nadřízeného, neboť toto napomenutí bylo zcela nekonkrétní, písemně jej odmí t l s tím, že měl zájem se ke všemu vyjádřit, avšak žalovaná mu k tomu nedala příležitost. Vytýkal okresnímu soudu, že jej viní z porušení povinnosti zakotvené v ust. § 73 odst. 1 písm. d/ zák. práce, aniž by výslovně uvedl, kterou povinnost porušil. Zdůr a znil, že soud musí konstatovat přesné konkrétní porušení pracovních povinností a toto porušení musí mít vztah v konkrétním narušení oprávněných zájmů a postavení zaměstnavatele. Pouhá úvaha, jak odvozuje soud prvního stupně, že by mohlo dojít k ohrožení a mít dopad na rozsah obchodů žalované, není závěrem o zaviněném porušení povinností zaměstnancem. Uvedl, že jeho chování dne 17.5.2001 v Obchodním domě K. nelze hodnotit jako porušení pracovních povinností s dopadem na porušení pracovní kázně zvl á šť hrubým způsobem. Rovněž vytýkal okresnímu soudu, že neprokázaný vulgární výrok je v písemném projevu z 18.5.2001 zcela nekonkrétní. I kdyby se takového výroku dopustil, nelze jej hodnotit jako porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Požadoval, a by byl napadený rozsudek změněn a jeho žalobě vyhověno.

Žalovaná s rozsudkem okresního soudu souhlasila a navrhla jeho potvrzení. Zdůraznila, že i kdyby nedošlo k poklesu obchodů mezi ní a odběratelem, k tomuto poklesu by mohlo dojít, kdyby žalobce zůstal na svém místě. K namítanému rozporu ve výpovědích svědků S. a Ch. uvedla, že tito svědci přebírají kola několikrát denně a skutečnost, zda tehdy k převzetí kol došlo či nikoli si pamatovat nemohou, avšak s hanlivými slovy se denně nesetkávají, a proto si je zapamatovat mohli. Souhlasila s hodnocením výpovědi svědka H., jak ji provedl okresní soud.

Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Okresní soud provedl ty důkazy, jichž bylo třeba pro náležité posouzení věci, provedené důkazy řádně zhodnotil a vyvodil z nich správné právní závěry. Své rozhodnutí pak přesvědčivě a vyčerpávajícím způsobem zdůvodnil. Odvolací soud pr o to napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Odvolací soud se ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozsudku a odkazuje na něj. Pouze s ohledem na odvolací námitky žalobce k němu dodává následující :

Předně je třeba se vyjádřit k žalobcově důkaznímu návrhu, učiněnému až v odvolacím řízení. V odvolání žalobce navrhl provedení výslechu svědka J. K., který jako nezúčastněná osoba měl být přítomen incidentu, který se měl odehrát dne 17.5.2001 př i dodávce kol v Obchodním domě K. T. Žalobce tvrdil, že zjistit jméno tohoto svědka se mu podařilo až po vyhlášení rozsudku okresním soudem. Dovolával se tedy odvolacího důvodu podle ust. § 205 odst. 2 písm. f/ o.s.ř.. Přitom netvrdil, že by š l o o důkaz, který by měl zpochybnit věrohodnost důkazů, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, ani netvrdil, že by nebyl řádně poučen dle ust. § 119a odst. 1 o.s.ř., měl tedy na mysli, že jde o důkaz, který vznikl až po vyhlášení rozhodnutí sou d u prvního stupně. Odvolání ve sporném řízení je založeno na principu neúplné apelace. To znamená , že zásadně v odvolacím řízení nelze navrhovat nové důkazy až na výjimky upravené v ust. § 205a odst. 1 o.s.ř.. Jednou z výjimek, kdy lze uplatnit v odvol a cím řízení důkaz, který nebyl uplatněn v řízení před soudem prvního stupně, je případ, kdy nový důkaz nastal (vznikl) až po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 205a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.). Musí však jít o důkaz, který skutečně vznikl či nasta l až po vyhlášení rozsudku okresním soudem. Novým důkazem ve smyslu ust. § 205a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. není důkaz, který tu existoval v době řízení před soudem prvého stupně a přesto před tímto soudem nebyl účastníkem tvrzen ani uplatněn. Žalobcem navržen ý důkaz výpovědí svědka J. K. není novým důkazem. Tento důkaz zde existoval v době řízení před okresním soudem, avšak nebyl žalobcem uplatněn. Skutečnost, že žalobce v době řízení před okresním soudem neznal identifikační údaje tohoto svědka, ne z namená, že uvedený důkaz v té době neexistoval. S ohledem na shora uvedené nemohl být žalobcem navržený důkaz v odvolacím řízení připuštěn. Odvolací soud pouze na okraj poznamenává, že takový důkaz by bylo možné uplatnit jedině žalobou na obnovu řízení, pokud by byly dány důvody obnovy dle § 228 o.s.ř.

Nelze přisvědčit námitce žalobce, že okresní soud nesprávně zjistil skutkový stav. To žalobce dovozuje jednak z toho, že okresní soud, podle jeho názoru, nesprávně hodnotil svědeckou výpověď svědka J. H. a jednak z toho, že z rozporů ve výpovědích svědků P. S. a J. Ch. ohledně toho, zda dodávka kol byla převzata či nikoli, nevyvodil nevěrohodnost těchto svědků. Okresní soud správně hodnotil výpovědi svědků P. S. a J. Ch. jako pravdivé s nejvyšší důkazní sílou. Především tito svědci zcela potvrzují verzi žalované o skutku, který byl důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru. Závěr o pravdivosti jejich výpovědi zvyšuje též důkaz listinný, a to dopis, který byl den n ásledující po incidentu (18.5.2001) odeslán firmou K. ČR v.o.s. P., provozovna T. řediteli žalované. V tomto dopise je vytýkáno hrubé jednání žalobce (použité vulgární výrazy jsou přímo ocitovány). Odvolací soud, stejně jako soud okresní, n e má za to, že by rozpory ve výpovědích P. S. a J. Ch. ohledně toho, zda dodávka byla přijata či nikoli, mohly znevěrohodňovat výpověď těchto svědků ohledně skutku. Předně pro posouzení sporu není podstatné, zda kola byla odběratelem převzata n ebo odmítnuta. Rozpory ohledně této skutečnosti jsou zcela logické, neboť přejímka zboží je pro oba svědky každodenní rutinní záležitostí, proto si nemuseli v tomto konkrétním případě uvedenou skutečnost zapamatovat. Jediné v čem lze žalobci při hodnoc e ní důkazů přisvědčit je to, že okresní soud nemohl učinit dostatečný závěr o tom, že žalobce měl sklony k užívání vulgarismů, a to jen na základě žalovanou předloženého napomenutí. Aby takový závěr mohl učinit, musel by o této skutečnosti provádět další d okazování, neboť samotné napomenutí žalobce rozporoval.

Na základě jinak správných skutkových zjištění, okresní soud učinil správné závěry právní. Jsou správné jeho závěry o naplnění formálních náležitostí okamžitého zrušení pracovního poměru, tak jeho závěry o materiální platnosti tohoto úkonu. Podle ust. § 55 zák. práce okamžité zrušení pracovního poměru musí zaměstnanec i zaměstnavatel provést písemně, musí v něm skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a m u sí je ve stanovené lhůtě doručit druhému účastníku, jinak je neplatné, uvedený důvod nesmí dodatečně měnit. Ustanovení § 53 odst. 1 zák. práce vymezuje jen skutkové podstaty pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem. Důvod okamžitého zruš e ní pracovního poměru podle ust. § 53 odst. 1 písm. b/ zák. práce musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ust. § 53 odst. 1 zák. práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v čem je spatřován. Je n taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl se zaměstnancem okamžitě zrušen pracovní poměr, a že výpovědní důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem o kamžitého zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, postačí, lze-li výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen. Žalovaná v písemném vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru z 18.5.20 0 1 vymezila skutek tak, že žalobce dne 17.5.2001 v T. v Obchodním domě K. verbálně napadl vulgárními výrazy významného obchodního partnera (ředitele obchodního domu) . Z takto skutkově vymezeného důvodu je jednoznačně patrno, koho žalobce na p adl, jakým způsobem se tak stalo a že se jednalo o hrubý způsob napadení. Proto není nutno na žalované požadovat, aby ve vymezení skutku uváděla konkrétní slova, jejichž význam je pejorativní. Vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, učiněné žalovanou, je tedy konkrétní a zcela určité, nezaměnitelné s jiným důvodem.

Není důvodná námitka žalobce v odvolání, že okresní soud výslovně neuvedl, jakou povinnost obsaženou v ust. § 73 odst. 1 písm. d/ zák. práce porušil. Okresní soud uvedl, že žalobce jednal hrubě proti zájmům (oprávněným zájmům) žalované. Mezi oprávněné zájmy žalované jakožto zaměstnavatele žalobce a dodavatele určitého druhu zboží na našem trhu patří mimo jiné též snaha o spokojenost zákazníka a o vybudování dobrého jména v ob c hodních vztazích. Obecně lze říci, že každé takové jednání zaměstnance, které by poškozovalo jméno svého zaměstnavatele na trhu zboží a které by narušovalo jeho snahu po spokojenosti zákazníka, je v rozporu s oprávněným zájmem zaměstnavatele. Takový zaměstnanec se pak dopouští porušení pracovní povinnosti a tedy porušení pracovní kázně. Je přitom zcela nerozhodné, zda takové jednání mělo za následek omezení nebo přerušení obchodních vztahů zaměstnavatele či nikoli. Pokud jde o posouzení intenzity poruš e ní pracovní kázně žalobcem, okresní soud důvodně přihlédl k tomu, že verbální útok žalobce vůči zástupci odběratele žalované byl hrubý a značně vulgární, šlo o jednání v rozporu s oprávněnými zájmy žalované, jež jí mohlo způsobit majetkovou újmu. Proto s p rávně hodnotil jednání žalobce jako porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, přičemž na žalované jako zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby. Na základě toho pak správně uzavřel, že inte n zita porušení pracovní kázně žalovanou opravňovala k tomu, aby se žalobcem rozvázala pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru dle § 53 odst. 1 písm. b/ zák. práce. Ostatně ke stejným závěrům dospěl i Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací při pro j ednávání obdobného případu, kdy důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru bylo rovněž použití hrubých vulgárních výrazů zaměstnance vůči zákazníku zaměstnavatele, a to v rozsudku ze dne 3.4.2002 sp.zn. 21Cdo 678/2001.

V souvislosti se správným roz hodnutím ve věci okresní soud rozhodl správně též o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž správně určil i jejich výši.

Také v odvolacím řízení měla žalovaná plný úspěch, proto jí podle ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. byla přiznána náhrada nákladů, které ve spojitosti s tím účelně vynaložila, v celkové částce 3.307,- Kč. Jedná se o náklady jejího právního zastoupení. Tyto náklady tvoří odměna za zastupování v částce 2.500,- Kč dle § 18 odst. 1, § 10 odst. 3 a § 7 písm . c/ vyhl.č. 484/2000 Sb.. V tomto odvolacím řízení advokát žalované učinil pouze jediný úkon právní služby, proto byla sazba odměny, která činí 5.000,- Kč ( § 17 písm. c/), snížena o 50 %. Další náklady tvoří jedenkrát paušální náhrada hotových výdajů v částce 75,- Kč, náhrada za ztrátu času v rozsahu 10 započatých půlhodin po 50,- Kč a náhrada jízdného hromadným dopravním prostředkem ze sídla advokáta žalované do sídla odvolacího soudu a zpět v částce 232,- Kč. Výše těchto dalších nákladů byla určena v s ouladu s ust. § 13 odst. 1, 3 a 4 a § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. a dle zák.č. 119/1992, o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř..

P o u č e n í : Pr oti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Dovolání je přípustné jen v případech a za podmínek vymezených v části čtvrté a hlavě třetí občanského soudního řádu. Lze je podat do dvou měsíců od doručení rozsudku u Okresního soudu v J. Rozhodoval by o něm Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně.

V H. K. dne 4. prosince 2002